Únor 2012

Sen, jenž se stal skutečností? 29. Kapitola

26. února 2012 v 10:28 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?
Mlčky se míjíte, když už se na sebe podíváte, vypadá to tak, že toho druhého chcete zabít pohledem. Vyměňujete si své kyselé výrazy až do chvíle, kdy to jeden z vás nevydrží a zeptá se, co se to s vaším vztahem vlastně děje. Propukne neuvěřitelná hádka, slovní přestřelka. Závěry jsou dva. Buď to vaše divadélko bude předzvěst úplného konce, nebo se to zvrtne a přijde bouřlivý sex na "usmířenou". Ale platí tohle i ve fantasy světě? Copak udělá Naruto? Že by se uchýlil do náruče Deidary, který mu jí tak obětavě nabízí? A co Sasuke, když zase zůstane sám? Vrátí se domů a bude žít tak jako kdysi? (Moc otázek a žádná odpověď!)


Možná osamělé léto? (bonus)

19. února 2012 v 9:31 | Christine |  Možná?



"Sejdeme se před školou, hned po vízu." Špitl Tom Honzovi do ucha. Zrovna stáli v potemnělém rohu chodby školy, kde právě nikdo nebyl.
"Budu tam." Odvětil sladce Honza a rozešel se rychle do své třídy. Tom ho napodobil. Bylo třicátého června, slunce za okny vysílalo jasné signály, že léto už je dávno tady. Ve škole bylo až podezřelé ticho, tedy až do chvíle, než se otevřely dveře skoro všech tříd a žáci se i se svými vysvědčeními nevyhrnuli ven.
"Pojď sem." Špitl Tom stojící kousek od školy v průchodu. Chytl Honzu za ruku a přitáhl si ho blíž.
"Lekl jsem se tě." Vyjekl Honza, ale hned na to se na Toma natiskl. Tělo na tělo. Tak moc blízko, jak jen to šlo.
"Nechtěl jsem tě vylekat." Šeptl mu Tom do úst a jemně se k nim přisál.
"Jen jsem se tě prostě nemohl dočkat." Dopověděl tiše a jemně vjel rukou pod Honzovo tričko.
"Tomě..." Napomenul ho Honza a lehce ho od sebe odstrčil.
"Tady ne." Tom se na něj zklamaně podíval, i když moc dobře věděl, že tady by to bylo zatraceně nebezpečné.
"Kdy to odjíždíš do toho Španělska?" Optal se ztrápeně Honza a pohled upřel na Toma. Tom stál naproti Honzovi a opíral se rukou o stěnu podchodu hned vedle Honzovi hlavy.
"Za.. Tři dny..." Odpověděl Tom a znovu se jemně otřel o hnědovláskovy rty.
"Už?" Tom nepatrně přikývl.
"Tak to abychom si co nejvíc užili." Pousmál se Honza a natiskl se na něj ještě víc.
"Co kdybychom vzali kola a zajeli do pískovny. Moc lidí tam nebude, je to celkem tajné místečko..." Navrhnul Honza a nevinně se usmál.
"Zítra?"
"Zítra." Odvětil Honza a laškovně se kolenem otřel o Tomův rozkrok. Ten tiše vzdychnul a jemně mu stiskl ruku.
"Kroť se plyšáčku, tady by se ti to přeci nelíbilo..." Šeptl blonďáček tiše a odtáhnul se od něj.
..............
"Hodláte tam přespat?" Optala se matka Toma, když si balil nějaké věci.
"Nejspíš ano, pokud se nezkazí počasí." Odpověděl a pousmál se na ní.
"Tak tady máte něco k jídlu." Tomova máma mu podala jakousi krabičku, kterou Tom strčil do batohu.
"Dík mami."
..............
"Promiň, že jedu pozdě, máma mě musela vybavit hromadou jídla." Ušklíbl se Honza a ukázal na svojí ohromně nacpanou tašku. Tomáš se rozesmál.
"Tak to nebudeme dělat nic jiného, než se cpát. Taky toho mám dost..." Zasmál se.
"Myslel jsem, že se budeme věnovat ještě něčemu příjemnějšímu." Špitl Honza a potutelně se usmál.
