Možná to tak mělo být? 3. část

6. října 2011 v 18:21 | Christine |  Možná?


Třetí a konečná část údajné jednorázovky, kterou jsem byla nucela rozšířit :D Pokud tam někde píšu, že je zima a přitom má být květen, tak je to kvůli I. Jsem to kvůli němu musela přepsat, takže je možnost, že někde to nesedí a chyby se tam taky určitě najdou...


Na mohutném stole v rohu místnosti už přes dvě hodiny vibroval mobil. Poskakoval sem a tam, nebezpečně se blížíc k okraji stolu. Stačilo jen pár okamžiků a s nemalou ránou dopadl na dřevěnou podlahu. Zadní kryt letěl vpravo, baterie ho následovala a zbytek přístroje dopadl, kdo ví kam.

"Do háje, zatracenej krám!" Štěkl hnědovlasý chlapec a začal sbírat kousky válející se po zemi. Když se mu podařilo mobil opět zprovoznit, protočil oči v sloup.

"Máte 16 zmeškaných hovorů a 7 příchozích zpráv."

"To snad nemyslí vážně?!" Sykl a zahodil mobil na postel. Zprávy ani nečetl, věděl přesně co v nich je. Věděl, od koho jsou. Věděl to naprosto přesně. Už skoro měsíc je dostával každý den. Od té doby, co se rozešel s Tomášem. Od té osudové, silvestrovské noci, kdy mu o půlnoci dal kopačky. Tehdá si tím nebyl jistý, ne že by se teď po těch pár dnech něco změnilo. Pořád netušil, co k Tomovi cítí a už vůbec nevěděl, jestli nebyla chyba, že se s ním rozešel. Tom nikdy neudělal nic, čím by mu ublížil, ale pořád to byl kluk a navíc jeho kamarád. Bál se, že když se jejich vztah pokazí, přijde o nejlepšího přítele a než se nadál přesně to se stalo. A navíc se to stalo jeho vinou. Honza prudce zavrtěl hlavou ve snaze zamezit přítoku všech těch zmatených myšlenek. Shodil ze sebe černou mikinu, kterou nechal povalovat se na zemi, stejně jako džíny. V trenkách a tričku došel do koupelny, kde se opláchl a chvíli na to, už unaveně ležel v posteli.

"Už ne!" Zasténal, když jeho mobil začal opět vyvádět. Znechuceně stiskl červené tlačítko a přístroj zastrčil hluboko pod polštář. Znaveně zívl a zavřel oči. Bylo kolem půl dvanácté, za okny se snášely vločky sněhu a tiše dopadaly na zem.

.........

Stála tam, uprostřed třídy. Vlasy barvy sluneční záře se jí neposedně stáčely na prsou. V mechově zelených očích se jí odrážela nejistota, rty se jí chvěly. Se svolením učitele se prodrala mezi lavicemi až k volnému místu. S každým jejím krokem se ozývalo cinkání přívěšku, který měla na krku. Posadila se přímo před Honzu. Všechny páry očí ve třídě se na ní upíraly. Pro ně byla nová a neokoukaná. Honza bedlivě sledoval její neposedné vlasy, které se jí při každém pohybu nepatrně, avšak rytmicky zhouply. Sledoval je až do té chvíle, než se budovou rozneslo hlasité zvonění upozorňující na začínající přestávku. Všichni se nadšeně vyhrnuli ze tříd na chodby, kde se společně se spolužáky pustili do debat o všem možném. Avšak jedno téma se neustále opakovalo. Tím tématem byl výroční večírek, který se měl konat na počest školy první májový den. Ta pravá příležitost, aby holky vytáhly přehnané princeznovské šaty a kluci vypili pár panáků. Samo sebou též na počest školy.

.........

Honza se protáhl mezi hloučkem štěbetajících holek a s dvackou v kapse si to namířil k automatu na nápoje, který stál až na konci chodby.

"Uhm, dvojku ani nezkoušej. Nefunguje.." Špitl Honza, když viděl holku před sebou, jak se marně snaží dostat z automatu tolik vytoužený nápoj.

"Bezva... Dík," Sykla a s vděčným úsměvem se na něj otočila. Zase ona. Ta nová od nich ze třídy. Teprve teď si uvědomil, že ani neví, jak se jmenuje. Byl jí tolik unešený, že to nepostřehl.

"Nesedíš náhodou za mnou? Já jsem Klára." S úsměvem na Honzu kývla hlavou, pak se ohnula pro flašku s vodou, která jí po dlouhém snažení vypadla z automatu.

"No jo, už to tak asi bude. Já jsem Honza." Odvětil a zadíval se jí do tváře.

"Není ti nic?" Optal se, když si všiml až nezdravě bledé barvy.

"Ne, jen trochu nervy.. První den.." Mávla nad tím rukou a napila se.

"Se nedivím. Ale jak to, že si přišla takhle koncem ledna... To je divný ne?" Poznamenal Honza a zvědavě si jí prohlížel.

"Stěhovali jsme se a trochu se to zvrtlo, měla jsem nastoupit už začátkem školního roku.." Špitla a zastrčila si neposedný pramínek vlasů za ucho. Honza přikývl a pár kroky jí obešel, aby si vzápětí z automatu koupil pití.

"Neříkal jsi, že dvojka nefunguje?" Ozvala se Klára, když si všimla, že si koupil nápoj, který chtěla.

"Taky, že nefunguje... Mám na to takový menší chyták..." Usmál se nevinně, když se opět budovou rozneslo zvonění. Společně se vrátili do třídy a začalo další nekonečné odpočítávání minut do konce.

.........

"Do háje!" Do ticha se ozval třesoucí se dívčí hlas. Klára se sehnula a začala sbírat učebnice, které jí vypadly z rukou. Válely se ve sněhu a pomalu, ale jistě do sebe nasakovaly vodu.

"V pohodě?" Špitl Tom a podal jí zbytek knih, které zvedl.

"Uhm, jasně.. Díky." Klára se nervózně ošila a urovnala si promáčené knihy v náručí.

"Nechceš s tím pomoct?" Nabídl se Tom a z rukou jí vzal knihy, které jí před chvilkou podal. Vděčně se na něj usmála a odhrnula si vlasy z tváře.

"Nečekala jsem, že mi toho dá profesorka tolik..." Hlesla.

"Jdeš teprve ze školy?" Podivil se blonďáček a zkoumavě si jí prohlížel.

"Bohužel..." Přikývla a rozešla se směrem k zastávce. Tom jí následoval až do chvíle, než tam došli a on spatřil Honzu.

"Ahoj Honzo." Usmála se Klára na hnědovláska a kývla na pozdrav.

"A-ahoj." Odvětil Honza a nervózně těkal pohledem mezi jí a Tomem.

"No, tak já už raději půjdu... Ještě musím něco zařídit." Sykl Tom a podal Kláře knihy.

"Uhm, díky moc za pomoc!" Usmála se mile a ještě chvíli pozorovala, jak odchází. Pak se pohledem vrátila k Honzovi, který svůj zrak, ale stále upínal na místo, kde ještě před chvílí stál Tomáš.

"Ty ho znáš?" Optala se zvědavě. Honza němě přikývl.

"Chodí o dvě třídy víš... Jmenuje se Tomáš."

.........

Výroční ples se nebezpečně blížil. Honza s Klárou za ty tři měsíce stihly nemožné. Stala se z nich nerozlučná dvojka. Chodili do kina, na párty nebo jen tak po večerech leželi na pohovce a debatovali o všem možném. Honza našel v Kláře spřízněnou duši, ale bral jí jen jako kamarádku. Vůbec nezaregistroval její dlouhé, toužebné pohledy, které mu věnovala ani letmé doteky, kterými ho obdarovávala.

.........

Bylo kolem deváté, když Honza dostavil před kino, kde měl sraz s Klárou. Už tam na něj čekala a z dálky se usmívala.

"Ahoj." Vyhrknula a vrhla se mu kolem krku.

"Si tu nějak brzo..." Poznamenal Honza, když se mu povedlo setřást jí ze sebe. Opět vypadala dokonale. Vlasy stažené ve volném culíku, skvěle padnoucí džíny a kabát.

"Ani mi nepříjde.. Jsem tu jen chviličku." Odpověděla. Od pusy jí stoupala smetanově bílá pára. Byla tma, sotva bylo vidět na krok a i když byl skoro konec dubna teplota se pohybovala dost nízko.

"Jdeme dovnitř, jinak z tebe bude rampouch." Popíchl jí Honza a špičkou prstu se dotkl jejího mrazem se červenajícího nosu.

"Jako by ti to vadilo..." Ušklíbla se naoko dotčeně a rozešla se do budovy. Honza šel s úsměvem vedle ní.

.........

Sál byl jen z poloviny plný a film hned od začátku stál za nic. Alespoň Honzovi to tak připadalo. Popravdě ale už od chvíle co vstoupil do budovy, sledoval Toma, který tu byl s pár kamarády. Seděli o pár řad před nimi a tiše se mezi sebou bavili a komentovali děj filmu. Hnědovlásek měl poslední dobou smůlu. Kam vstoupil, tam narazil na Toma. V hlavě mu čím dál tím víc hlodala myšlenka, jestli nebyla chyba, že se s ním tenkrát rozešel. Ani se nevšiml, že film skončil a světla se rozsvítila.

"Docela pěkný film že jo? Ten konec byl vážně romantický." Špitla Klára a letmo se dotkla Honzovy ruky, aby na sebe upoutala pozornost.

"Cože?" Vyhrknul Honza a zadíval se na ní.

"Ty si poslední dobou tak mimo.." Poznamenala s úsměvem a zvedla se z pohodlného křesla. Honza jí napodobil a oba se rozešli domů. Klára celou dobu něco nadšeně drmolila, ale Honza byl myšlenkami opět u Toma.

.........

Zasypával jeho krk drobnými polibky a postupně se posunoval níž a níž. Zuby mu zlehka skousnul klíční kost a jazykem se propracoval až k pravé bradavce. Stisk jí zuby a vzápětí jí vsál do úst. Přes pupík se dostal až k jeho obnaženému klínu. Letmo se dotkl prsty jeho údu a hned na to ho pohltila jeho ústa. Rytmicky ho začal zpracovávat. Hnědovlásek se pod jeho doteky slastně vrtěl a blížil se k vyvrcholení.

.........

Vzrušeně vykřikl do tmy, ale vzápětí se prudce posadil. Zrychleně dýchal, na spáncích se mu perlil studený pot a mezi nohama mu tepala erekce.

"Zatracený sny!" Vydechl znaveně a vrávoravě se postavil. Už přes týden se mu zdály sny, v kterých ho Tom uspokojoval. Neustále se mu opakovala vzpomínka na noc, kdy se spolu vyspali. Klopýtavě přešel do koupelny, sundal ze sebe oblečení a postavil se do sprchy, aby ho vzápětí zalil příval studené vody.

.........

Místností se nesla hlasitá hudba, na parketu se svíjelo několik tanečních dvojic v podnapilém stavu. Všichni slavili výročí školy.

"Honzo? Můžu s tebou mluvit?" Špitla Klára a letmo se rty dotkla jeho ucha, přesně tak jako to dělával Tom. Honza němě přikývl a spolu s ní odešel do rohu místnosti. V očekávání se na ní zadíval.

"Víš, já jsem si říkala..." Klára začala mluvit, hlas se jí třásl a vypadala dost nervózně. Jenže to Honza přestal vnímat ve chvíli, kdy se jen pár metrů za ní objevil Tom. Stál opřený o zeď a upíjel ze skleničky. Z transu ho probraly až další slova Kláry.

"Já jsem se do tebe zamilovala..." Špitla. Tváře se jí roztomile červenaly. Honza se jí zadíval do těch mechově zelených očí a na sucho polknul.

"Kláro... To co řeknu, ti asi ublíží, ale jinak to nejde. Já miluju někoho jiného... Vždycky jsem ho miloval, ale doteď jsem si tím nebyl jistý... Jenže teď už to vím a dlužím mu omluvu..." Kláře z tváře zmizel úsměv, bylo vidět, že je zklamaná. A Honzovy ze srdce opadl těžký kámen, který sebou vláčel od silvestrovské noci, kdy dal Tomášovi kopačky. Teď byl, ale tady a konečně si dokázal přiznat co k němu vlastně cítí.

"Že je to Tom?" Vyhrknula po chvíli Klára a tázavě se na Honzu zadívala.

"Jak to víš?"

"To by poznal i slepej... Jak jste se na sebe dívali, ty pohledy mluvili za vše... Měl bys jít za ním a vyřešit to okamžitě... Nebo o něj přijdeš úplně..." Odvětila a kývla hlavou směrem k Tomovi.

"Spíš bych čekal, že mi tu teď jednu vrazíš.."

"Dva spolu můžou být jen tehdy, když se vzájemně milují... Ale pokud ti to vadí, hned to napravím.." Zasmála se škodolibě a naoko se napřáhla.

"Díky, máš to u mě." Špitl Honza a po chvíli váhání se rozešel k Tomovi. Beze slov ho chytl za ruku a odtáhl ho stranou, do temnějšího kouta.

"Promiň!" Dokázal říct, jen jedno jediné slovo.

"Za co přesně?" Tom se zdál zmatený. Překvapeně se na Honzu díval a doufal jen v jediné. Že to bude zase takové, jako předtím.

"Za to co jsem udělal. Bál jsem se, že tě ztratím úplně a nakonec jsem to zavinil sám..." Býval by mluvil dál, ale Tom k němu vztáhl ruku a položil mu ukazováček na rty. Tím ho umlčel.

"To co se stalo asi nesmažeme, ale mohli bychom to, alespoň předstírat.." Hlesl po chvíli Tom, a aniž by čekal na Honzovu reakci, se k němu sklonil a letmo se otřel svými rty o ty jeho.

"Řekni, že chceš odejít." Vydechl vzrušeně Honza. Tom se na něj škádlivě zadíval a přikývl.

"Chci."

.........

Prvního máje? Možná už druhého, kdo ví. Zatímco všichni slavili výroční večírek a opíjeli se do němoty, dva chlapci vedle sebe leželi v posteli. Tom obdarovával Honzův krk nespočtem polibků, občas se posunul výš, aby jeho ústa netesknila. Věnoval mu dlouhý, vášnivý polibek. Jemně mu skousnul spodní ret a po chvíli se mu dokonce povedlo sundat z něj i ten poslední kousek oblečení co na sobě měl. Dlaní se začal věnovat jeho rozkroku. Postupně ho zpracovával po celé délce, palcem mu dráždil obnažený žalud a tu a tam se nestydatě začal dobývat k místu, kde se ukrýval vstup do jeho těla. Netrvalo dlouho a v Honzově zadečku zmizel Tomův ukazováček a nedlouho poté i prostředníček. Honza se svíjel rozkoší a ztěžka dýchal. V přívalu vášně zatínal prsty do matrace. Tom oba prsty po chvíli vytáhl a nahnul se nad něj. Mučivě pomalu ho líbal na obnaženou hruď, zatímco mu roztahoval nohy. Okamžik po tom už se jeho penis protloukal do Honzova zadečku. Příraz po přírazu neustále zrychloval. Každý nastávající úder byl o něco prudší a hlubší. Třel se o Honzovu prostatu, čímž ho dováděl k šílenství. Stačilo jen pár tahů a oba skoro současně vyvrcholili. Honzovy útroby se zalily příjemně teplou tekutinou. Tom ještě nějakou dobu setrval, než nakonec svůj ochabující penis vytáhnul a udýchaně se svalil vedle Honzy. Zlehka ho hladil po obnažené paži a vdechoval vůni jeho vlasů, až do chvíle, než vedle sebe spokojeně usnuli.





 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 j.a.n.i.k j.a.n.i.k | 27. října 2013 v 12:21 | Reagovat

krásná povídka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama