Únor 2013

Náhoda, která jim změnila život (2Min)

22. února 2013 v 22:06 | Christine |  Povídky SHINee Yaoi - jednorázovky

Zvuk sanitky. Hlasitá a nesrozumitelná slova chrlící se z úst osob oblečených v nazelenalých pláštích. Pach desinfekce.
"Taeminnie! Taemine, to bude v pohodě! No tak!"

Co bude v pohodě? Co se děje?

"Na sál nemůžete! Sestra vám ošetří tu ruku. Sem vážně nemůžete!" Jeden z doktorů odstrčil tmavovlasého chlapce, který se mu pletl do cesty. Ten zavrávoral a zraněnou rukou bouchl do zdi. Bolest mu projela tělem, ale v tu chvíli ji vůbec nevnímal. Podél zdi se sesunul k zemi a tvář zabořil do dlaní.
"Pane bože, prosím! Prosím!" Vzlyknul naříkavě a po tváři mu stekla další ze slaných kapiček.
"Minho!" Uslyšel někoho volat své jméno, ale neměl dost sil, aby zvedl hlavu a zjistil kdo to je.
"Co tu děláš? Někdo ti musí ošetřit tu ruku, tak se zvedej. No tak pojď." Byl to Onew. Stál vedle něj a pokoušel se ho dostat na nohy. Minho se neochotně zvedl, ale zrak mu vmžiku padl na zavřené dveře sálu.
"Ale Taeminnie..."
"Taemin bude v pořádku, pojď." Špitl Onew. I on měl co dělat, aby své nohy přinutil pohybovat se.

Bude v pořádku. Bude v pořádku. Bude v pořádku?

Minho seděl na bíle povlečeném lůžku. Sestra oděná ve stejně barevné uniformě mu právě dovazovala zápěstí, které si během autonehody zranil.
"Přinesu vám nějaké léky na bolest, měl byste si mezitím trochu odpočinout." Pousmála se mladší žena mile a Minho oddaně přikývl, ačkoliv spát nechtěl. Bránil se spánku zuby nehty, ale ten ho nakonec přemohl.
Tmavovlasý se na posteli prudce posadil. Netušil jak dlouho spal. Vlastně to bylo jedno.
"Taeminnie!" Špitl a vyřítil se z pokoje. Na chodbě málem srazil jednoho z doktorů. Býval by chodbou běhal sem a tam, naštěstí ho uviděl Jonghyun.
"Minho? Co tu pobíháš?" Otázal se starší a pohlédl na svého kolegu.
"Kde je Minnie?" Vyšlo jen z Minhových úst. Jonghyun pobledl.
"Ještě je stále na sále. Říkali něco o půl hodině..." Odpověděl tiše a přitom se díval do země.
"Kde jsou ostatní?"
"V kantýně. Onew se snaží uklidnit Keye. Vlastně se uklidňují tak nějak navzájem." Jonghyun se i přes situaci která panovala, pousmál.
Netrvalo to půl hodiny, jak říkali doktoři. Bylo to skoro o hodinu víc, než slibovali a pro kluky se to zdálo jako naprostá nekonečnost. Netrpělivě čekali před sálem. Odpočítávali minuty navíc a modlili se, aby doktor přinesl dobré zprávy.
Zničehonic se dveře sálu otevřeli. Postel s drobným tělíčkem, které bylo stále omámené narkózou, se rozjela v obklopení zdravotních sester chodbou.
"Taemine," vzlyknul Key, kterému opět stékaly slzy po bledých tvářích.
"Jak mu je?" Vypálil okamžitě Onew na doktora, který si urovnával svůj bílý plášť.
"Proč to trvalo tak dlouho?" Chrlil jednu otázku za druhou Onew.
"Nastalo pár komplikací," přiznal doktor a pokračoval dál ve svém projevu.