"To taky budeme." Usmál se Tom a znovu nasedl na kolo.
"Tak honem, ať s tím můžeme začít co nejdřív." Pousmál se a už šlapal po silnici vedoucí do několika kilometrů vzdálené pískovny. Oba si po cestě povídali, tedy když jim stačil dech a vůbec dělali různé hlouposti, co se na dva kluky v jejich věku hodí. Stavili se na zmrzku a ledovou tříšť a vzápětí pokračovali v cestě. Bylo těsně před polednem, když dorazili do pískovny. Vyhlídli si to nejlepší místečko a odložili si své věci.
"Jdu se trochu svlažit, je hrozné horko." Hlesl Tom a otřel si pot z čela. Slunce pálilo, jak splašené.
"Já jdu taky." Dodal Honza a svlékl ze sebe propocené tričko, hned po něm i kraťasy pod kterými měl plavky. Tom ho napodobil a hned na to už se oba ráchali ve vodě. Průzračná tekutina jemně omývala jejich horká těla, která se o sebe občas nenápadně otřela. Chlapci dobře předpokládali, že na staré pískovně skoro nikdo nebude. Dva páry s dětmi, jedni milenci a oni sami.
"Měli bychom postavit ten stan." Navrhnul Tom a vydal se ven z vody. Ty letmé doteky Honzy mu zrovna nepomáhali a tak to vzal jako nejlepší možnost. Honza přikývl a vydal se za ním. Moc dlouho s plachtou nezápasili a během chvíle před nimi stál stan.
"A teď bych si dal dvacet..." Zívl Tom a protáhl se.
"Dvacet... Minut sexu se mnou?" Zasmál se Honza škádlivě. Řekl to tak, aby to slyšel jen Tom.
"S tebou to mám v plánu celou noc..." Odvětil škádlivě Tom a zalezl si do stanu. Honza vlezl zvědavě za ním.
"To myslíš vážně?" Překvapeně se na Toma zadíval. Ten jen němě přikývl.
"Ale to si pak minimálně týden nesednu..." Zaúpěl Honza.
"Neboj, víš, že bych ti neublížil..." Pousmál se Tom a natáhl se na karimatku. Poplácal na místo vedle sebe. Honza se k němu přitulil a hlavu si opřel o jeho nahou hruď. Propletly si společně prsty a tiše si povídali. Odpočívali a užívali si první prázdninový den. Večer se Honza zvedl od spícího Toma a potichu se vytratil ze stanu. Chvíli bloudil po místním lese, než se vrátil i s pár větvemi. Po lidech už nebylo ani vidu ani slechu. Všichni až na ně dva to na noc zabalili. Honza udělal táborák a sedl si na zem vedle něj. S tmou přišla i zima. Ohříval se u ohně a poslouchal zvuky linoucí se okolo.
"Kam pak ses mi ztratil?" Něčí ruce se obtočily kolem Honzových ramenou a něčí hlas mu něžně šeptal do ouška. Tomáš.
"Šel jsem rozdělat oheň a připravit něco k jídlu." Odpověděl něžně Honza a dlaní se dotkl Tomovy tváře.
"Myslel jsem, že se ke mně vrátíš." Pousmál se Tom a posadil se vedle Honzy.
"Nechtěl jsem tě budit, hrozně ti to sluší, když spíš." Honza se hlavou opřel o Tomovo rameno a vdechl jeho vůni.
"Určitě ne víc, než tobě." Odpověděl Tom laškovně a pohladil Honzu po hnědých vlasech.
"Dáš si? Máme tu špagety, nějaké koláče, řízky... Je toho tu hafo." Zasmál se Honza.
"Já bych si dal radši tebe." Špitl mu Tom do ucha a jemně mu skousnul ušní lalůček. Honza se pod jeho doteky rozklepal jako osika.
"Je ti zima?" Zeptal se Tom a objal Honzu kolem ramen, přitiskl ho k sobě a jemně začal jeho tělo třít. Honza jen mlčky zavrtěl záporně hlavou. Tomáš během pár minut vstal a vodou uhasil oheň.
