Červenec 2012

Wookie diary

27. července 2012 v 10:58 | Christine |  Povídky Super Junior Yaoi - kapitolovky
Wookie, člen Super Junior si píše deníček.


Wookie diary 1.

27. července 2012 v 10:57 | Christine |  Wookie Diary




Začít znovu

25. července 2012 v 18:18 | Christine |  Články na blogu
Jak jsem říkala, musím se pochlubit mým výtvorem. Lepila jsem tak poctivě, že lepenka je po celém koberci. Vždycky když něco dělám, uvelebím se na zemi. Ještě to musím dokončit a dodělat i druhou destičku, která přijde nad stůl. A zauvažovat kam pošoupnu Průhonice. Snad do obýváku...

Bohužel se od plakátu a lepenky odráží blesk a můj pokoj je skoro o půlnoci opravdu potemnělé místo :D
Nástěnečka z papírdeklu :D





Podpisy ACE

Podpisy Ace, vstupenka na Nevada Tan a to další... Vstupenka na THáčka. Ano, byla jsem asi tři roky velkou fanynkou a kurv*, nestydím se za to :P

Podpisy od Nevada Tan




A ubohý Průhonický zámeček, co skončí někde.. Jinde...

Někde v Orlickejch...

25. července 2012 v 13:43 | Christine |  A dokonce fotím
... Ne někde, přesněji řečeno v Loučné nad Desnou v penzionku Na staré poště, kde jsme pobyli s rodinou pár dní. Naproti je nádherný zámecký park, v obci spousta kapliček a hřbitovů, co bys kamenem dohodil několik míst jako pro výlet stvořených.

Pár fotek...










Anonymous Confederate Ensemble (ACE) + Anli Pollicino (21.7.2012)

22. července 2012 v 11:57 | Christine |  Články na blogu
Klub se měl otevřít o půl šesté a koncert měl začít hodinu potom. Kdyby ovšem nebyla hodina zpoždění. Asi ladili strunu, jak jsme se shodly s holkama. Ovšem, vezměte v potaz, že jsme nebo alespoň já jsem yaoistka každým coulem, takže ladit strunu nemusí nutně znamenat to, co některé napadne. Ale dál. Bylo něco kolem půl sedmé, když jsme dostali razítko na ruku a mohli proplout k pódiu. Nacpat se tam byl docela problém. Na Anli Pollicino jsem stála řekněme v druhé řadě, ale když se jeden z aktérů přišoupnul blíž, aby nastala chvíle ošahávání, málem jsem skončila na pódiu. Anli Pollicino zahráli několik songů, my jako blázniví fanoušci ječeli, skákali, zpívali s nimi. Když se Yo pokoušel počítat česky do deseti, umírali jsme smíchy, ale šlo mu to. Česky mluvili vážně ukázkově a jejich ájině se taky dalo rozumět. Bombově komunikovali s publikem, klidně na sebe nechali sahat, věčně se usmívali a bylo vidět, že si to taky užívají. Po menší předělávce hudebních nástrojů nastoupili Anonymous Confederate Ensemble (ACE). To už jsme stáli s Miou a Šárkou přímo u pódia, takže sáhnout si bylo naprosto nezbytné. Eni-chan poskakovala a akčně fotila. ACE taky není co vytknout. Jejich song "Sakura" byl prostě a absolutně geniální. Mucho (Kentaro) dělal celou dobu takové obličeje, že jsem se pořád tlemila. Po šíleném řevu se nakonec ještě vrátili a dali další ze svých songů. Pak jsme se pokoušeli ukecat zvukaře, aby nám zařídil podpisy. Moje snaha a nabídka vřelého díku nestačila. Pak jsme s Eni-chan zkoušeli lámanou ájinou překecat fotografa. Jeho "Sajnsejšn" prostě nebylo pochopeno. Tak jsme ještě chvíli čekali a najednou se obě kapely vydaly ke stolům a šup podpisy byly na světě. Nezažila jsem, abych dostala podpis a k tomu slova díků. Nemluvím o tom, že každý člen Anli Pollicino se podepsal, vzápětí vám podal ruku a poděkoval. Asi jsem na ně zírala jako na mimozemšťany. Příchod za námi, koncert také, podpisy jsme měli, Mia dostala upitou láhev vody od jednoho ze skupiny a mohlo se jít domů. Bylo kolem jedenácté, když jsme odcházeli a domů se díky absenci řidičského průkazu a debilní víkendové dopravě dostali až kolem půl druhé. Povykládali jsme matince, jak úžasné to bylo, chtíc nechtíc se umyli (nechtíc!) a šli do hajan. Teď tu koukám na ty fotky, co jsem vytvořila a běduju nad tím, jak jsou děsné. No jo, šero, prach apod., tomu moc nepřidaly. Ale dovoluji si tvrdit, že to byla jedna z nejlepších akcí, na kterých jsem byla. Žádná autogramiáda skrz železnou bránu, ani desítky metrů od pódia. Prostě super večer :) A ještě zmínka nakonec. Yo rád jezdí s kolečkem! :D