"Nejvíce to odnesla levá noha. Taemin má zpřetrhané vazy v koleně, rozdrcený kotník a nějaký ostrý úlomek mu prořízl tepnu ve stehně. Byla to hluboká rána a dlouho se nám nedařilo zastavit krvácení. Navíc má lehčí otřes mozku, ale to je v porovnání s ostatními zraněními maličkost." Dopověděl doktor. To už se Key hroutil v Jonghyunově náručí, Onew usilovně mrkal, aby zahnal slzy a Minho... Ten jen stál a snažil se pochopit, co se to tu vlastně odehrává.
"Víte..." Promluvil opět doktor. Oči chlapců se na něj upřely.
"Je moc brzo abych dělal nějaké závěry, ale asi byste měli vědět, že je tu možnost... Že Taemin nebude moct chodit bez pomůcek, jako jsou například berle. Na druhou stranu se může stát, že se s tím jeho tělo snadno vyrovná a vše se vrátí do starých kolejí. Skutečně nechci předbíhat. Jen jsem vás chtěl upozornit na možná rizika." Pověděl doktor. Kluci se na slovo nezmohli.
"Taemin bude několik dní na jipce, pak ho přeložíme na normální pokoj. Prozatím vás k němu pustit nemůžu, takže bude lepší, když se vrátíte domů a odpočinete si." S pokynutím hlavy doktor odešel.
Key se stále tisknul k Jonghyunovi, který se ho snažil uklidnit. Po delší debatě a stálém odporu Minha se kluci dohodli, že přeci jenom pojedou domů. Odpočinek potřebují o tom není žádný pochyb, navíc se konečně musí zkontaktovat s manažerem a udělat nějaké prohlášení a... Onew zavrtěl hlavou. Na to je přeci čas.
Jenže doma to nebylo o nic lepší. To tíživé ticho drásalo uši. Žádný smích a nekonečné povídání o úspěchu jejich dnešního... Možná včerejšího koncertu.
Key neklidně oddechoval ve své posteli. Usnul nejspíš díky lékům, které dostal. Na pohovce klimbal Jonghyun. Ležel na pravém boku, tak aby mu nepraskly stehy na levé tváři, těsně pod uchem. Onew popíjel už asi pátý šálek čaje. Už se mu tolik netřásly ruce, jako když pil první z nich. A Minho už více než hodinu seděl na zemi vedle své postele a zíral na bílou zeď před sebou.
O tři dny později
Tichým domem se rozeznělo vyzvánění telefonu. Key seděl v kuchyni nad miskou cereálií, kterou do sebe ládoval už minimálně hodinu. Ačkoliv vyzvánění slyšel, nehodlal se zvednout.
"Zvednu to." Prohodil jako by nic Jong a sáhl po sluchátku. Jeho výraz se pomalu měnil. Po chvíli zavěsil a zhluboka se nadechl.
"Oblečte se! Taemina právě převezli na normální pokoj, můžeme se za ním na chvilinku zastavit. Tak dělejte!" Vykřikl Jonghyun. Key málem srazil misku s cereáliemi, Onew a Minho se skoro srazili ve dveřích.
"Dám vám maximálně dvacet minut." Pověděl doktor, když se chlapci mačkali u dveří do pokoje. Souhlasně přikývli a vpadli dovnitř.
"Minnie!" Ozvala se čtveřice hlasů. Oslovenému zajiskřila očka a na tváři vyloudil unavený úsměv.
"Kluci!" Špitl Taemin a podíval se na čtveřici před ním. Key už si sedal na kraj postele po pravé straně, Jonghyun vedle něj a Onew si k posteli přitáhl židli. Minho stál naproti a sledoval pobledlou tvář maknaeho.
"Jak ti je Minnie?" Zeptal se Key zatímco z tašky vytahoval Taeminovy oblíbené sušenky.
"Ani nevím... Jsem hrozně unavený, celý den prospím... A to mám jen zraněnou nohu." Pousmál se Taemin. Kluci zbledli, při vzpomínce, co všechno jim doktor řekl.