"Co to děláš? Dalo mi spoustu práce rozdělat ho..." Hlesl Honza ztrápeně a vstal.
"Jdu se věnovat tobě, víš?" Pousmál se Tom a jemně se k Honzovi přitiskl. Jeho ruce se rozutekly po jeho těle. Jedna po zádech až k zadečku a druhá ho hladila po tváři.
"Někdo nás uvidí." Špitl Honza a lehce ho od sebe odstrčil.
"Nikdo tu není, vždyť to sám vidíš a takhle... To bude větší vzrůšo." Tom se opět přisál k Honzovi. Třel své rty o jeho, jemně je sál a ještě jemněji mu spodní ret okusoval, jako by to byl ten nejsladší dort na světě. Honza mu vzdychal do úst a zlehka si hrál s jeho bradavkou, která se rýsovala pod tričkem. Během pár minut oba leželi na dece rozprostřené na písku nedaleko vody. Dlaně mapovaly tělo toho druhého, na sobě už úctyhodnou chvíli nic neměli. Tom se překulil nad Honzu a nohu mu vklínil do rozkroku, jemně přitlačil na jeho vzrušený penis. Odpovědí mu bylo tlumené zasténání a Honzovy paže, které se po něm sápaly.
"Uh, víc!" Sípal Honza. Tom se pousmál a kolenem mu začal penis dráždit. Rukama ho hladil po hrudi, třel mu bradavky a jazykem mu vytvářel vlhké cestičky na krku.
"Tome, chci... Chci..." Honza se ani nezmohl na dokončení věty, místo toho sténal a hlasitě vzdychal.
"Řekni mi, co chceš." Žádal Tom škádlivě a zlehka si pohrával s jeho ušním lalůčkem.
"Chci tě v sobě! Dej ho do mě, prosím!" Zaúpěl Honza a začal se klínem třít o Tomovo koleno. Pro Tomáše to bylo jako rajská hudba. Chytl Honzu za nohy a jemně mu je roztáhl, pak jeho ruce sklouzly na boky a lehce si Honzu nadzvedly. Oba byli vzrušení na maximum. Chytl svůj úd do dlaně a jemně se začal třít o vstup do Honzova těla. Ten se znenadání prohnul proti němu. Hlasitě zasténal. Vzrušením i bolestí.
"Honzo!" Sykl Tom a vážně se mu zadíval do tváře. Honza měl, ale zavřené oči a nedbaje se dál pohyboval proti Tomovi. Bolest nebolest, chtěl ho v sobě hned a celého. To se mu během chvíle splnilo. Tomův penis v něm byl až po kořen. S každým dalším přírazem přicházel k vrcholu. Hlasitě sténal, zatínal ruce v pěst, kousal si spodní ret skoro až do krve, až do chvíle než ho Tomáš začal líbat. Hladově se po sobě sápali, jejich jazyky mezi sebou bojovali o nadvládu až do chvíle než přišli o vzduch.
"T-Tome..." Sípal Honza, netrvalo dlouho a kombinací žhavých polibků a prudkých přírazů vyvrcholil. Bříško mu zalila světlá tekutina a tatáž hned na to zalila i jeho útroby. Tom ztěžka vydechoval, ještě nějakou chvíli v Honzovi setrval, než z něj svůj ochabující penis vytáhl a svalil se vedle něj.
..............
"Za deset minut odlétá letadlo :( Už teď se mi po tobě stýská!" Honza četl smsku a mračil se. Nechtěl tu být víc jak dva týdny bez Toma. Už chtěl odepsat, když ho z toho vytrhnul zvuk zvonku. Položil mobil a rozešel se ke dveřím. Bezmyšlenkovitě otevřel a zůstal zírat jako opařený.
"T-Tome?" Zakoktal se.
"Taky tě rád vidím." Usmál se blonďák a přitiskl se k Honzovi, hned na to se odtáhl.
"Promiň, aby nás neviděli Vaši."
"Naši jsou u babičky až do konce týdne, ale co tu děláš ty? Teď si psal, že odlétáte..." Honza vůbec ničemu nerozuměl.
"Odlétá letadlo, ne já."
"Ale.. Jak to?"
