Duben 2012

Mláďátko

30. dubna 2012 v 14:27 | Christine |  A dokonce fotím
Dneska jsem si jela vyřídit pas, vystojíme ještě se ségrou a mládětem padesáti metrovou frontu a pak nám oznámí, že už nevydávají ani pořadová čísla :D Tak jsme zase jeli domů. Aspoň, že mám ředitelské volno. Bohužel to, ale znamenalo trávit celé dopoledne, poledne a až doteď s mládětem. Kupodivu byl drahouš a choval se miloučce :D Plácli jsme sebou na deku a blbnuli jsme s autíčkama a foťákem. Že mi občas leze hrozně na nervi. Ale stejně je to můj malej mazel :D













"Vlkodlak"

29. dubna 2012 v 13:55 | Christine |  A dokonce fotím
Tak tohle je náš malinkej vlček ^^ Tak ne dobře, kecám. Není malinkej a není to vlček. Je to kavkazan křížený vlkodlakem ^^ Přiznávám se, pořád kecám. Není křížený vlkodlakem, ale vlkodavem :D

"Foceno dneska na zahradě, byl to docela boj, když se to naše mládě šlo živit řízkem a vlček odmítal pózovat, neboť příslib kousku masa mu byl milejší. Zrádce to je."












Romance pod rozkvetlou višní

28. dubna 2012 v 22:33 | Christine |  A dokonce fotím
Stojí sama samotinká v zahradě a právě kvete. Je to báječný pohled.










Sen, jenž se stal skutečností? 33. Kapitola

22. dubna 2012 v 14:15 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?




18-19. červenec

Nebe se pomalu zbarvovalo do temné modře, ale díky spoustě blikajících světýlek a jiných osvětlení vesnice zářila na hony daleko. Ani hvězdy tu noc nemohli předvéct co umí. Sasuke stál už několik hodin nehybně opřený o strom u přední brány. Naruto se právě vracel skrz dav. Nesl nějaké jídlo, které vyškemral od stánkaře pár kroků od brány. Zamyšleně se podíval na Sasukeho, než k němu došel a lehce do něj dloubnul.

"Nedáš si něco?" Strčil Sasukemu pod nos vonící pokrm. Ale ten jen odvrátil hlavu a nesouhlasně s ní zavrtěl.

"Nemám hlad." Dodal po chvíli a konečně se pohnul, ale jen proto, aby se rozhlédl a zjistil, jak se situace má.

"Nechceš alespoň něco k pití?" Optal se Naruto a starostlivě se na černovláska zadíval.

"Nevypadáš nejlíp..." Dodal ustaraně a už natahoval ruku, aby mu jí položil na čelo. Sasuke ale opět ucuknul a kousek popošel.

"Nic mi není Naruto, nejsem dítě, postarám se o sebe." Řekl jízlivě a ani se přitom na blonďáčka nepodíval. Naruto nasucho polknul a nechápavě zamrkal, dál to ale neřešil. Nechtěl se se Sasukem hádat a zbytečně přilévat olej do ohně. Později zjistí, co mu je. Sasuke se opřel zase o strom a z očí si stáhnul škrabošku, která mu zůstala díky gumičce viset okolo krku.

Mohlo být kolem půlnoci, davy lidí se pomalu začaly přesouvat do svých obydlí, ale i tak jich v ulicích zůstala spousta. Hudba se nesla okolím, všude se mísily pachy pokrmů a nápojů, ozývaly se hlasy dobře bavících se lidí, a nebo zpívajících opilců. Znenadání se před Narutem objevila Sakura. Naruto jí div nepoprskal vodou, kterou právě upíjel z kelímku.

"Sakura-chan! Co tady děláš?" Vyjekl zděšeně.

"Baka, málem si mi zničil kostým." Opáčila dotčeně růžovláska a podívala se na Sasukeho, který postával opodál. Naruto něco nesouhlasně zabručel.

"Kakashi vzkazuje, že už tu nemusíte postávat. Lidi už pomalu mizí, takže si máme dát konečně rozchod. Do hotelu zatím chodit nemáme, ale můžeme se v klidu pohybovat po vesnici." Dořekla Sakura a obrátila se k odchodu.

"A kde je Sai?" Optal se Sasuke, který konečně začal reagovat.

"Šel si pro něco k jídlu. Kdybyste chtěli, budeme někde ve středu vesnice, u kašny, tam nás najdete." Odpověděla Sakura a zmizela mezi lidmi, kteří stále ještě oslavovali.

"Mohli bychom to tady projít a pak se k nim přidat, co říkáš?" Pousmál se Naruto a podíval se na Sasukeho, který měl na tváři stále ten svůj nepřítomný pohled.

"Jo proč ne..." Přikývl nezaujatě černovlásek a vydal se do víru života. Naruto ho následoval. Už byl značně otrávený z té Sasukeho nálady. Nejvíc mu vadilo, že ani nevěděl, co to způsobilo.

Oba se proplétali davy, sem tam se zastavili, aby si dali něco dobrého k jídlu nebo popily sklenku saké nebo jiného vynikajícího nápoje. Tekutina je krásně hřála, teplo se jim rozlévalo celým tělem. Na to, že byl střed léta, noci byly až neuvěřitelně chladné. Znenadání někdo chytl Sasukeho za ruku a táhnul ho davem pryč.

"Pusť mě!" Zasyčel Sasuke a vytrhnul se osobě, která svírala jeho ruku.

"Už si se rozhodl?" ta osoba byl Gaara. Stál naproti Sasukemu a škádlivě se usmíval.

"Řekl si do rána!" Opáčil Sasuke a div mu jednu nevpálil. Jenže Gaara se nezdál. V sobě ukrýval mnoho síly. Přimáčkl Sasuke ke chladné zdi jedné z potemnělých uliček.

"Jenže já chci odpověď teď! Jinak... Víš, co tě čeká. A nejen tebe. Co by na to řekl ten blonďáček. Co by Naruto řekl na to, že si byl takovej slaboch a klidně si mě nechal, abych to všem řekl?! Určitě by z toho nebyl nadšený, že?!" Gaara se Sasukemu vysmíval do obličeje, očividně si to užíval.

"Nemůžu to udělat." Sasuke zavrtěl nesouhlasně hlavou. Gaara se ušklíbnul a pustil ho.

"Pak tedy... Dozví se to všichni." Rudovlasý se rádoby nevinně usmál a už chtěl odejít, když ho Sasuke chytl a přirazil ke zdi.

"Nemůžeš to říct!"

"Ale můžu!" Sykl Gaara a během chvíle držel Sasukeho pod krkem. Sasuke se vzpouzel a značnou chvíli se bránil, ale pak mu došlo, že to nemá cenu. Poddal se.