"Je dost, že jste mě taky přišli navštívit." Nezapomněl si do nich rýpnout Taemin, ačkoliv věděl, že za ním dřív nesměli.
"Můžeš to jíst?" Zeptal se starostlivě Onew, když si Taemin nacpal do pusy čokoládovou oplatku. Taemin pokrčil rameny a pousmál se.
"Když mě neprásknete." Pronesl nevinně. Kluci se rozesmáli.
"Jonghyune to okno ti dalo pěkně na frak." Zasmál se Taemin, když si všiml Hyunovy rány. Ten se jen ušklíbl.
Po nějaké době se dveře pokoje opět otevřely.
"Chlapci návštěva je u konce, můžete se zastavit zase zítra..." Pronesla sestra a mile se usmála.
Kluci se poslušně zvedli, rozloučili se s Taeminem a odcházeli z pokoje.
"Minho?" Oslovený se zarazil uprostřed dveří.
"Mohl bys ještě na chvíli zůstat?" Zeptal se tiše Minnie. Minho němě přikývl a zamířil zpět k posteli. Posadil se na židli, na které předtím seděl Onew. Taemin ho mlčky sledoval.
"Netrápíš se doufám kvůli tomuhle...?" Promluvil po chvíli mladší z chlapců a kývl přitom ke své noze. Minho nejdříve nevěděl co říct.
"Je to moje chyba Minnie. Kdybych seděl tak kde pokaždé. Kdybych si nesedl na tvé místo, ty bys neseděl vzadu a nemuselo se ti to stát a..."
"Byla to hloupá náhoda Minho." Přerušil ho Taemin.
"Ne, byla to moje chyba." Opáčil trpce tmavovlasý.
"O nic nejde, časem se to zahojí a všechno bude jako předtím, tak se tím netrap." Pousmál se Taemin. Minho se na něj zadíval a kysele se rozesmál.
"Jako dřív? Copak ti doktoři řekli? Asi ne to co nám... Podle nich prý možná nebudeš moct normálně chodit. Myslíš, že budeš moct tancovat? To asi stěží Minnie!" Křikl na něj Minho a po tvářích se mu skutálely slzy vzteku a bezmoci. Taemin na něj upíral oči a snažil se neplakat.
"Tomu říkám podpora." Uchechtnul se mladší.
"Myslíš, že jsem s doktory nemluvil? Jistě, že mi to všechno řekli... Tak nějak jsem doufal, že vy o tom vědět nebudete. Tak jsem zbytečně nechtěl způsobovat starosti..." Špit Taemin.
"Jak starosti Minnie? Jsi přeci jeden z nás, jsi jako naše rodina. A ty se nám bojíš říct takovouhle věc? Co si o nás myslíš? My jsme tu pro tebe, nejsi na to sám!" Vyhrknul Minho a chytl mladšího chlapce za ruku.
"Já vím. Jen jsem si myslel, že když to prostě vyženu z hlavy, bude to snazší pro vás i pro mě. Šíleně se bojím. Podívej se, mám nohu na šrot. Tancovat už nejspíš nebudu." Řekl plačtivě Taemin a stiskl o něco víc Minhovu dlaň.
"Určitě budeš. Čeká tě přeci choreografie k tomu novému songu." Usmál se Minho. Věděl, že to s největší pravděpodobností není pravda. Věděl to i Taemin. Ale v tuhle chvíli byla lež milosrdnější, než pravda.
O dvě operace a nové šrouby v kotníku později
"Nesmíte tu nohu v žádném případě namáhat a rozhodně vás chci vidět na kontrole." Drmolil ošetřující doktor a Taemin poctivě přikyvoval.
"Minnie jde domů! Taeminnie!" Po chodbě se řítil Key a v ruce držel několik různě barevných balónků. Za ním cupital Onew s krabicí v které byl dort. Ještě kousek za nimi Jong a Minho.