"Prostě jsem na naše zahrál, že jsem hrozně nemocný a musím být doma. Chvíli nadávali, ale pak mě vybavili spoustou léků a nechali doma. Já bych to bez tebe prostě nevydržel." Hlesl Tom a prudce si k sobě Honzu přitáhl.
"Takže zůstaneš tady? Se mnou?" Pousmál se Honza a jemně se začal třít o Tomovy rty. Ten jen mlčky přikývl.
..............
"Kde je ta modrá barva?" Optal se Honza a položil štětec na kus novin. Honza se rozhodl, že svůj pokoj vylepší menší malbou na prázdné stěně a Tom se k němu odhodlaně přidal. Na zdi zatím tkvělo pár fleků, co ani zdaleka nepřipomínaly dílo, které tam mělo být.
"Támhle je." Mávnul Tomáš rukou a nechtíc ohodil Honzu červenou barvou.
"Hele!" Sykl Honza a podíval se na své nově batikované tričko. Tomáš se nevinně rozesmál.
"Nesměj se mi!" Špitl Honza a nenápadně se k Tomovi přikradl. Prstem od žluté barvy mu udělal tečku na nose.
"Ha! A máš to!" Smál se Honza jako malé dítě. A tak začala barevná přestřelka. Za chvíli oba připomínali nepovedené klauny. Honza se k Tomovi něžně přitulil a dlaně mu položil na tváře.
"Žlutá ti moc sluší." Zapředl a políbil ho na rty.
"Ale zdaleka ne tolik, jako tobě modrá." Odvětil Tom a zlehka si pohrál s jeho nosánkem. Netrvalo dlouho a hravé doteky přešly v nezkrotnou líbačku. Tom chytl Honzu za boky a vytáhl si ho do náruče, ten instinktivně obtočil nohy kolem jeho boků a svým penisem se začal třít o Tomův rozkrok. V dalším momentě ho Tom posadil na neforemnou poličku připomínající parapet. Opřel ho zády o stěnu a začal se mu dobývat do kalhot. Jakmile se mu to povedlo, přisál se k jeho údu rty a začal ho olizovat jako lízátko nebo jako roztávající se zmrzlinu? Sál, kousal, stahoval citlivou předkožku až do chvíle, kdy cítil, že Honza je skoro u konce svých sil. To potom vstal a roztáhl mu nohy od sebe. Vklínil se mezi ně a trochu prudčeji přirazil do jeho zadečku. Honza bolestně zasténal, ale hned na to se domem začaly nést jeho vzrušené vzdechy a hlasité sténání. Tom jazykem dráždil jeho bradavky a přitom do něj pomalu, ale hluboko přirážel. Jednou rukou ho přidržoval, aby nespadl a druhou mu dráždil úd. Honza propletl prsty do blonďatých vlasů a hlasitě dával najevo, jak se mu Tomovo počínání líbí.
..............
"Že to vypadá dobře?" Pousmál se Tom a Honza povytáhl obočí.
"Myslíš to vážně? Vždyť to připomíná... Ani nevím co."
"Neměl si se tolik tisknout na tu zeď, rozmazal si tu barvu a dopadlo to takhle." Smál se Tom té katastrofě, co se vyjímala na zdi.
"To tys mě posadil na tu pitomou poličku... A já jinak nemohl, když si ho do mě strčil a..." Honzovy tváře získaly rudý nádech. Tom se zběsile rozesmál.
"Máme ještě spoustu času na to, abychom to poupravili." Špitl Tom.
"No pokud to takhle skončí pokaždé moc, daleko se nedostaneme." Namítl Honza a zamračil se.
"Víš, že ti to sluší, i když se mračíš?" Smál se Tom a jemně si k sobě Honzu přivinul.
"Tak tohle bude ještě hodně zajímavé léto..." Hlesl Honza. Tom přikývl a jemně se přisál k jeho rtům.
"Neříkej, že ti to vadí." Pousmál se škádlivě Tom.
"Kdyby mi to vadilo, udělal bych tohle?" Optal se se stejnou škodolibostí v hlase Honza a jemně, přes látku kraťasů stiskl Tomovu chloubu.
"Pravda, tohle bude ještě hodně zajímavé."

Sen, jenž se stal skutečností? 28. Kapitola

12. února 2012 v 14:33 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?


14. červen

Před 14ti dny

Pokoj halila černo černá tma. Ticho v něm narušovalo jen oddychování dvou mladých chlapců. Oba leželi vedle sebe na pohovce a tiskli se podvědomě k sobě. Možná za to mohla teplota v pokoji, která nebyla nijak vysoká nebo notná dávka alkoholu v jejich krvi.
Slunce se brzy začalo prodrávat skrze závěsy do pokoje a budit oba ospalce. Paprsky se odrážely od blonďatých vlasů obou chlapců. Jeden z nich, ten starší, zmateně zamžoural. Vzápětí oči před náporem nezbedného slunce zavřel. Dlouze zívl a odhrnul si vlasy padající mu do tváře. Malátně se postavil a rozhlédl se. Na pohovce stále ještě pospával Naruto. Deidarovi se částečně vybavil úryvek včerejší noci. Ale sám si nebyl úplně jistý, jestli skončilo jen u polibku. Dlaní pohladil Naruta po tváři.
"Hm..." Zapředl blonďáček a líně se protáhl. Několikrát zamžoural, než mu došlo kde to vlastně vůbec je.
"Co tu dělám?" Vydechl a rychle se postavil. Jenže to množství saké, co včera vypil, se mu usídlilo v hlavince, která zaprotestovala prudkou bodavou bolestí. Zavrávoral a svalil se zpátky na pohovku.
"Pane bože, to je bolest!" Zaúpěl a prsty si promnul spánky. Deidara na tom taky nebyl zrovna nejlíp. Cítil, jak mu tluče krev ve spáncích a jak se jeho žaludek houpe na vodě.
"Asi jsme to včera trochu přehnali." Špitl tiše, měl co dělat, aby se nepozvracel.
"Neměl si mi pořád dolívat." Sykl naštvaně Naruto. Každý pohyb mu působil bolest, proto si jen lehl a opřel se, zavřel oči a tiše vydechl.
"Musím si dát sprchu." Nadhodil Deidara a během chvíle zmizel v koupelně. Naruto stále polehával na pohovce, ale po chvíli se překonal a zvedl se. Zapadl do koupelny bez ohledu na to, že se tam právě sprchuje Deidara.
"Promiň, ale už to nevydržím." Vysvětlil, když si všiml, že na něj druhý blonďák vyjukaně zírá. Naruto stiskl kohoutek a strčil hlavu do umyvadla. Ledové kapky vody zalily jeho vybuchující hlavu.
Ještě nějakou dobu trvalo, než se oba chlapci dali dohromady a mohli spolu začít normálně komunikovat.
"Proč jsem včera nešel domů?" Nechápal Naruto. Ten si vůbec nevzpomínal, co se dělo.
"Byl si totálně namol, budil jsem tě, ale ty ses otočil a spal dál... A pak jsem taky usnul." Odvětil klidně Deidara a napil se čaje ze svého šálku.
"Sasuke mě zabije!" Zaúpěl blonďáček a schoval tvář do dlaní.
"Musím jít." Dodal po chvíli a opatrně se postavil.
"Přinejhorším zase přijď a můžeme se zase trochu napít." Prohodil Deidara se smíchem a mávl na Naruta, který kráčel ke dveřím.
"Já už nikdy pít nebude..." Sykl mladší z nich a s úšklebkem zmizel. Celou cestu, než dorazil do bytu, přemýšlel nad tím, jak to Sasukemu vysvětlí. Říct mu pravdu? To ho nejspíš Sasuke ukamenuje. Jenže když bude lhát, černovlásek to určitě prokoukne. Naruto si zamyšleně kousal spodní ret, myšlenkami někde úplně jinde. Proto se taky podivil, když najednou stál naproti dveřím do jejich společného obydlí.
"Tak do toho..." Řekl si sám pro sebe, snad aby si dodal odvahy. Blonďáček chytil kliku a vstoupil dovnitř. Z kuchyně se nesla příjemná vůně, Sasuke nejspíš připravil něco k obědu. I když Narutovi pořád nebylo nejlépe, jeho prázdný žaludek na vůni zareagoval a hned se začal hlásit o slovo. Přešel tedy až do kuchyně, kde se jeho podlet střetl se Sasukeho.
"Ahoj." Špitl blonďáček a plácl sebou na židli vedle něho. Sasuke kývl hlavou na pozdrav a dál se věnoval svému talíři. Naruto překvapeně zamrkal.
"Budeš taky jíst?" Zeptal se černovlásek. Naruto čekal úplně jinou otázku. Čekal celou záplavu otázek na téma, kde byl a co dělal. Jenže nic takového se nestalo.
"Jo budu.." Odvětil Naruto. Sasuke pohotově vstal a nandal mu jídlo na talíř, který následně mlčky položil před něj.
"Díky..." Špitl blonďáček a začal do sebe soukat sousto za soustem. Sasuke stále mlčel, neřekl ani slovo. Ani potom, co se zvedl ze židle a začal sklízet ze stolu. Vlastně nepromluvil celé odpoledne. Jen mlčky seděl v křesle a četl si knihu, kterou si vzal z knihovny. Naruto z něj byl úplně vykolejený. Sám radši nic neřekl, nechtěl zbytečně dráždit hada bosou nohou. Až k večeru mu to nedalo a pokusil se Sasukeho nějak rozptýlit.
"Sasuke?" Špitl blonďáček a paže obtočil kolem druhého chlapce. Stál za křeslem a nahýbal se nad ním.
"Chm.." Jak úžasná reakce ze strany černovláska. Ani oči neodtrhnul od knihy.
"Nedáme si společnou koupel?" Zapředl mu blonďáček u ucha a jemně ho kousnul do ušního lalůčku.
"Tobě by bodla, to saké z tebe vážně táhne.." Sykl Sasuke a dál se věnoval knize.
"Trochu jsem to včera přehnal no.." Odvětil Naruto omluvně, už se chystal na vysvětlování, když se Sasuke zvedl a i s knihou zamířil do ložnice.
"Tvoje věc Naruto, mně to nezajímá.." Naruto zůstal za Sasukem nevěřícně zírat.

Nyní

Od té zatracené noci se vůbec nic nezměnilo. Sasuke na Naruta nemluvil a když se snažil blonďáček, vždycky ho jen chladně odpálkoval nějakou svou trpkou odpovědí.
Sasuke právě stál v koupelně u umyvadla a čistil si zuby, když tam Naruto vešel.
"Promiň, netušil jsem, že si tady." Za normálních podmínek by se mu neomlouval, ale posledních čtrnáct dní normálních nebylo.
"V pohodě..." Hlesl Sasuke a dál si blonďáčka nevšímal. Ten ho chvíli mlčky pozoroval a nakonec mu to nedalo a promluvil.
"Sasuke..? Co kdybychom to vyřešili?"
"Co přesně?!"
"To co se stalo... A neříkej, že nemám pravdu. Vím, že jsem udělal chybu a chci ti to vysvětlit, povědět ti o tom, ale tebe to očividně nezajímá." Hlesl Naruto, který už ztrácel i poslední kousíčky naděje.
"Máš pravdu, já to nechci řešit, nechci slyšet, co se stalo. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi došlo, kde si byl."
"A právě proto ti to chci vysvětlit." Vyhrknul Naruto.
"Jenže já to nechci vědět. Nedokážu slyšet, co jste dělali, stačí mi ta představa. Už z té je mi na zvracení." Šeptl Sasuke a zamířil pryč z koupelny. Chvíli stál na chodbě, než na sebe hodil bundu.
"Půjdu se projít, potřebuju na vzduch." Dodal tiše a vyšel ven z bytu. Naruto ho mlčky pozoroval. Několikrát prudce zamrkal, aby zahnal slzy, které se mu vloudily do očí. Tušil, že udělal chybu a hrozně ho to mrzelo. Jenže čas nevrátíš a jemu nezbývá nic, než se tomu postavit.







Sen, jenž se stal skutečností? 27. Kapitola

5. února 2012 v 9:33 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?


Vy osobně jste nejlíp věděli, že se něco stane. Ani já sama jsem to neplánovala. Chtěla jsem rozkošně dojet až do konce a dělat jak je všechno dokonalé :D Ale chyba... Nemusíte se bát, ničí smrt ani nic podobného... Prostě, prostě... Prostě ^^

Taky mě napadli dva nové náměty na povídky. Ale k tomu se dostanu nejdřív o jarňákách.. Viz. 13-19 února ^^
A ještě bude další dílek "možná" protože jedině I. semnou dokáže hrát yaoi :D



