Bittersweet (RyeoWook/Yesung)

5. srpna 2012 v 9:17 | Christine |  Povídky Super Junior Yaoi - jednorázovky


"Neo gateun saram tto eobseo"

Poslední slova songu se rozlehla přeplněnou halou, fanoušci vykřikovali, skákali, užívali si atmosféru, která po celou dobu koncertu panovala. Všichni členové se shromáždili uprostřed pódia, na tvářích vyčerpané, ale přesto spokojené úsměvy. Poděkovali publiku, každý z členů řekl pár vlastních slov a na závěr poklona. Publikum šílelo, když kapela mizela v zákulisí. Připravené lahve vody mizely, stožárek ručníků se značně snižoval, křesla vítala unavené členy. Sem tam se ozval něčí povzdech nebo zakašlání. Bodejť by ne. Více jak dvě hodiny zpěvu v hale bez vzduchu. Vyčerpávající.

"Jsem úplně hotovej, ale i tak to bylo úžasný! Viděli jste ty holky v čele? Celou dobu zpívaly s námi!" Wookie se usmál, někteří členové ho napodobili, jiní na to neměli sílu.

"Jdu si sbalit, už chci bejt doma..." Hlesl Yesung, skoro mu nebylo rozumět. Wookie se na něj zmateně podíval. Takhle to s ním bylo v poslední době pořád. Věčně se tvářil otráveně, na pódiu si odzpíval svoje a zmizel, doma skoro nevyšel z pokoje. Wookie si připadal zrazený. Kdy naposledy ho Yesung přimáčkl ke zdi a dravě políbil? Wookie sice zrovna tohle chování rád neměl, ale i tak mu chybělo. Co jejich tajné večery, kdy společně probděli celou noc, povídali si a nasávali přítomnost toho druhého? Bylo to více jak půl roku, kdy si k sobě našli cestu. Je snad možné, že se Yesung Wookieho až příliš nabažil? Že by už o něj neměl zájem? Tak proč to prostě neřekne narovinu a nechává mě stále v tom šíleném nevědění?!

"Jdu taky." Wookie vyskočil na nohy a dohnal Yesunga, div nevrazil do dveří, které mu Yesung samozřejmě nepřidržel.

"Jsi unavený?" Wookie po očku kouknul na černovlasého chlapce, který šel vedle něj. Ten jen mírně pokrčil rameny a neurčitě přikývl.

"Beru to jako ano." Sykl Wookie dotčeně, že mu ani nestojí za odpověď.

"Přesně tak jsem to taky myslel." Ušklíbl se Yesung a vešel do šatny. Ani se nenamáhal na mladšího člena podívat. Klidně se v jeho přítomnosti převlékl, posbíral své věci a narval je do větší, černé tašky.

"Pomůžeš mi s tím?" Wookie seděl na zemi vedle své tašky a pokoušel se jí zapnout.

"Asi se mi rozbil zip." Dopověděl a prosebně se na Yesunga podíval. Černovlasý se ušklíbl a po chvíli váhání se přeci jenom k mladšímu chlapci sehnul.

"Přivřel sis tam tričko, víš..." Sykl a dopnul tašku. Jediný sval ve tváři se mu snad ani nepohnul.

"Příště se víc snaž. Víš... Taky tu vždycky nebudu." Wookie vykulil svá očka a nechápavě se na Yesunga podíval.

"Jak to myslíš?" Zeptal se tiše. Yesung se na něj podíval. Chvíli mlčel, ale pak se rozhodl konečně něco říct. V ten moment do šatny vběhl Teukie a Chulie.

"Já jsem tak unavenej!" Heechul zívl a protáhl se.

"Ne to nejsi, nezapomeň, že nás Hyuk pozval na karaoke nebo co to povídal." Teukie vzal další tašku a začal do ní úhledně skládat své oblečení, na rozdíl o Chulieho, který všechno co měl, zmuchlal a prostě to do ní nacpal.

"Heechule! Měl by ses o své věci trochu víc starat!" Napomenul ho leader. Oslovený se mu, ale jen vysmál. Až teď si ti dva všimli husté atmosféry, která v šatně panovala. Pohledy obou směřovali na dva chlapce.