Sen, jenž se stal skutečností? 35. Kapitola

12. července 2012 v 21:30 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?
Po dlouhé době, hodně dlouhé, já vím. A navíc... No sami uvidíte...
Pokud jsou tam nějaké nejasnosti, tak ty tam prostě být mají :D




18. srpen

Slunce neodbytně vysílalo své paprsky a vysoušelo už tak suchou zem. V dusném horku všechno živé skomíralo žízní. Ve vzduchu visela už několik dní bouřka, tu a tam se čertil tmavý mrak, který se ale vzápětí rozplynul a bouřka spolu s ním. Země prahla po vláze stejně tak jako lidé po kapkách deště. Živá stvoření se ukrývala před žhnoucí koulí ve stínech a jeskyňkách, dokonce i hladina místního jezera klesla. Vějířky kmitaly vzduchem a snažily se nesnesitelné horko alespoň trochu rozptýlit. Marně. Úroda hynula, lidé nevycházeli ze svých domů. Jako by se zastavil čas.

"Další den už nesnesu!" Zaúpěla Sakura, která máchala vějířem sem a tam, ale platné jí to nebylo. Všichni se lekli potem, kapičky jim stékaly snad z každé části těla. Skupinka skládající se ze Sasukeho, Naruta, Saie, Kakashiho a Sakury seděla na terase ve stínu markýzi a popíjela jednu sklenici vody za druhou.

"Dneska už to vypadá, že by vážně mohlo pršet." Poznamenal zamyšleně Kakashi, který přes veškerou snahu svojí masku nesundal. Četl si Ich Icha a ovíval se vějířem.

"Já bych se šel vykoupat do jezera, ale než tam dojdu nejspíš se rozpustím..." Sykl Naruto a setřel si potůček potu z čela.

"Máš recht..." Přikývl Sai a zastrčil štětec do batohu, který měl postavený vedle sebe. Složil kresbu, s kterou se už pár desítek minut piplal a zandal ji též.

"Kam zmizel ten mrak?!" Sakura se rozhlížela, jak mohla, ale nikde nic. Jak přišel tak taky odešel. Kakashiho tvrzení o bouřce vzalo za své.

"Risknu to!" Naruto se prudce zvedl a postavil se jako superhrdina, který plánuje zachránit svět. Naruto chtěl zachránit jen sám sebe. Zmatené pohledy mu prozradily, že ho ostatní moc nechápou. Rozhodně se na ně podíval a usmál se.

"Jdu k jezeru, sice asi bude připomínat horký lázně, ale je mi to jedno. Potřebuju vodu. Jdu, mějte se!" Naruto se rychle rozešel dolů po schodech a šup ven. Sasuke se zmateně nahýbal přes rozpálené zábradlí a díval se na něj.