"Udělám to. Ale ty to nikdy nikomu neřekneš!" Gaara vítězně přikývl a pustil Sasukeho krk. Jeho ruce se teď přesunuly na Sasukeho boky. Sasuke zavřel oči a zhnuseně se ušklíbl. Málem se pozvracel, když se Gaarovy rty začaly třít o ty jeho. Jazyk toho oplzlého mizery se mu dral do úst a jeho ruce se nenasytně drápaly pod lem kalhot.

Naruto se motal ulicemi a snažil se černovláska najít. Už přes dvacet minut ho neviděl. Potkal dokonce i Saie, ale ani s ním černovlásek nebyl. Zmateně pochodoval sem a tam, než narazil na jednu z ulic, která zdaleka nezářila tak, jako ty ostatní. Jako by někdo zapomněl, že tu nějaká ulice je. Naruto popošel do jejího temného nitra a zaslechl tlumené zvuky. S dalšími kroky si byl čím dál tím jistější, co se v uličce děje. Málem se mu rozskočilo srdce, když silueta těla začala nabírat Sasukeho rysy.

"Sasuke?!" Vyjekl zděšeně. Sasuke se v tu chvíli tak lekl, že Gaarovi prokousnul ret. Krev se teď řinula z jeho rtu a zbarvovala oděvy obou dvou.

"Ne, to nemůže být pravda!" Sykl Naruto zatímco stál zamrzle na jednom místě. Sasuke od sebe Gaaru prudce odstrčil a chtěl jít za Narutem, ale rudovlasý ho opět zastavil.

"Tohle je teprve začátek! Nechej ho, ať se dívá, děláš to přeci kvůli němu ne?" Sykl mu Gaara do rtů a hladově ho začal líbat. Jazyk mu cpal skoro až do krku. Sasuke se začal dusit. Krev z Gaarova rtu mu stékala do krku. Nenapadlo ho nic jiného, než Gaaru zase kousnout.

"Přestaň kousat! Nebo naše dohoda padá a vaše sladké tajemství se dozví všichni!" Rudovlasý se na něj mračil a drtil jeho tělo ve svém sevření. Naruto se konečně pohnul. Chytl Gaaru za ruku a prudce ho od Sasukeho odtáhnul. Sasuke se zhnusením zhroutil na zem.

"Tak dohoda jo? Řekni mi o ní..." Naruto zuřil. Nenáviděl, když nevěděl, o čem je řeč a tahle situace ho rozhněvala na maximum. Rudovlasý se mu vysmál do obličeje.

"Řekněme, že ten tvůj králíček nechce, aby se o vás vědělo. Dokonce souhlasil, že se semnou vyspí, jen aby mě umlčel. Měl bys mě pustit, ať tu naší dohodu dotáhneme do konce." Gaara se nevinně pousmál. Jeho úsměv, ale zmizel ve chvíli, kdy ho Naruto prudce přirazil ke zdi, až mu málem vyrazil dech.

"Nemáš právo po něm něco takového chtít. Ještě jednou se ho dotkneš a buď si jistý, že tě zabiju." Naruto svíral rudovlasého pod krkem. Kolem blonďáčka se mihotala oranžová aura, která trochu osvětlovala jinak temnou ulici. Gaara se usmíval až do chvíle než mu začal docházet vzduch v plicích. Došlo mu, že Naruto si srandu nedělá. Narutovy ruce, jako by mu pálily kůži, kterou tak pevně tiskly.

"Věř, že nerad, ale klidně bych tě zabil." Sykl Naruto a pustil ho. Na krku měl rudovlasý spálené stopy a sotva se mohl nadechnout. Naruto se na něj zhnuseně díval. Pak se rozešel k Sasukemu. Pomohl mu vstát, podepřel ho a spolu s ním se rozešel pryč. Přímo do hotelu. Bylo mu jasné, že tam později na Gaaru nejspíš narazí, ale v tuhle chvíli nevěděl, co má dělat.

"Měl si mi to říct!" Sykl směrem k Sasukemu, když mu pomáhal do postele. Sasuke se na něj za celou dobu ani nepodíval. Připadal si hrozně.

"Nemohl jsem. Řekl by to... Všem." Hlesl ztěžka. Tváře mu žhnuly zlostí i studem.

"Je mi to jedno Sasuke. Ať se to klidně všichni dozví, nezáleží mi na tom. Nedovolil bych, aby ti ublížil, i kdyby to mělo stát to, že se o nás někdo dozví." Řekl Naruto a přisedl si na postel k Sasukemu. Přitáhl si ho do objetí a hladil ho po jeho havraních vlasech.

Něžná fialová

21. dubna 2012 v 12:12 | Christine |  A dokonce fotím














Žluté opojení

20. dubna 2012 v 20:49 | Christine |  A dokonce fotím
Foceno myslím ve středu?


Pacičky mláděte ^^

Chvíle před koncem 1. díl

10. dubna 2012 v 8:00 | Christine |  Chvíle před koncem
Ano, ano. Inspirace, moje hrůzné zacházení a jen krátká chvíle před koncem...


Slunce se mocně snažilo dostat se do mého pokoje. Nebralo ohled ani na tmavé závěsy, které mu stály v cestě. Přetočil jsem se na druhý bok a deku, kterou jsem byl doposud přikrytý, jsem skopal dolů. Tiše dopadla na zem. Ještě chvíli jsem své tělo přesvědčoval, aby upadlo do stavu snění, než jsem to vzdal a posadil se. Párkrát jsem zamžoural do šera pokoje a pak se s obtížemi postavil. Roztáhl jsem závěsy a otevřel okno. Venku bylo ještě tepleji, než uvnitř. Červencové slunce sálalo a opíralo své paprsky o skleněnou zástěnu.

"Naruto! Čeká tu na tebe Kiba, tak si pospěš!" Ten hlas mě vytrhnul z nicnedělání.

"Zatraceně." Zaklel jsem a spěšně začal hledat nějaké čisté oblečení. Ze skříně jsem vytáhl světle modré tričko a plátěné šortky. Na nohy jsem obul conversky a vyběhl z pokoje, ze schodů až do kuchyně.

"Ty si dneska neviděl koupelnu ani z rychlíku, co?" Poznamenala máma a prsty mi projela neposednými vlasy, které mi trčely do stran.

"Jako pokaždé." Ozvalo se od dveří, kde sál o futra opřený Kiba a smál se. Hodil jsem po něm útěrku, kterou pohotově chytil a rozesmál se ještě víc. Naoko dotčeně jsem se zamračil, strčil do pusy žvýkačku a mohlo se jít.

"Vrátím se kolem páté a pak jdeme na tu párty." Houkl jsem ještě na mámu, která jen mlčky přikývla.



"Vážně se mi tam nechce." Poznamenal jsem otráveně a zaklapl za sebou dveře do školy.

"Mně taky ne, ale pokud chceme udělat přijímačky, nic jiného nám nezbývá." Zavrčel Kiba a zamířil ke své skříňce.

"Ani nevím, jestli chci na vysokou." Opáčil jsem spíš sám pro sebe. Kiba na to nijak nereagoval. Nesnášel, když jsem o tom pochyboval. On to bral jako hotovou věc. Oba prostě půjdeme na vysokou, ať se děje cokoliv. Byla to jakási jeho modla. Vidina lepšího života? Možná. Též jsem zastrčil klíč do malého zámečku, který se c cvaknutím otevřel. Vyndal jsem si učebnici a sešit a společně s Kibou jsme se došourali do učebny. Nechtělo se mi půlku léta trávit ve škole, ale očividně mi nic jiného nezbývalo. Nevím, proč jsem chtěl mít jistotu, že zkoušky udělám, když jsem si ani nebyl jistý, že na vysokou chci. Snad jsem si jen nechtěl připadat, jako naprostý nevzdělanec. Čekala nás hodina matematiky. Nikdy jsem s ní neměl problémy, ale Kiba se v ní plácal jako ryba na souši. Chodil jsem tam spíš proto, abych mu dělal společnost a oživil si, to co jsem za ty roky pochytil. Postarší učitel začal opakovat logaritmy. Sem tam jsem si nějaký příklad napsal, ale spíše jsem pozoroval ostatní ve třídě, kteří se usilovně snažili pochopit hlavolamy zející na tabuli. Očima jsem sklouznul po lidech sedících přede mnou. Gaara, který jak jsem nedávno zjistit chodil do školy opodál. Další byla Hinata, která mi svůj pohled opětovala a navíc přidala nesmělý úsměv. Pár lidí sedělo za mnou. Nenápadně jsem se otočil a všiml si černovlasého kluka. I přesto jaké bylo horko, měl na sobě černé kalhoty a stejně barevnou bundu. Celou jednolitost rozbíjelo pouze čistě bílé tričko. Narovnal si brýle a propiskou poklepal na linkovaný papír. Povzdechl si a na tváři se mu objevila nejedna vráska. Očividně se v matice topil ještě víc, než Kiba, který si právě na kraj papíru čmáral kytičky. Strčil jsem do něj loktem a ušklíbl se. Nevinně se uculil a začal se zase věnovat tomu, čemu měl.

"Mám hlavu v pejru." Zanaříkal Kiba a nacpal učebnice do skřínky. Musel jsem se zasmát při pohledu na jeho zdeptanou tvář.

"Vždyť jsou to jen logaritmy."

"No právě." Sykl naoko dotčeně.

"Co tu ještě stojíš? Domů to máš celkem štreku." Ušklíbl se Kiba. Natáhl jsem ruce v obraném gestu.

" Ve tři u mně. Zapaříme nějaké hry a pak vyrazíme na tu párty. Slyšel si, že tam bude i Hinata? Dokonce by měl přijít i ten její bratranec nebo, co to je. Neji se myslím jmenuje." Halekal Kiba, když jsme vycházeli ze školy.

"A ne, že na to zase zapomeneš." Dodal, když jsme se loučili. S úšklebkem se na mě podíval a pak se rozešel směrem k jejich domu. Nesnášel jsem, když si mě takhle dobíral, ale on to naopak dělal s velkou oblibou. Chvíli jsem nad tím uvažoval, než jsem se vydal domů.



Znaveně jsem dopadl na postel a zavřel oči. V hlavě mi běhaly logaritmy, Hinaty úsměv a ten zvláštní kluk, co seděl v poslední lavici. Odněkud jsem ho znal, ale nedokázal jsem ho zařadit. Pokoušel jsem se usnout, alespoň na těch pár hodin, co mi zbývalo, ale nezadařilo se. Líně jsem tedy vstal a zapnul si televizi. Zprávy, telenovely, zprávy, nějaké vaření. Cvak. Obraz zmizel a já se vydal najít něco k jídlu. Máma i táta byli v práci a já měl celý náš dům velikosti krabičky od sirek jen pro sebe. Z lednice jsem vytáhl jídlo, které mi tam máma nechala, a najedl jsem se. Za doprovodu hlasité hudby jsem se začal přehrabovat ve skříni a hledat něco, co bych si mohl obléct na tu párty. Vyhrály černé kalhoty, bledě modré tričko s barevným potiskem. Navrch jsem přidal koženou bundu, protože večer se dost ochlazuje a nikdy nevíš, jaká kočka bude chtít zahřát. Oblečení jsem nechal na posteli a šel se vysprchovat. Vlasy jsem vysušil ručníkem a vetřel do nich trochu gelu, za jehož pomoci jsem vytvořil ležérně nedbalý účes. Alespoň mě to tak připadalo.



Těsně před třetí jsem stál u dveří a zvonil.

"Taky jednou na čas, jo?" Smál se mi Kiba, když otvíral dveře. S úšklebkem jsem vešel dovnitř.

"Jako bych já někdy přišel pozdě." Zasmál jsem se nevinně.

"Co to máš s vlasama?" Zeptal se mně a podezíravě si mě prohlížel.

"Dobrý co? Dalo mi to spoustu práce, aby to drželo." Kiba popošel blíž.

"Vypadá to jako hnízdo." Rozesmál se a schválně mi vlasy rozcuchal. A tak začala nevinná pošťuchovačka mezi dvěma kamarády.



"Tady je lidí, to je síla." Zajásal Kiba a protlačil se davem, který se hustil v domě Ino, který tuhle párty pořádala. Byl jsem jeden z nejoblíbenějších a tak jsem tu nemohl chybět. Všichni milovali tu mojí hrannou naivitu a svým způsobem blbost. Rád jsem ze sebe dělal úplné střevo, abych vzápětí všem ukázal, že jsem vlastně dost chytrý. Jen jsem si prostě uměl hrát sám se sebou. Tak, ale i tak.

"Jdu najít Hinatu." Křikl na mě Kiba a ztratil se v davu. Rozhlížel jsem se, jestli neuvidím někoho známého. Z dálky jsem uviděl trčící vlasy, které musely patřit Shikamarovi. Rozešel jsem se k němu a poplácal ho po zádech. V ruce jsem držel už třetí skleničku. Alkohol tu tekl proudem.

"Chlape, ty už máš upito, co?" Smál jsem se, když jsem viděl jeho značně dezorientovaný pohled.

"Naruto." Zasmál se po chvíli, když mu došlo, kdo jsem. Chvíli jsme spolu diskutovali o nesmrtelnosti chrousta, než jsem v davu zahlédl toho černovlasého kluka, kterého jsem viděl na dnešní hodině.