30. květen
Slunce na nebi zahřívalo poslední schované kvítky a nutilo je vykouknout na svět. Zahřívalo zimou prochladlou půdu a pomáhalo rašící trávě. Nebe přitahovalo pozornost svojí blankytnou modří, ale každému kdo ho pozoroval jen o chvilinku déle, došlo, že se brzy začne schylovat k nepěkné bouři. Nedaleko od sídla Hokage se na lavičce rozvaloval blonďatý chlapec a nadšeně vystavoval dvou tvář hřejivým paprskům. Kousek opodál se tiše plížil Sasuke. Došel až k Narutovi a položil mu dlaně na oči.
"Hádej, ale máš jen jeden pokus. Když neuhodneš, udělám ti to hned teď a tady..." Špitl tiše tak, aby to slyšel jen blonďáček. Tomu se na tváři usadil pobavený úsměv.
"Že by.... To Kakashi přehnal s doporučenou dávkou Icha Icha Paradise?" Zasmál se Naruto a položil své dlaně na ty Sasukeho a pomalu si je stáhl z očí.
"Víš, že si prohrál? Čeká tě trest..." Pousmál se škádlivě Sasuke a posadil se vedle něj.
"Možná jsem prohrál schválně..." Odvětil škodolibě blonďáček a ne příliš nápadně se přitulil k Sasukemu. Přeci jenom, kdyby je někdo viděl, byl by z toho asi pořádný rozruch. Sasuke se sám pro sebe usmál a zadíval se na nebe. Naruto ho chvíli zklamaně pozoroval.
"Neslíbil si mi něco?" Zapředl.
"Mluvíš o tom trestu?" Zasmál se Sasuke a dloubl do něj loktem. Naruto se na něj dotčeně jako malé dítě díval.
"Co kdybych tě potrestal večer?" Navrhnul Sasuke s nadějí v hlase. Naruto si nejdřív hrál na uraženého. Měl nafouklé tváře a dotčený výraz, ale po chvíli zjihl a horečně přikývl na souhlas.
"Nečeká tě zase nějaká mise?" Optal se zvědavě černovlásek. Bylo to jen pár dní co se Naruto z jedné vrátil. Šlo o navrácení jakého si svitku do Kamenné vesnice.
"Ne, Kakashi říkal, že teď bude nějakou dobu klid. Vesnice se mezi sebou nehašteří, svitky jsou vráceny, Akatsuki se zatím taky neobjevili..." Odvětil Naruto pozorujíc nebe.
"Až na toho jednoho..." Sykl Sasuke. Pořád nemohl Deidarovi přijít na chuť. Viděl v něm jen to špatné, to, co chtělo ublížit Narutovi. A nejvíc ho štvaly Narutovi řeči o tom, jak se ho Deidara snažil zachránit, jak na něj byl hodný a že nakonec přežil jen díky němu. Sasuke se zhnuseně otřásl.
"Víš, že k nim už nepatří. Už je to pár týdnů, co je tady. Je to člen vesnice, všichni ho tak berou, Sasuke." Opáčil Naruto, kterého jeho postoj trochu mrzel, ale v závěru se tomu příliš nedivil.
"Nikdy si se nevšiml, jak se všichni chovají, když jsou v jeho přítomnosti? Jak se ho bojí, jak mu nikdo nevěří? Naruto nepouštěj si ho tak blízko k tělu." Odsekl Sasuke, kterého tahle debata vždycky nepříčetně rozčílila.
"Nemůžeš čekat, že mu budou skákat kolem krku, ale ty už to vážně přeháníš..." Naruto se prudce postavil, tohle ho vážně nebavilo.
"Musím jít..." Špitl a rozešel se pryč. Sasuke ho nechápavě pozoroval.
"Říkal si, že žádnou misi nemáš?!"
"Taky že ne, uvidíme se večer..." Dodal blonďáček a ztratil se v davu lidí.
Naruto dlouho váhal a předlouho uvažoval, kam by měl jít. Na práci nic neměl a popravdě si ani žádnou nesháněl. Chtěl prostě jen na chvíli zmizet a vypnout. Ty neustálé hádky se Sasukem ho přiváděli k šílenství. Nebavilo ho přesvědčovat o tom, že Deidara prostě není takový jaký si myslí. Tak usilovně nad Deidarou uvažoval, až se najednou objevil na prahu jeho příbytku.
"Co tu dělám?" Zaúpěl sám pro sebe. O to víc se zděsil, když se mu dostalo odpovědi.
"Kupodivu jsem se chtěl zeptat na totéž.. Přišel si mě navštívit?" Blonďáček zíral do očí druhého blonďáka.
