Duben 2013

Nezbedné koťátko

14. dubna 2013 v 20:00 | Christine |  Slash (yaoi)
Nervózně poposedával na nepohodlné židli a v mysli popoháněl ručičku hodin, která vypadala, že se snad ani nehýbe.

Už zase se sám sebe ptal, proč se do toho vůbec pouštěl. Bude to stát za ty tisíce kilometrů a desítky hodin, které trávil v letadle?

"Promiňte, vy jste Johnny?" Trhnul hlavou a prudce se postavil. Při tom nešikovném pohybu srazil ze stolu sklenici vody, kterou si před pár minutami objednal. Sklenice se převrhla a její obsah se rozstříkl po celém stole a mužem, který to všechno zapříčinil.

"Pa.. Pardon, já... Omlouvám se!" Oba se zároveň natáhli po ubrousku a jejich prsty se o sebe lehce otřeli. Mladší z nich ucuknul, pohled nevinně sklopený k zemi.

"Nevadí, posadíme se?" Navrhnul starší, otřel si kapky vody z kabátu, který si vzápětí sundal a posadil se. Mladší také usedl ke stolu, pohled stále sklopený.

"Já... Jsem Siwon." Starší k němu natáhl ruku a mladší jí ostýchavě přijal.

"Honza..." Vyhrknul mladší bez rozmýšlení. Siwon se na něj zmateně podíval.

"Pardon, Johnny... Honza... Tedy..." Vykoktal. Siwon se rozesmál.

"H.... Honzja?" Pokusil se zopakovat.

"Honza, ale klidně říkejte Johnny, to nevadí." Pousmál se Honza.

"Rád bych ti říkal tak, jak si na to zvyklý. Honzja, Honjaz... Honza?" Zkoušel dál Siwon.

"Už vám to začíná jít." Usmál se mladší, v očích jiskřičky.

"Vám?... Myslím, že tykání bude... Příjemnější..." Honza němě polknul a pak přitakal na souhlas.

......................

Ospale otevřel očka, zamrkal a opět se usmál. Schoulil se v náručí staršího a spokojeně vydechl.

"Copak se ti zdálo koťátko? Tak rozkošně si se usmíval." Siwon ho hladil po zádech a vdechoval jeho vůni.

"Siwonnie, neříkej, že jsem rozkošný..." Zamumlal Honza a schoval tvář v dece.

"Ale ty přeci jsi." Opáčil Won.

"Připadal jsem ti rozkošný i tenkrát když jsme se poprvé viděli a já tě polil tou vodou?" Zapředlo koťátko nevinně.

"Tak tohle se ti zdálo?" Pousmál se Siwon. Koťátko mlčky přikývlo.

"Připadáš mi rozkošný od prvního okamžiku, co jsem tě zahlédl." Řekl Siwon, v mžiku k němu vzhlížela dvě hnědá očka.

"Opravdu?"

"Opravdu koťátko." Lehce se sehnul a letmo se dotkl svými rty těch jeho.

"Siwonnie, já... víc prosím." Honza cudně sklopil oči a tváře se mu zbarvily do ruda.

"Víc? Ale čeho koťátko? Polibků?" Siwon se zaměřil na jeho krček, mapoval ho polibky, laskal jazykem každé místečko, které měl nadosah.

"Nebo více dotyků?" Wonovy dlaně se nenasytně začaly třít o Honzovo tělo. Zapluly pod lem trička a to se během chvíle válelo na zemi.

"Wonnie!" Zasténal Honza pod jeho doteky.

"Miluju tě koťátko, když sténáš, když se svíjíš vášní, když se usmíváš ze spaní, když se probudíš a si celý rozcuchaný..." Siwon mu slova šeptal do ouška, zatímco ho zbavoval zbytku oblečení. Prsty se letmo dotýkal jeho horké kůže.

"Siwonnie?!" Vzdychnul Honza, když se Won usadil mezi jeho nohama.

"A vážně zbožňuju, když se s tebou můžu milovat." Honzovy tváře byly zrudlé studem a vášní, zatímco Won do něj nořil prsty a laskal jeho tělo svými doteky.

"Siwone, chci tě... V sobě!" Hlesl skoro neslyšně Honza a boky přirazil proti Wonovým prstům.

"Taky tě chci koťátko." Zašeptal Won a po chvíli jeho prsty střídalo něco většího, teplejšího... Lepšího. Honza se prohnul v zádech, když jeho útroby začala vyplňovat Wonova erekce. Boky mu vycházel vstříc, sám se na jeho chloubu nabodával. Wonova dlaň třela Honzův penis. Pokojem se nesly dva vzrušené hlasy. Sténání, zvuk polibků...

Wonovy přírazy začaly nabírat na intenzitě. Hlubší a tak prudké.

"Wonnie já..." Koťátko to ani nestihlo doříct a udělalo se do Wonovy dlaně. Netrvalo moc dlouho a i Siwon vyvrcholil. Zalil svou vášní Honzovy útroby. Ještě nějakou chvíli v něm setrval a až poté si lehl vedle něj a stáhl si Honzu do náručí.

"Siwonnie," Vydechlo ztěžka koťátko a otřelo se svými rty o tvář osloveného.

"Víš jak rád jsem, že jsi tenkrát přijel..." Pousmál se Won a pohladil Honzu po zádech.

"Ale to jen díky tobě... Kdyby sis nevšiml toho videa, nedostal bych možnost být tady..."

"Ale no tak koťátko, může za to jen a jen tvé úsilí a snaha a to moc dobře víš..."

"Nebýt tebe..." Špitl Honza, ale nestačil větu dokončit. Umlčely ho Wonovy polibky.

"Moc rád bych se s tebou znovu... a znovu miloval, ale obávám se, že v jedenáct máš být ve studiu..."

"To jsou ještě dvě hodiny." Zavrněl Honza a přitiskl se blíž k jeho milenci. Slastně se otřel dlaní o jeho úd. Víc dělat nemusel. Won moc dobře věděl, že koťátko má zase hlad a chce nakrmit.