"Kibume nekřič tolik!" Okřikl Keye Onew a nasadil přísný výraz.
"Nech ho, má jen radost. Viď Kibumí?" Jonghyun ho popleskal po rameni a usmál se na Taemina, který před nimi seděl na vozíčku, který bude podle všeho ještě několik týdnů jeho součástí.
"Jistě ale nemusí zbořit celou nemocnici." Namítl Minho, který se připojil ke skupince.
"Nakoupili jsme všechno, co máš rád Taeminnie, skoro nám praská lednice, jak je plná." Usmál se spokojeně Key zatímco tlačil Taemina k autu.
Dopravit ho domů rozhodně nebyla taková legrace, jak si všichni mysleli. Každičký schod je všechny stál docela dost úsilí.
"Uf..." Vydechl zmoženě Key a plácl sebou na sedačku, když se jim konečně podařilo dopravit Minnieho do jeho pokoje.
"Tiše Keyi, uslyší tě." Napomenul ho Minho, který právě vešel do obýváku. Key nevinně zvedl ruce.
"Nepotřebuje Taeminnie něco?" Zeptal se Onew, který seděl v křesle. Minho jen mlčky zavrtěl hlavou.
Dny se táhly stále stejně. Koncerty skupiny byly odložené, natáčení také. Jediný Jonghyun se věnoval nahrávání nového songu, takže většinu dne trávil mimo dům.
Taemin sice zpívat mohl, ale k čemu to bylo, když na koncertech i ve videoklipu by ho někdo musel zastoupit...
Minho tiše zaklepal na dveře Taeminova pokoje a vzápětí je otevřel a nakoukl dovnitř.
"Ahoj Minnie." Pozdravil chlapce, který seděl na posteli, na klíně notebook a v uších sluchátka.
"Koukáš na nějaký film?" Optal se starší a rozešel se k němu. Taemin prudce zaklapnul přístroj a zavrtěl hlavou. Minho se na něj nechápavě zadíval.
"Děje se něco Minnie?"
"Co tu děláš?" Zeptal se překvapený Taemin, který nečekal, že by se u něj v pokoji někdo objevil. Ačkoliv kluci byli celé dny doma, za ním zašli málokdy. Pohled na něj pro ně byl frustrující a hodně bolestný.
"Já jen... Jestli třeba něco nepotřebuješ. Jsi tu celý den, tak mě napadlo, jestli něco nechceš nebo tak." Špitl Minho, který se začínal cítit značně provinile.
"Ne nic nechci... Vlastně... Ale ne to nic." Zavrtěl hlavou mladší z nich a smutně se usmál. Minho popošel blíž a přidřepl k jeho posteli.
"Copak bys rád Minnie?" Při těch slovech Taeminovi odhrnul pár neposedných vlasů z obličeje.
"Já..."
"Já bych se rád podíval ven. Chtěl bych na vzduch. Už mě štve být zavřený mezi čtyřmi stěnami." Špitl plačtivě Taeminnie a upřel pohled někam před sebe. Věděl, že zase způsobuje další starosti, ale nemohl si pomoci.
"Co bys řekl na menší procházku parkem? A můžeme se stavit na horkou čokoládu, tu máš přeci rád." Navrhnul Minho. Nemohl jinak, když viděl tvář mladšího chlapce. Venku sice už byla tma a také pořádná zima, ale na tom teď nezáleželo.
"Jo!" Vypískl Taeminnie nadšeně a notebook dal stranou. Minho mu pomohl obléknout se a pak se s ním a s vozíčkem vydal ven. Ta zima a tma vlastně nebyla tak špatná. Takhle je aspoň nikdo neměl šanci poznat. Minho s vozíčkem nějakou tu chvíli válčil, ale nakonec z toho vzešla příjemná procházka.
Minho stál a opíral se o zábradlí, Taemin na vozíčku vedle něj.
"Je tu krásný výhled." Podotkl tmavovlasý a usmál se. Vzápětí překvapeně vyjekl, když ho na zádech zastudila něčí dlaň.
"Co blázníš?" Vykoktal, když Taemin stáhl svojí dlaň, která teď byla mokrá od rozpouštějícího se sněhu.
"Jen troška sněhu." Opáčilo nevinně maknae a zasmálo se.
"Tak troška sněhu jo?" Minho se škodolibě usmál, mezi prsty promnul pár vloček a než se Taemin nadál měl sněhovou kouli přímo za krkem.
"Studí! Studí!" Vykřikl překvapeně.
Strávili venku ještě několik desítek minut a pak se vydali domů.
"To je divný, že je všude tma... Není tak pozdě, aby už spali, ne?" Taeminnie se zmateně díval na potemnělý dům.
Vysvětlení se záhy dostavilo.
"Šli jsme ven, přijdeme kolem desáté." Přečetl Minho vzkaz připevněný na lednici.
"Co kdyby ses zatím prohřál ve vaně, a já připravím něco k večeři?" Nabídl se Minho. Taemin přikývl a vymanévroval z kuchyně do koupelny. Minho šel za ním. Pomohl mu svléknout se. U jeho modrých boxerek se zarazil. Většinou mu s tím pomáhal Jonghyun, takže Minho netušil, jestli smí nebo ne.
"Já to když tak zvládnu sám Minho." Zareagoval Taemin, když viděl jeho zmatený výraz.
"Po... pomůžu ti." Špitl Minho a pomohl Taeminovi svléknout i poslední kousek oblečení. Poté mu pomohl do vany a ztlumil proud vody. Teprve teď si uvědomoval, jak složité to musí být, když se pořád musíte starat, abyste se nějakou nešťastnou náhodou nepraštili do sešité a sešroubované nohy.
"Až budeš umytý, tak na mě zavolej." Dodal a vyšel na chodbu. Zavřel za sebou dveře a svezl se po nich na zem.
"Co to děláš? Na co to sakra myslíš?" Plácnul se přes tvář, když si uvědomil, co s ním pohled na nahého Taemina udělal. Tváře mu hořely, dlaně se třásly a jeho rozkrok by zasloužil studenou sprchu.
Po dobré večeři, která se Minhovi podařila nespálit, se oba usadili na pohovce. Taeminnie ležel na pohovce, hlavu opřenou o Minhovo stehno.
"Jak se ten film vlastně jmenuje?" Zeptalo se po chvíli maknae.
"Ani nevím. Něco jako Tajemné dopisy nebo podobně." Název šel mimo ně, ale děj se obou líbil. Minho si ani neuvědomil, že Minnieho hladí po vlasech. A Taemin ho na to upozorňovat nehodlal. Líbila se mu jeho pozornost. A možná víc, než si sám vůbec připouštěl.
Netrvalo dlouho a Taemin spokojeně klimbal. Minho ho stále hladil. Teprve teď si všiml jak jemné vlásky Taemin má. Nedalo mu to, sehnul se a přivoněl k nim. Pousmál se sám pro sebe a pohladil mladšího po tváři.
"Minnie, probuď se. Zavedu tě do postele. Takhle tě budou bolet záda." Taemin zamžoural do šera, které panovalo v pokoji, a nespokojeně zabručel. Leželo se mu tak pohodlně.
"Chnm.." Špitl Minnie. Minho ho nakonec vzal do náručí a odnesl do postele. Položil ho na ní a přikryl měkkou dekou.
"Spinkej." Pohladil ho znovu po tváři a zamířil ke dveřím.
"Minho?"
"Hm"
"Vážně jsem taková přítěž?"
"Ty přeci nejsi přítěž."
"Slyšel jsem vás. Řešili jste, kdo si vezme moje části. Já... Slyšel jsem i to, jak jste mluvili o tom, co bude dál. Já to slyšel."
Minho nevěděl co říct. Cítil se tolik provinile.
"Promiň Minnie. Omlouvám se." Špitl a rozešel se zpět k posteli. Poklekl k ní a ve tmě vyhledal Taeminův obličej.
"Ani nevíš, jak moc mě to trápí. Je to moje chyba..."
"O tom už jsme mluvili. Řekl jsem ti, že tě z toho neviním. Prostě se to stalo." Odvětil Taemin a stiskl Minhovu dlaň ve své.
"Víš, říkal jsem si, že bych se měl možná odstěhovat. Takhle vám akorát přidělávám problémy, a co si budeme nalhávat... Vyhýbáte se mi. Já to chápu, neviním vás, jen mě to hrozně ubíjí." Vzlykl Taemin. Vroucí kapky mu stékaly po tvářích.
"Neplač Minnie!" Vyjekl Minho.
"Ono je to prostě hrozně těžké víš... Kluci se trápí, že ti nemůžou pomoct. Nevědí co dělat a co ne. Kdybych si tenkrát nepřesedl, nemuseli bychom to teď řešit." Vydechl Minho.
"Přestaň se pořád obviňovat. Já jsem ten co má nohu v háji. Ten co nejspíš nebude moct normálně chodit. Já a ne ty!" Sykl Taemin. Minha jeho náhlá změna docela překvapila.
"Pořád kolem mě chodíte po špičkách, vyhýbáte se mi, jako bych měl lepru nebo co. Možná by bylo lepší, kdybych tu nehodu vůbec nepř..."
Víc Taemin nestačil říct. Na rty se mu přitiskly ty Minhovy. Starší nevěděl jak ho utišit. Prostě ho bez rozmyslu políbil. Jejich rty se o sebe jemně otřely. Minha polapila ta spalující horkost. Lehce přejel jazykem po spodním rtu mladšího a zlehka ho do něj kousnul.
"Minho?" Zasýpal zmateně Taeminnie, v kterém se zvedla vlna slasti. Ani jeden z nich si pořádně neuvědomoval, co to dělají. Vášeň utišovala bolest. Přepisovala ji na něco snesitelnějšího.
"Minho..." Vydechl znovu, když ho na tvářích zastudily Minhovy dlaně. Z tváří se pomalu přesunuly na jeho ramena, hruď a pak až k lemu trička. Něžně ho povalil na postel a přitiskl se k němu.
"Taeminnie," Vzdychl starší.
"Já... Myslím, že tě chci... Já... Potřebuju tě." Minhovy dlaně se ukryly pod tričkem Taemina. Minho se prsty jemně dotýkal hladké kůže světlovlasého. Opatrně mu triko přetáhl přes hlavu. Minnie tiše zavzdychal, vzepřel se, aby Minha mohl políbit. Tolik se mu ten zvláštní pocit, který ho zaplavil, líbil. Jako by všechno okolo přestalo existovat.
"Minnie." Špitnul mu Minho do úst mezi polibky. Jeho dlaně ho stále hladily po bříšku, pak se přesunuly k lemu kalhot. Zahákl prsty za gumu a začal je pomalu stahovat. Přitom si dával pozor, aby se příliš nedotkl jeho stále ještě zraněné nohy. Kalhoty se během chvíle válely někde na zemi vedle postele. Minho se k mladšímu sehnul a jazykem polaskal zrůžovělý pahorek na jeho hrudi. Taeminnie prudce vydechl a napnul se jako luk. Vpletl prsty do Minhových vlasů a přitáhl si ho k polibku. Jejich jazyky si společně hrály. Třely se o sebe, hladily se, laskaly.
Minho se od Taeminových úst odtáhl. Políbil ho místo toho na krčku, jazykem obkroužil bradavku, vytvořil kružnici kolem nahého pupíku a putoval ještě níž. Taemin si ani neuvědomil, že ho zbavil i boxerek. Došlo mu to až ve chvíli, kdy jeho chloubu obemkla horkost Minhových úst.
"Minho!" Vydechl hlasitě Taemin a zaryl prsty do matrace. Minho kolem jeho údu obtočil prsty a párkrát prudce zapumpoval, jazyk polaskal obnažený žalud a dlaní jemně stiskl varlata.
Starší znovu pohltí Taeminovu chloubu do svých úst. Minnie opět vpletl prsty do jeho vlasů a začal si udávat vlastní tempo.
Býval by se i udělal, ale Minho se přes veškerý jeho odpor odtáhl.
"Minho!" Zabručel nesouhlasně. Minho ho však hned umlčel polibkem. Zatímco se líbali, Minhova dlaň se pomalu přesunula k Taeminově zadečku. Prsty se lehce otřel o vstup do jeho těla, mírně přitlačil a vnikl do něj. Taeminnie sebou zmateně cukl, ale když se Minhův prst otřel o jeho prostatu, hlasitě zavzdychal až Minha málem kousnul.
"V.. víc."
Minho z něj vyklouznul, přes hlavu si přetáhl tričko, které mu právě překáželo a hned na to i kalhoty a boxerky. Stejně působily značně nepohodlně, když se pod nimi mačkala jeho rostoucí erekce.
Starší chytl Taemina za pravou nohu a lehce mu jí nadzvedl, aby k němu měl lepší přístup. Špičku svého penisu přitiskl k jeho otvoru a mírně zatlačil. Taemin sykl bolestí a kousnul se do rtu.
"Minnie?" Zareagoval starostlivě Minho ačkoliv měl co dělat, aby do něj na jeden příraz prudce nepronikl.
"U.. udělej to." Vzdychl Minnie a sám se pohnul proti Minhovi. Ten chvíli váhal, ale nakonec se jeho chlouba pomalu začala nořit do Taeminova zadečku.
Nejdřív dlouhé, jemné přírazy.
Ty pomalu vystřídaly rychlejší.
Pokoj protínaly tlumené steny slasti.
Minho přirážel a nořil se do příjemně úzkého prostoru a volnou rukou přitom laskal Taeminův ztopořený penis. Přejížděl po něm rukou, palcem dráždil lesknoucí se žalud.
"Minho já... Už..." Vzdychal Taemin, který se snažil příval slasti co nejvíce oddálit. Nakonec podlehl. Se vzrušeným výkřikem na rtech se udělal přímo do Minhovy dlaně. Všechny jeho svaly se napjaly. Mozek vypnul, svět kolem zmizel. Stejně tak jako Minhův ve chvíli, kdy se udělal hluboko v Taeminových útrobách.
Minho pomohl mladšímu chlapci očistit zbytky jejich touhy, oblékl ho a zabalil do deky.
"Minho... Zůstaneš tu semnou prosím?" Zaprosil Minnie a toužebně se na Minha podíval. Ten jen mlčky přikývl a vlezl si do postele za ním.
Oba věděli, že nemá cenu omlouvat se, vyčítat si to... Že nemá cenu řešit to.

O půl roku později
"Taeminnie mohl by ses konečně zastavit." Zaprosil znaveně Minho.
"Hoď sebou, kluci na nás čekají."
"Čekají už půl hodiny tak pět minut už je nezabije." Sykl Minho a dohnal maknae, které ač mělo berle, připomínalo fretku.
"Už se nemůžu dočkat, až mi sundají tu sádru." Brblal Taemin, kterému to právě uklouzlo, a málem sebou uprostřed chodby prásknul. Minho ho na poslední chvíli zachytil.
"Možná by tě radši měli přivázat k posteli, než se přizabiješ ještě dřív, než se konečně normálně projdeš." Sykl mu starší do obličeje. Taeminnie se nevinně usmál a chvatně mu vtiskl letmou pusu.
"Takže pouta jo? A co roubík ten by se ti taky líbil?" Zeptal se Minha laškovně. Ten jen třeštil oči.
"Taemine, já tě jednou vážně uškrtím!" Vykřikl za chlapcem, který se opět hnal dlouhou chodbou dál.