"Já.. Ne.. Teda.." Naruto nevěděl co říct.
"Takže proč tu si? Jdeš mě kontrolovat, jestli nedělám něco, co se příčí s pravidly pro bývalé Akatsuki?" Deidara ta nálepka prašivého psa taky štvala.
"Už i ty s tím začínáš?," sykl Naruto. "Tak já zase půjdu." Dodal.
"Začínám s čím?"
"S těmi řečmi o Akatsuki a podobně..." Naruto si odfrknul a zadíval se do dáli.
"Sasuke?" Pochopil okamžitě Deidara. Moc dobře věděl, co si o něm černovlasý chlapec myslí. Vždy když se potkali, dal mu to dost jasně najevo.
"Je s tím jak šílený, kdykoliv se o tom někdo zmíní, může se zbláznit." Špitl Naruto a podíval se svými blankytně modrýma očima na Deidaru.
"Tak proč s ním vůbec si?" Podivil se Dei.
"To je hloupá otázka..." Ušklíbl se Naruto. Sasukeho přeci miluje a neopustí ho jen kvůli pár hloupostem.
"Zvu tě na saké a možná i ten rámen, když budeš chtít." Nabídl Deidara, když viděl blonďáčkův výraz. Ten s úsměvem přikývl. Takové pozvání se přeci neodmítá.
Po pár hodinách a pár litrech saké
"Ani nevím, jak jsem se k nim dostal. Prostě jsem žil sám a asi si chtěl dokázat, že někam patřím." Škytl Deidara, který horečně vysvětloval, jak se dostal k Akatsuki.
"To já jednou budu Hokage, až bábi-chan půjde do důchodu." Zasmál se blonďáček a opřel se do pohodlného křesla. Deidara seděl na pohovce a v ruce držel sklenku saké.
"Dáš si ještě?" Natáhl se, a aniž by čekal, dolil Narutovi. Ten jen protočil oči v sloup.
"Takhle nedojdu domů." Zaúpěl, ale stejně se napil.
"Můžeš přeci zůstat tady, nikdo tě nevyhání." Nabídl Deidara a rozsvítil malou lampičku, neboť se venku začalo stmívat a v pokoji byla rázem tma.
"Sasuke na mně určitě bude čekat." Špitl Naruto, i když tušil, že to není pravda. Kdykoliv přišel domů Sasuke už spal. Bylo to tím, že se Naruto vracel pozdě, ale i tak mu to bylo líto. Dřív vždycky narazil na Sasukeho sedícího v kuchyně nebo obýváku a netrpělivě vyhlížejícího blonďáčka.
"Miluješ ho, že jo?" Zeptal se Deidara zcela vážně. Alkoholové opojení bylo tu tam.
"Co..cože?" Zakuckal se Naruto.
"Slyšel si mě.." Odvětil Deidara pobaveně. Naruto ho značnou chvíli pozoroval a pak mlčky přikývl. Deidara se přeslazeně zasmál a dolil mu.
"On to bez tebe ještě chvíli přežije..." Dodal.
Po dalších pár hodinách a pár dalších litrech saké
"Naruto chtěl si jít domů..." Zkoušel Deidara Naruta vzbudit, ale vůbec se mu to nedařilo. Blonďáček se opět překulil na druhý bok a něco nesmyslného zamumlal.
"Naru?!" Zkusil to znovu. Pořád nic. Blonďáček natáhl ruku a stáhl Deidaru k sobě.
"Sasuke.." Špitl tiše a objal Deie. Ten jen zmateně koulel očima. Blonďáčkovi ruce se začali pátravě promenádovat do Deidarově těle. Než se nadál, měl je pod tričkem.
"Naruto!" Deidara zvýšil hlas, ale jediné čeho docílil, bylo, že se Naruto stáhl. Jeho ruce se samovolně spustili a jednou si dokonce podepřel hlavu.
"Vážně neumí pít..." Zasmál se Deidara a pokusil se postavit. Ale notná dávka alkoholu mu to nedovolila. Motala se mu hlava, div to s ním neseklo. Uvelebil se vedle blonďáčka a zadíval se na něj. Dlouhá černá pírka lemující oční víčka, drobný nosík, rudé rty volající o polibek. Bránil se, jak mohl, ale netrvalo dlouho a přiblížil se svými rty k těm Narutovým. Lehce se o ně třel svými.
Sasuke seděl u kuchyňského stolu a znuděně se díval na hodiny. Půl druhé pryč.
"Kde zase vězí?" Sykl naštvaně. Čekal na svého milence. Věděl, že misi nemá, a kdyby jí dostal, určitě by mu to řekl. Ale od té odpolední rozepře ho neviděl. Možná je jen naštvaný. Pomyslel si.