"Hele! Kdo pozval Uchihu!" Rozneslo se davem. Všichni začali pokřikovat a ukazovat si na něj. Bez povšimnutí prošel až ke mně, Shikamarovi a Kibovi, který teď stál kousek ode mně a nechápavě vše sledoval. Černovlasý přišel až k nám a probodl nás pohledem.

"Copak tu chce, tahle nicka?" Zasmál se Shikamaru. Notná dávka alkoholu s ním dělala své.

"Jsi mizera!" Odvětil klidně černovlasý a pevně se mu díval do očí. Pak stočil pohled ke mě a Kibovi.

"Jsi mizera. A ty taky. Jsi mizera." Řekl. Jeho oči schované pod brýlemi byly jako bez života. Shikamaru se rozesmál a prudce do něj strčil. Uchiha zakolísal a málem upadl na zem. Dav se rozesmál. Zardoušeně se rozhlédl, chytil rovnováhu a utekl.

"Co to sakra bylo?" Vyjekl jsem.

"Uchiha... Pamatuješ? Ve třeťáku jsme ho svlíkli do naha a přivázali k lavičce v tělocvičně." Smál se Shikamaru a vylil do sebe dalšího panáka. Okamžitě se mi ta scéna vybavila. Jak z něj taháme oblečení a necháváme ho tam, i přes jeho pláč. Bylo to po hodině tělocviku, ani si neuvědomuji, jak k tomu došlo. Prostě se to najednou stalo. Všichni se smáli, v tu chvíli nám to nepřišlo, jako něco špatného. Svět se semnou zatočil.

"Kibo, já musím jít... Není mi dobře." Zavrčel jsem. Kiba se na mě starostlivě podíval.

"Půjdu s tebou, hodím tě domů, máš to daleko." Odpověděl.

"Kluci vemte i jeho, nechci, aby mi tu pozvracel celej barák!" Zanadávala Ino, a strkala vzpouzejícího se Shikamarua pryč. Nedlouho potom už jsme seděli v Kibově. Obsadil jsem místo spolujezdce, i když se semnou div nepopral. Kiba usedl za volant a Shikamarua jsme posadili na zadní sedadla.

"Ať to tam moc nezasviníš!" Napomenul ho Kiba a rozjel se. Silnice byla úzká a klikatá, všichni jsme měli celkem dost upito. Shikamaru se nahnul dopředu a zapnul rádio. Z reproduktorů se ozval song od JLo. Nad námi se ozvala obrovská rána a z nebe se spustily proudy deště. V mžiku nebylo vidět na krok.

"Zadek má krásnej, ale zpívá hrozně." Zanadával Shikamaru a znovu se nahnul dopředu a začal se s Kibou přetahovat o to, co pustí. Kiba jednou rukou přidržoval volant, druhou se pral s hnědovlasým a do toho se snažil otevřít okno, aby mohl vyhodit cigaretu, která mu doutnala v ruce.

"Bude tu mokro!" Vypískl jsem, ale to už Kiba strhával volant doprava, protože mu cigareta vypadla z ruky a dopadla přímo na jeho nohu. Gumy sjely po mokré, kluzké silnici. Vydaly zvuk, který trhal uši. Ozvala se rána. Hned jsem věděl, že máme průšvih. Ucítil jsem šílenou bolest, která ale v momentě zmizela. Odezněla stejně rychle, jako přišla. Najednou jsem necítil vůbec nic. Nebolela mě hlava, jako před chvíli, necítil jsem kouř cigaret ani spálených pneumatik. Prostě nic.



Neměl by se vám před smrtí hlavou prohnat celý dosavadní život? Asi těžko. Nemyslel jsem na rodiče. Nemyslel jsem na kamarády ani všechno co jsem s nimi zažil. Před očima jsem měl jen to, co jsem udělal Uchihovi. Ani jsem neznal jeho křestní jméno. Chodil do béčka a společné jsme měli jen tělocviky. Vždycky jsme se mu všichni smáli, vymýšleli mu trapné přezdívky. Prostě jsme ho šikanovali. Nebylo to nic proti němu, měla to být jen ukázka toho, že je nicka a musí se změnit. Vlastně to měla být pomoc. Chtělo se mi zvracet. Zvracet z toho, co mi teď běhalo hlavou. Nebylo to nic jiného, než šikana. Nevšímal si nás, vyhýbal se nám, ale tím větší lákadlo pro nás byl. Před očima jsem měl jen jeho uslzený obličej.

A pak...

Se ozval tolik nenáviděný zvuk.

Moje druhé pokusy

9. dubna 2012 v 19:49 | Christine |  Články na blogu
Pořád si moc nerozumíme. Snažím se. Ukecávám ho. Prosím ho. A on mi pokaždé odpoví -> Přečti si návod, ty bezrohá krávo!






Jashin a zebra patří Mie, zbytek je můj. Tzv. talismany pro štěstí.




Sen, jenž se stal skutečností? 32. Kapitola

8. dubna 2012 v 10:26 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?


18. červenec

Už od rána se z ulic nesl radostný hluk, který oznamoval průběh posledních příprav před tím, než se do vesnice sjedou mocní se svými poddanými. Tu a tam se nesl povel, kam pověsit ozdoby a támhle zase někdo dirigoval, kam postavit stánek s jídlem. Mohlo být kolem šesté ranní, když sebou Sasuke začal mrskat. Ležel vedle Naruta v posteli. Oba totiž včera sešoupli své pelíšky k sobě a teď si užívali své blízkosti.

"To je příšerné." Zabručel černovlasý a překulil se na bok. Hluk nesoucí se z ulice už ho dobrou hodinu nenechal spát. Čekal na nějaké souhlasné přikývnutí Naruta, ale ten v klidu spal, na tváři spokojený úsměv.

"Jak v tom může spát..." Nechápal černovlasý. Otráveně se vymotal z příjemně vyhřáté pelesti a zamířil do koupelny. Chvíli se pozoroval v zrcadle, než svou tvář svlažil bodavě studenou vodou. Upravil si přeležené vlasy a vyšel z koupelny do pokoje, kde pořád dřímal blonďáček. Sasukemu nepříjemně zaskuhral žaludek.

"Umřu hlady." Sykl a vyšel z pokoje. Tiše za sebou zavřel a vydal se dlouhou chodbou až ke schodišti. Spousta krátkých schodů vedoucí do hlavní haly hotelu. U recepce postával nějaký postarší chlápek a kousek od něj se v hloučku bavilo pár děvčat, která když viděla Sasuke, upnula všechnu svoji pozornost k němu. Sasuke se bezděčně usmál a prošel k recepčnímu.

"Dobré ráno. Je možné dostat tady k jídlu něco dřív, než až na snídani?" Vychrlil svojí prosbu černovlásek a sklonil se tak, aby mu pár pramínků havraních vlasů spadalo do tváře a on se tak nemusel dívat na ta děvčata, která se po něm div nesápala.

"Dneska nepočítejte ani s tou snídaní. Všude je moc práce..." Zavrčel nevrle chlápek a pokrčil bez zájmu rameny, jako by vůbec o nic nešlo.

"A je tu alespoň nějaký obchod nebo podobně...?" Sykl Sasuke v kterém se značně zvedala vlna agrese a zoufalství. Recepční se na něj podíval a zafrkal jako kůň.

"Pch.. Obchodů tu je, ale ty jsou zavřené a stánky otevřou až kolem osmé." Odvětil chlápek a dál se věnoval svým papírům. Spíš si tak čmáral poznámky na okraj, jako by něco znamenaly. V tu chvíli se do budovy vřítil rudovlasý kluk, který mohl být tak v Sasukeho věku. V rukou nesl několik krabil, které ze sebe loudily úžasnou vůni. Sasukeho žaludek poskočil radostí.

"Dělej ty zmetku nevděčná. Už dávno si měl být v kuchyni!" Zanadával recepční. Rudovlasý na něj pohlédl a starší muž v tu ránu strnul. Nejspíš strachem.

"Dělej." Vydechl ještě recepční a pak raději uhnul pohledem. Oči rudovlasého, jako by získali zpátky svůj našedlý odstín. Chlapec prošel kolem Sasukeho a zamířil nejspíš na své pracoviště. Ta vůně, jako by Sasukeho chytila za tričko a táhla za sebou. Cupital za ním, jako poslušné štěně.

"Sem hosti nesmí." Opáčil rudovlasý, který o něm věděl, aniž by se ohlédl.

"Ehm, já vím." Přitakal Sasuke a vešel za ním do kuchyně. Chvíli ho pozoroval, jak vybaluje mísy s nudlemi, masem a zeleninou. Pak se mlsně olíznul.

"Tak proč si tady?" Zeptal se rudovlasý a opřel se dlaněmi o linku.

"Jak moc špatné by bylo, kdyby se náhodou jedna porce ztratila?" Zeptal se Sasuke a zoufale se podíval na neuvěřitelně vonící pokrm. Druhý chlapec se rozesmál.

"Všiml jsem se, že ty a tvůj přítel jste vynechali večeři." Pousmál se a posunul talíř i s hůlkami k Sasukemu. Ten ho jen ztuhle pozoroval.

"No jo. S parťákem jsme vybírali kostým na tu dnešní akci a nějak jsme to nestihli." Špitl Sasuke a narudlými tvářemi se pustil do jídla.

"Nemusíš používat slovo parťák... Když je mezi vámi něco víc." Pousmál se škodolibě chlapec a zadíval se na Sasukeho. Tomu hned to první sousto zaskočilo.

"Ehm, nemám tušení o čem to mluvíš..." Špitl Sasuke a rudější, než rajče se zase pustil do jídla.

"Ten blonďáček... Hned bych si to s ním vyměnil." Zasmál se. Sasuke k němu vzhlédl a zamračil se.

"Kdo vůbec jsi?" Sasuke se na něj mračil. Chuť na jídlo ho úplně přešla. Jak to mohl vědět. O něm a Narutovi.

"Gaara, jméno mé." Odvětil rusovlasý a usmál se. Sasuke se postavil a měl se k odchodu.

"Už si dojedl?" Podivil se Gaara a mile se na něj díval.

"Bohužel, díky za jídlo." Sykl Sasuke. V momentě ho, ale Gaara chytl za ruku a přitáhl si ho blíž.

"Chci úplatu!"

"Za co?" Vyjekl Sasuke až nezvykle vysokým tónem.

"Za to, že budu mlčet a neřeknu o vás dvou." Gaara se škodolibě usmíval, ale očividně to myslel vážně.

"Nikdo by ti to nevěřil." Odsekl Sasuke. Gaara ho chytl za triko a vyhrnul mu ho.

"A ty flíčky... Jsou od něj, že. Líbal tě. Příště byste si měli dávat větší pozor." Zasmál se. Sasuke se mu vyškubnul a přitom ho probodával pohledem.

"Co po mě chceš?" Gaara ho potěšeně sledoval. Ten už jen poslední věc a má vyhráno.

"Nic víc, než dáváš jemu." Gaara se mu pobaveně díval do očí. Sasuke zalapal po dechu.

"Abych nebyl tak zlej, dám ti pár hodin na rozmyšlenou. Slyšel jsem, že odcházíte až po konci oslavy. To jsou ještě tři dny. Chci tvojí odpověď do zítřejšího rána."

"To prostě neudělám."

"Ne? Tak vidíme, jak tvoji kamarádi budou reagovat, na to, že spíš s tím blonďáčkem." Zasmál se a pomalu se vrátil ke své práci.

"Přemýšlej nad tím." Řekl ještě, když Sasuke odcházel nevěřícně z kuchyně. Vrátil se na pokoj, kde se právě probouzel Naruto.

"Kde si byl?" Zívl Naruto, když se všiml vcházejícího Sasukeho. Ten za sebou jen neslyšně zavřel a posadil na kraj postele.

"Měl jsem hlad." Přiznal, ale nic víc Narutovi neřekl.

Kolem deváté se sešla skupinka ninjů před budovou hotelu.

"Zkontrolujeme situaci, pak budete mít tak hodinu na přípravu a o půl jedenácté se všichni dostaví na svoje stanoviště, kde budou hlídat. Naruto a Sasuke u přední brány, Sakura a Sai si vezmou tu zadní. Já se budu pohybovat ve vesnici. Když k něčemu dojde, hned vyšlete klon." Rozdal rozkazy Kakashi.

"Proč musím být u zadní brány?" Zanaříkala Sakura.

"Chceš snad raději celý večer trávit vepředu s Narutem?" Sykl Kakashi a zaklapnul svojí knížečku.

"Ne, ne. To je dobré..." Zavrtěla spěšně hlavou a vydala se obhlédnout svoje budoucí místečko.

..............

Bylo pět minut před půl jedenáctou, když se všichni sešli před hotelem. V celé ulici bylo neuvěřitelně rušně. Nebylo chvíle, aby do nich někdo nestrčil. Všichni na sobě měli své škrabošky.

"Platí to, co jsem řekl předtím, takže můžete jít a dávejte si dobrý pozor." Varoval je Kakashi, který neměl dobrý pocit z toho, že v takhle rušnou chvíli nebudou pohromadě a navíc nebude nikdo, kdo by na ně dohlédl. Tsunade, ale řekl, že nic nehrozí, tak není potřeba další dospělí ninja.

"Zatím." Mávl na ně Kakashi a zmizel v davu stejně jako ostatní, kteří se vydali na svá místa. Sasuke celou dobu mlčel, myšlenkami někde jinde.

"Děje se něco?" Zeptal se ho Naruto a jemně se dotkl jeho ruky. Sasuke sebou ale cuknul a o krok ustoupil.

"Vůbec nic, jen bys neměl..." Zadíval se na jeho ruku a pak uhnul pohledem.

"Promiň." Hlesnul Naruto a začal se věnovat své práci. Sasuke se na něj občas zdrceně zadíval nevědějíc, co udělá.







Knižní zpověď

7. dubna 2012 v 17:00 | Christine |  Články na blogu
Kdo mě trochu zná, ví, že jsem čtivec, co přečte všechno, co se mu dostane pod ruku. Proto mě zaujal dotazník ohledně knih. Tak tady je ^^



1.Oblíbená kniha z dětství?

Pamatuji si na Zuzanku a Ňufku, doteď jí mám někde schovanou.

2. Co právě čteš?

Je toho víc. Rozečtené mám Metro 2034, Nádhernou temnotu, kterou jsem odložila, protože mně hrozně naštvalo jednání jedné z hlavních postav. A opět jsem se pustila do čtení knihy Nevýslovná láska.

3. Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?

Popravdě jsem si z knihovny knihy půjčila jen párkrát. A to jen z knihovničky, která sídlí v našem zapadákově. Doma máme knih spoustu, a když nějakou chci prostě si jí koupím. Takže k odpovědi - ne, nemám.

4. Knižní zlozvyk?
Čtu si ve vaně a dost často nepoužívám záložky. Taky čtení více knih najednou je hrozné.

5. Co máš právě půjčené z knihovny?

Vůbec nic.

6. Máš čtečku e-knih?

Ne, nemám. Vždycky jsem měla radši, když můžu v ruce cítit papír a přivonět k němu, ale výhrady k čtečkám nemám. Plánuji si též v budoucnu nějakou pořídit.

7. Preferuješ číst jen jednu, nebo více knih najednou?

Jde o to, jakou mám náladu. Jednou sáhnu po romantice, pak po sci-fi. Takže více knih najednou mi nevadí.

8. Změnily se tvé čtenářské návyky od té doby, co jsi začal blogovat?

Možná trochu. Začala jsem více číst, neboť mě vždy zaujmou různé recenze a hodnocení, které mě dokopou k tomu si danou knihu přečíst.

9. Nejhorší kniha, kterou si letos přečetl?

Proměna od Kafky. Povinná četba do školy a popravdě jsem z toho byla dost zmatená.

10. Oblíbená kniha, kterou si letos přečetl?

Chvíle před koncem od Lauren Oliverové. Trochu jsem se knížky bála, neboť se v ní stále opakuje jeden jediný den, ale nakonec se prohlubuje a dost působí na psychiku. Což se mi líbilo.

11. Jak často čteš knihy mimo svého oblíbeného žánru?

Prakticky jen ty, co spadají do školního kánonu. Občas sáhnu po něčem, co vybočuje, ale moc často se to nestává,

12. Čteš někdy stejnou knihu dvakrát?

Ano. Například právě knihu Nevýslovná láska, která pojednává o situaci rodiny po potopení Titaniku.

13. Dokážeš číst v autobuse?

Dokážu, ale čas trávený v hromadné dopravě trávím spíše učením a posloucháním hudby.

14. Oblíbené místo na čtení?

Vana, křeslo v rohu pokoje a postel.

15. Zásady při půjčování knih?

Vrátit knihu ve stavu v jakém jsem si jí půjčila a pokud možno přečtenou.

16. Děláš knihám oslí uši?

Knih si vážím, takže ne. Spíše učebnicím, časopisům a podobně.

17. Píšeš si na okraje stran poznámky?

Ne.

18. A do učebnic?

Do těch určitě ano. Ať už překlady slovíček nebo významy vět. Dělám to pořád.

19. V kterém jazyce čteš nejraději? V kolika dohromady to zvládneš?

V češtině, to je jasné. Ve slovenštině bych to taky zvládla, ale asi by mě to otravovalo. V angličtině a němčině čtu spíše články, do knihy bych se asi nepustila.

20. Co musí kniha mít, aby sis ji zamiloval?

Musí mít náboj, který mě pohltí a pustí až na konci. Chci se těšit na každou chvíli, kdy budu moci opět číst. Musí mít nějaké lákadlo, jak s oblibou říkám.

21. Co musí kniha mít, abys ji doporučil dál?

Viz. Otázka číslo 20.

22. Oblíbený žánr?

Mám ráda knihy od Coelho. Upřednostňuji sci-fi v menší míře dávkování, takže nic extra přehnaného. Baví mě deníky, životopisy, fantasy, ale i dívčí romány. Jsou to takové oddechovky.

23. Žánr, který čteš nejméně (ale chtěl bys víc)?

Detektivky.

24. Nejvíce inspirativní kniha, kterou si letos četl?

Inspirativní? Letos? Zatím žádná řekla bych.

25. Oblíbená svačinka ke čtení?

Nejlépe rybízový džus. K jídlu raději nic, nerada si špiním ruce a následně i stránky knih.

26. Jak často vybíráš knihu podle obálky?

Asi dost často. Podle obálky i názvu. Poslední dobou se ale hodně soustřeďuji na recenze.

27. Jak často souhlasíš s negativní knižní kritikou?
Neřeším, jestli je to negativní nebo pozitivní kritika. Když mě kniha zaujme, udělám si vlastní názor.

28. Co psaní negativních recenzí?

Nepíšu většinou žádné recenze, ale když pro mě kniha bude mít něco negativního, nedělá mi problém napsat to. Jde jen o názor jednotlivce.

29. Pokud by si mohl číst v dalším cizím jazyce, který by sis vybral?

Líbí se mi francouzština a japonština.

30. Největší knižní výzva?

Takové ty nepoddajné bichle a knihy psané jakýmsi nářečím nebo dialektem, který jde mimo mě.

31. Největší knižní výzva, do níž se stále bojíš jít?

Viz. Otázka číslo 30.

32. Oblíbený básník?

Jednoznačně Erben. Kytice je pro mě dílo všech děl.

33. Kolik knih si obvykle půjčuješ z knihovny?

Většinou žádné.

34. Vrátil jsi už knihu do knihovny, aniž si ji přečetl?

Když už jsem si knihu půjčila, tak jsem jí přečetla.

35. Oblíbená knižní postava?

Mám ráda Ethana z Nádherné temnoty a Philipa s Georgem z knihy Nevýslovná láska. Líbil se mi i Arťom a Hunter z knih Metro 2033/2034.

36. Oblíbený knižní záporák?

Myslím, že žádného nemám. Ne, že by mi vadili, to vůbec ne, ale spíš si je prostě neukládám do paměti.

37. Knihy, které si obvykle beru na prázdniny?

Oddechovky v podobě fantasy a dívčích románů.

38. Nejdelší doba, kterou jsi nečetl?

Pořád něco čtu, takže asi těch pár let v dětství, než se ze mě stal čtivec.

39. Kniha, kterou si nedokázal / nemohl dočíst?

Asi nějaké odborné knihy nebo knihy o dějinách. To mě příliš nezajímá.

40. Co tě dokáže při čtení vyrušit?

"Co čteš?"

41. Oblíbená filmová adaptace?

Rozhodně Kytice od Erbena a také Smrt krásný srnců od Pavla.

42. Adaptace, která tě totálně zklamala?

Nesrovnávám knihy a filmy. Buď mě zklame jedno nebo druhé a o to nestojím.

43. Jak často čteš spoilery?

Snažím se nečíst je. Nejhorší, ale je, že se občas přistihnu, že si čtu poslední stránku v knize, aby věděla, jak to dopadne. I když jsem na konci vždycky překvapená :D

44. Nejvíce peněz, které si najednou utratil v knihkupectví?

Okolo 1000... Možná i víc.

45. Jak často knihou před čtením listuješ?

Často. Dívám se na písmo, kapitoly, tloušťku papíru.

46. Důvod, pro který by si v polovině knihu vzdal?

Kdyby mě prostě nezaujala, ale většinou se snažím vše dočíst.

47. Máš rád knihy uspořádány?

Nějak to neřeším. Část v polici, část ve skříni, část na nočním stolku. Obměňuji jejich místo pobytu.

48. Skladuješ knihy, nebo je po přečtení posouváš dál?

Určitě skladuji.

49. Jsou knihy, kterým se vyhýbáš?

Detektivky.

50. Kniha, která tě rozesmála?

Určitě se nějaká najde, většinou je v každé knize něco, co mě rozesměje.

51. Kniha, která tě rozhněvala?

Metro 2034. Ne kvůli ději nebo tak, ale kvůli těm pravopisným chybám a tu a tam chybělo nějaké písmenko, takže věta nedávala smysl. Hrozně mě to rozčilovalo.

52. Kniha, která tě rozplakala?

Chvíle před koncem.

53. Kniha, od níž si neměl žádné očekávání, ale nakonec se ti líbila?
Knihy od Lustiga. Celkově se mi autor nelíbil, ale když jsem se začala více zajímat, došla jsem k opačnému názoru. Též se mi hodně zalíbila kniha Proroctví sester.

54. Kniha, od níž si očekával hodně, ale nakonec se ti vůbec nelíbila?

Pokračování knihy -> Nádherná temnota.

55. Oblíbené čtení na odreagování?

Povídky, časopisy (od Joy až po Epochu a Enigmu) a manga.

Velikonoční mňamka

6. dubna 2012 v 14:04 | Christine |  Články na blogu
Sice to jako mňamka nevypadá, ale snaha byla. Ano, paní sama pekla :D Snad nikoho neotrávím. Klasické piškotové těsto s krémem, navrch přišel marcipán a ozdůbky. Nápis to chtělo český, ale to by se mi tam už nevešlo :D Ale patlat ten marcipán nahoru je vážně peklo :D






Brou chuť ^^

Sen, jenž se stal skutečností? 31. Kapitola

1. dubna 2012 v 7:58 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?

Myška dala výpověď a já se tu marně snažím ukočírovat notebook bez ní. Je to, ale nevyrovnaný boj. On si dělá co chce. Jdu hledat myšku - kdo ví, jak se volá na myš? ^^




16. červenec - 17. červenec


"Vstávejte, bando." Zahalekal Kakashi a hodil po Narutovi ne zrovna malý kamínek. Blonďáček sebou nesouhlasně zavrtěl, otočil se na bok a spal dál. Za to Sasukeho hlasy a podivné zvuky vyvedly z míry. Pomalu otevřel oči a zadíval se na siluety lidí před sebou, které měly díky slunci jen neúplné rysy. Několikrát zamžoural, než mu došlo kde vůbec je. Posadil se a strčil do Naruta.

"Vstávej lemro." Zahalekal a na tváři mu vyskočil pobavený úsměv. Naruto už už otvíral pusu, když Sasukemu došlo, co chce udělat. Spíše co chce říct. Vrhnul se na něj a překulil se nad něj, nebraje ohledy na ostatní. Dlaní mu ucpal pusu a začal se hlasitě smát, aby shodil pozornost na něco jiného. Kdyby tu teď totiž Naruto začal ze spaní hekat jak Sasukeho miluje, asi by se ostatní divili. Blonďáček sebou začal mrskat jako ryba na suchu, po chvíli se uklidnil a zmateně se rozhlédl.

"To už je ráno?" Optal se překvapeně.

"Kupodivu." Prohodila již sbalená Sakura, která už se nemohla dočkat, až dorazí do Vodopádové. Podupávala nohou o suchou půdu a významně se na Naruta se Sasukem dívala.

"Už se balím, koukej..." Prohodil rychle Naruto a vytáhl se na nohy. Už totiž viděl, jak ho Sakura přerazí, když se ještě chvíli bude válet.

Netrvalo dlouho a pětice ninjů se pomalu, ale jistě blížila do vesnice vodopádů. Krajinou se neslo šumění vody, zvuk kapek tříštících se o skály a vlhkost. Sakura šla zapáleně v čele skupiny, kousek za ní Kakashi jak jinak, než se svojí oblíbenou hračičkou a dalších pár stop za ním šel Sai, Sasuke a Naruto, kteří živě debatovali o tom, jak to ve Vodopádové asi bude vypadat a jaká bude oslava, která se tam chystá. Během několika desítek minut už stála skupinka před velkou bránou, jejíchž okraje byly lemovány úzkou, modrou barvou, jenž připomínala proud vody.

"Páni." Špitla Sakura a nadšeně vkročila do víru vesnice, následovaná ostatními, kteří sdíleli její nadšení.

"Vypadá to tu úžasně." Pronesl Sai, který povětšinu času mlčel. Dokonce i Kakashi odtrhnul pohled od Icha Icha Paradise, aby se pokochal krásou vesnice, která díky plánování oslav byla překrásně vyzdobená. U domů byly japonské lampióny, vše bylo naklizené, kam až oko dohlédlo, stály stánky se suvenýry, jinde zase s jídlem nebo nápoji. Naruto měl pocit, že se ocitl v ráji.