"Co se stalo?" Heechul povytáhl obočí a významně se na oba podíval. Nikdo ze skupiny, vlastně nikdo na světě neměl ponětí, co se mezi Yesungem a Wookiem odehrává. Sladké tajemství, které v poslední době chutnalo spíše hořce.

"Nic." Yesung opět pokrčil rameny. Pak se ovšem podíval na leadra.

"Je tu ještě manager?"

"Jo je vedle, proč? Něco se stalo?" Optal se Teukie. Wookiemu se málem zastavilo srdce. Co může chtít Yesung po managerovi? Má to něco společného s tím, že tu nebude věčně? Chce snad skončit a opustit skupinu? Opustit jeho?

"Ne, ale říkali jste, že jedete do nějakého klubu. Mám toho dost, tak se chci domluvit, aby mě odvezl." Vysvětlil Yesung. V tu chvíli mohli všichni slyšet obrovskou ránu, jak se z Wookieho srdce zřítil kámen a dopadl na zem, ne-li ještě hlouběji.

"Siwon už za ním byl, taky nechtěl jet, takže se ho zeptej, v kolik pojedete."

"Fajn." Odpověděl Yesung a vytratil se ze šatny. Wookie se postavil na nohy a posunul těžkou tašku položenou na zemi. Pak si povzdechl a protřel unavené oči. Heechul se na něj starostlivě podíval. Když se toho mladší všiml, pousmál se, aby dal najevo, že se nic neděje. Jistěže lhal.

"Tak jdeme, dělejte!" Eunhyuk sháněl dohromady ostatní členy, jako poztrácené ovečky.

"Jdeme!" Zopakoval znovu a hrnul se ke dveřím. Yesung stál stranou, odchytil Siwona a stáhl ho k sobě.

"Jdeš s nimi?"

"Musím, Hyuk vyhrožoval, že mě bude mučit nebo něco takového, prostě mě ukecali." Siwon se zasmál a přidal se k davu hrnoucímu se zadními dveřmi ven.

"No, tak pojedu sám." Hlesl černovlasý a šel si pro tašku. Na chodbě se srazil s Wookiem.

"Právě jsem tě hledal, manager už šel k autu, máme sebou hodit." Oznámil Wookie a položit těžkou tašku na zem.

"My?"

"Hm, taky pojedu domů, jsem vážně unavený." Odvětil mladší a usmál se. Yesung jen pokýval a šel si pro svou tašku.

I v autě nadále panovala zvláštní atmosféra. Manager sice celou cestu mluvil o dnešním koncertě, ale ani jeden z chlapců ho neposlouchal.

"Díky za odvoz a dobrou noc." Rozloučil se Wookie, když vystoupil z auta a z kufru se mu povedlo dostat svojí obrovskou tašku.

"Dobrou." Manager mu věnoval úsměv a zanedlouho světla jeho auta zmizela v dálce.

"Pomůžeš mi?" Wookie se otočil k místu, kde očekával Yesunga. Ale nikde nikdo.

"Tak dík, žes na mě počkal." Zavrčel naštvaně. Cesta do domu mu trvala celkem dlouho, ačkoliv šlo jen o pár desítek metrů. Většinou to byl právě Yesung kdo mu pomáhal s taškou nebo přidržoval dveře. Ten minulý čas, byl naprosto odpovídající.

"Proč si na mě nepočkal?" Zaúpěl Wookie, když vešel do domu a všiml si Yesunga stojícího u ledničky. Ten jen mírně pokrčil rameny.

Zbytek večera proběhl ve stejné tichosti, jako pokaždé. Chlapci se vysprchovali, něco pojedli a chystali se do postele. Wookie zaparkoval před televizí a pustil si nějaký seriál, který stejně nevnímal. Yesung se kolem něj proplížil do svého pokoje.

"Už jdeš spát?" Zeptal se ho Wookie, když se starší chystal zavřít dveře.