"Naruto ty cvoku!" Neodpustil si. Přehoupl se přes zábradlí a dopadl na suchem rozpraskanou zem. Nebylo to nijak vysoko, takže si na to sebejistě troufnul. Doběhl blonďáčka, který si to štrádoval skrz Konohu. Ostatní jakýkoliv pohyb navíc zamítli.

"Budeš mít úpal nebo úžeh, vlastně nevím jaký je v tom rozdíl, ale nic příjemného to nebude..." Poznamenal Sasuke starostlivě. Naruto se na něj váhavě podíval.

"Já? A co ty? Ty máš nějakou neprostupnou bariéru nebo co?" Vysmál se mu blonďáček. Černovlásek se na něj úctyhodnou chvíli mračil.

"Aby z tebe nezačlo pršet, mračidlo." Nenechal si ujít svojí narážku Naruto a spokojeně se usmíval.

"Tedy ty híříš humorem, to tě to ještě nepřešlo?" Sykl nasupeně černovlásek a plánoval jak Naruto utopí a nebo... Umiluje k smrti.

K jezeru nakonec přeci jenom došli. Naneštěstí ale vypadali, jako by se už dávno koupali. Celí splavení. Naruto shodil tričko, zul boty a šipkou zahučel do jezera. Voda byla studenější, než by se mohlo zdát. Sasuke se svlékl o poznání pomaleji a vydal sek tekutině, která tiše ve vlnkách narážela na písčitý břeh s pár oblázky.

"Rochníš se v té vodě, jako prase v bahně." Sykl Sasuke a ponořil se. Naruto se rozesmál, tyhle narážky byly v poslední době na denním pořádku. Blonďáček zmizel pod hladinou a najednou se něco nenechavého začalo obtáčet kolem Sasukeho těla. Obklíčilo to jeho nohy a plazilo se to výš a výš. Sasukemu unikl tichý sten, když v tu ránu se Naruto vynořil.

"Chtěl bys víc, viď?" Smál se blonďáček. Sasuke bez mučení přikývl. Znenadání se celou Konohou roznesla hlasitá ráda hromu a hned potom nebe rozsekl blyštivý blesk.

"To snad není možné! Celou dobu nic, a když se sem konečně dopajdáme, začne lejt!" Začal nadávat blonďáček a hrnout se na břeh. Sasuke se plížil za ním. To už zem bičovaly obrovské kapky vody, které okamžitě mizely ve vyschlé půdě.

"To je šílené!" Křičel Sasuke. Před hučení vody nebylo slyšet slova, oba sotva viděli na krok. Naruto chytl Sasukeho za ruku a táhnul ho podél břehu. V dálce se rýsovala menší budova. Sasuke hned pochopil. Prudce se zarazil s výrazem - Já tam prostě nepůjdu. Naruto odmítal jakékoliv řečičky a táhnul ho dál. Zastavili se až u dveří. Blonďáček prudce zabouchal, dveře se vzápětí otevřely a v nich stál Dei. Oba chlapce si prohlédl a pak se zasmál, pokynul hlavou a pozval se dál. V předsíni byla v tu ránu pořádná potopa.

"Nečekali jste to, že?" Vyzvídal Deidara, Sasukeho si pro jistotu moc nevšímal.

"Byli jsme si zaplavat a najednou to přišlo. Nechali jsme všechny věci pod stromem." Naruto se smál a utíral se ručníkem, který mu Deidara podal. Jeden podal i Sasukemu, který ho s úšklebkem přijal.

"Myslím, že to nikdo nečekal, přišlo to z čista jasna..." Prohodil Deidara a postavil vodu na čaj. Pootevřel jedno z oken tak, aby do místnosti nepršelo, ale přesto do ní mohl čistý vzduch.

Zanedlouho už seděli všichni tři v obýváku a popíjeli čaj, který blonďák připravil. Naruto ujídal sušenky, které ležely na stole, a tvářil se nadmíru spokojeně. Jediná věc, která kazila atmosféru, byly pohledy Sasuke a Deidary, kterými se propichovali.

"A tak jsem vytvořil dalších deset klonů a vrhnul jsem se na Kakashiho. Samojistě to skončilo tak, že jsem visel hlavou dolů ze stromu a Kakashi mi mával těma zatracenejma rolničkama před nosem. Hele co myslíte, že schovává pod tou svojí maskou?" Naruto se smál a všichni ostatní museli taky. Jeho hlášky totiž byly jako spouštěč smíchu. Málem se jím udusily, když Sasuke vyprsknul půl hrnku čaje na oba chlapce.

"Té vody dneska bylo málo, co?" Smál se Deidara. Sasuke si pořád zachovával svojí chladnou tvář, ale i tak bylo poznat, že mu cukají koutky.

"Aspoň víš, co si myslím o tom tvém čaji." Sykl Sasuke a nevinně se pousmál. Deidara si to příliš nebral a smál se spolu s Narutem.

Venku dál zuřila vichřice, voda se hrnula z nebe a dopadala na zem, blesk střídal blesk.

"Asi tu budete muset přespat." Prohodil Deidara, když venku nebylo vidět na krok, mohlo být kolem desáté večer a bouřka stále nepolevila na své síle. To co několik dní nepřicházelo, tu najednou bylo se vším všudy.

"Třeba se to ještě trochu zklidní." Prohodil Sasuke. Naruto se na něj vysmátě podíval a upil z hrníčku čaje.

"Nevypadá to tak." Sasuke se na blonďáčka díval. Miloval jeho úsměv. Smál se pořád, ale jeho to nikdy neomrzelo.

"Sešoupneme pohovky k sobě, přinesu vám nějakou deku. Klidně tu přespěte, pokud vám to nevadí." Dodal Deidara a významně se přitom podíval na Sasukeho. Naruto udělal totéž. Sasuke rozhodil rukama ve stylu - Vzdávám se.

Když už vše bylo připravené ke spánku, Konohou se opět roznesla dunivá rána, jejímž závěrem vypadl proud. Příbytek se propadl do temnoty. Všichni tři hoši se jako na povel rozesmály. Nebylo vidět na krok, Naruto sebou sekl na zem, když se s Deidarou srazili. Sasuke se mu pokoušel pomoct, ale shodil na zem jeden z hrníčků, které byly na stole.

"Pokuste se najít pohovku, já jdu směr ložnice, aspoň se o to pokusím." Smál se Deidara. Ozvala se rána, jak narazil do futer.

"Dobrou." Houkl ještě na ně. Sasuke i Naruto se s vytížením všech sil dobelhali k pohovce, svlékli trička, které jim půjčil Dei a natáhli se. Nebe stále křižovaly blesky a hromy ohlušovaly svojí hlasitostí.

"Nevadí ti to?" Ptal se blonďáček.

"Myslíš to, že tu ležím na jeho pohovce, v jeho domě, kousek od něj?" Naruto mlčel, neodpověděl. Sasuke si to vyložil jako souhlas.

"Ale s tebou..." Dodal tedy Sasuke a dlaní se otřel o Narutovo tělo. Přeběhl mu mráz po zádech. Usmál se sám pro sebe.

"Není tak hroznej, jak jsem si myslel." Špitl po chvíli skoro neslyšně černovlásek. Naruto ho však slyšel moc dobře. Nahnul se k němu a vtiskl mu polibek.

"Věděl jsem to." Opáčil vítězně blonďáček a přitulil se blíž k Sasukemu. Tma je kryla pod pláštěm neviditelnosti. Doteky? Polibky? Ale kdeže... Nikdo přeci nic neviděl.

Bezejmenná II. (Teaser)

7. července 2012 v 23:12 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky

Menší úryvek jednoho dílka, co mám rozepsané. Jde o jednorázovku u které se nedokážu rozhodnout jestli má být někdy dokončena nebo raději dožít svůj život s ikonce koše na ploše. Co vy na to?


První narozeniny!

4. července 2012 v 22:00 | Christine |  Články na blogu

Ano! Ano!

Dneska můj blog slaví své první narozeniny. Je to první blog, který mi vydržel takhle dlouho a doufám, že ještě pár dní, měsíců nebo let vydrží. Za tu dobu existence se nic moc nezměnilo. Snad jen... Povídky mají nekonečné intervaly v přidávání dalších dílů (za což se omluvuji), nově přidávám fotky, manga také přibývá. Jinak melu pořád stejné blbostiny, jak by řeklo naše mládě.

Ále i tak, největší díky patří vám věrným čtenářům, kteří jsou ochotni mé výlevy číst :D


Se činí, chlapec :D

Muffinové šílenství

3. července 2012 v 20:20 | Christine |  A dokonce fotím
Dneska jsem byla plně zabraná hlídáním mláděte, tak jsme se zabavili pečením muffinů. Pěkně jsme si s těma mrchama vyhráli :D A očividně byly dobrý, pač jich moc nezbylo :D


Playful Kiss (Korean)

1. července 2012 v 7:00 | Christine |  Dorama


NÁZEV: Playful Kiss/Mischievous Kiss/Jangnanseureon Kiss/Naughty Kiss
ŽÁNR: Škola, Romantika, Komedie
POČET EPIZoD: 16
ROK: 2010

Obsazení:
· Kim Hyun Joong - Baek Seung Jo
· Jung So Min - Oh Ha Ni
· Lee Tae Sung - Bong Joon Gu
· Lee Si Young - Yoon He Ra

Oh Ha Ni je tupoučká dívka s hlavou věčně v oblacích. K její smůle se zamiluje do perfekcionisty, Baek Seung Ja, který samozřejmě její city ani zhola neopětuje. Ono to hlavně bude i rozdílem v jejich IQ, přece jen víc jak sto bodů je znatelný rozdíl… Ale co čert nechtěl, Oh Ha Niin dům díky zemětřesení spadne, a tak ona ani její otec nemají kde bydlet. V televizi otcův velmi dobrý starý přítel uvidí, jaké je postihlo neštěstí, a se svou ženou se jim rozhodnou pomoci - poskytnout jim přístřeší u nich doma. Jen čirou náhodou jsou to rodiče Baek Seung Ja. Dokáže se s ním Oh Ha Ni sblížit i přes rozdíly mezi nimi a přes Baek Seung Jaovu uzavřenost? (http://www.csfd.cz/film/282812-jangnanseureon-kiss/)



A co já na to?
Už ani nevím, jak jsem se k této doramě dostala, ale v závěru jsem docela ráda, že jsem měla možnost vidět jí. Jistě, že i tady narazíte na chvíle, kdy se tak trochu nudíte nebo si říkáte, že takovou pitomost snad nemohli natočit, ale jako celek to působí více než dobře. Po většinu času jsem se bavila a soucítila s hlavní hrdinkou Oh Ha Ni. Naprosto jsem si oblíbila maminku Baek Seung Ja, která vážně stojí za to. Děj celkem hezky utíká, epizod je tak akorát. Samozřejmě vás na konci čeká happy end. Pro ty co mají rádi děj ze školního prostředí s dávkou humoru a romantiky, je to to pravé. Je sice pravda, že než se Baek Seung Jo rozhoupe alespoň k prvnímu polibku, uteče moře času, ale takové ty letmé náznaky jsou vážně zábavné, Oh Ha Ni si tím pěkně dobírá. Verzí je více, možná časem shlédnu i ostatní, abych měla s čím porovnávat. Jinak vřele doporučuji :)