"Zajdu za vedením, oznámím jim, že už jsme dorazili, převezmu další úkoly. Zatím se tu můžete porozhlédnout. Ale spíš byste měli jít semnou. Po cestě vám ukážu hotel, kde těch pár dní budeme bydlet." Oznámil Kakashi a rozešel se rušnou ulicí. Ostatní ho mlčky následovali. Každý měl co dělat, aby stíhal všechny strany. Skupinka prošla hlavní ulicí několik set metrů, než se dostala k hotelu.

"Tak tady se můžete zatím zabydlet. Pokoje by měly být domluvené, kdyby něco, dohodněte se mezi sebou. Pokusím se to co nejdříve dojednat, ale jelikož nevím, jak dlouho to bude trvat, dáme si sraz v sedm v jídelně. Na večeři." Oznámil Kakashi a významně se na své svěřence zadíval, něco ve smyslu chovejte se slušně a nic nerozbijte. Tohle u Kakashiho moc obvyklé nebylo.

Pár chvil na to, už se dohadovali, kdo s kým bude na pokoji. K mání byly dvoj a trojlůžkové. Nakonec se dohodli, že Naruto bude se Sasukem a Sakura to těch pár dní vydrží se Saiem.

Naruto zapadl na pokoj a hned po něm Sasuke, který za sebou zavřel dveře a pohodil batoh do rohu místnosti. Sakura se sice zdráhala, ale nakonec přeci jenom svolila, že ti dva můžou být spolu. Už viděla, jak se oba vztekají a bůh ví co.

"Už se nemůžu dočkat té slavnosti." Zajásal Naruto a pohodlně se uvelebil na velké, měkké posteli. Sasuke se na něj káravě podíval.

"Neválej se tam, jseš celý špinavý..." Dloubl do něj prstem. Naruto se ušklíbl a vzápětí leželi na posteli oba. Sasuke ležel na Narutovi a vrtěl hlavou.

"Tady by to šlo, ne?" Špitl Naruto jehož narůstávající touha mluvila za vše.

"Ráno ses málem prořekl." Zamumlal Sasuke a vyčítavě se na něj podíval. Narutovi zrudly tváře studem.

"Já vím, nějak jsem byl... Mimo." Hlesl Naruto a natáhl se, aby vtiskl Sasukemu jeden z mnoha polibků.

"Do večeře je ještě spousta času, nemyslíš?" Špitl Sasuke mezi polibky. Naruto mu slastně vydechl do úst.

"Máš snad semnou nějaké nekalé plány?" Pronesl schválně uštěpačně a zvědavě se na něj zadíval.

"Ty, já a sprcha. Víc ti snad říkat nemusím." Sasuke se pomalu zvedl a zatímco se přesouval do sprchy, sundával si oblečení. Naruto ho hltal pohledem.

Oba stáli pod tekoucí vodou, kapky se tříštily o jejich těla. Sasukeho ruce jemně klouzaly po snědé pokožce blonďáčka a zanechávaly za sebou lehkou, mýdlovou vrstvu. Pomalu sklouzly až k Narutově rozkroku. Jeho chlouba se už tyčila do značné výšky a bylo jasné, že Sasukeho počínání se mu víc, než jen líbí. Naruto hlasitě sténal, i přesto, že si jednou rukou ucpával ústa. Sasuke jeho krk zasypával drobnými, motýlími polibky a dlaní se dál věnoval jeho údu. Cítil, jak napětí roste. Plynulými tahy a drážděním obnaženého žaludu přivedl blonďáčka k vrcholu.

.............

"Neviděl si někde Sakuru?" Optal se Sai, který se znenadání objevil za Narutem a Sasukem. Stáli uprostřed náměstí a zmateně se rozhlíželi. Sotva věděli, kde mají hotel. Všude totiž bylo hrozně rušno, lidé se překřikovali a domlouvali poslední úpravy na oslavu, která se měla uskutečnit další den.

"Před chvílí tu byla." Odpověděl Naruto a horečně se snažil, najít růžovlásku v davu.

"Říkala něco o tom, že si musí sehnat nějaký kostým. Kakashi prý chtěl, abychom příliš nevyčnívali z davu a zbytečně neupozorňovali na to, že tu jsme jako ochranka..." Pronesl Sai, který se naklonil blíž ke klukům, aby ho vůbec bylo slyšet.

"To jako vážně?" Podivil se Sasuke. Naruta ta představa nadchla, ale oba černovlasí z toho zase tak nadšení nebyli.

"Prý jsme po cestě sem míjeli nějaký obchod, máme se tam dohodnout a vypůjčit si něco." Dodal Sai a dramaticky vydechl.

"Tak dělejte, nemáme zase tolik času!" Jásal Naruto, který už se dávno vydal na cestu. Oba černovlasí se na něj zmateně zadívali. Pak se koukli na sebe a v mžiku blonďáčka doběhli.

.............

"Sakura-chan? Proč si na nás nepočkala?" Zaúpěl Naruto, když vešel do malého obchůdku, stranou od té rušné atmosféry.

"Hloupá otázka, Naruto." Ušklíbla se Sakura a pracně se snažila, aby kimono, které si zkoušela, drželo tam, kde mělo.

"Páni, to je vážně ráj." Zasmál se Naruto a začal se přehrabovat mezi věcmi.

Celé odpoledne strávili v doprovodu kupy oblečení. Nakonec však dali na radu postaršího prodavače a vybrali si tmavé kalhoty a vršek stejné barvy. Od lehce vyztuženého límečku přes celý rukáv levé ruky se táhla výšivka draka. Avšak u každého kostýmu měla jinou barvu. Od zářivě slunečné přes měsíčně stříbrnou až ke krvavě rudé. Někomu by se mohlo zdát, že to žádný kostým není, ale to nejdůležitější mělo teprve přijít.

"Pánové." Pronesl stařík a na skleněnou desku pultu postavil několik krabic z pevného kartonu. Chlapci se k němu otočili a se zájmem čekali, co přijde. Stařík odklopil víka a na svět vykoukly neuvěřitelně krásné škrabošky, které už předem měly určené majitele. Černá krajka vyšívaná stejnou barvou, jakou byli vyšíváni draci na jejich kostýmech.

.............

Ze zadní části obchůdku vyšla Sakura doprovázená mladou slečnou. Na sobě měla černé kimono, na jehož okraji byly růžovou a bílou nití vyšité květy třešně. Na očích měla černou škrabošku, kterou lemovala drobná narůžovělá pírka.

"Co na to říkáte?" Koukla zvědavě na kluky, kteří stáli s otevřenou pusou a překvapeně na ní zírali. Karneval čekal už jen na ně.