"Jo, dobrou." Odpověděl jen a zmizel ve svém pokoji.

"Dobrou" Špitl Wookie do ticha, které přehlušovaly jen hlasy z televize. Ještě nějakou dobu posedával na pohovce, ale nakonec to vzdal, vyčistil si zuby a chtěl zamířit do svého pokoje, což si ale v mžiku rozmyslel. Yesungův pokoj byl tak blízko, on byl tak blízko. Jen zmáčknout kliku a... Ani nevěděl, jak se do pokoje dostal. Chtěl staršímu jen popřát dobrou noc, možná mu vtisknout potají polibek a pak jít, ale místo toho se přistihl, jak nadzvedává jeho deku a lehá si vedle něj. Chytl jeho ruku do své a schoulil se mu v náručí, spokojeně vydechl.

"Co to děláš?" Ozval se mu přísný hlas u ucha. Wookieho už to ale nemohlo rozhodit.

"Chci ležet s tebou." Oznámil mu narovinu.

"Nejde to, vrať se do své postele." Yesung ho div nevystrčil. Wookie se posadil a dotčeně se na něj podíval.

"Kluci tady nejsou tak o co jde? Co s tebou v poslední době je?" Wookie ho propaloval pohledem. Tohle není fér! Chtělo se mu křičet.

"Už jsem ti to říkal, nemůžeš čekat, že tu pořád budu." Osočil se na něj Yesung. A těžký kámen byl zpátky. Wookie hlasitě polknul.

"Chceš odejít ze skupiny?!" Yesung vytřeštil oči.

"Cože? Kdes to sakra vzal?" Nevěřícně mladšího pozoroval. Wookie se postavil a rozhodil rukama.

"Pořád mluvíš o tom, že tu nebudeš věčně a takové řeči úplně jako bys říkal, sorry ale odcházím, dělejte si, co chcete!" Rozkřičel se na něj Wookie.

"Vůbec si nepochopil, co jsem tím myslel!" Zasyčel Yesung a sklonil lampičku, kterou právě rozsvítil.

"Tam mi to zkus vysvětlit!"

"Nejdřív se laskavě uklidni."

"Nechci se uklidnit! Ani nevíš jak mi je. Celou tu dobu si mě naháněl, pořád bys mě líbal, dotýkal se mě a já si na to postupně zvykl, přijal jsem to, začal ti to oplácet a ty najedou... Prostě nic! Je logické, že tomu nerozumím. Pokud už mě nechceš, nelíbím se ti, máš mě dost, tak mi to řekni narovinu a nehraj si semnou, hrozně to bolí, víš?!" Teď už Wookiemu stékaly slzy po tváři. Yesung na něj zmateně mžoural.

"Kde myslíš, že budeme za deset, patnáct let?" Wookie mlčel, neodpověděl.

"Super Junior nejspíš nebudou existovat, my si sotva zavoláme, ani pes po nás nevzdechne."

"Co to s tím vším má společného?"

"Tohle je odlišná kapitola toho co náš čeká, nechci si pamatovat všechny ty skvělé okamžiky, protože vzpomínání na ně je horší, než je neprožít." Odvětil chladně Yesung. Wookie na něj nevěřícně zíral.

"To myslíš vážně?" Yesung jen němě přikývl.

"Takže tohle je konec? Radši budeš žít, jako vyhaslá troska, než si na stará kolena rozpomínat na všechno úžasné, co si zažil? Já to nechápu!" Wookie se klepal jako ratlík a slzy mu dál skapávaly z brady, tváře měl celé uslzené.

"Máš přeci mně! Tak proč to všechno takhle zahazuješ?" Vřískal mladší chlapec.

"Víš, jak hrozně bolí vzpomínat na všechnu tu legraci, co jsem zažil v dětství? Jak bolí myslet na rodiče?" Wookie propaloval Yesunga pohledem. Mladší se ušklíbnul.

"A víš jak úžasné je na to vzpomínat a radovat se z toho, jak dobře jsem to všechno prožil, z toho co všechno jsem dělal?" Yesung se na Wookieho podíval. Takhle to nikdy nebral. Nedíval se, co měl, ale co všechno ztratil a tak ho každá myšlenka táhla ke dnu.

"Bereš to moc jednoduše."

"Ne, ty to bereš moc složitě!" Odsekl Wookie a klekl si k Yesungovým nohám. Starší seděl na posteli a díval se do prázdna.

"Pamatuješ, jak si se musel schovat pod postel, aby na nás kluci nepřišli? Nebo jak jsme se v dešti vraceli domů a ty ses schoval pod desky, kde byly nové skladby a ony se všechny rozpily v jeden obří flek..."

"A Teuk mě pak málem zabil." Dopověděl Yesung a chtíc nechtíc se musel zasmát.

"A jak jste mě zapomněli v tom obchodě a já pak bloudil po celém Soulu."

"To, ale nebylo schválně." Vyhrknul Yesung.

"Já vím, ale rád na to vzpomínám. Jak jste se pak všichni omlouvali." Wookie se usmál. Yesung na něj letmo pohlédl a po chvíli se odhodlal setřít mu z tváře slzičky.

"Nechtěl jsem tě rozbrečet."Hlesl. Wookie jen zavrtěl hlavou ve smyslu, že to nevadí, že to není jeho chyba.

"Sungie."

"Takhle mi říkáš jenom ty, zní to trochu jako na psa, že?" Ušklíbl se oslovený.

"Dovol mi ti tak zase říkat..." Wookieho oči prosily. Yesung zapochyboval. Wookie se ale nevzdal, nadzvedl se a jemně se otřel svými rty o jeho.

"Prosím." Zavrněl mu do ucha, tak jak uměl jen on.

"Hrozně se bojím." Hlesl Yesung, byl zmatený. Tak moc chtěl, ale potom všem nevěděl co je správné a co ne. Bude to zase bolet?

"Jsem tu s tebou a budu tak dlouho, jak si jen budeš přát." Odpověděl Wookie, zatímco držek jeho hlavu ve svých dlaních a díval se mu do očí. Yesung nepatrně přikývl a otřel se o jeho rty. Mladší mu vzdechl do úst.

"Tolik mi to chybělo." Zapředl.

"Promiň." Hlesl Yesung omluvně a vnořil se do jeho rtů. Nejdřív ochutnal spodní ret, lehce ho skousnul zuby, jazykem přejel přes citlivé dásně a patro, vsunul do svých úst jeho horní ret. V mžiku si lehl na postel a stáhl Wookieho na sebe.

"Vynahradíš mi to všechno?" Zasténal mladší, když se dlaně černovláska začaly prodírat pod jeho tričko. Starší neodpověděl, jeho prsty si neposlušně razily cestu po těle mladšího, přes bříško k hrudníku, kde se začaly věnovat bradavkám. Yesung jednu z nich promnul mezi prsty, Wookie se roztřásl a odpověděl mu sérií vzdechů.

"Sungie!" Yesung se nadzvedl a přetáhl mladšímu hochovi tričko přes hlavu a odhodil ho neznámo kam. Sklonil se a rty ochutnal jeho horkou kůži. Bradavky tvrdly pod jeho mrštným jazykem, tělo se svíjelo pod doteky, vřelým dechem...

"Svlékni se." Sykl Yesung a uspěchaně z Wookieho stahoval trenky, které měl na sobě. Jejich ústa se opět spojila v dlouhém polibku, který mohl trvat pár sekund, ale taky několik nekonečných minut.

"Ty taky!" Opáčil Wookie roztřeseně a stáhnul Yesungovi zbytek oblečení. Než se nadál černovlasý ho přišpendlil svým tělem k posteli. Z Wookieho úst se ozvalo dlouhé zasténání, jak se jejich tepající erekce zkřížily. Polibky nebraly konce, jejich těla se třela o sebe, Yesungova dlaň nenasytně putovala přes jejich rozkroky, hladila jejich údy, třela je o sebe.

"Sungie." Už to Yesungovi neznělo tak hrozně. Ne z úst toho, kterého miloval. Nadzvedával se v bocích a zase dopadal na RyeoWookův rozkrok. Zadržované sténání se i tak rozléhalo místností.

Yesung ležel na zádech a díval se do tmy, Wookie ležel na boku, hlavu položenou na jeho hrudi. Tlukot srdce jeho společníka ho ukolébával.

"Měl bych jít, kluci přijdou každou chvíli."

"Ne, zůstaň tady, chci tě u sebe."

"Budou z toho problémy." Hlesl Wookie a Yesung ho pohladil po tváři.

"A pak... Časem si na ně vzpomeneme a budeme se jim smát a říkat si, co že to k nim vlastně vedlo. Že by tvoje sténání, polibky, doteky...." Wookie ho lehce praštil do hrudi.

"Učíš se nějak moc rychle." Zabručel.

"Asi mám dobrého učitele." Opáčil pobaveně Yesung a líbnul ho do vlasů.

"Sám uvidíš, kluci budou tak mimo, že si ničeho nevšimnou, nejspíš půjdou rovnou spát."

"A ty bys taky měl." Dořekl. Wookie smířeně přikývl a za pár minut vážně usnul. Sungie ho po chvíli napodobil.

.....................

"Neviděli jste Wookieho? V pokoji není..." Zabručel Sungmin a pokusil se vymotat z kalhot.

"Jo, je u Yesunga." Odvětil Hyuk a potutelně se usmál.

"Vážně?" Vykulil očka Heechul a mrknul na Siwona.

"Dneska budu spát u tebe." Vyplázl na něj jazyk.

"Jistě spát." Zasmál se Teuk a zapadl k sobě. Heechul se po něm ještě dotčeně otočil, ale pak už se vrhnul na okupování Siwonovi postele.

"Další sladké tajemství, o kterém se nemluví..." Poznamenal Hyuk, Sungmin se jen zasmál.

"Chulie vykecá i to co neví, takže tohle nebude tak tajné jako s Wookiem a Yesungem."

"Pravda." Přikývl Hyuk.

"Tak já jdu do postele, snad tam taky někoho nenajdu, dobrou." Ušklíbl se Hyuk.

"Dobrou." Zasmál se Sungmin. I poslední z členů zašli do svých pokojů, oddat se tolik potřebnému a vytouženému spánku.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 * Teukie * * Teukie * | Web | 8. srpna 2012 v 19:16 | Reagovat

O_O *Zabitá* Jak j miluju Yesunga a Wookieho. :D

2 kulisek kulisek | E-mail | Web | 28. listopadu 2012 v 18:17 | Reagovat

tak na to, ze YeWook teda vubec nemusim, tak se mi to hrozne moc libilo :-D chudak Sungie, asi toho osklivyho zazil moc, ale tak, prestat kvuli tomu zit? jesteze ho Wookie nasmeroval spravne :-) ale jak se to pak Sungovi, uchylovi jednomu, zalibilo :D ja jsem si teda nejdriv myslela, ze je Sung nejak vazne nemocnej a ze snad i umira, ale tak jsem rada, ze to tak nakonec nebylo a ze byl "jen" otravenej zivotem a spatnejma vzpominkama :-)

3 Aiko Aiko | 12. ledna 2013 v 22:57 | Reagovat

Tééda ... To bylo naprosto dokonalé! Miluju YeWook <3 Sungie asi musel zažít hodně špatných věcí, jinak by se nechoval takhle ...
Wookie nám ho zachránil, ať už chtěl udělat cokoliv. Taky jsem si nejprve nedokázala vysvětlit, co to s Yesungem je ...
Ale tak nakonec to dopadlo moc dobře :) Za to jsem moc ráda ^^ ;)

4 Take Ho Take Ho | 2. května 2013 v 15:46 | Reagovat

Já miluju YeWook a tohle je jedno z nejlepších co jsem za poslední dobu četla :3 Hrozně cute :3

5 ••aegyo jin• ••aegyo jin• | Web | 24. října 2013 v 9:55 | Reagovat

OMG, jak sladce. I LOVE Yesung s ním to prostě jinak nejde:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama