Říjen 2011

Sen, jenž se stal skutečností? 13. Kapitola

30. října 2011 v 8:25 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?

Sen, jenž se stal skutečností? 13. Kapitola



Tak a jak jsem říkala už včera je tu další díl. A co? A jo, byla jsem na vás až moc hodná -> nejen tím, že je trochu delší než obvykle, ale to pak sami uvidíte ;) Tak jsem tak trošku přemýšlela nad blbostma -> Dejme tomu třeba pár NaruSasu -> oba jsou to tvrdí ninjové, mlátí se hlava nehlava a přežijí i ty rány, u kterých my předpokládáme jejich smrt. Ale co? Oni se zvednou a rvou se dál, pak mi teda ale vysvětlete, když spolu provozují sex tak se můžou zbláznit, když to hold trochu drhne? :DD Zní to vážně komicky -> V pohodě si násilně a bolestivě ubližujou, ale jak dojde na sex tak z nich děláme padavky :D Něco by vydržet měli ne? :D No radši nic -> čtěte :D




13-15. únor

Dveře se s tlumenou ránou opět zavřely a do bytu vstoupil mladý, blonďatý chlapec. Jeho typické oranžové oblečení pokrývala značná vrstva špíny. Tváře měl umouněné od bláta, vlasy slepené v nevzhledné chuchvalce a v očích se mu skvěla únava. Tiše si ze zad sundal veliký batoh a položil ho v předsíni. Jako myška se došoural do kuchyně. Zastavil se u stolu a z kapsy připevněné na stehně vytáhl pár kunaií a shurikenů. Tkvěla na nich zaschlá krev. S myšlenkou, že jejich čištění nechá až na ráno, se vydal do koupelny. Špinavé oblečení pohodil na první místo, co se namanulo, a s úlevným výrazem si stoupl pod sprchu. Vodopád vlažných kapek začal dopadat na jeho tělo, které bylo díky misi, kterou absolvoval pokryté několika škrábanci a podlitinami. Blonďáček zavřel oči a nechal vodu smívat z těla všechnu špínu. Dlaněmi si přejížděl po hrudi a bříšku. Sotva stál na nohách, jak byl unavený. Tahle mise mu dala zabrat. Museli získat ukradený svitek a vrátit ho do Písečné. Naruto tak namátkově spočítal, proti kolika ninjům stáli. Mohlo jich být okolo třiceti a je fakt, že byly až nezvykle silní. Blonďáček si promnul bolavou paži a už se chystal natáhnout se pro mýdlo, když...

"Co kdybych ti umyl záda?" Ozval se hlas za ním. Naruto sebou překvapeně cukl, neboť ho vůbec neslyšel přicházet. Sasuke se hodně lepšil a začal si osvojovat vlastnosti opravdových ninjů. Boj na blízko mu šel už skoro tak dobře jako Leeovi. Možná to bylo tím, že Lee měl od Naruta rozkaz, šetřit ho. Když Tsunade zjistila, že v Sasukeho těle nezaznamenává nic jako čakru, rozhodla se ho donutit trénovat s Leem. Pod výhružkou dostat pěstí od Tsunade, Sasuke nakonec svolil. Skutečnost byla taková, že bojovat uměl, ale proti Leeovi neměl skoro žádnou výdrž. Tisíc kliků? Dva tisíce úderů do klády? Tak to v žádném případě nehrozilo. Navíc ho Tsunade začala využívat na takové ty podřadné mise. Sasuke si ale nestěžoval. Dostával zaplaceno, ne nijak moc, ale alespoň mohl přispívat Narutovi. Bydlel u něj už pár měsíců a zatím to nehodlal měnit. Ne potom, co mezi nimi vyplulo napovrch.

"Vůbec jsem tě neslyšel přijít." Hlesl Naruto a dlaní se opřel o studené kachličky. Lehce předklonil hlavu, aby k němu měl černovlásek lepší přístup.

"To byl účel." Opáčil Sasuke a s mýdlem v dlani začal přejíždět po Narutových zádech. Od ramen, přes lopatky a po páteři ještě níž. Kapky vody dopadaly na oba chlapce a stékaly po jejich tělech až na zem, na dlaždičky.

"Jaká byla mise? Nějak se to protáhlo ne?" Vyzvídal Sasuke zatímco se snažil vyhnout krvavým šrámům na zádech jeho přítele.

"Hm, asi trochu jo." Přisvědčil Naruto a lehce pokýval hlavou.

"To je vše co mi řekneš?" Syknul trochu dotčeně černovlásek a odložil mýdlo. Pažemi objal Naruta a prsty se začal dotýkat jeho hrudi. Palcem jako by náhodou škobrtnul o jeho bradavku.

"Sasuke!? Jsem děsně utahanej. Víc jak týden jsem se pořádně nevyspal. Tak si o tom promluvíme ráno." Namítl Naruto a volnou rukou vypnul stále tekoucí vodu.

"Nemusíme o tom teď mluvit. Stejně už jsem se začal věnovat něčemu jinému." Odvětil Sasuke a dlaní sjel až k Narutově rozkroku. Uchopil jeho úd do pravačky a lehce ho promnul. Naruto tiše vydechnul, ale v zápětí se z jeho sevření vymanil.

"Sasuke, vážně mám dost. Chci se pořádně prospat. Tohle počká na jindy."

"Ale no tak, ty nic dělat nemusíš, jen klidně stůj. Postarám se o to." Černovláskovi na rtech pohrával úsměv. Klekl si před Naruta a uchopil jeho penis znovu do ruky. Nahnul se a jazykem olízl špičku. Naruto se zachvěl, ale vzápětí od sebe Sasukeho odstrčil.

"Řekl jsem, že dneska ne!" Vyhrknul a spěšně se vydal na útěk. Popadl ručník, který si omotal kolem boků a zmizel z koupelny. Sasuke se za ním dotčeně díval. Asi to přehnal. Pravda byla, že Naruto byl po devítidenní misi. Vypadal hodně unaveně a vyčerpaně. Nejspíš si opravdu potřeboval odpočinout a pořádně se prospat.

"Sakra!" Zaklel černovlásek a postavil se na nohy. Osušil se a jen v dlouhých kalhotách se vydal do ložnice. Naruto už ležel v posteli a tiše oddechoval. Očividně během těch pár minut usnul. Černovlásek se nasoukal na místo vedle něj a přetáhl přes sebe deku. Kdykoliv se pokusil přitulit se k Narutovi blíž, blonďáček se podvědomě odtáhl, div nespadl z postele. Nakonec to Sasuke vzdal a pokusil se usnout.

..............

Letmé hlazení po blonďatých vlasech. Hladivý dotek na tváři. Teplý dech odrážející se o citlivou kůži na krku.

"Naruto? Něco jsem ti připravil." Špital Sasuke zatímco ho hladil po vlasech a pokoušel se ho probudit.

"Uhm... Chm... No..." Ozývalo se z Narutových úst nesmyslné brumlání. Rozespale otevřel oči a promnul si je. Před ním klečel Sasuke a lokty se opíral o matraci.

"Dáš si snídani?" Optal se s úsměvem a hlavou pokynul k tácu ležícímu vedle něj. Teplý čaj, tousty a na rohu nedbale položený žlutý narcis, jako by tam skoro nepatřil. Kde ho v tuhle dobu vzal byla vážně záhadou.

"To je pro mě?" Hlesl Naruto rozespale a posadil se.

"No jo už to tak bude... Víš, ber to tak trochu jako omluvu za včerejšek... Nejspíš jsem to přehnal." Špitl Sasuke a podal tác Narutovi.

"Ale ne, to spíš já. Byl jsem hrozně utahanej... Což není asi omluva... Ale víš jak to myslím." Mumlal blonďáček s plnou pusou. Sasuke se pobaveně pousmál a sedl si na kraj postele.

"Jsem rád, že si zpátky. Dělal jsem si starosti, když jste se nevraceli. Tsunade mi sice říkala o nějaké zprávě od vás, ale i tak..." Sasukeho proslov přerušilo táhlé zabušení na dveře.

"Dojdu tam.." Sykl a zvedl se. Pár kroků a dostal se až ke dveřím.

"Áá ahoj Sakuro! Jdeš za Narutem..? Neviděli jste se včera?" Optal se zvědavě Sasuke. Moc dobře věděl jak Naruto toužil po Sakuře a zároveň tak trochu tušil, že Sakura jeho city neopětuje, a že chce právě jeho.

"Uhm, ahoj Sasuke! No, já.. Vlastně jsem přišla za tebou. Víš, mohli bychom si někam vyrazit, když je dneska toho čtrnáctého.." Zapředla růžovláska a nesměle se pousmála.

"Eh, Sakuro, já..." Zakoktal se Sasuke, ale v tom ho přerušil Naruto.

"Áhoj Sakuro! Dneska ti to sluší, nemáš nové tričko?" Pousmál se pochvalně blonďáček a ležérně se opřel o futra dveří.

"Naruto! Právě tu mluvím se Sasukem!" Odsekla Sakura a líbezně se usmála na černovláska.

"No tak Saku-chan! Nechceš jít dál? Na snídani?"

"Ne! Sasuke a já půjdeme ven, že?! Když je dneska Valentýn..." Zrak Naruta i Sakury se upřel na černovláska.

"Ehe, Sakuro, už jsem říkal, že nemám čas? Tedy... Už mám něco domluveného... Nemyslím s jinou ženou nebo tak, ale. Ehm, prostě dneska nemůžu." Sasukeho tváře zalila červeň. Naruta i Sakuru vztek.

"Co máš tak důležitého? Trávit čas s tímhle nemehlem?" Vyhrkla Sakura dotčeně a hodila po Sasukem bonboniéru, co mu přinesla. S tímhle gestem se obrátila na podpatku a zmizela.

"Sakura tě přišla pozvat? Na Valentýna? A donesla ti bonbony? Řekla, že jsem nemehlo?" S každým dalším slovem Naruto zvyšoval hlas a v očích mu plály vzteklé plamínky. Jak vztahovačná to osoba.

"Naruto, ale já se jí o to neprosil! Nevím, co to do ní vjelo!" Snažil se ho zklidnit Sasuke, ale očividně to nezabíralo. Naruto za sebou prásknul dveřmi a nehodlal z ložnice vylézt. Marně ho Sasuke celý den přesvědčoval, marně ho lákal na rámen. Bylo něco kolem desáté večer, když se konečně otevřely dveře. Naruto tiše proklouznul do kuchyně, popadl něco k jídlu a hodlal se vrátit do pokoje, ale než se nadál v posteli ležel Sasuke.

"Vypadni z mojí postele!" Zavrčel nevrle.

"Neříkal si, že jako host mám spát v posteli.. Že tobě stačí pohovka?" Škádlil ho Sasuke s úsměvem.

"Budu spát v obýváku." To byl pro Sasukeho nečekaný stěr. Přelezl postel po všech čtyřech a chytl Naruta za ruku.

"Naruto, já nevím co ti na to říct. Omluvil jsem se ti za včerejšek, omlouvám se za dnešek... A i za to, co plánuji udělat hned potom, co to dořeknu." S těmito slovy k sobě Naruta strhnul.

"Dej mi pokoj Sasuke! Vůbec na mě nešahej!" Vřískal Naruto, ale bylo mu to k ničemu. Sasuke ho zaklínil svým tělem. Sehnul se níž a začal jeho krk zasypávat polibky. Přes životně důležitou tepnu až k uchu. Lehce ho kousnul do ušního lalůčku a přitom se mu dlaní proplétal mezi vlasy.

"Vážně na tebe nemám sahat?" Zapředl Sasuke, když se dlaní dotknul Narutova tvrdnoucího penisu.

"Drž hubu!" Odsekl blonďáček a zvrátil hlavu v přívalu vášně, když se Sasukeho prsty obemkly kolem jeho pulzující erekce.

"V tom případě musím udělat tohle." S těmito slovy se Sasuke sklonil a než se Naruto nadál jeho penis zmizel v černovláskově puse. Sasuke několikrát ústy přirazil, jazykem přejel po celé délce, nespočetněkrát si vychutnal jeho obnažený žalud. Každý Narutův sten byl pro něj tou nejúžasnější melodií, která ho podněcovala k další akci. Hnětl mu varlata a jazykem dráždil uzdičku, než se prsty jedné ruky přemístil níž. Prostředníčkem a ukazováčkem se vsoukal mezi jeho půlky a vetřel se až k otvoru do jeho těla. Oba prsty zmizely v Narutově zadečku.

"Sasuke! Ty kreténe, přestaň! Hned je vytáhni!" Nadával Naruto, který se propadal studem. Ano, před víc jak měsícem spolu spali, ale to byl natolik sťatý, že si to nepamatoval. A Sasuke se teď nejspíš rozhodl mu trochu oživit vzpomínky.

"Jen ti chci připomenout, co si chtěl předtím tak hrozně vědět." Opáčil škodolibě Sasuke a přitlačil prsty. Aniž by to čekal, ozval se dlouhý, táhlý sten.

"C-co to bylo? Udělej to znova!" Naruto sotva lapal po dechu. Sasuke znovu přitlačil a prsty opět zavadil o tolik citlivou uzlinku. Naruto sténal, zatínal prsty do matrace pod ním a nenávratně přicházel k vrcholu. Najednou Sasuke prsty vytáhl, ale vzápětí prázdné místečko zaplnil něčím jiným. Svým už hodnou dobu pulzujícím údem. Blonďáček zděšeně vykřikl a prohnul se v zádech, čímž docílil jen toho, že proti Sasukemu přirazil. Zkřivil tvář bolestí a zuby si stisknul spodní ret.

"Naruto! Přestaň sebou házet, ublížíš si!" Sasuke sám zněl dost vyděšeně, tohle v úmyslu neměl. Ale Naruto byl vážně tak trochu nemehlo. Černovlásek chvíli setrval ve své pozici, než se v Narutovi začal pohybovat. Nejdřív pomalu, skoro nezaregistrovatelně, ale po chvíli, kdy Naruto opět začal dávat najevo své zalíbení, přidal. Zatímco přirážel, zasypával jeho hruď a touhou ztvrdlé bradavky polibky. Naruto mu za čas začal vycházet vstříc. Zkoordinované pohyby končily prudkým, skoro až surovým přírazem. Netrvalo dlouho a Sasukeho dlaň, která hnětla Narutův penis, zalila bílá tekutina. Naruto lapal po dechu. Pokojem se ozývaly dlouhé steny a výkřiky, které utichly ve chvíli, kdy Sasukeho sperma zalilo Narutovy útroby. Sasuke z něj po chvíli, kdy nebyl schopný pohybu, vytáhl svůj ochabující penis a svalil se vedle něj.

..............

"Nedáš si bonbon?" Optal se Sasuke, držejíc v ruce krabici bonbonu. Seděli spolu na pohovce po promilované noci a dívali se na televizi.

"Hm.. Počkej, to jsou ty od Sakury? Nechal sis je?" Vyjekl Naruto a prudce se postavil.

"Jo, proč ne? Jsou to jen bonbony." Naruto se na něj naštvaně podíval, div po něm něco nemrsknul.

"Proč?! Pche, doufám, že se jimi otrávíš!" Prsknul naštvaně a opět jako předchozí den zapadnul s hlasitou ránou do ložnice. Sasuke si připlácl dlaň na pusu, aby se nerozesmál. Líbilo se mu jak Naruto žárlí. Ale byl si jistý, že si to jen tak nepřizná.







Nauč mě tě milovat (Kakashi/Sasuke)

27. října 2011 v 13:29 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky
"Tak to zkus ještě jednou Sasuke." Nabádal ho šedovlasý muž s maskou přes ústa a ochranou čelenkou přes oko. Černovlasý chlapec se na něj zadíval, ale pak pohled raději rychle strhnul jinam. Slunce zapadalo, celé nebe mělo oranžový nádech. Sem tam na povrch prokoukl nějaký ten blankytný mráček. Lehký vánek si pohrával s listím, které se ještě stále drželo na stromech. Vzduch voněl končícím létem.

"Už jsem to zkoušel snad stokrát. Prostě to nejde." Vydechl rozrušeně Sasuke. Celý den tu s Kakashim, Sakurou a Narutem trénovali novou techniku. Jak Naruta tak i Sakura ho během několika hodin zvládli. Jen Sasuke s tím marně bojoval. Snažil se, ale pokaždé se mu to nepovedlo. Nedokázal se soustředit. Ne v přítomnosti toho, kterého už několik týdnů nemohl dostat z hlavy.

"Sensei? Můžeme už jít? Chci si zajít na rámen, mám hlad." Promluvil Naruto a demonstrativně se pohladil po bříšku.

"Ano Sensei, můžeme jít?" Přisadila si růžovláska. Ona i Naruto seděli opření o strom a sledovali Sasukeho marnou snahu. Kakashi k nim stočil pohled a pokýval hlavou.

"Klidně jděte. A mimochodem, jelikož jste tu novou techniku zvládli tak dobře, máte zítra volno. Pokud se tedy nenamane nějaká neodkladná mise, o čemž velmi pochybuji." Pronesl tiše, jak měl v oblibě a kývnul jim pravačkou na rozloučenou. Oba se tedy zvedli a každý si šel po svém. Sakura se dala vlevo, míříc domu. Naruto naopak vpravo, šel na rámen. Kakashi opět upřel pohled na chlapce, který se skloněnou hlavou pozoroval prašnou cestu pod nohama.

"Sasuke, my bychom pro dnešek taky skončili, vypadáš unaveně. Sejdeme se zítra kolem osmé opět tady." Řekl sensei s pohledem probodávající černovláska.

Dělá si o mě starosti? Prolétlo Sasukemu hlavou. Jeho srdce jako by vynechalo tempo.

"Moment! Cože jste to říkal? Proč sem mám zase zítra jít?" Vyštěkl dotčeně Sasuke.

"Ono to není zjevné? Sasuke dokud se nenaučíš tuhle novou techniku, tak ti nedám pokoj." Uvedl Kakashi situaci na pravou míru. Sasuke jen otráveně protáhl obličej.

"Oni si budou užívat volno a já se tu strhám z kůže." Hlesl černovlásek.

"Sasuke, těžko říct, čí je to chyba. Tak či tak, uvidíme se tady... Tak zítra nashle." Pokýval hlavou na rozloučenou a za doprovodu Icha Icha Paradise se vydal do klidu vesnice, která se pomalu, ale jistě ukládala ke spánku.

"Těžko říct čí je to chyba?.. Jasně že tvoje, ty starej páprdo." Plival Sasuke nadávky, když se potemnělou Konohou vracel do svého bytu.

........

Slunce dnes sálalo mnohem víc, než předešlý den. Bylo těsně před osmou a Sasuke se celý splavený dostavil na místo, kde měl mít sraz s Kakashim. Chvíli posedával ve stínu stromu, ale nakonec se přemístil k řece jen pár kroků vzdálené. Opláchl si obličej chladivou vodou a zamyšleně sledoval modrou hladinu. Když se ani po deseti minutách Kakashi neobjevil, rozhodl se, že si tu techniku zkusí sám.

Alespoň se před ním tolik neztrapním... Pomyslel si. Pomocí rukou vytvořil pečeť, shromáždil čakru, a aniž by v to sám doufal, povedlo se mu vytvořit techniku připomínající rasengan křížený s chidori. Nějakou chvíli jí udržel, ale nakonec jí nechal rozpustit. Slastně si oddechl a sedl si do trávy.

Povedlo se mu to? Prolétlo Kakashimu hlavou, když zpozoroval jak dobře si Sasuke vedl. Stál za nedalekým stromem a se zájmem oné akci přihlížel. Po nějaké chvíli se se svým známým "Puf" objevil těsně před černovláskem.

"Jdete pozdě... Přibližně o dvě hodiny." Řekl naprosto klidně Sasuke, který se příchodu svého senseie nevylekal.

"Já vím. Promiň. Takže pustíme se do toho, myslím, že nám to zabere jen chvilinku." Začal Kakashi a potutelně se usmál. Sasuke se dost podivil. O tom, že ho Kakashi před tím viděl, neměl sebemenší tušení. Sasuke se tedy postavil na nohy, čelem k senseiovi. Spojil ruce, vytvořil pečetě a už se chystal nahromadit čakru. Jenže kde nic, tu nic.

"Zkus to znovu." Nařídil Kakashi už asi po padesáté.

"Já už prostě nemůžu." Hlesl Sasuke a odlepil si pramínky vlasů ze zpoceného čela.

"Sasuke, já to prostě nechápu. Víš, viděl jsem tě... Viděl jsem, že se ti to povedlo, tak v čem je problém teď?" Vyklopil Kakashi a upíral na něj pohled. Sasuke se na něj nejdříve zděšeně podíval, ale pak sklonil oči k zemi.

"Nevím! Nedokážu se soustředit a nahromadit tolik čakry.. Nejde to!" Odsekl Sasuke a prudce zavrtěl hlavou, až od něj odlétlo pár kapiček potu. V obličeji byl rudý. Těžko říct zda díky panujícímu vedru nebo zuřivosti, která s ním momentálně lomcovala.

"Ale předtím se ti to povedlo." Naléhal Kakashi.

"Jenže to bylo předtím." Rozkřikl se Sasuke a vehementně rozhodil ruce do stran, skoro přitom trefil Kakashiho, který však jeho pravačku chytil do své.

"Uklidni se!" Zavelel šedovlasý muž, který stál jen pár centimetrů od černovláska. Ten stěží popadal dech. Jeho samotná přítomnost ho vzrušovala, natož pak ještě dotek, kterým ho nyní obdarovával.

"Všechno je to kvůli Vám." Hles skoro neslyšně Sasuke a vymanil se ze sevření, které pomalu sláblo.

"Jak to myslíš, že kvůli mě?" Podivil se Kakashi. Sasuke, ale jen zavrtěl hlavou a otočil se k němu zády.

"Není mi moc dobře, budeme pokračovat zítra, pokud vám to nevadí." Šeptl a už se měl k odchodu.

"Sasuke! Budeme pokračovat teď hned a začneme tím, že mi vysvětlíš, v čem je problém. Vadím ti nebo jsem ti snad něco udělal?" vyzvídal Kakashi a chlapce pevně držel za ruku. Tak pevně, že mu na ní zůstávaly rudé fleky, které po chvíli začaly modrat.

"Pusťte mě, prosím. Děláte to ještě horší." Hlesl Sasuke, který musel několikrát hodně prudce zamrkat, aby zahnal slzy deroucí se mu do očí.

"Ne! Ne, dokud mi neřekneš, o co jde!" Naléhal Kakashi.

"Vážně to chcete vědět?.. Chcete vědět, že už pár týdnů vás nemůžu dostat z hlavy? Chcete vědět, že celé dny na vás myslím? Chcete vědět, že každý pohled na vás mě dohání k šílenství? Chcete sakra vědět, že vás miluju?" Vykřikl Sasuke a prudce se mu vyškubl. Otočil se zády a spěšně si utřel slzy, které se mu teď koulely po tvářích.

"Sasuke..." Vydechl Kakashi, který vůbec nevěděl co říct. Díval se na chlapcova záda a sotva popadal dech.

"Chtěl jste to vědět, tak teď... Víte proč..." Vzlykal tiše Sasuke.

"T-to, ale není možné Sasuke. Mě přeci nemůžeš milovat. U-určitě se pleteš. Je moc teplo a ty si jen vynervovaný." Koktal Kakashi. Sasuke se k němu otočil a upřel na něj své slzami zalité oči.

"To vy se pletete! Už dávno nejsem dítě, co se nevyzná v tom, co cítí. Dospěl jsem. Dospěl jsem k tomu, že k vám cítím víc než jen to, co by měl cítit žák ke svému mistrovi. To proto jsem nedokázal tu techniku. Nedokážu se ve vaší přítomnosti ovládat a soustředit se. Nejde to. Snažil jsem se, ale mysl odmítá." Hlesl Sasuke, oči upíraje do těch Kakashiho.

"Možná si dospěl, ale to nemění nic na tom, že tohle prostě nejde." Řekl po delší odmlce Kakashi. Sasuke jen smutně sklonil hlavu a nechal slzy skapávat na zem.

"Uvidíme se zítra. Zkus do té doby změnit názor na to, co ke mě cítíš." Vyřkl svůj ortel Kakashi a už se chystal odejít, když ho zastavily Sasukeho ruce.

"Já svůj názor nezměním, ale vy byste mohl. Jen jednu noc. Jedinou noc, a když svůj názor na to co k vám cítím, nezměníte, nechám vás být. Už nikdy se o tom ani slůvkem nezmíním." Naléhal Sasuke ve snaze svého senseie přesvědčit. Ten, ale jen záporně zavrtěl hlavou.

"Prosím! Nic tím neztratíte. Jediný kdo o něco může přijít, jsem já." Nenechal se černovlásek odbýt. Kakashi dlouho mlčel. Hlodal v něm červíček pochybností. Všechno co Sasuke řekl, se ho zvláštním způsobem dotklo. Opravdu už nebyl to malé, rozmazlené dítko. Dospěl v člověka co, ví, co chce. V člověka co touží po lásce. Když se ho dotýkal, jeho tělem, jako by projížděl elektrický výboj.

"Jen jednu noc a pak mě necháš být." Hlesl Kakashi. Cukl sebou, když se slyšel, co to vůbec říká. Stráví noc se svým žákem. Navíc s mladým chlapcem. Už teď toho litoval a nenáviděl se za to. Sasukemu se ulevilo, ale zároveň ho sžíral pocit zoufalství. Takhle to nechtěl, ale musel to udělat, jinak by o něj přišel úplně. Takhle v něm zůstávala, alespoň malá kapička naděje. Mlčky. Vedle sebe. Avšak s drobným odstupem, šli dva muži, černočernou Konohou. Sasuke tiše následoval Kakashiho do jeho bytu. Venku stále panovalo velké horko, když se za oběma zaklaply dveře. Hned poté byl slyšet zvuk cvaknutí, jak někdo z nich zamkl.

"Nedáš si něco k pití?" Optal se Kakashi a už naléval vodu do sklenice.

"Jen vodu, prosím." Hlesl Sasuke a posadil se ke stolu. Kakashi mu podal plnou sklenici a sedl si naproti. Oba mlčeli, jako by ztratily řeč. Jen upíjely tekutinu z nádoby a vyhýbaly se pohledům na toho druhého.

"Tak.." Načal Kakashi. Sasuke sebou neuvěřitelně cukl, jak ho ten sametový tenor vytrhnul z myšlenek. Prudce vrazil do sklenice a ta se s hlasitou ránou roztříštila o podlahu.

"Omlouvám se." Vyhrknul Sasuke a už se shýbal, aby nepořádek uklidil. Kakashi se k němu okamžitě přidal a začal sbírat skleněné úlomky.

"Sakra." Zaklel, když se jeden z nich zapíchl do jeho ukazováčku. Sasuke k němu zvedl oči a zadíval se na krvácející prst.

Mám jen jednu noc. Teď nebo nikdy!

Černovlásek k němu natáhnul ruku, aby do ní vzápětí chytl tu jeho. Jemně si jí přitáhl a hladivým dotekem přejel po krvácejícím ukazováčku. Chvíli si ho prohlížel, než ho nechal zmizet ve svých měkkých, poddajných rtech. Lehce ho sál, přejížděl po ráně jazykem, jako by jí měl během chvilky zahojit. Kakashi ho propaloval pohledem. Netrvalo dlouho a volnou rukou si černovláska přitáhl. Sasuke nechal jeho ukazováček vyklouznout ze svých úst. Prázdné místečko však okamžitě zaplnily Kakashiho rty, které už nekryla maska. Zlehka se třel o ty Sasukeho, než se svým jazykem pustil do průzkumu. Hráli vzájemně se svými jazyky, sem tam se polechtali na patře. Ticho v místnosti narušovalo jen občasné vzdechnutí jednoho z nich. Z nevinného polibku se za chvíli stala drtivá hra o nadvládu. Nedlouho potom co se spolu začali líbat, se pomalu přesouvali do ložnice. Kakashi jemně povalil Sasukeho na postel a hned potom se k němu přidal. Vmísil se mezi jeho roztažené nohy a jal se sundat mu tričko. Zasypával jeho krk drobnými polibky, které se posouvaly stále níž. Ne příliš bolestivě svými zuby skousnul klíční kost, aby se vzápětí přesunul na pravou bradavku, která se už tyčila vzrušením do výšky. Několikrát po ní přejel jazykem, obkroužil jí kolem dokola a požmoulal mezi zuby. Tento sedmý div světa ze Sasukeho vyrval dlouhé zasténání. Kakashiho letmé polibky se vkrádaly až do míst, které se zatím schovávaly pod kalhotami. Kakashisi s nimi však lehce poradil. Jedním plynulým tahem ze Sasukeho sundal všechno nadbytečné oblečení. Vzápětí už se věnoval jeho tvrdnoucímu penisu. Nejednou ho olízl po celé délce. Pravačkou mu hnětl varlata a kořen penisu. Jazykem mu přejížděl po uzdičce, ale ani ta jeho jazyk dlouho nevydržel. Ne po tom, co ho provokovaly Sasukeho vzrušené výkřiky. Přemístil se na žalud, který třel jazykem. Přejížděl jím po štěrbince na špičce Sasukeho údu. Po pár tazích celý Sasukeho penis až po kořen zmizel v jeho ústech. Místností se rozlehlo dlouhé zasténání, připomínající vytí. Čím víc Kakashi přirážel do své pusy, tím víc Sasuke vzdychal. Jeho hruď se nepravidelně zvedala a zase klesala. Od vrcholu ho nedělilo příliš, avšak on věděl, že pokud má Kakashiho získat, musí spíš udělat něco pro něj a ne naopak. Jemně vsunul ruku do Kakashiho vlasů a donutil ho narovnat se. Hned poté se mu přisál na rty. Během nedlouhého boje se mu podařilo sundat mu všechno oblečení, co krylo vrchní část těla. Rukou zavítal pod jeho kalhoty a začal třít jeho penis. Jeho rty stále zasypával dravými polibky a neustále víc se dobýval pod jeho kalhoty, které se však brzy už válely na zemi.

"Sasuke..." Vydechl Kakashi. Sasuke se na jednou vylekal.

Co když chce přestat?... To mu nedovolím. Ne teď...

Povalil Kakashiho do peřin a obkročmo si na něj sedl. Cítil, jak ho jeho úd tlačí. Dlouze se mu díval do očí, než chytl jeho ztopořený penis a navedl si ho mezi půlky. Tělem se pohnul jen o pár milimetrů. Špička Kakashiho údu zmizela v jeho zadečku. Sasukeho na chvíli ochromila bolest, která jím projela. Ta však přešla ve chvíli, když se o jeho penis začala třít Kakahiho ruka. To mu dodalo odvahu a pomalu začal dosedat, dokud v něm Kakashiho úd nezmizel celý. Sasuke ztěžka vydechl a celý se otřásl. Bolestí a vzrušením. Prudce zamrkal, když se pod ním Kakashi neklidně pohnul. Vzápětí si však svojí chybu uvědomil a chytl ho za ruku, v očích omluvný výraz. Po pár okamžicích si Sasuke na ten pocit zvykl a jemně se nadzvedl. Kakashi ho chytl za boky, aby mu v pohybech pomohl. Každý příraz se zdál být rychlejší a prudší. Sasuke sotva popadal dech, navíc, když Kakashiho ruka na jeho penisu přidala na intenzivitě. Netrvalo dlouho a místnost protnuly dva vzájemné výkřiky. Ještě dlouho poté setrvali v oné pozici a těžce vydechovali.

........

Sasuke se přeci jenom nakonec pohnul. Kakashiho ochablý penis z něj vyklouzl a on se svalil vedle něj.

"Kakashi..." Šeptnul do tmy černovlásek.

"Hm?" Odvětil Kakashi, ale odpovědi se mu nedostalo. Sasuke jako by jen potřeboval slyšet jeho hlas. Položil si hlavu na jeho odhalenou hruď. Skoro nedýchal, plně naslouchal tlukotu jeho srdce, které ho po nějaké době ukolébalo ke spánku. Kakashi ho jemně hladil po rameni a vykresloval ukazováčkem nesmyslné ornamenty, dokud stejně jako mladý chlapec neusnul.

........

Slunce se dralo do potemnělé místnosti a dokonce se mu podařilo probudit mladého, černovlasého chlapce. Unaveně zamrkal a rozhlédl se po místnosti. S blaženým pocitem se zadíval na muže spícího vedle něj. Ten pocit ho však hned přešel. Věděl, že musí jít. Slíbil to. A nehodlal Kakashimu ublížit. Tiše se zvedl, posbíral si oblečení válející se na zemi a oblékl se. Ještě úctyhodnou chvíli pozoroval klidně spícího Kakashiho, než se k němu sklonil. Nasál jeho vůni a vtiskl mu polibek na spánek.

"Stejně tě vždycky budu milovat." Zašeptal, otočil se a tichými kroky šel ke dveřím.

"Tak proč odcházíš?" Ten hlas ho naprosto vyděsil. Prudce se otočil a zadíval se do těch očí, co se na něj upíraly.

"Sasuke, nevím jestli tě miluju nebo jestli tě někdy milovat budu... Ale nezjistím to, když to nezkusím. Když se o to, alespoň nepokusím" Šeptal Kakashi. Zvedl se z postele a pomalými kroky přešel k Sasukemu. Vzal jeho třesoucí se dlaň do své a přitáhl si ho blíž. Volnou rukou ho objal a natiskl se na něj.

"Sasuke, nauč mě milovat tě." Zašeptal mu do úst, než ho na ně vzápětí začal líbat.

"Naučím. I kdyby mě to mělo stát celý můj život, neboť.. Od teď jsi můj život ty!"





Sen, jenž se stal skutečností? 12. Kapitola

23. října 2011 v 10:45 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?

Sen, jenž se stal skutečností? 12. kapitola


Tak je tu další díl -> chci slyšet jásání, nadšení a obrovský projev radosti :D A na konci mě kuchnete a to ještě nevíte, jak to bude pokračovat :P No, ale podle mě jsem to příliš uspěchala....



3. ledna

Mráz venku nepolevoval. Skoro to vypadalo, že je za okny větší zima, než doposud. Na ulicích se potulovalo jen pár lidí. Na některých byly stále znát stopy po oslavách Nového roku. Po zemích se válely lahve od alkoholu a všemožné konfety. Sasuke odtrhnul pohled od krajiny rozprostírající se za oknem a dlouze zívl. Popadl teplou mikinu a schoval se do ní. Tiše, bosky, našlapoval na studené podlaze. Došel až k pohovce, z které se ozývalo hlasité oddechování. Pobaveně si prohlédl spícího blonďáčka a pousmál se.

"Vstávej spáči! Spíš v kuse už skoro dva dny!" Zapředl mu Sasuke do ucha. Naruto něco nesouhlasně zamumlal a otočil se na druhý bok.

"Čerstvý vepřový rámem!" Zkusil mu znovu zašeptat do ucha Sasuke. Naruto si ve spánku olízl rty, ale k další reakci se neměl. Sasuke se proto znovu sklonil k jeho uchu a jemně ho kousnul do ušního lalůčku. Blonďáček sebou nejdřív cukl v obraném gestu, ale vzápětí v nestřeženém okamžiku natáhl ruku, chytl Sasukeho a strhnul ho k sobě na pohovku.

"Měl bys mít lepší postřeh." Napomenul ho Naruto a škodolibě se usmál.

"A ty bys měl být něžnější." Zapředl schválně přeslazeným hláskem Sasuke a promnul si zápěstí.

"Něžnější? Jako třeba včera?" Pousmál se zvědavě blonďáček.

"Neslyšel si mě, když jsem říkal, že tu spíš v kuse už dva dny? Naruto, dneska je třetího ledna..." Takový stěr blonďáček nečekal. Nejdřív se zatvářil nechápavě, pak dotčeně a nakonec měl místo očí dva otazníky.

"Už?"

"Už." Sasuke zadržoval salvy smíchu. V očích se mu leskly jiskřičky.

"Takže ještě jednou... Něžnější? Jako třeba předevčírem?" Zopakoval Naruto. To už Sasuke nezvládl a rozesmál se.

"Měl by sis dát sprchu a hodně studenou." Poradil mu a zmizel v kuchyni. Netrvalo dlouho a dostavil se za ním i hladový blonďáček.

"Najím se a pak vyrazím za Kakashim obhlédnout situaci." Nadhodil Naruto a dopil hrnek čaje.

"Pokud žije. On a Gai se na Nový rok pořádně opili. Pamatuješ? Museli jsme je doprovodit domů. Kdo ví proč, spolu zkoušeli scénky z té Kakashiho čtecí prasárny. Nebyl to zrovna příjemný pohled." Zaúpěl Sasuke při vzpomínce na Gaiovi plazícím se po Kakashim.

"Fákt? To si vůbec nepamatuju."

"A pamatuješ co se dělo potom? Když jsme se vrátili sem do bytu?" Optal se zvědavě Sasuke.

"Šli jsme spát?"

"Naruto! To si nepamatuješ ani tohle? Příště si tě budu muset ohlídat... Žádný pití, když to neumíš!" Zavrčel Sasuke a zvedl se od stolu. Marně Naruto vyzvídal co se dělo. Sasuke mu neprozradil ani slovo.

"Až na to přijde, možná ti to prozradím.. A nebo si to zopakujeme..." Nadhodil tajemně Sasuke a pousmál se. Naruto z něj za celou cestu, co šli ke Kakashimu nevytáhl ani slovo.

..............

"Áá Kakashi-sensei." Pozdravil mávnutím ruky Naruto muže s maskou, když se dostali až k jeho bytu. Sasuke také kývl na pozdrav, stojíc kousek za Narutem.

"Zdravím hoši. Co máme dnes za den?" Optal se značně zmatený Kakashi.

"Den přesně stvořený pro trénink." Odvětil Sasuke. Všichni vypadali, jak kdyby slavili minimálně celý rok a ne jen jednu noc.

"Tsunade pro tebe nemá žádnou práci?" Podivil se Kakashi a po očku se na černovláska podíval.

"Nejspíš ne. Podle toho jak vypadáte vy, Tsunade bude ještě teď pod parou...." Zhodnotil situaci Sasuke a Naruto se rozesmál.

"Kdyby tě slyšela... No, ale nejspíš máš pravdu. Takže půjdeš s námi. Půjdeme do haly, ta zima leze až do morku kostí a dáme si boj dva na dva..." Rozhodl nakonec Kakashi. Všichni tři se rozešli směrem k budově, po cestě posbírali zbylé členy týmu.

"Ták Naruto ty budeš trénovat se Sasukem, přeci jenom už o něm něco víš.. A Sakura se ujme Saie. Dáme si jen boj zblízka, takže žádné používání technik." Zdůraznil Kakashi a značně nazelenalý v obličeji se uchýlil stranou.

"Mám se taky zúčastnit tréninku?" Podivil se Sasuke a zmateně zamrkal. Své temně černé oči upřel na muže v masce.

"A proč ne Sasuke? Něco už si přeci okoukal, tak to zkus využít.." Mávl nad tím rukou Kakashi. Nejspíš ani nevěděl, co dělá, natož co říká.

"Naruto?!" Obrátil se Sasuke zoufale k blonďáčkovi, ale ten se jen usmál.

"Neboj, budu tě šetřit." S těmito slovy se pustil do boje. Postavil se do bojové pozice a..

"Kage bus.."

"Naruto! Žádné klony!" Zamítl Kakashi a zavrtěl hlavou.

"Sensei... To je teda podraz." Zaúpěl Naruto. Nakonec se umoudřil a vrhnul se na Sasukeho. Rána pravačkou, Sasuke se vyhnul. Výkop levou nohou, Naruto zakopnul a díky tomu se vyvaroval zásahu. Nemilá rána do černovláskova rozkošného nosánku, Narutova skoro zlomená ruka a Kakashi konkurující ropuše.

"Mládeži, rozpouštím naší sešlost. Uvidíme se... Třeba pozítří." Vychrlil Sensei a než kdokoliv stačil cokoliv říct, zmizel v obláčku kouře.

"Já jdu domů..." Zaúpěla Sakura. Sai přikývl a spolu s ní se rozešel pryč z budovy. Všem bylo očividně stále špatně.

"Zajdeme na rámen?" Optal se Naruto a pohledem vyhledal černovláskovy oči.

"Ne, ne!" Zamítl Sasuke a vrhnul se na blonďáčka. Pokusil se ho dostat na zem, ale to se mu nepovedlo. Naopak Naruto se do něj opřel tak vehementně, že za chvíli ležel Sasuke na chladné podlaze a blonďáček si na něm lebedil.

"Boj je u konce, takže půjdeme? Nebo si chtěl snad dělat něco jiného? Třeba mi konečně říct, co že se to v tu noc, dělo?" Špitl zvědavě Naruto a dlaněmi se opřel o černovláskovu hruď.

"Nepovím ti to!" Zamítl rázem Sasuke. Naruto se sklonil a rty se přisál k jeho odhalenému krku. Lehce se dotýkal sněhově bílé pokožky a přitom šeptal.

"Nepovíš? Asi bych tě měl potrestat, že?"

"Ještě chvíli pokračuj a možná se k tomu, co se stalo, dostaneme." Odvětil Sasuke rozklepaně. Na těle mu vzrušením vyskočila husí kůže.

"Dělali jsme to?" Vyhrknul Naruto a vzápětí zrudnul.

"Ne! Ne, tak docela..." Rozesmál se Sasuke při pohledu na blonďáčka.

"Půjdeme domů?!" Zaprosil značně vykolejený Naruto a zadíval se na smějícího se Sasukeho. Blonďáčka žralo, že si nepamatuje vůbec nic. Bůh ví, co onu noc dělal. Tváře mu žhnuly studem.

"Naruto, já ti to doma povím. Nebo ukážu... Jak budeš chtít." Špitl Sasuke a letmo se dotknul Narutovy tváře.

..............

Místností se neslo šumění napouštějící se vody. V bytě panovalo přítmí, skrz žaluzie se dovnitř dostalo tlumené světlo z ulice.

"O půlnoci jsme všichni připili na zdraví. Ještě nějakou dobu po tom jsme pili, pak jsme šli doprovodit Gaie a Kakashiho a nakonec skončili tady v bytě. Hned za dveřmi si se na mě hladově vrhnul, dotáhl mě na pohovku... A chvíli po tom si usnul." Zasmál se škodolibě Sasuke, zatímco dlaní přejížděl po Narutově mokré hrudi. Seděl v čele vany, Naruto vmísený mezi jeho nohama. Sasuke se letmo jednou rukou dotýkal jeho pokožky a v druhé svíral jeho dlaň.

"To od tebe není hezký! Myslel jsem si, že jsem udělal něco děsivého..." Zamumlal dotčeně Naruto, zatímco si pohrával se Sasukeho prsty.

"Něco si načal a nedotáhl do konce, to je děsivé." Opáčil se smíchem Sasuke a letmo ho políbil do blonďatých vlasů.

"Mile rád, to hned napravím." Pousmál se Naruto a otočil hlavu tak, aby Sasukemu mohl věnovat polibek.











Akatsuki na houbách

19. října 2011 v 13:24 | Christine |  Povídky FF
Tak jako každý rok se má rodinka vypravila koncem prázdnin na houby. Začalo to tím, že jsem najednou nemohla najít tenisky, pokračovalo to hodinovým drncáním na dálnici až jsme skončili v lese. Kupodivu :D Strašně pršelo a moje první starost byla -> Proč je tady kopec? (mírný, skoro minimální kopeček) :D Paradoxně v čele skupiny se táhl Naruto s ním DeTo a Hokage-sama. Já a ta co se nezapojuje (starší sestra) jsme šli spolu. "Já mám" a "já taky" a za chvíli jsme měli plné koše. Úplně promočený (až do pasu, nevím proč v lese roste metr vysoká tráva T_T) jsme se začali vracet k autu. Po cestě jsme zděšeně kontrolovali kam šlapeme, protože tam někde byly vosy...včely..hučelo to a dálnice to nebyla :DD Zakončili jsme to striptýzem u auta a jelo se... Aneb Houby :D Paradoxně jsem do hry zapojila Akatsuki :D Takže... Rádoby parodie na světě... To je tak když máte amok a potřebujete taky jednou za čas napsat pořádnou kravinu a mě se to povedlo :D



"Jedeme na výlet la, la, láááá." Ozývalo se celým autem pořád dokola a pořádně hlasitě. No autem. Malý skromný, modrý brouk, který se ze všech sil snažil udržet na všech čtyřech kolech, uprostřed silnice.

"Už sklapni ty bloncko!" Rozkřikl se muž s krátkými zrzavými vlasy, který seděl za volantem a plně se soustředil, aby při řazení neutrhl řadící páku. Přece jenom tohle auto nemělo automatický vůbec nic.

"Alééé no táák, zpííívejte semnou." Pěl dál blonďáček, který ani nezaregistroval jednu z mnoha narážek na své pohlaví.

"Ještě jednou se z tvý huby ozve vysoké "c" a useknu ti hlavu mojí kosou." Zaúpěl Hidan a výhružně jí pozvedl, aby Deidarovi nahnal strach.

"Deidara-senpai být dobrý kluk. Dobře zpívat." Postavil se na stranu svého parťáka značně pomatený Tobi, který se snažil nacpat si skrz masku do pusy lízátko. Dokonce to zkusil otvorem v masce, kterým se obvykle díval, ale docílil akorát toho, že se píchl sladkým pamlskem do oka.

"Za to Tobi být uprchlík z psychiatrický léčebny." Ozval se Itachi, který se tísnil mezi Deidarou a Tobim a snažil se celou cestu mlčet.

"Tobi být hodný kluk." Zastesknul si muž s maskou a odvrátil hlavu. Dotčeně se díval z okna. Mezitím už se zase Deidara věnoval zpěvu.

"Brm, brm, brm... Jedu si svým malotraktorem." Vyřvával v rytmu rádia, které Pein pustil v domnění, že to blondýnu přeřve. Bohužel opak byl pravdou. Itachi si na uši nandal růžové chlupaté klapky, které našel pod sedadlem. Nejspíš se tam válely už od zimy, kdy si Deidara vyrazil na maškarní v kostýmu Barbie ála Snow Queen. Aspoň tenkrát si Tobi našel záminku trávit čas se svým parťákem. Dělal totiž Barbie Kena.

"Tak to by stačilo Jashine." Zařval Hidan a překulil se z předního sedadla spolujezdce dozadu. Už už se vrhal na Deidaru, když se do toho vmísil Tobi. V domnění, že Deidaru zachrání, se k němu naklonil. Bohužel s takovou vervou, že plnou parou převálcoval Itachiho sedícího mezi nimi a namáčkl mu jeho hlavu do Deidarova klína. Ten jen vypískl a z vysokého "c" se stalo to nejvyšší "c" co kdo kdy slyšel. Itachi se snažil narovnat. Klapky mu místo uší kryly oči a Tobi se po něm zběsile válel. Hidan máchal kosou sem a tam, Deidara pištěl, když v tom Pein prudce šlápl na brzdu.

"Jsme na místě." Oznámil suše a vystoupil z auta, jak nejdůstojněji uměl. Jenže stačilo si do dveří přibouchnout akatsuki plášť a jeho důstojnost byla tu tam.. Tobi i Deidara otevřeli dveře součastně, ale jelikož byli v autě nacpaný jako olejovky v plechovce, oba taky součastně vypadli.

"Ale néé." Vykvikl Deidara, protože přistál v ne zrovna malé kaluži, neboť bylo těsně po dešti.

"Deidara-senpai! Tobi Vám pomůže!" Hnal se k němu Tobi, ale po mokré zemi uklouzl a spadl rovnou na blondýnu. Když se snažil zvednout, přišlápl si plášť a rázem z něj měl minišaty.

"Tobi si zničit šatičky." Zavzlykal a už se chtěl přitulit k Deidarovi, ten ale včas uhnul, takže Tobi skončil v náručí Itachiho, který právě vystoupil.

"Jste jak nadržený králíčci na jaře." Sykl Hidan a ohnal se kosou.

"I když ty bloncko, když nemluvíš, za hřích by si stála." Ušklíbl se škodolibě Hidan.

"Ty nesmrtelnej šmejde... Zazpívám ti takovou píseň, že po ní chcípneš i ty." Zašklebil se Deidara a vyplázl na Hidana všechny tři jazyky.

"Mám rád zlobivý dravý kočičky" Opáčil na to.

"Aby ti ta kočička nevyškrábala oči. Deidara umí být i drsnej." Zasmál se Itachi.

"Deidara-senpai je moje kočička." Vmísil se do toho Tobi. To už ale Pein skoro zvracel.

"Vemte si košíky a jde se na houby." Zavelel zrzek a hodil po každém jeden košíček, který se doteď schovával v kufru. Všichni až na Tobiho ho chytli. Tobi to dostal přímo do hlavy. Po pár minutách se zvedl a klopýtavým krokem doběhl skupinku před ním. Hidan se už ztratil někde mezi stromy, Pein si šel taky po svém stejně jako Itachi. Jen Tobi se zuby nehty držel Deidary.

.........

Po dvou hodinách bloudění v lese jim konečně došlo, že to, co roste ze země, by mohli sbírat.

.........

"Tohle je umění." Rozplýval se Deidara nad muchomůrkou červenou a cpal si jí do košíku, ke zbylým deseti, které už tam měl.

"Deidara-senpai." Volal Tobi, řítící se dolů ze svahu, zatímco si škvírou v masce pokoušel do pusy nacpat borůvky. Krok za krokem sbíhal dolů, když šlápl na houbu a s výkřikem se skutulálel. Po cestě samo sebou sejmul i Deidaru. Oba letěli hlavou napřed. Deidara pod sebou drtil košík s poctivě nasbíranejma muchomůrkama, do té doby, než se zastavil o strom.

"Senpai?" Zvedal se Tobi, plazíc se po Deidarovi. Ten jen nakvašeně posbíral své "umění." a mlčky si to odkráčel jinám.

.........

"Něco tu hučí... Někde blízko tu bude dálnice." Přemítal nahlas Itachi, který se vzápětí sehnul pro nějakou zelenou houbu a narval jí do košíku.

"Aspoň nepřijdu s prázdnou..." Liboval si, když se natahoval pro další.

"To je divný, tady to hučí víc.." Pronesl, ale než se nadál, letěl lesem jak splašená střela. Za ním letěl roj bláznivých lesních vos. Podle velikosti musely být nakažen radiací. Itachi doběhl až k autu, nacpal se pod něj a bláhově si namlouval, že tady ho ty píchlavý potvory nenajdou.

.........

Hidan mezitím místo, aby houby sbíral, kosil je svou pověstnou kosou.

"Pche.. Stejně to nejím, tak proč to budu sbírat" Stěžoval si a šlapal po nich. Jeho malinký košíček už dávno ležel rozšlapaný v nějaké strouze.

.........

Pein jako jediný dokázal poznat, která houba je jedlá a která ne. Bohužel poznat hořčák od praváku už nedokázal, neboť to "co si" odmítal strčit do pusy. Chodil po lese, co krok, to pád na hlavu. Jeho plášť byl nacucanej vodou, od toho, jak spadl to nějaké tůňky, která až podezřele páchla něčím neidentifikovatelným. Po další hodině doklopýtal až k autu, kde se posadil a opřel se o kolo.

.........

Mezitím Deidara sbíral další a další houby. Ještě že Akatsuki pláště měli kapsy, jinak by je neměl kam dát. Když se právě ohýbal pro další, Tobi k němu přiskočil, chytl ho za boky a prudce si ho k sobě otočil.

"Deidara-senpai." Vydechl a až se chystal ho i přes svojí masku políbit, když v tu se lesem ozval Hidanův hlas.

"Hele tu bloncu jsem chtěl já." Zařval a už se k nim hrnul.

"Nejsem bloncka, ale blonďák." Ušklíbl se Deidara a i s košíčkem se vydal zpátky k autu, kde už čekal Pein a stále schovaný Itachi. Zanedlouho se objevil i Hidan.

.........

"Kde se couráte?" Ošil se Pein a už se soukal za volant.

"Kde je Itachi?" Optal se Hidan, když si sedal vedle na místo spolujezdce.

"Já sem tady." Ozval se hlas odnikud.

"Co to bylo?" vypískl Deidara svým oblíbeným "c", když v tu se z pod auta, začal vyškrabávat Itachi.

"Pronásledovaly mě. Zaútočily na mě. Chtěly mě zabít." Křičel a celý se třásl.

"Kdo proboha?" Otázal se Pein, kterému se už podařilo nastartovat.

"Takový lítací, pichlavý mrchy." Skoro brečel a nasoukával se na sedadlo vedle Deidary. Pein s Hidanem jen protočili oči. Nikdo se na nic neptal, nikdo nekomentoval zjev toho druhého. Auto se s prapodivným zvukem rozjelo. Po nějaké chvíli zavládla dobrá nálada, nad tím, jak hojně si vedli. Deidara měl plné kapsy, Itachi zadek plný štípanců a Hidan si skoro usekl nohu. Pein radši pomlčel, než aby rozebíral proč tak divně páchne.

"Mám pocit jako bychom něco zapomněli." Přemítal Itachi, když se rozvaloval vzadu na sedačce vedle Deidari.

"No jo, to bude můj košík. Se jak si nechtěně sám rozbil." Oznámil Hidan svojí ztrátu, zatímco se skupina Akatsuki vracela ve starém, modrém brouku do tajné skrýše.

.........

"Deidara-senpai?!, Hidane?!, Itachi?! Peine?!" Volal Tobi do ticha lesa, když už asi dvě hodiny stál na cestě, kde mělo parkovat jejich auto.

"Tobi být popleta, určitě si muset splést cestu." Zhodnotil situaci a vrátil se do lesa, kde už na něj čekal rozzuřený roj vos, který tam zůstal po Itachim.

.........

"Kde máte Tobiho?" Optala se Konan druhý den, když vařila smaženici, jak jinak než z poctivě nasbíraných hub Deidarou a Peinem. Všichni Akatsuki, co byli na výletě se na sebe podívali.

"Žádnej koš, Tobiho sme tam zapomněli!" Zařvali součastně a už se rvali do brouka. Tobi zatím pobíhal po lese a cpal se radioaktivníma borůvkama.












Sen, jenž se stal skutečností? 11. Kapitola

16. října 2011 v 11:08 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?


Další díl na světě... Možná měl radši zůstat tam kde byl T__T Pfm...



14. Prosince

Sněhový závoj všude tam, kam až oko dohlédlo. Celou Konohu halila nadýchaná bílá peřina. Z okapů střech visely rampouchy a na oknech se díky mrazu tvořila spletitá krajka. Mladý, černovlasý chlapec stál uprostřed dveří do kuchyně a mlčky sledoval svého společníka, který seděl u stolu a jedl rámen. Sledoval jeho rozkošné tělo schované v teplé dece, jeho neposedné blonďaté vlasy a co víc, jeho blankytně modré oči orámované závojem řas.

"Nedáš si taky?" Sasuke sebou cuknul a o krok ustoupil. Naruto k němu zvedl hlavu a nevinně se usmál. Černovlásek neměl sebemenší tušení, že o něm Naruto ví. Po chvilce se odvážil vejít do kuchyně. Tváře mu žhnuly červení a oči mu těkaly sem a tam. Naruto ho pobaveně sledoval, než mu pokynul hlavou k volnému místu.

"Neříkej, že se mě bojíš? Tam jen tak postáváš... Už jsem si říkal, že se snad ani neodvážíš dovnitř." Špitl blonďáček s plnou pusou rámenu a usmál se. Sasuke se sesunul na židli vedle něj a promnul si oči.

"Uhm, já... Jen jsem tě nechtěl rušit." Zamumlal Sasuke a zmateně se na Naruta zadíval. Blonďáček se pousmál a nakonec k němu přistrčil misku s nudlemi. Sasuke povytáhl obočí v tázacím gestu.

"Dáš si ne? Vidím to na tobě, jak se ti zbíhají sliny." Zasmál se Naruto a podal černovláskovi hůlky. Ten si je od něj po chvíli váhání vzal a pokusil se s nimi nabrat sousto. Neúspěšně. Naruto zadržoval salvy smíchu, které se na něj draly, a stíral slzy z tváří.

"Tak hele! Tady není vůbec nic vtipného! Ty hůlky jsou prostě nějaké vadné. Rozbité! Chápeš to..." Bručel Sasuke naštvaně a nakonec vzdal i snahu, nudle napíchnout. Což bylo od začátku naprosto marné.

"Já se nesměju! Skoro..." Vydechl Naruto. Okamžik na to si od černovláska vzal hůlky k sobě a nabral sousto.

"Ták... A otevři pusu!" Nařídil mu s úsměvem a strčil mu sousto přímo před ústa. Sasuke o kus uhnul a zamračil se.

"Nenech se dvakrát pobízet! Popravdě je to poslední jídlo, co tu máme, takže buď ty nebo já. A že mě to problém nedělá." Zasmál se blonďáček a pobaveně na Sasukeho mrknul.

"Bídáku!" Utrousil Sasuke a nahnul se pro sousto, které před ním Naruto stále držel.

"Není to tak hrozný, jen už to celkem vystydlo." Poznamenal Sasuke a znovu se nahnul v očekávání dalšího sousta.

"Divíš se? Je tu děsná zima..." Špitl Naruto a připravil Sasukemu další kousek rámenu. Ten si ho s chutí, možná spíš z hladu, vzal.

"Je prosinec, tak se to dá čekat. Za chvíli budou Vánoce.. Slavíte je?" Napadlo Sasukeho.

"No jo, za deset dní. Což mi připomíná..." Načal Naruto, ale černovlásek ho předešel.

"Že dneska jsem tu přesně dva měsíce..." Hlesl a v očích se mu zaleskly slzy. Vlastně byl celkem rád, že tady je. Bylo to pořád tak nové a s Narutem si navíc skvěle rozuměli, ale pořád se bál toho, že nezjistí jak se vrátit domů.

"Promiň! Neměl jsem o tom začínat..." Vzdychl Naruto, když si všiml Sasukeho výrazu. Sasuke jen zavrtěl hlavou a vydechl něco ve smyslu, že to nevadí. Chvíli tam spolu mlčky posedávali, Naruto dojídal rámen a Sasuke si zamyšleně prohlížel strukturu stolu, jako by tam viděl, bůh ví co.

"Dneska nemám žádnou misi, tak pokud chceš, zalezeme pod deky a podíváme se na nějaký film. A pak chtíc nechtíc, dojdu pro něco k jídlu." Navrhnul Naruto a sklidil po sobě. Obvykle by to nechal povalovat se všude možně, ale díky Sasukemu se naučit dokonce i uklízet.

"To by bylo super! Konečně máš taky nějaký ten den volna." Zajásal Sasuke. Většinou trávil celé dny v Narutově bytě sám. Dostal se ven jen ve chvíli, když musel k Tsunade na testy.

"To je radosti! To mě máš až tak moc rád?" Smál se blonďáček mířící do obývacího pokoje. Sasuke ztuhnul a nervózně se zasmál. Rozhodně si nehodlal přiznat, že má Naruta rád víc, než by se slušelo. Že jeho tělo ho vzrušuje a za jeho společnost by dal cokoliv. Mlčky, bez odpovědi šel za blonďáčkem. Společně se uvelebili na pohovce, kde prozatím Naruto nocoval a pustili si nějaký film. V místnosti byla taková zima, že se jim od úst táhla clona sněhově bílé mlhy.

"Strašná zima!" Zaúpěl Naruto a promnul si prokřehlé prsty. Sasuke se zadíval na jeho třesoucí se tělo. Přisunul se trochu blíž. Skvělá možnost dotýkat se ho a nevzbudit příliš podezřelý dojem. Seděli vedle sebe asi dvě hodiny, než se Narutovi začaly zavírat oči.

"Snad teď nebudeš spát ne?" Podivil se Sasuke.

"Je skoro dvanáct, čas na oběd." Dodal. Naruto se na něj otráveně zadíval.

"K jídlu nic nemáme a mě teď do té zimy nikdo nedostane." Zamanul si Naruto. Sasuke se už hodlal zvednout, ale blonďáček ho zastavil svým gestem. Natáhl se na pohovku a jeho hlava spočinula v Sasukeho klíně. Černovláskovy oči málem vypadly. Měl co dělat, aby se ovládl.

"Na-ru-to!" Vykoktal černovlásek překvapeně.

"Proč jsem to neudělal dřív? Ták pohodlné!" Pousmál se škodolibě Naruto. Sasuke se, ale začal zvedat a snažil se ze sebe Naruta setřást. Ten ho, ale dostal dalším gestem. Dlaní mu promnul rozkrok. Sasuke nasucho polkl a zapadl zpátky na pohovku. Naruto ho se zadržovaným smíchem pozoroval.

"Snad ti to nevadí?" Zasmál se blonďáček a znovu se uvelebil v jeho klínu.

"Uhm.." Jediné na co se černovlasý chlapec zmohl. Sklonil hlavu a jeho oči se střetly s těmi Narutovými. Blonďáček se stále škodolibě usmíval. Sasuke si prohlížel každý jeho rys. Od blankytně modrých očí orámovaných černými pírky přes rozkošný nosík až k plným rtům, které si říkaly o polibek. Dlaní zabloudil k jeho nezbedným vlasům a zlehka po nich přejel. Naruto přimhouřil oči a tiše vydechl. Sasukemu to nedalo a začal si s blonďatými pramínky pohrávat. Sem tam se letmo dotkl Narutova ucha.

"Sasuke." Vydechl Naruto. Černovlásek rychle vymotal ruku z jeho vlasů a omluvně se pousmál.

"Uhm, promiň Naruto. Nevím, co to do mě vjelo..." Špitl a pokusil se vstát, ale Naruto ho nepustil. Posadil se tak, aby vzdálenost mezi nimi byla minimální. Zadíval se Sasukemu do onyxově černých očí. Po chvíli váhání natáhl ruku a letmo se dotkl jeho běloskvoucí kůže. Prsty přejel po tváři až k bradě. Palcem se dotkl rudých rtů. Sasuke tiše vydechl a přimhouřil oči. Naruto ho ještě hodnou chvíli pozoroval, než se s omluvným výrazem stáhl.

"Co to sakra děláme?" Špitl vyděšeně. Překvapil sám sebe. Dotýkal se tu chlapce, o kterém nic neví. Jasně, tohle Sasukeho chyba nebyla, ale tak či onak, je to pořád kluk.

"Je to moje chyba, promiň!" Sykl Sasuke a zvedl se. Měl v úmyslu vypařit se do Narutova pokoje, který prozatím obýval, ale blonďáček ho chytil za ruku a stáhl zpátky na pohovku.

"Co to děláš?" Protnul po chvíli ticho Sasuke s tou samou otázkou, jakou položil ještě před chvílí Naruto.

"Nevím. Dokud to nezkusím, tak nevím." Naruto mluvil skoro neslyšně. Bylo na něm vidět, že je překvapený stejně tak jako černovlásek.

"Je ti zima viď?" Naruto sklouzl pohledem k Sasukeho dlani, kterou teď svíral ve své. Míhavě se vzájemně dotýkaly prsty. Oběma se prochladlé dlaně třásly. Kdo ví, jestli zimou nebo vzrušením z toho nového, co se tu právě odehrávalo.

"Asi tak jako tobě." Opáčil s notnou dávkou škodolibosti v hlase Sasuke. Naruto se na něj naoko zamračeně zadíval a než se nadál obkročmo na něm seděl.

"Nezapomínej, že jsem ninja. Nebojíš se, co bych ti asi tak mohl udělat?" Zapředl blonďáček a sehnul se k Sasukeho tváři. Lehce se o ní otřel studenou špičkou nosu a pousmál se. Sasuke pod ním roztával jako nanuk na sluníčku. Ruce mu obtočil kolem krku a přitáhl si ho blíž. Naruto se tomu ani nebránil. Sám se sklonil ještě níž a ukradl si Sasukeho rty jen pro sebe. Jemně se o ně třel těmi svými, dokud mu Sasuke neumožnil přístup do jeho úst. Jejich jazyky se vzájemně proplétaly. Chvíli spolu bojovaly, chvíli si zase líně hrály. Naruto prozkoumával každé místečko té nekonečné jeskyně, zatímco Sasuke mapoval jeho tělo dlaněmi. Od blonďatých vlasů, přes krk až k hrudi, kde se jen tak náhodou začal věnovat Narutovým bradavkám. Zkoumali tělo toho druhého, vychutnávali si vzájemné doteky. Nebylo v tom víc, než chuť poznávat neznámé. Poznat ta těla, která se možná začas stanou jedním.







After the rain (Itachi/Deidara)

12. října 2011 v 14:30 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky


Yup, (teď jsem čekala pár facek, slovo "yup" mám zakázané :D) Ale zpátky k věci -> Nová povídka "After the rain". Psala jsem jí během letních prázdnin, takže už je celkem starší (no jo jen něco málo přes dva měsíce) :D Nic extra nečekejte a děj taky není nic moc :D Prostě jsem to psala já no :DD A berte to trochu (hodně) s nadsázkou (zima byla, ale asi stěží by jim hrozilo to, co jsem tam napsala) :D



Venku zuřila obrovská bouře. Lomcovala se stromy sem a tam, dokonce se občas stalo, že nějaký z nich vyvrátila ze země a ten z tupou ránou dopadl na zem. Nebe křižovaly blesky připomínající hru na honěnou. Osvětlovaly potemnělou krajinu. Prudký déšť bubnoval do všeho, co se mu namanulo do cesty. Kapky dopadající na zem se uskupovaly do velkých kaluží. Řeka nedaleko cesty, po které kráčeli dva muži, nebezpečně hučela. Proud byl výš než obvykle a také značně silnější.

Prásk!

Ozvala se další rána, jak blesk rozčísl strom a ten se žblunknutím zmizel pod hladinou vody. Další blesk proťal temnou oblohu.

Jedna. Dvě. Tři. Čtyři. Prásk!

Další ohlušující rána. Zahřmělo. Skoro to vypadalo jako by se otřásla celá země pod nohama.

"Jsme čím dál tím blíž k bouři. Ještě chvíli a blesk nás spálí na uhel" Muž s dlouhými černými vlasy, které mu teď nezkrotně plápolaly ve větru, musel přidat na hlase, aby ho jeho společník vůbec slyšel. Stejně na tom byl blonďák, který se měl k tomu, mu odpovědět.

"Jsem celej promrzlej a vlasy mám, jak kdybych vylezl z křoví" Zabědoval naštvaně.

"Najdeme nějaké místo a tam se na chvíli odklidíme, než přejde bouře. Pak hned vyrazíme a budeme pokračovat v cestě." Rozhodl černovlasý muž jménem Itachi. Jeho společník Deidara to jen nadšeně odkýval. Trvalo asi ještě dalších deset minut, než objevili to, co hledali. Jeskyně. Rozprostírala se přímo před mini a lákala je dovnitř. Podlehli. Vydali se rychlým krokem, skoro během k oné díře mizící ve skále. Několikrát uklouzli po mokrých, kluzkých kamenech. Pohyb jim navíc znemožňovali dlouhé tmavé pláště s červenými obláčky, které ztěžkly pod váhou vody, kterou byly nacucány.

"To je slejvák!" Zahudroval blonďáček a z hlavy strhnul pověstný velký kuželový slaměný klobouk s malými bodci. Zahodil ho někam za sebe, a aniž by se rozhlédl, svalil se na studenou zem. Itachiho napodobil. Oba se klepaly zimou. Kdyby alespoň měli nějaké dřevo, zapálili by oheň, ale takhle nemohli udělat vůbec nic.

"Ještě chvíli a umrznu." Bědoval blonďáček. Jeho rty začínaly mít modrý odstín, ruce sotva cítil a nohy na tom nebyli jinak.

"Sundej si plášť, takhle ti bude ještě větší zima." Naváděl ho Itachi, který se choulil u zdi, bez pláště, přesto se klepal zimou. Bouře nepřestávala, ba naopak. Hřmění sílilo a blesky každou sekundu protínaly nebe. Tu a tam se ozvala rána, jak si bouře vyžádala další strom. Deidara po chvíli přece jenom svůj plášť shodil a schoulil se do klubíčka. Kolena si tiskl k bradě a objímal je rukama. Mokré síťované tričko, stejně jako tmavé kalhoty se mu lepily na tělo. Ne jinak na tom byl Itachi. Po více jak hodině mlčení Itachi promluvil.

"Ta bouře snad pořád sílí." Čekal, že Deidara pronese zase nějaké chytré řeči na téma, jak má zničené vlasy, ale nic takového se nestalo.

"Deidaro?!" Zkusil to Itachi znovu, ale opět žádná odezva.

"Netvrď mi, že si usnul?" Ušklíbl se tmavovlásek a po čtyřech přelezl k blonďatému chlapci. Ten nehybně ležel opřený o studenou skálu a sotva dýchal.

"Deidaro!" Vykřikl Itachi a s chlapcem prudce zatřásl. Stále nic. Poplácání po tváři? Pořád nic. Pořádná facka? Konečně! Deidara na něj překvapeně zamrkal.

"Co mě mlátíš?" Vykoktal skrze zimou se třesoucí rty.

"Nejspíš si omdlel" Jenže než to vůbec stačil Itachi doříct, Deidarovy se opět začaly zavírat oči, jeho tělo se neuvěřitelně třáslo, rty měl celé promodralé a sotva se dokázal nadechnout.

"Budu muset najít nějaké dřevo, jinak tu pojdeš..." Itachi prudce vstal, nebe protnul další blesk a následně na to se ozvala ohlušující rána. Deidara se z posledních sil donutil natáhnout k němu na kost promrzlou ruku.

"Si vůl! Chceš, aby tě to upeklo nebo co?" Zatvářil se mrzutě. Chvíli ještě udržel svojí ruku nataženou, ale nakonec jí bolestně spustil zpátky. Oči držel sotva otevřené. Itachi na něj zoufale shlížel. Nemůžu přece dovolit, nechat ho umrznout. Navíc je mi taky děsná zima. Takhle tu dlouho nevydržíme a bouřka jak se zdá se usadila přímo nad námi. Jen pár minut trvalo, než se odhodlal a sedl si vedle Deidary. Vzal jeho hlavu do dlaní a přinutil ho položit jí na jeho hruď. Co to sakra dělám? Jeho myšlenky byly zastřené zimou. Tělo toužilo jen po tom, aby se zahřálo a k tomu mu mělo dopomoci to krásné, jemné tělo, které teď svíral v náručí. Dnes, poprvé v tuhle chvíli, si všiml, jak zranitelně blonďáček vypadá. Vlasy měl rozcuchané a stále mu z nich stékaly kapky vody, které dál putovaly po jeho klepajícím se těle. Oční víčka se mu chvěly a občas nechaly do tmy zazářit modř jeho očí. Itachiho ruka znenadání začala putovat po jeho těle. Pohladila ho po hrudi, přes krk až ke tváři. Jeho hlava se bezmyšlenkovitě sehnula a jeho rty začaly slíbávat s Deidarovy tváře kapičky vody.

"Itachi?" To bylo to jediné, co vyšlo z blonďáčkových rtů, než ho Itachi umlčel dlouhým polibkem. Deidara se nebránil. Neměl dost síly a ani se bránit nechtěl. Proč? Bylo to příjemné. Jeho tělo pod Itachiho dotyky pomalu roztávalo. Itachi jemně sál jeho rty jako sladký bonbon, dokud nenechal svůj jazyk zmizet v jeho ústech. Ruce se mu rozutekly po blonďáčkově těle. Jedna putovala pod tričko, které začala vyhrnovat, zatímco druhá si našla cestu pod jeho kalhoty. Promrzlá ruka se dotkla Deidarova údu, ten se celý roztřásl. Zimou a vzrušením. Z úst se mu vydal ochraptělý sten. Za nekončících polibků se oba muži uvelebili na černých pláštích s rudými mráčky. Deidarovo oblečení se válelo, kdo ví kde a Itachiho už halily pouze kalhoty. Rty se stále věnovaly těm blonďáčkovým, zatímco jeho pravačka v rytmu zpracovávala jeho úd. Itachi se prohýbal pod Deidarovými dotyky. Jeho ruce klouzaly po černovláskových zádech. Pohladily je a vzápětí mrštné jazýčky schované v jeho dlaních nahou kůži olízly. Netrvalo to dlouho a i Itachi byl zbaven kalhot. Jeho ruce spočinuly na Deidarových stehnech, které od sebe byly následně odtaženy. Černovlásek se vmísil hlavou do jeho klína a rty se dotkl jeho penisu. Zvenku se ozvala další ohlušující rána, která dala zaniknout Deidarově výkřiku. Rty černovláska laskaly každé místečko jeho chlouby. Itachi jeho úd lízal, sál, občas jemně skousnul. Aniž se blonďáček nadál v konečníku se mu pohyboval Itachiho ukazováček, který nedlouho potom následoval i jeho prostředníček. Deidara sebou začal házet v přívalu vyvrcholení, které se na něj dralo. Sten následoval sten a Deidara se udělal do úst černovláska. Teď nebo nikdy! Itachi prudce roztáhl nohy svého společníka a vnikl do něj svým ztopořeným údem. Deidara na chvíli ztratil řeč i dech. Ta bolest ho ochromila, ale následný příraz v něm naopak vyvolal vlnu vzrušení. Sám se začal pohybovat proti Itachimu, který se k němu sklonil pro polibek. Když jeho rty opustil, přisál se k jeho levé bradavce. Byla studená a ztvrdlá. Za stálých, čím dál prudších přírazů, jí obkroužil jazykem a pak skousnul. Stále prudčeji přirážel do svíjejícího se těla pod ním, zatím co mu už zase táhlými pohyby zpracovával úd. Nebe protnul blesk, který osvítil jeskyni zrovna ve chvíli, kdy oba muži dosáhli vyvrcholení. Itachi se ztěžka svalil na Deidaru a ještě v něm nějaký ten okamžik pobyl. Když už svůj značně ochablý penis vytahoval, blonďáček sykl. Kdo ví, jestli bolestí nebo dalším vzrušením. Itachi se k němu sklonil a dlouze ho políbil. Jejich jazyky si spolu hrály, mazlily se. Deidarova hlava spočinula na hrudi černovláska, zatímco jeho ruka malovala ornamenty na jeho bříško. Mlčely. Oba věděly, proč to udělaly. Avšak oba cítily něco zvláštního. Nešlo tu jen o sex. Nejspíš si tím zachránili život a navíc vyšlo najevo to, co tak dlouho tajili.

............

Blonďáčka probudil jemný dotek na jeho tváři a následný polibek, který se zaměřil na jeho rty.

"Bouřka je pryč. Musíme sebou hodit jinak se nás vydají hledat, už jsme tam měli být" Vychrlil Itachi, který seděl vedle nahého Deidary, který byl přikryt jen Akatsuki pláštěm.

"Měl si mě vzbudit dřív!" Sykl blonďáček a začal se drápat na nohy.

"Nemohl jsem. Vypadal si tak klidně a roztomile." Usmál se černovlásek.

"Roztomile?!" Zhrozil se Deidara, který před ním stál momentálně zcela nahý a hledal kalhoty.

"No jo.. A jestli se hned neoblíkneš, tak se tam nedostaneme nikdy, protože si tě vezmu hned teď a tady." Smál se Itachi, ale kdyby mohl, udělal by to okamžitě. Deidara mu dost jasně dával najevo, jak ho ignoruje a přitom se oblékal.

............

Celou cestu do skrýše oba zarytě mlčely. Nejspíš přemýšlely nad tím, jak to teď bude dál. Jedno bylo jasné. Jak rychle to začalo, tak, tak rychle to rozhodně neskončí. Občas se na sebe podívaly. Jejich pohledy mluvily za vše. Skočit hned do křoví a zopakovat si akcičku dnešní noci. Opět už se stmívalo, když se dostaly k tajnému úkrytu. Aniž by se Deidara nadál, itachi ho přišpendlil svým tělem ke zdi.

"Tak?" Šeptl svojí otázku Itachi.

"Tak co?" Povytáhl obočí Deidara.

"Jak to bude dál?" Naléhal Itachi. Deidara si ho chvíli prohlížel, pak jeho výraz zvážněl. Vytáhl se na špičky a spojil svoje rty s těmi, co patřily černovláskovi. Když se odtáhl, usmíval se.

"Myslím, že tohle jako odpověď stačí." Šeptl Itachi a ještě jednou ho líbnul na ty měkké, poddajné rty. Oba se opět rozešly ke vchodu do skrýše. Deidara se ještě než vešel, nadechl čerstvého vzduchu, který se nesl krajinou. Voněl svěže a tak čistě. Jako po dešti. Po dešti, který spojil dvě srdce a nejen ty v jedno. Od teď už bude všechno jinak. Pro ostatní možná ne, ale pro dvě duše co se onu noc spojily, určitě.

Desire to forget (Naruto/Itachi/Sasuke)

9. října 2011 v 9:32 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky


Tak tuhle jsem sepsala včera. Řekla bych, že konec je o ničem -> konce prostě neumím, ale snad se to bude dát číst. Gomen za chyby a podobné výlevy... Sice jsem Vám sem chtěla dát After the rain, ale to zase někdy jindy... Charakter moc neodpovídá a z Itachiho jsem udělala trošku hajzla :D



Temná noc. Ulice osvětlující jen pouliční lampy. Ticho přerušující jen občasné zaštěkání neposedných psů. Mráz dostávající se až do morku kostí. Černo černé nebe bez hvězd, drobný srpek měsíce.

"Ale, ale! Copak se nám to tu toulá za koťátko?" Ozval se zpoza mích zad úlisný hlas. Ani jsem se nenadál a přimáčkl mě na chladnou zeď.

"Co to děláte? Pusťte mě!" Snažil jsem se z jeho sevření vykroutit, ale neměl jsem proti němu jedinou šanci. Byl to muž. Spíše chlapec jen o pár let starší než já. Býval bych mu typoval kolem devatenácti let, ale stěží jsem ho v té tmě viděl. V té černotě mizely i jeho oči, nejspíš téže barvy. Jediné co jsem zaregistroval, byly běloskvoucí zuby, které vykoukly na svět, když se škodolibě zasmál.

"Koťátko vystrkuje drápky?! To bych si ho měl zkrotit co?" Zas a znovu se do ticha zaryl jeho chraplavý hlas doprovázený alkoholovým oparem linoucím se z jeho úst.

"Nechte mě!" Vyhrknul jsem zděšeně. Nejradši bych začal volat o pomoc, ale už předtím jsem se všiml, že široko daleko nikdo není. Byl jsem tu jen já a ten, co se mě chystal zneužít.

"Čím víc se budeš bránit, tím horší to pro tebe bude!" Zavrčel mi do ucha a jako by náhodou o něj zavadil zuby. Znechuceně jsem uhnul, ale ani pohyb stranou mi nebyl k ničemu. Pevně mě uvěznil mezi sebou a tou proklatě studenou zdí. Třel se o mě svým tělem, vydechoval mi alkoholem páchnoucí dech do tváře. V obličeji mě šimraly jeho dlouhé vlasy, když se skláněl a hrubě se mi snažil dostat svým jazykem do úst. Zareagoval jsem se stejnou hrubostí, jako se mě snažil políbit. Skousnul jsem jeho ret. V ústech jsem ucítil železitou chuť krve a pachuť alkoholu. Obrátil se mi žaludek. To ale nebylo nic s porovnáním s tím, co si pro mě onen neznámý pro tuto noc připravil.

"Varoval jsem tě, lištičko! Mě jen tak neutečeš." Jeho hlas se odrazil od mé odhalené kůže na krku. S vehementností ze mě stahoval bundu a rty mi hrubě tlačil na krk. Jeho ruce se nenasytně řítily po celém mém těle. Před hruď, bříško až k rozkroku a zase zpátky. Hladově se přisál k mým rtům, které jsem pevně tiskl k sobě. Za žádnou cenu jsem nechtěl dovolit, abych měl jeho jazyk ve své puse. Pevně mě chytl za bradu a vynaložil dost síly na to, aby mě donutil ústa otevřít. Ohnal jsem se volnou rukou, a aniž bych to měl v úmyslu, nehty se mi zaryly do jeho tváře. Cítil jsem pod nehty jeho kůži a opět pach krve.

"Zastrč drápky! Mě mrzačit nebudeš, to já tebe." Zasyčel slizce a než jsem se nadál, tlakem na má ramena mě donutil svést se na kolena. Hlavu jsem měl přesně naproti jeho rozkroku a jistě jsem věděl, co bude následovat. Zhnuseně jsem odvrátil hlavu. Jeho ruka mě však silně chytla za vlasy a on mě donutil podívat se na něj.

"Vykuř mi ho! A žádný blbosti, jinak se nedožiješ zítřka!" Vymotal své dlouhé, hbité prsty z mých vlasů. Zůstaly mu na nich blonďaté chomáčky, ale to mě v tu chvíli nezajímalo. Rozepnul si poklopec kalhot a spolu s trenkami si je stáhl ke kolenům. Jedním pohybem se přiblížil ještě blíž ke mě. Od jeho údu mě dělilo jen několik málo centimetrů.

"Dělej!" Sykl a pohnul se proti mně. Jakmile jsem ucítil jeho chloubu na své tváři, chtělo se mi zvracet. On to, ale očividně myslel vážně. Po chvíli odporování jsem vzal jeho úd do ruky a začal ho s hnusením zpracovávat. Hnětl jsem ho, jezdil dlaní nahoru a dolů. Prsty jsem mu dráždil varlata a s nelibostí zjišťoval, že mi po tvářích začínají stékat slzy. Slzy strachu a potupy.

"Vem ho do pusy!" Přidělil mi další rozkaz. Záporně a prudce jsem zavrtěl hlavou a chtěl uhnout, ale za mnou byla pořád tatáž zeď. Přitiskl se ke mně ještě blíž a vzrušeně vydechl. Jeho úd se tyčil do výšky, bylo znát, že se mu moje počínání líbí, ale mě bylo na zvracení. I přesto jsem se k němu naklonil a rty zavadil o jeho penis. Spolknul jsem nával odporu, který se mi dostal z žaludku, přes krk až do pusy a začal se věnovat jeho uspokojení. Přál jsem si, aby to hlavně skončilo. Jazykem jsem mu přejel po odhaleném žaludu a polaskal štěrbinu na jeho špičce. Poté jsem ho nechal do svých úst vklouznout celý. Stačilo pár tahů a bylo jisté, že vyvrcholí. Už jsem se oddaloval a odvracel hlavu, ale jeho prsty mě opět chytily za vlasy a přinutily zůstat. Ústa mi zalilo jeho teplé, lekavé sperma. Zhnuseně jsem se rozkašlal. Neměl jsem kam uhnout. Koutky úst mi ona tekutina vytékala ven a stékala dolů po bradě. Nebylo úniku a mé tělo se rozhodlo zasáhnout. Stiskl jsem zuby k sobě. Z úst se mu po symfonii vzdechů ozvalo bolestné zavití. Prudce mi trhnul s hlavou a bolestně si přejel svojí dlaní po penisu.

"Varoval jsem tě, lištičko! Tohle tě bude zatraceně bolet!" Zaúpěl a prudce mě vytáhl na nohy. Než jsem se nadál kolem rukou mi omotal něco, co připomínalo kus látky. Utáhl smyčku a látka se mi bolestivě zadřela do kůže. Jedním pohybem si mě k sobě otočil zády a hrudí mě přirazil ke zdi. Jeho ruce se pomalu spouštěly z mých ramen, přes lopatky až k bokům, kde se zahákly za džíny a pokračovaly v cestě. Najednou jsem před ním stál od pasu dolů nahý. Sklonil se a dlaněmi mi přejel po zadečku. Přitlačil a prudkým tahem mi půlky odtáhl od sebe.

"Přestaň!" Vykřikl jsem vyděšeně, čímž jsem protnul ticho, které prolínaly moje vzlyky a jeho ochraptělé sténání. Škodolibě se zasmál a jazykem mi přejel po pravé půlce. Po chvíli se jeho jazyk začal třít o vstup do mého těla. Přejížděl jím sem a tam, než ho protlačil dovnitř. Studem bych se býval propadl. Tváře mi žhnuly zhnusením a hořké slzy mi po tvářích stékaly až k bradě a odtamtud skapávaly dolů na zem.

"Prosím! Nech mě být, budu mlčet! Nikomu nic neřeknu!" Zkoušel jsem se všemožně vykroutit, ale snaha to byla marná. Zas a znovu jsem uslyšel jeho pohrdavý smích. Chvíli po tom mi tělem projela obrovská bolest. Svaly jsem měl napjaté a vstup do těla v jednom ohni. Vstoupil do mě bez jakékoliv přípravy. Tvrdě si razil cestu kupředu, nedbaje na můj přerývavý pláč a bolestní semknuté útroby. To těsno mu očividně vyhovovalo. Hrubě, skoro až nenasytně přirážel, co nejhlouběji mu to můj konečník dovolil. Nehty jsem zarýval do zdi přede mnou. Krvácející ránu od látky, která mi poutala ruce, jsem už nevnímal. To co jsem cítil níž, bylo mnohem horší. Potupně jsem tam stál a snažil se vymanit, ale každý pohyb co jsem udělal, zapříčinil ještě větší bolest. Slyšel jsem jeho sténání, ztěžka mi funěl do ucha, jeho vlasy se mi lepily na slzami smáčené tváře. Zmoženě mi položil bradu na rameno a dál přirážel. Od bolesti mi nepomohlo ani to, když zavadil svým údem o mojí prostatu. Jediné na co jsem dokázal myslet, bylo to, až do mě vyvrcholí. Dlouho jsem čekat nemusel. Moje pevně semknuté svaly dopomohly k jeho rychlému vyvrcholení. Útroby mi zaplavila další dávka jeho sperma. Silně mi stiskl boky, nehty zaryl do kůže. Vyčerpaně jsem se čelem opřel o chladivou zeď přede mnou, sotva jsem se udržel na nohách. Po chvíli jsem ucítil, jak ze mě vytahuje svůj ochabující penis. Podlomily se mi kolena a já se zhroutil na zem. Vlasy se mi lepily k obličeji, zadeček mě neúprosně bolel, ale nejhorší byla ta potupa, kterou mi způsobil.

"Někdy si to opět zopakujeme, lištičko. Ale pamatuj, neměl by ses v noci toulat ulicemi. Pokud na mě nechceš zase narazit. I když, možná si tě najdu sám... Sbohem lištičko!" Přitiskl mi své rty na potem zborcené čelo a ztratil se ve tmě. Ležel jsem tam polonahý na promrzlé zemi. Z konečníku mi vytékalo jeho semeno a zasychalo spolu s krví na mých stehnech. Nebrečel jsem. Nešlo to. Srdce mi splašeně mlátilo, jako by se chtělo dostat z těla ven, ačkoliv uvnitř sebe jsem cítil naprosté prázdno. Zuby jsem si začal cupovat látku, která mi věznila ruce. V dálce zablikala lampa. Nevěděl jsem, jak dlouho tam jsem, vlastně jsem ani netušil, kde přesně jsem. Chtěl jsem jediné. Zvednout se, vypařit se domů a smít ze sebe všechnu tu špínu, kterou mě poskvrnil. V hlavě mi zněl ten jeho pohrdavý smích.

O tři roky později

Z nebe se snášely drobné vločky sněhu. První sníh za tenhle rok. Klidně dopadaly na zem, kde se líně uvelebily. Prošel jsem cestou až k hlavním dveřím a stiskl zvonek. Téměř okamžitě se dveře otevřely a za nimi stál mladý, černovlasý chlapec. Sasuke.

"Ahoj Naru!" Usmál se nadšeně a chytil mě za ruku. Jedním tahem mě vtáhl dovnitř a zavřel za námi.

"Ahoj." Opáčil jsem po chvíli, co jsme se vzájemně dívali do očí. Stiskl mi dlaň ve své a naklonil se ke mně pro polibek. Jemně se třel svými rty o mé, než se ve dveřích objevil jeho bratr.

"Hele vy hrdličky!" Zaúpěl a pobaveně se na nás díval. Se Sasukem jsem chodil už více jak půl roku, ale jeho bratra jsem za tu dobu viděl podruhé. Těžko říct proč. Byl to obyčejný kluk, který studoval výšku. Byl jen o tři roky starší a Sasuke mu byl tolik podobný. Ale přesto mi na něm něco nesedělo. Možná za to mohly jeho oči, které byly plné chladu, možná jeho zvláštní smích. Kdo ví proč, nejspíš jsem se mu snažil pokaždé vyhnout.

"Sasuke." Zareagoval jsem po chvíli a zadíval se na černovláska.

"Itachi, my jdeme ke mně do pokoje. Zkus alespoň pro tentokrát klepat!" Zabručel Sasuke a spolu semnou se vydal po schodech nahoru. Když jsem vycházel poslední schod, ohlédl jsem se. Itachiho oči se zabodávaly do mého těla a hladově si ho prohlížely. Rychle jsem uhnul pohledem a zmizel za rohem chodby.

"Si v pořádku Naruto?" Optal se mně černovlásek, když mě posadil na svou postel.

"Nic mi není." Špitnul jsem a pokusil jsem se usmát. Sasuke se posadil vedle mě a konejšivě mě začal líbat. Tak jemně, jako by se bál, aby mi neublížil. Letmý dotek na tváři, drobný polibek na krk. Dlaň hladící mě po celém těle. Jeho prsty kmitající pod mým tričkem, hnětoucí mi bradavky. Dostal se až pod lem trenek a už si prorážel cestu k mému údu. Stačil, ale jediný můj prudký pohyb a on přestal.

"Promiň!" Vyhrknul jsem tak jako pokaždé. Pokaždé, když se snažil uspokojit mě nebo sebe. Nemohl jsem. Sasuke netušil proč, ale já si od té noci připadal poskvrněný a špinavý. Chtěl jsem to ze sebe smýt, když jsem se konečně tehdá v noci dostal domů. Stál jsem tři hodiny pod tekoucí vodou, mísící se s mými slzami, ale nepomohlo to. Nikde jsem to nikomu neřekl. Bylo to tak trapné, plné studu a úzkosti.

"O nic nejde Naru, já na tebe tlačit nechci. Jen mě mrzí, že mi nechceš říct pravdu. Že se mi nesvěříš." Hlesl Sasuke a něžně mě objal. Líbnul mě do vlasů a pousmál se. Zkroušeně jsem se díval na zem a mlčel.

"Sasuke! Večeře, objednal jsem nám pizzu." Ozval se Itachiho hlas. Sasuke se zamračil a prudce se postavil.

"Itachi! Klepáme!" Vykřikl a mrštil po bratrovi polštář. Ten se nevinně uculil a chytl ho. Poté několikrát zaklepal na dveře.

"Já, ale klepal." Dodal se škodolibým smíchem, při kterém mi naskočila husí kůže. Sasuke se na něj naoko mračil, než mě chytil za ruku a odvedl mě do obýváku. Společně jsme seděli na pohovce, sledovali filmy a jedli pizzu.

"Uhmm, skočím se osprchovat a půjdeme do postele." Ozval se černovlásek a unaveně se protáhl. Líbnul mě na tvář a zvedl se z pohovky, aby vzápětí zmizel v koupelně. Vyděšeně jsem ho sledoval. To poslední co jsem chtěl, bylo zůstat s Itachim sám v jednom pokoji. Chvíli jsme mlčky sledovali film, než jsem si uvědomil, že Itachi zaměřil svůj pohled na mě. Zmateně jsem se na něj podíval. Úplně mě propaloval.

"Asi už půjdu nahoru." Špitl jsem a pomalu se zvedl z pohovky. Itachi mlčel a stále mě sledoval. Udělal jsem pár kroků a jeho prsty se mi obtočily kolem zápěstí.

"Nemusíš se mě bát, já ti přeci neublížím." Zašeptal chraplavě a přitáhl si mě blíž. Zděšeně jsem se na něj zadíval a po chvíli se mi podařilo vyškubnout se mu.

"Nech mě být Itachi, nerad bych jakkoliv ublížil Sasukemu a ty bys měl chtít totéž." Sykl jsem a vydal se ke schodům.

"Zastrč drápky, lištičko. Třeba si to jednou rozmyslíš." Dolehl ke mně jeho hlas následovaný škodolibým smíchem. Zůstal jsem zamrzle stát na schodech. Sotva jsem nabral vzduch do plic. Dusil jsem se. V očích mě pálily hořké slzy a tváře mi žhnuly. Cítil jsem tolik bolesti a nenávisti.

"Lištičko?" Nesnášel jsem to oslovení. Slyšel jsem ho jen dvakrát za svůj život, tenkrát v noci a po třech letech znovu. To Itachi byl ten, co mě znásilnil. Ten, co mě pošpinil, ublížil mi a zničil mi život. Ten, kvůli kterému jsem Sasukemu nemohl dát, to co chtěl. On, kvůli, kterému jsem Sasukeho nedokázal plně milovat. Už poprvé, když jsem ho viděl, když jsem slyšel jeho hlas, mi připadal povědomý, ale až dneska mi došlo, jak moc ho znám. Roztřeseně jsem vyklopýtal schody do Sasukeho pokoje a schoulil se na jeho posteli.

"Co teď budu dělat? Itachi si mě očividně nepamatuje. Mám to říct Sasukemu? Jenže je to jeho bratr, neuvěří mi. Ale co, když Itachi provede něco takového někomu jinému? Musím mlčet! Nechci přijít o Sasukeho, nechci mu ublížit. Nemůžu!" Ani jsem si nevšiml, že se Sasuke vrátil do pokoje. O jeho přítomnosti jsem se dozvěděl až ve chvíli, kdy si mě přitáhl do náručí. Lehce se semnou pohupoval ze strany na stranu, až mě ukolébal ke spánku. Tehdy v noci se mi do snů opět zkoušely drát vzpomínky na to, co se stalo, ale Sasukeho náruč, jeho doteky, to vše působilo jako nerozbitná bariéra, přes kterou se nedostaly ani ty nejhorší noční můry. Byl tu pro mě a já se rozhodl, že nikdy neudělám nic, co by mu jakkoliv ublížilo.

Sen, jenž se stal skutečností? 10. Kapitola

8. října 2011 v 15:27 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?


Asi si budu muset vytvořit něco jako osnovu, neboť poslední dobou nemám vůbec nápady co psát. Navíc mě to ani moc nebaví, takže počítejte, že další kapitola bude možná až za čtrnáct dní... Protože kdyby ta další měla být takhle na nic jako tahleta... To už se snad radši půjdu kuchnout... Takže gomen za tu hrůznost a dáme si pár dní pauzu ;) Ale nebojte plánuji to dopsat - časem...



9. listopadu

Nebe bylo od samého rána zatažené, po sluníčku ani stopa a vzduch byl až neuvěřitelně studený. Na ulicích se pohybovalo jen pár osob, které se halily do teplých kabátů a popíjely horké čaje, aby se alespoň trochu ohřály. Na skle výloh se tvořily díky mrazu třpytící se ornamenty.

"Dneska by si s námi neměl chodit, od včerejška se hrozně ochladilo." Namítl Naruto stojící uprostřed dveří a výrazně se na černovláska zadíval.

"Ale no tak Naruto! Alespoň na chvíli, prosím!" Zaprosil Sasuke a na tváři vytvořil něco, co mělo připomínat štěněčí očka. Naruto si ho pobaveně prohlédl a nakonec přikývl.

"Dobře, ale domluvím se s Kakashim, že tě pak doprovodím domů." Když to Sasuke uslyšel, vítězně se zasmál.

"Hoď sebou, už takhle přijdeme pozdě! Doufám, že Kakashi bude mít zase zpoždění." Usmál se blonďáček a vyřítil se do chladného počasí, které venku panovalo. Sasuke obratně strhnul bundu z věšáku a doběhl ho.

"Co dneska budete trénovat?" Optal se zvědavě Sasuke a promnul si prokřehlé prsty. Blonďáček pokrčil rameny a dál se nepřítomně díval před sebe. Několik metrů šli oba chlapci mlčky. Sasuke se ještě stále nemohl nabažit pohledu na promrzlou Konohu a Naruto byl očividně zabrán do svých myšlenek.

"Nevadí někomu, že se... Jak to říct... Že se pasivně účastním vašeho tréninku?" Optal se starostlivě Sasuke, čímž Naruta vytrhnul z přemýšlení. Nejspíš nad voňavoučkým, vepřovým rámenem.

"Cože se? A vůbec... Komu by to vadilo?" Zareagoval po chvíli blonďáček.

"Hm, moment. Že by Kakashimu, Sakuře nebo třeba Saiovi?" Blonďáček se na Sasukeho pobaveně podíval a zavrtěl hlavou.

"Myslím, že jim to určitě nevadí. Sai se nikdy o ničem nezmínil a Sakura o tobě v jednom kuse básní." Přiznal Naruto s nelibostí v hlase a poušklíbl se.

"Jo no, všiml jsem si, že po mě občas pokukuje. Třeba minule, jak jste trénovali soustředění čakry a chůzi po vodě. Byla tak zabraná do sledování mě, až se málem utopila." Zasmál se škodolibě Sasuke. Naruto ho, ale vzápětí zpražil vražedným pohledem.

"Já byl ten, co pro ní do té vody musel, tak se moc netlem. Je listopad, tak si piš, že zrovna teplé to nebylo." Utrousil dotčeně Naruto a zamračil se.

"Já za to přece v podstatě nemohl." Bránil se, se smíchem černovlásek.

"Můžeš za to! Viděl si se někdy? Roztomile rozcuchaný, havraní vlasy, smetanová pokožka a to nemluvím o těch temně černých očích." Zabručel Naruto a vzápětí jeho tváře získaly načervenalý nádech.

"Jak roztomile?" Vyprsknul Sasuke a dlaní si začal urovnávat jednotlivé pramínky vlasů. Po chvíli si, ale všiml Narutova výrazu a rozesmál se na plné kolo.

"Tak Sakura není jediná, co mě sleduje?" Ptal se škádlivě. Naruto ho opět obdařil pohledem, který sám o sobě naháněl husí kůži.

"Toho by se všiml každý." Mávl nad tím Naruto rukou a ani si neuvědomil dvojsmysl věty. Sasuke to chtěl začít komentovat, ale Naruto ho jedním tahem přirazil ke zdi. Tělem mu projela lehká bolest a hlavně se do něj skoro okamžitě dala zima. Zeď byla příšerně ledová.

"Být tebou už radši mlčím!" Sykl Naruto a vydechl teplých vzduch do černovláskova obličeje. Ten se roztřásl a neposedně se snažil vymanit ze sevření mezi zdí a Narutem.

"Nebo?" Špitl opovážlivě černovlásek a škádlivě se usmál.

"Tě budu muset umlčet... A v závěru by to zrovna příjemné být nemuselo!" Varoval ho blonďáček. Jenže Sasuke se otrkal a na Narutovo vyhrožování už nebral zřetel. Troufale se nadechl, otevřel pusu a už se chystal něco opáčit. Jenže blonďáček ho svým tělem ještě víc přišpendlil ke zdi a pravačkou ho chytil pod krkem. Dlouze se mu zadíval do temně černých očí. Sasuke skoro nedýchal. V hlavě se mu honila spousta verzí toho, co by Naruta asi tak mohl udělat. Uškrtit ho? Omráčit? Zmlátit? To, ale zdaleka neuhádl, co by mohlo přijít. Narutova ruka se z jeho krku přesunula na bradu. Prsty ho za ní lehce chytil a přitáhl si ho blíž. Než se Sasuke nadál, Narutovy rty už se naplno věnovaly těm jeho. Jemně se o sebe třely, hladily se, dotýkaly se. Až do té chvíle, než se Naruto odtáhl. Tentokrát měl na tváři vítězný úsměv on.

"Myslím, že se mi přece jenom podařilo umlčet tě!" Zasmál se blonďáček. Chvíli Sasukeho pozoroval, ale pak se otočil a rozešel se dál. Sasuke párkrát zmateně zamrkal, než se konečně vzpamatoval a rozeběhl se za Narutem. Oba celou cestu až na místo srazu mlčeli.

..............

"Sakura-chan!" Volal už zdálky nadšeně Naruto. Sasuke kývl hlavou na pozdrav a vykouzlil úsměv na tváři. Sakura i Sai už čekaly na mostě a o něčem debatovaly. Jakmile si obou příchozích všimli, usmáli se a též je pozdravili.

"Sasuke-kun, ty jsi taky přišel? To je skvělé.. A ty Naruto..." Komentovala Sakura příchod obou chlapců a oba obdarovala jim předurčeným pohledem. Úsměv a zhnusený výraz.

"Sakura-chan, zrovna jsem Sasukemu říkal, jak ti to dneska sluší." Usmál se nervózně Naruto a přešlápl z nohy na nohu. Sasuke se na něj překvapeně zadíval, ale v zápětí mu to odkýval. Sakura se se zájmem zadívala na černovláska a mile se usmála.

"Tobě to taky sluší Sasuke-kun." Usmála se. Naruto se na ní dotčeně podíval a na Sasukeho vrhnul další vražedný pohled.

"Příště to nebude jen to, co se stalo před chvílí Sasuke!" Zavrčel varovně Naruto a dotčeně odkráčel o kus dál. Sasukeho srdce vynechalo několik temp. Černovlásek se po krátké chvíli Sakuřina žvanění, která se ovšem zdála nekonečně dlouhá, vydal k Narutovi.

"Copak? Přišel si mi říct, jak tě Sakura zbožňuje?!" Zaúpěl blonďáček a hodil kamen do řeky, táhnoucí se pod mostem. Ten s žblunknutím dopadl do ledové vody a zmizel.

"No tak Naruto, už jsem ti říkal, že za to nemůžu. Sám víš, že z toho nejsem zrovna dvakrát nadšenej." Špitl Sasuke s pohledem upřeným na blonďáčkovu tvář zatřenou uražením. Chvíli ho pozoroval, než do něj vesele strčil.

"Koukej se usmát, tohle vůbec nejsi ty. Takového tě neznám." Naruto se na něj překvapeně zadíval a zavrtěl hlavou.

"Sasuke, ty mě v podstatě vůbec neznáš. Nic o mě nevíš, stejně tak, jako já nevím nic o tobě." Opáčil chladně.

"Víš Naruto, jednou ti povím něco, čemu se ti nebude chtít věřit, ale díky tomu zjistíš, že toho o tobě vím spoustu. Vím co si zač." Sasuke se shovívavě usmál a Naruto se na něj nechápavě zadíval. Chvíli si vyměňovali pohledy, než se se známým zvukem "pluf"dostavil Kakashi.

"Tak parto! Dnešní mise se bude odehrávat na statku dole ve vesnici. Potřebují pomoc s přípravami na zimu a s postaráním se o pole a dobytek." Oznámil Kakashi upírající zrak do jeho knížečky.

"Kakashi-sensei! Co bude s dnešním tréninkem?" Zareagoval hned Naruto a hnal se k senseiovi.

"Změna plánu, Tsunade nám dala tuhle misi." Oznámil klidně muž s maskou přes ústa a přívětivě se na blonďáčka zadíval. Sasuke, Sai i Sakura se pár kroky přemístili až k nim.

"Á Sasuke, dneska se nám budeš hodit. Práci na statku zvládneš a já si aspoň zařídím vše, co potřebuji." Zasmál se tím svým chraplavým smíchem Kakashi a rozešel se na místo, kde se měla mise konat. Spíš než mise to byly jen další otrokářské práce. Aspoň tak to viděl Naruto, který celou cestu hudroval a vztekal se. Sasuke značně vykolejený tím vším, šel kus za partou a mlčel.

"Nezajdeme pak na rámen Sakura-chan?" Tázal se blonďáček s nadějí v hlase, ale růžovlasá dívka ho odbila otráveným pohledem. Sai se na něj soucitně zadíval a Kakashi se sám pro sebe usmál. Skoro všichni se bavili nad Narutovými chabými pokusy dostat Sakuru. Po chvíli to Naruto vzdal a zpomalil, takže to netrvalo dlouho a Sasuke ho došel.

"Sasuke, nechceš mi už říct, co všechno o mě víš?" Začal vyzvídat Naruto. V hlavě se mu rozležela věta, co Sasuke před tím řekl. Sasuke odlepil pohled od ubíhající cesty pod nohama a pobaveně se na blonďáčka zadíval.

"Víš Naruto, musíš počkat, až nastane ta pravá chvíle. Ale vezmi jed na to, že dřív nebo později ti povím úplně všechno." Opáčil Sasuke a zase se zadíval na zem. Naruto ho chvíli s rukama v kapsách pozoroval, než se úplně ponořil do svých myšlenek. Sasuke byl tak tajemný. Vždycky něco řekl, ale vzápětí to dokázal natolik zaobalit, že se nikdo nic nedozvěděl. "Tají nám snad něco?" Ptal se sám sebe Naruto. Nakonec, ale usoudil, že pokud mu nebude věřit, nikdy se to nedozví...





Možná to tak mělo být? 3. část

6. října 2011 v 18:21 | Christine |  Možná?


Třetí a konečná část údajné jednorázovky, kterou jsem byla nucela rozšířit :D Pokud tam někde píšu, že je zima a přitom má být květen, tak je to kvůli I. Jsem to kvůli němu musela přepsat, takže je možnost, že někde to nesedí a chyby se tam taky určitě najdou...


Na mohutném stole v rohu místnosti už přes dvě hodiny vibroval mobil. Poskakoval sem a tam, nebezpečně se blížíc k okraji stolu. Stačilo jen pár okamžiků a s nemalou ránou dopadl na dřevěnou podlahu. Zadní kryt letěl vpravo, baterie ho následovala a zbytek přístroje dopadl, kdo ví kam.

"Do háje, zatracenej krám!" Štěkl hnědovlasý chlapec a začal sbírat kousky válející se po zemi. Když se mu podařilo mobil opět zprovoznit, protočil oči v sloup.

"Máte 16 zmeškaných hovorů a 7 příchozích zpráv."

"To snad nemyslí vážně?!" Sykl a zahodil mobil na postel. Zprávy ani nečetl, věděl přesně co v nich je. Věděl, od koho jsou. Věděl to naprosto přesně. Už skoro měsíc je dostával každý den. Od té doby, co se rozešel s Tomášem. Od té osudové, silvestrovské noci, kdy mu o půlnoci dal kopačky. Tehdá si tím nebyl jistý, ne že by se teď po těch pár dnech něco změnilo. Pořád netušil, co k Tomovi cítí a už vůbec nevěděl, jestli nebyla chyba, že se s ním rozešel. Tom nikdy neudělal nic, čím by mu ublížil, ale pořád to byl kluk a navíc jeho kamarád. Bál se, že když se jejich vztah pokazí, přijde o nejlepšího přítele a než se nadál přesně to se stalo. A navíc se to stalo jeho vinou. Honza prudce zavrtěl hlavou ve snaze zamezit přítoku všech těch zmatených myšlenek. Shodil ze sebe černou mikinu, kterou nechal povalovat se na zemi, stejně jako džíny. V trenkách a tričku došel do koupelny, kde se opláchl a chvíli na to, už unaveně ležel v posteli.

"Už ne!" Zasténal, když jeho mobil začal opět vyvádět. Znechuceně stiskl červené tlačítko a přístroj zastrčil hluboko pod polštář. Znaveně zívl a zavřel oči. Bylo kolem půl dvanácté, za okny se snášely vločky sněhu a tiše dopadaly na zem.

.........

Stála tam, uprostřed třídy. Vlasy barvy sluneční záře se jí neposedně stáčely na prsou. V mechově zelených očích se jí odrážela nejistota, rty se jí chvěly. Se svolením učitele se prodrala mezi lavicemi až k volnému místu. S každým jejím krokem se ozývalo cinkání přívěšku, který měla na krku. Posadila se přímo před Honzu. Všechny páry očí ve třídě se na ní upíraly. Pro ně byla nová a neokoukaná. Honza bedlivě sledoval její neposedné vlasy, které se jí při každém pohybu nepatrně, avšak rytmicky zhouply. Sledoval je až do té chvíle, než se budovou rozneslo hlasité zvonění upozorňující na začínající přestávku. Všichni se nadšeně vyhrnuli ze tříd na chodby, kde se společně se spolužáky pustili do debat o všem možném. Avšak jedno téma se neustále opakovalo. Tím tématem byl výroční večírek, který se měl konat na počest školy první májový den. Ta pravá příležitost, aby holky vytáhly přehnané princeznovské šaty a kluci vypili pár panáků. Samo sebou též na počest školy.

.........

Honza se protáhl mezi hloučkem štěbetajících holek a s dvackou v kapse si to namířil k automatu na nápoje, který stál až na konci chodby.

"Uhm, dvojku ani nezkoušej. Nefunguje.." Špitl Honza, když viděl holku před sebou, jak se marně snaží dostat z automatu tolik vytoužený nápoj.

"Bezva... Dík," Sykla a s vděčným úsměvem se na něj otočila. Zase ona. Ta nová od nich ze třídy. Teprve teď si uvědomil, že ani neví, jak se jmenuje. Byl jí tolik unešený, že to nepostřehl.

"Nesedíš náhodou za mnou? Já jsem Klára." S úsměvem na Honzu kývla hlavou, pak se ohnula pro flašku s vodou, která jí po dlouhém snažení vypadla z automatu.

"No jo, už to tak asi bude. Já jsem Honza." Odvětil a zadíval se jí do tváře.

"Není ti nic?" Optal se, když si všiml až nezdravě bledé barvy.

"Ne, jen trochu nervy.. První den.." Mávla nad tím rukou a napila se.

"Se nedivím. Ale jak to, že si přišla takhle koncem ledna... To je divný ne?" Poznamenal Honza a zvědavě si jí prohlížel.

"Stěhovali jsme se a trochu se to zvrtlo, měla jsem nastoupit už začátkem školního roku.." Špitla a zastrčila si neposedný pramínek vlasů za ucho. Honza přikývl a pár kroky jí obešel, aby si vzápětí z automatu koupil pití.

"Neříkal jsi, že dvojka nefunguje?" Ozvala se Klára, když si všimla, že si koupil nápoj, který chtěla.

"Taky, že nefunguje... Mám na to takový menší chyták..." Usmál se nevinně, když se opět budovou rozneslo zvonění. Společně se vrátili do třídy a začalo další nekonečné odpočítávání minut do konce.

.........

"Do háje!" Do ticha se ozval třesoucí se dívčí hlas. Klára se sehnula a začala sbírat učebnice, které jí vypadly z rukou. Válely se ve sněhu a pomalu, ale jistě do sebe nasakovaly vodu.

"V pohodě?" Špitl Tom a podal jí zbytek knih, které zvedl.

"Uhm, jasně.. Díky." Klára se nervózně ošila a urovnala si promáčené knihy v náručí.

"Nechceš s tím pomoct?" Nabídl se Tom a z rukou jí vzal knihy, které jí před chvilkou podal. Vděčně se na něj usmála a odhrnula si vlasy z tváře.

"Nečekala jsem, že mi toho dá profesorka tolik..." Hlesla.

"Jdeš teprve ze školy?" Podivil se blonďáček a zkoumavě si jí prohlížel.

"Bohužel..." Přikývla a rozešla se směrem k zastávce. Tom jí následoval až do chvíle, než tam došli a on spatřil Honzu.

"Ahoj Honzo." Usmála se Klára na hnědovláska a kývla na pozdrav.

"A-ahoj." Odvětil Honza a nervózně těkal pohledem mezi jí a Tomem.

"No, tak já už raději půjdu... Ještě musím něco zařídit." Sykl Tom a podal Kláře knihy.

"Uhm, díky moc za pomoc!" Usmála se mile a ještě chvíli pozorovala, jak odchází. Pak se pohledem vrátila k Honzovi, který svůj zrak, ale stále upínal na místo, kde ještě před chvílí stál Tomáš.

"Ty ho znáš?" Optala se zvědavě. Honza němě přikývl.

"Chodí o dvě třídy víš... Jmenuje se Tomáš."

.........

Výroční ples se nebezpečně blížil. Honza s Klárou za ty tři měsíce stihly nemožné. Stala se z nich nerozlučná dvojka. Chodili do kina, na párty nebo jen tak po večerech leželi na pohovce a debatovali o všem možném. Honza našel v Kláře spřízněnou duši, ale bral jí jen jako kamarádku. Vůbec nezaregistroval její dlouhé, toužebné pohledy, které mu věnovala ani letmé doteky, kterými ho obdarovávala.

.........

Bylo kolem deváté, když Honza dostavil před kino, kde měl sraz s Klárou. Už tam na něj čekala a z dálky se usmívala.

"Ahoj." Vyhrknula a vrhla se mu kolem krku.

"Si tu nějak brzo..." Poznamenal Honza, když se mu povedlo setřást jí ze sebe. Opět vypadala dokonale. Vlasy stažené ve volném culíku, skvěle padnoucí džíny a kabát.

"Ani mi nepříjde.. Jsem tu jen chviličku." Odpověděla. Od pusy jí stoupala smetanově bílá pára. Byla tma, sotva bylo vidět na krok a i když byl skoro konec dubna teplota se pohybovala dost nízko.

"Jdeme dovnitř, jinak z tebe bude rampouch." Popíchl jí Honza a špičkou prstu se dotkl jejího mrazem se červenajícího nosu.

"Jako by ti to vadilo..." Ušklíbla se naoko dotčeně a rozešla se do budovy. Honza šel s úsměvem vedle ní.

.........

Sál byl jen z poloviny plný a film hned od začátku stál za nic. Alespoň Honzovi to tak připadalo. Popravdě ale už od chvíle co vstoupil do budovy, sledoval Toma, který tu byl s pár kamarády. Seděli o pár řad před nimi a tiše se mezi sebou bavili a komentovali děj filmu. Hnědovlásek měl poslední dobou smůlu. Kam vstoupil, tam narazil na Toma. V hlavě mu čím dál tím víc hlodala myšlenka, jestli nebyla chyba, že se s ním tenkrát rozešel. Ani se nevšiml, že film skončil a světla se rozsvítila.

"Docela pěkný film že jo? Ten konec byl vážně romantický." Špitla Klára a letmo se dotkla Honzovy ruky, aby na sebe upoutala pozornost.

"Cože?" Vyhrknul Honza a zadíval se na ní.

"Ty si poslední dobou tak mimo.." Poznamenala s úsměvem a zvedla se z pohodlného křesla. Honza jí napodobil a oba se rozešli domů. Klára celou dobu něco nadšeně drmolila, ale Honza byl myšlenkami opět u Toma.

.........

Zasypával jeho krk drobnými polibky a postupně se posunoval níž a níž. Zuby mu zlehka skousnul klíční kost a jazykem se propracoval až k pravé bradavce. Stisk jí zuby a vzápětí jí vsál do úst. Přes pupík se dostal až k jeho obnaženému klínu. Letmo se dotkl prsty jeho údu a hned na to ho pohltila jeho ústa. Rytmicky ho začal zpracovávat. Hnědovlásek se pod jeho doteky slastně vrtěl a blížil se k vyvrcholení.

.........

Vzrušeně vykřikl do tmy, ale vzápětí se prudce posadil. Zrychleně dýchal, na spáncích se mu perlil studený pot a mezi nohama mu tepala erekce.

"Zatracený sny!" Vydechl znaveně a vrávoravě se postavil. Už přes týden se mu zdály sny, v kterých ho Tom uspokojoval. Neustále se mu opakovala vzpomínka na noc, kdy se spolu vyspali. Klopýtavě přešel do koupelny, sundal ze sebe oblečení a postavil se do sprchy, aby ho vzápětí zalil příval studené vody.

.........

Místností se nesla hlasitá hudba, na parketu se svíjelo několik tanečních dvojic v podnapilém stavu. Všichni slavili výročí školy.

"Honzo? Můžu s tebou mluvit?" Špitla Klára a letmo se rty dotkla jeho ucha, přesně tak jako to dělával Tom. Honza němě přikývl a spolu s ní odešel do rohu místnosti. V očekávání se na ní zadíval.

"Víš, já jsem si říkala..." Klára začala mluvit, hlas se jí třásl a vypadala dost nervózně. Jenže to Honza přestal vnímat ve chvíli, kdy se jen pár metrů za ní objevil Tom. Stál opřený o zeď a upíjel ze skleničky. Z transu ho probraly až další slova Kláry.

"Já jsem se do tebe zamilovala..." Špitla. Tváře se jí roztomile červenaly. Honza se jí zadíval do těch mechově zelených očí a na sucho polknul.

"Kláro... To co řeknu, ti asi ublíží, ale jinak to nejde. Já miluju někoho jiného... Vždycky jsem ho miloval, ale doteď jsem si tím nebyl jistý... Jenže teď už to vím a dlužím mu omluvu..." Kláře z tváře zmizel úsměv, bylo vidět, že je zklamaná. A Honzovy ze srdce opadl těžký kámen, který sebou vláčel od silvestrovské noci, kdy dal Tomášovi kopačky. Teď byl, ale tady a konečně si dokázal přiznat co k němu vlastně cítí.

"Že je to Tom?" Vyhrknula po chvíli Klára a tázavě se na Honzu zadívala.

"Jak to víš?"

"To by poznal i slepej... Jak jste se na sebe dívali, ty pohledy mluvili za vše... Měl bys jít za ním a vyřešit to okamžitě... Nebo o něj přijdeš úplně..." Odvětila a kývla hlavou směrem k Tomovi.

"Spíš bych čekal, že mi tu teď jednu vrazíš.."

"Dva spolu můžou být jen tehdy, když se vzájemně milují... Ale pokud ti to vadí, hned to napravím.." Zasmála se škodolibě a naoko se napřáhla.

"Díky, máš to u mě." Špitl Honza a po chvíli váhání se rozešel k Tomovi. Beze slov ho chytl za ruku a odtáhl ho stranou, do temnějšího kouta.

"Promiň!" Dokázal říct, jen jedno jediné slovo.

"Za co přesně?" Tom se zdál zmatený. Překvapeně se na Honzu díval a doufal jen v jediné. Že to bude zase takové, jako předtím.

"Za to co jsem udělal. Bál jsem se, že tě ztratím úplně a nakonec jsem to zavinil sám..." Býval by mluvil dál, ale Tom k němu vztáhl ruku a položil mu ukazováček na rty. Tím ho umlčel.

"To co se stalo asi nesmažeme, ale mohli bychom to, alespoň předstírat.." Hlesl po chvíli Tom, a aniž by čekal na Honzovu reakci, se k němu sklonil a letmo se otřel svými rty o ty jeho.

"Řekni, že chceš odejít." Vydechl vzrušeně Honza. Tom se na něj škádlivě zadíval a přikývl.

"Chci."

.........

Prvního máje? Možná už druhého, kdo ví. Zatímco všichni slavili výroční večírek a opíjeli se do němoty, dva chlapci vedle sebe leželi v posteli. Tom obdarovával Honzův krk nespočtem polibků, občas se posunul výš, aby jeho ústa netesknila. Věnoval mu dlouhý, vášnivý polibek. Jemně mu skousnul spodní ret a po chvíli se mu dokonce povedlo sundat z něj i ten poslední kousek oblečení co na sobě měl. Dlaní se začal věnovat jeho rozkroku. Postupně ho zpracovával po celé délce, palcem mu dráždil obnažený žalud a tu a tam se nestydatě začal dobývat k místu, kde se ukrýval vstup do jeho těla. Netrvalo dlouho a v Honzově zadečku zmizel Tomův ukazováček a nedlouho poté i prostředníček. Honza se svíjel rozkoší a ztěžka dýchal. V přívalu vášně zatínal prsty do matrace. Tom oba prsty po chvíli vytáhl a nahnul se nad něj. Mučivě pomalu ho líbal na obnaženou hruď, zatímco mu roztahoval nohy. Okamžik po tom už se jeho penis protloukal do Honzova zadečku. Příraz po přírazu neustále zrychloval. Každý nastávající úder byl o něco prudší a hlubší. Třel se o Honzovu prostatu, čímž ho dováděl k šílenství. Stačilo jen pár tahů a oba skoro současně vyvrcholili. Honzovy útroby se zalily příjemně teplou tekutinou. Tom ještě nějakou dobu setrval, než nakonec svůj ochabující penis vytáhnul a udýchaně se svalil vedle Honzy. Zlehka ho hladil po obnažené paži a vdechoval vůni jeho vlasů, až do chvíle, než vedle sebe spokojeně usnuli.






Dětská nevinnost 8. Kapitola

4. října 2011 v 23:59 | Christine |  Dětská nevinnost


Varování: Tak a je tu závěr této povídky, ale nic extra nečekejte :D Na své si možná přijdou yaoistky :D Ale být váma vynechám přibližně 2-6 odstavec a celý konec, protože je to strašně trapně romanticky směšný a zkazí to naše oblíbené zvrhlé yaoi :D Chyby nehledejte, jinak budu zlá :D A možná se dočkáte časem nějakého bonusového dílu :)


Itachiho tričko dopadlo na zem, hned vedle Sasukeho oblečení. Jejich jazyky se stále věnovaly nekonečně vzrušující hře, dokud jí starší Uchiha neutnul. Jeho rty se nyní zaměřily na Sasukeho krk. Od ušního lalůčku, který nezbedně skously až ke krčku, kde pod tenkou smetanově zbarvenou kůží tepala životně důležitá tepna. Itachi místa zasypával drobnými, skoro až motýlími polibky až do chvíle, než se dostal ke klíční kosti. Po celé délce jí olízl a na okamžik jí stiskl zuby. Sasuke se pod ním překvapeně zavrtěl a vzrušeně vydechl. Itachiho ústa se systematicky pohybovala níž a níž. Jeho jazyk obkroužil pravou bradavku, jeho zuby jako by náhodou zavadily o to citlivé místečko. Zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku se dopracoval až k lemu trenek. Škádlivě se zadíval do touhou zatřených očí svého bratra, aby mu vzápětí až děsivě pomalu stáhl onen poslední kus oblečení. Na svět tak vykoukla Sasukeho tepající erekce. Itachi se jí zlehka dotkl prsty, ukazováčkem přejel od kořene až ke špičce, kterou jemně promnul. Sasuke hlasitě vzdychl. Pro Itachiho další svolení k tomu, aby pokračoval. Chytl Sasukeho úd do ruky a zlehka ho začal zpracovávat táhlými pohyby. Nahoru a zase dolů. Palcem mu dráždil obnažený žalud a chvíli na to, ho nechal zmizet ve své puse. Mladší Uchiha se rozechvěl vzrušením, které mu poskytovalo nitro Itachiho úst. Mučivě dráždivé vlhko a teplo. Itachi jeho chloubu dál rytmicky zpracovával, Sasuke se pod ním smýkal jako ryba na sucha, prsty zarýval do matrace, skoro si prokousnul ret, aby se nerozkřičel. To co cítil, bylo tak nové a tak neuvěřitelně silné. Ovládlo to celé jeho tělo. Touha, chtíč, očekávání....

Znenadání se Itachiho ústa oddálila. Starší Uchiha se sklonil k Sasukeho obličeji a dráždivě ho políbil. Sasuke by se býval během pár tahů udělal, ale Itachi mu to překazil. Jenže tohle měl dlouhovlasý černovlásek, jehož vlasy se teď neposedně stáčely na ramenou, v plánu.

"Itachi!" Zasténalo toužebně dítě a jeho ruka se neposedně vydala do klína. Itachi jí ale chytl a ne příliš něžně jí stiskl v zápěstí.

"Řekni, že mě chceš! Že mě chceš cítit uvnitř sebe!" Dorážel Itachi a škádlivě se třel svými rty o každičké místečko Sasukeho obličeje. Sasuke na moment znejistěl, ale touha jeho těla předčila každičkou pochybnost. Chtěl Itachiho. Chtěl, aby se ho dotýkal, aby ho uspokojoval.

"Chci tě Itachi!" Vydechl roztouženě a druhou rukou se opět vydal do svého klína. Ale i tu Itachi bez soucitu zarazil.

"Chci každičkou část tebe. Tvého těla..." Sykl Itachi a začal si sundávat džíny, které vzápětí následovaly i tmavé boxerky. I jeho tělo už dávno ovládla vášeň a on jen stěží dokázal uvažovat nad tím, co dělá. Chytl Sasukeho za drobná stehna a roztáhl mu nohy. Tváře mladšího Uchihy chytly odstín studu.

"Itachi, já.." Špitl Sasuke a nejistě se pokusil dát nohy zase k sobě, ale Itachi ho prudce zarazil.

"Věř mi! Pamatuj na to, co jsem ti řekl!" Vyhrknul zadýchaně a sehnul se k Sasukemu klínu. Hlavou se vklínil mezi jeho nohy a jazykem se dostal až ke vstupu do jeho těla. Několikrát ho obkroužil, čímž ho navlhčil a připravil na vpád. Prozatím jen prstů. První v Sasukeho zadečku zmizel ukazováček, hned po něm následoval i prostředníček. Itachi věděl, že ho musí řádně připravit, protože přeci jenom je to dítě, takže to půjde o něco hůř a napětí, které z něj cítil, tomu taky nepomůže. Zasouval prsty dovnitř a zase zpět, než je vytáhl úplně. Nahnul se nad mladšího bratra a vášnivě, přesto ale jemně ho políbil. Začal zaměstnávat jeho ústa, zatímco si zaklínil jeho nohy za ramena. Lehce ho nadzvedl a zaměřil svojí tepající erekci na jeho zadeček. Nenápadně stále více přitlačoval, dokud se špička jeho penisu nedotkla otvoru. V tu chvíli se všiml Sasukeho vyděšeného výrazu. Rozhodl se na nic nečekat a jedním tahem přirazil. Nebyl to prudký, necitlivý příraz, ale táhlý a plynulý. I přesto se Sasukeho dětská tvář zkřivila bolestí a překvapením. Naopak Itachiho úd obemklo útlo dětského zadečku, který byl křečí ještě více stažený. Starší Uchiha se sehnul a začal Sasukemu z tváří slíbávat slané kapičky a do ucha mu šeptat konejšivá slůvka. Mezitím se začal pomalu pohupovat v bocích. Nějakou dobu trvalo, než se Sasuke uklidnil a povolil všechny dosud napjaté svaly. Itachi začal rytmicky přirážet, zatímco jazykem dráždil bratrovy bradavky. Sasukeho dlaně se rozeběhly po jeho zádech, která jemně hladila. Pokojem se nesly vzdechy a steny dvou chlapců až do chvíle, kdy Itachi naposledy přirazil. Poslední příraz byl zcela ovlivněn vším, co v sobě doposud dusil. Byl prudký, hodně hluboký a ještě dlouho po tom, co se do Sasukeho udělal, v něm setrval až po kořen. Bylo mu jedno, že Sasukemu po tváři opět tečou slzy, že mu zadírá nehty do zad, že po bříšku mu stéká sperma od toho, jak se již před pár okamžiky udělal. Teď tu byl jen on a to zatraceně útlé tělíčko. Povytáhl svůj penis a vzápětí ho opět vnořil do Sasukeho zadečku. Ten se pod ním vzrušením, ale i bolestí začal smýkat.

"Itachi!" Vydechl bezbranně mladší Uchiha a zapřel se dlaněmi o jeho hruď. Itachi ještě chvíli nevnímal, než se k němu sehnul a velmi jemně ho políbil na rty, skoro jako by se mu chtěl omluvit. Nejopatrněji jak uměl, z něj vytáhnul ochabující penis a vyčerpaně se položil vedle něj. Oba mlčeli. Rozdýchávali odeznívající orgasmus a v jistých případech i bolest.

"Promiň." Špitl Itachi po několika minutách ticha a začal se zvedat.

"Kam jdeš?" Vyhrnul Sasuke a pokusil se posadit, což vzápětí vzdal. Celé jeho tělo lepilo od zasychajícího sperma a pod sebou měl drobnou rudou šmouhu. Když to Itachi uviděl, v očích se mu objevila obrovská bolest a znechucení ze sebe samého.

"Sasuke.." Sykl žalostně a oči se mu zalily slzami. Sasuke se i přes všechnu tu bolest postavil a vrhnul se k němu. Pažemi si ho k sobě přimkl a políbil ho na nahou hruď.

"To je v pořádku, já ti věřil... Ne! Já ti věřím!" Špitl přesvědčivě. Celé tělo ho bolelo, zadeček měl v jednom ohni, ale i přesto stále ještě cítil částečky orgasmu, který před chvílí prožil.

"Promiň." Opakoval stále dokola Itachi, dokud ho Sasuke neumlčel polibkem.

"Pojď..." Šeptl nakonec Itachi a chytil mladšího bratra za ruku.

"Kam jdeme?" Optalo se dítko a prohlíželo si bratrovo nahé tělo. Každou oblinku, kousíček, milimetr...

"Do koupelny." Odvětil Itachi. Potom, co si dali společnou koupel, potom co se vzájemně umyli, se Itachi vydal sklidit důkazy nasvědčující tomu, co se před chvílí odehrálo. Sasuke, který sotva chodil, se vydal do kuchyně, aby něco pojedl. Hned potom, se vrátil k Itachimu, který už se rozvaloval na posteli. Lehl si k němu a unaveně si opřel hlavu o jeho nahou hruď. Vdechoval vůni jeho kůže, která byla po koupeli cítit kokosem do té doby dokud se jeho oči únavou nezavřeli.

...........

"Máš všechno sbalené?"

"Teď už jo." Odvětil Sasuke a zapnul zip velké, černé tašky. Postavil se na nohy, ale vzápětí byl Itachim sražen na nedávno ustlanou postel.

"Itachi, znovu si to budeš stlát sám!" Vyhrknul dotčeně.

"Klidně." Oplatil mu klidně Itachi a letmo ho políbil. Rty se zaměřil na jeho krk a zasypával ho dravými polibky.

"Co by na to řekla máma?" Hlesl Sasuke, který bojoval s přívalem vášně.

"To radši nechci vědět... Doufejme, že se to nedozví." Sykl Itachi a při té myšlence se trochu znechuceně odtáhl.

"Proč by měla?"

"To nevím, budeme to prostě muset pořádně tajit.. A nebo si počkat až zase příští rok pojedeme na chatu." Rozesmál se Itachi, když si všiml Sasukeho vyděšeného pohledu.

"To je blbej vtip." Sykl dotčeně Sasuke a chtěl se postavit, ale Itachi si ho stáhl k sobě na klín.

"To teda, protože hned jak se vrátíme domů, tě zase chci!" Řekl Itachi vážně a zadíval se Sasukemu do očí. Byl v nich vidět chtíč a touha. Potom co strávili celý víkend spolu v posteli, stále ještě neměli dost. Sice spolu spali jen jedinkrát, ale jakýkoliv dotek je vzrušoval.

...........

Na příjezdové cestě se ozval zvuk motoru. Oba chlapci na sebe pohlédli. Z tváří se jim dala vyčíst bratrská láska a někde hluboko pod tím vším i něco jiného. Milenecká láska. Jenže o té věděli jen o ni dva a tak to taky mělo zůstat. Jejich malé nevinné tajemství. Jejich sourozenecký vztah, který přerostl v lásku.







Sen, jenž se stal skutečností? 9. Kapitola

2. října 2011 v 9:36 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?

Tak jsem to přeci jenom dopsala, ale za moc to nestojí. Kdo ví, kdy bude další díl... Od teď se to bude odehrávat datumově, což časem pochopíte ;) Za chyby a nesrovnalosti (a že jich je tam hafo) se omlouvám :D



23. října

Už tomu bylo devět dní, co se Sasuke záhadným způsobem dostal do Konohy. Našli ho ležet na cestě k jezeru. Přesněji řečeno, našel ho Naruto. Pár dní si poležel v nemocnici, než se Tsunade rozhodla ho propustit. Od té doby bydlí v Narutově bytě. Koruny stromů zuřivě tančily v poryvech větru. S každým pohybem se k zemi sneslo další listí, které se pohodlně uvelebilo na prochladlé půdě. Zima se kvapem blížila. Pokojem se rozneslo dlouhé, hlasité zívnutí připomínající vytí. Hned na to se z pohovky skoulel blonďatý chlapec a s tupou ránou dopadl na zem.

"Aghr!" Zahučel blonďáček a vymotal se z deky. Vzápětí se do ní, ale zase zamotal, protože v místnosti byla až podivná zima.

"Si v pořádku?" Optal se Sasuke, který stál ze zadní strany pohovky a zvědavě ho pozoroval. Naruto sebou trhnul a prudce se otočil, čímž docílil jen toho, že se opět svalil na zem.

"Ksó!" Vyjekl a začal se neohrabaně stavět na nohy. Sasuke udělal pár kroků, aby se k němu dostal blíž a chytl ho za paži.

"Děsně neohrabanej.." Zasmál se černovlásek a vytáhl Naruta do stoje.

"Vyděsil si mě a navíc.. Kdyby tu nebyla taková zima, neměl bych tu pitomou deku a nezabil bych se o ní..." Hučel Naruto dotčeně a balancoval na jedné noze, zatímco druhou vymotával z přikrývky.

"Zima?" Špitl Sasuke jako by nic a nenápadně se vytratil k oknu, které už před pár hodinami otevřel.

"Uhm, chtěl jsem udělat něco k snídani, ale tady jsou jen samé špagety." Hlesl, zatímco se nenápadně snažil zavřít okno. Naruto si očividně ničeho nevšiml a v klidu zápasil s vším, co se kolem něj válelo.

"Špagety?" Podivil se, když mu došlo, co Sasuke říkal.

"No... Nudle... Nejspíš to bude rámen." Podotkl po chvíli mlčení černovlásek a nervózně se pousmál.

"Víš, že občas používáš slova, která jsem nikdy v životě neslyšel... Špagety, mobil, autobus..." Naruto si ho šibalsky prohlížel, zatímco Sasuke pod jeho pohledem tál jako zmrzlina na sluníčku.

"Co kdy bychom radši zašli pro nějaké normální jídlo... Rád bych se tu porozhlídnul. Už tu trčím zavřený třetí den, tak jsem si myslel že..." Sasuke se toužebně zadíval na Naruta.

"Pokud mi zase Tsunade nepřidělí nějakou hodně záživnou misi, tak by to možná šlo." Odvětil Naruto a stáhl ze sebe oranžové tričko.

"Vážně?" Zajásal Sasuke a v očích se mu rozzářily jiskřičky. Byl nadšený, že se konečně dostane ven, ale tahle myšlenka ho přešla ve chvíli, kdy uviděl Narutovo snědé, vypracované tělo. Jeho svaly, které se napínaly, když si přes hlavu přetahoval tričko, když si svlékal kalhoty. Sasuke zmapoval jeho odhalenou hruď až k pupíku a ještě níž k lemu trenek. Dál se ale neodvážil.

"Osprchuji se a pak zajdeme za Tsunade... Což mi připomíná, že ty tam tak či onak musíš. Už předevčírem mi Sakura vyhrožovala, že si pro tebe dojde, kvůli kontrole..." Naruto otráveně protočil oči, ale pak se mu na tváři rozzářil úsměv.

"Sakura má kratší vlasy. Až jí uvidíš, vážně jí to sluší." Prohodil a zamířil do koupelny. Sasuke jen němě přikývl, snažíc se pochopit, jak se zrovna Sakura může někomu líbit. Jak si jí pamatoval z anime, byla to pěkná pijavice. Jenže jak tomu ve skutečnosti bylo? Opravdu se dostal do anime? Částečně to tak vypadalo, ale na druhou stranu každý z Konohy si žil vlastním životem. Jako by to vůbec nebyly kreslené figurky, ale opravdový lidé s vlastní vůlí. Tak nebo tak, Sasuke byl teď tady, nevěděl jak se dostat zpátky, takže mu nezbývalo, než se do jisté míry smířit s tím co teď prožívá.

"Sasuke?" Vyhrknul Naruto a ne zrovna něžně ho bouchl do zad.

"Co tu ještě postáváš, hoď sebou." Blonďáček stál před Sasukem jen v bílém ručníku, který měl nedbale omotaný kolem pasu. Černovláskovy tváře získaly lehký načervenalý nádech.

"Uhm... Jo jasně, já se jen převléknu...." Špitl Sasuke a rychle se ztratil v Narutově ložnici, která mu dočasně sloužila jako jeho pokoj. Netrvalo dlouho a oba chlapci vyšli z bytu. Sasuke se rozhlédl kolem sebe a nasál do plic vůni čerstvého vzduchu. Voněl tlejícím listím a přicházející vodou. Bylo lehce pod mrakem a zdálo se, že dřív nebo později začne pršet.

"Už se blíží zima." Konstatoval blonďáček, když procházeli kolem květinářství, patřící rodině Ino. Vzduch už byl celkem chladný a tak se nebylo čemu divit, když oba chlapci přidali do kroku. Zanedlouho se dostali do sídla Hokage.

"Bábi-chan!" Vřískl Naruto a bez jakéhokoliv oznámení vtrhnul do kanceláře Tsunade. Ta ztuhle seděla na židli za stolem a pozorovala ho.

"Na-ru-to!" S každou další slabikou se její hlas nebezpečně stupňoval a žilky na jejím obličeji vzteky tmavly.

"No ták, Hokage. Gomen! Koukej Bábi-chan, přivedl jsem Sasukeho!" Obrátil rychle Naruto a strkal černovláska před sebou. Ten se bránil při pohledu na Tsunade zuby nehty, ale proti Narutovi neměl šanci.

"Skvělé! Hned tě vyšetřím, ale nejdřív... Naruto! Přestaň se přehrabovat v těch přísně tajných spisech a vem si tohle! Úkoly na dnešní den! A začneš hned pomocí při stavbě toho nového krámku na rohu! K večeru se tady zase zastavíš a vyzvedneš Sasukeho!" Nařizovala Hokage a než se Naruto nadál přitloukal hřebíky prkna, k novému stánku. Sasuke jen vyděšeně pozoroval všemožné postupy Tsunade. Byla jako stará ježibaba vařící lektvary. Chybělo jí jen koště a oškubaná kočka na rameni. Od odběrů krve, až po nekonečně dlouhý, nudný výslech plný zatloukání a lhaní, že si na nic nevzpomíná.

"Zdá se, že jsi už naprosto v pořádku. Tedy až na tu paměť, ale věřím, že i to se časem spraví." Tsunade se usmála a chlácholivě Sasukeho poplácala po rameni. Ten jen němě přikývl.

"Uvidíme se zase za pár dní. Zatím tu počkej na Naruta, brzy by se tu měl ukázat. Já mám ještě nějakou práci, tak tedy zatím." S těmito slovy se ona prsatá blondýna uchýlila k sobě do kanceláře, aby si vychutnala svojí denní dávku saké. Sasuke mezitím posedával na lavičce v hale nemocnice. Napjatě se rozhlížel všude kolem sebe, pramínky černých vlasů mu nezbedně padaly do očí. Po chvíli ho to přestalo bavit, navíc se mu dělalo zle z toho pachu desinfekce. Nechtěl celý den trávit v nemocnici, ale stalo se. Teď už se skoro stmívalo a on neviděl z Konohy vůbec nic. Po krátkém váhání se zvedl a zamířil ven.

"Přece se tu musím trochu porozhlédnout. Navíc Naruto mě určitě najde... A když ne, cestu si pamatuju." Uvažoval, zatímco se dostal do nějaké ulice. Minul nějaké obchůdky a prošel dál až ke stánku s rámenem. Odtud se nesla vůně čerstvě připraveného vepřového rámenu. Nasál jí do plic a v ústech se mu okamžitě nahromadil přebytek slin. Jaký on měl příšerný hlad. Dlouho nad tím, ale nepřemýšlel a vydal se ještě dál. Dostal se až k místu, kde se ve větru pohupovala houpačka. Popošel blíž a prsty zlehka přejel po provaze, na kterém byla zavěšená. Byl roztřepený, nejspíš už tu visel hodně dlouho. Sasuke se posadil a zadíval se na oblohu, na které se začaly objevovat hvězdy. Nohama se letmo dotýkal země, čímž způsoboval, že se houpačka začla letmo pohupovat sem a zase tam. Pozoroval stále temnější oblohu a vzpomínal na události předchozích dnů, dokud ho nevyděsil něčí hlas. Byl to Naruto.

"Sasuke!" Vykřikl na černovláska, který se díky tomu, málem ocitl na zemi.

"Všude jsem tě hledal! Měl si na mě čekat v nemocnici!" Vřeštěl blonďáček. Vlasy mu neposedně trčely do stran, od pusy mu létaly sliny a v očích mu tkvěla starost. Starost, kterou si o Sasukeho dělal, když přišel do nemocnice a nikde ho nenašel. Ještě, že se o tom nedozvěděla Tsunade. Už by tu nejspíš nebyl.

"Naruto." Načal černovlásek, ale byl opět přerušen Narutovým hlasem. Ten stál před ním a vyčítavě se na něj díval.

"Měl si tam zůstat. Nemůžeš se jen tak v noci potulovat po Konoze! Něco se ti mohlo stát, navíc to tu ani pořádně neznáš!" Vyčítal Naruto, až se Sasuke vážně cítil provinile. Sklopil hlavu a zadíval se na zem, i když v té tmě nic neviděl.

"Sasuke, si v pořádku?" Špitl Naruto, když se trochu zklidnil a všiml si Sasukeho chování."

"Promiň. Nechtěl jsem ti způsobit nějaké problémy. Jen jsem to tu chtěl vidět." Hlesl Sasuke, který se na Naruta podíval naprosto prázdným a vychladlým pohledem. Blonďáček sebou trhnul a zadíval se stranou. Po chvíli se rozešel za Sasukeho, chytl provaz, na kterém houpačka visela a lehce jí rozhoupal do stran.

"Jen jsem si dělal starosti." Špitl Naruto. Jejich těla se díky kymácení houpačky letmo dotýkala, třela se o sebe. Oba dlouho mlčely, nezmohly se na jediné slůvko. Až znenadání promluvil černovlásek.

"Co semnou bude dál Naruto?" Ptal se beznadějně, jako by Naruto mohl znát odpověď.

"To já nevím Sasuke. Až se ti vrátí paměť, odejdeš domů. Do té doby..." Už to ani nestihl doříct. Všiml se, že se Sasuke chvěje. Třásly se mu ramena a mikina odhalovala jeho běloskvoucí šíji. Naruto se sehnul a ze zadu ho objal. Paže mu obtočil kolem hrudi a přitiskl se blíž k němu. V obličeji ho šimraly Sasukeho vlasy. Nedbale se opřel bradou o jeho rameno a vydechl mu teplý vzduch na tvář.

"Už je zima, vrátíme se domů." Špitl mu Naruto do ucha a po chvíli ho pustil. Sasuke se nezmohl na jediné slovo. Byl celý ztuhlý. Zimou a tím, co právě Naruto udělal. Cestou do bytu, se mu neustále vybavoval jeho dotek, jeho dech a slova...








Last Friday Night (Naruto/Sasuke)

1. října 2011 v 13:59 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky
Jelikož nevím jestli do zítra stihnu napsat další kapitolu Snu, tak vám sem hodím jednu ze starších povídek, kterou jsem napsala už před pár měsíci... Moc se mi nelíbila, ale co už... Gomen za chyby a další nesrovnalosti :)



Naruto právě posedával u počítače a hrál jednu z těch bojových her, když mu vedle ruky zavibroval telefon. Spěšně klikl na tlačítko "pause" a sáhl po něm. Na displeji blikala ikonka "sms". Klikl na "ok" a rozklikl zprávu.

"V kolik se mám stavit? Gaara" Nechápavě zíral na text, nakonec se rozhodl, že přizná barvu.

"My máme něco domluveného?" Odeslal sms a s pohledem upřeným na displej vyčkával dokud, telefon neoznámil další nově příchozí zprávu.

"Jdeme přece na tu pařbu. Tak kolem sedmé u tebe?" Optával se Gaara a Narutovy konečně došlu, že mu odkýval, že s ním půjde na večírek, co pořádala Ino. Vůbec se mu nechtělo, jenže Gaara do něj tak dlouho hučel a všemožně šťouchal až to Naruto nevydržel a slíbil mu, že s ním půjde.

"Promiň něco musím zařídit, takže se sejdeme až tam. Dorazím kolem půl deváté." Odepsal a už si plánoval, jak se z toho vyvlékne. V zápětí mu, ale přišla další sms.

"Dobře, ale opovaž se nepřijít. Jinak ti pak provedu něco děsivého >-

"Sakra" Sykl dotčeně. Gaara už ho měl prokouklého. Přece jenom se znali už pěknejch pár let. Teď jim bylo sedmnáct, takže... Naruto se zamyslel. Už se znali skoro dvanáct let. A za tu dobu se spolu spřátelili natolik, že jeden o druhém věděl v podstatě všechno.

"Aspoň, že tam dorazím později... a pokud možno se co nejdřív vypařím" Plánoval si blonďáček, který se líně zvedl ze židle a namířil si to přímo do kuchyně. V celém domě byl sám. Byl pátek kolem polední. Naruto měl stejně tak jako jeho vrstevníci prázdniny. Jeho otec odjel s matkou na tři týdny k moři. Což znamenalo ještě sedmnáct dní bez jejich dohledu. Naruto se z rodinné dovolené vykroutil, když se mu povedlo předstírat vysoké teploty a další příznaky značící nemoc. Nedokázal by totiž přežít tři týdny s nimi v jednom pokoji. Takhle mu to naprosto vyhovovalo. Vstával v poledne, objednal si pizzu a pak hrál dlouho do noci hry nebo sledoval filmy. Občas tu a tam vyrazil s kámošema k jezeru nebo do centra. To se ale často nepovedlo, protože jediný kámoš byl Gaara. Jasně, bavil se i ostatníma, ale málokdo blonďáčkovi rozuměl tak jako rudovlásek. Oni dva byli jako bratři.

Naruta z myšlenek vytrhlo dlouhé zavití zvonku. Spěšně vytáhl z hrníčku peníze co mu tam nechali rodiče a zamířil ke dveřím. Přesně jak předpokládal. Dovezli mu pizzu. Zaplatil a se slinou u pusy se posadil do pohodlného křesla v obýváku. Cpal se sýrovou pizzou, zapíjel to colou a přitom sledoval akční komedii, která právě běžela v televizi. Když dojedl pizzu, pohledem si přeměřil hodiny na bílé stěně v obývacím pokoji. 18:49. Slíbil, že přijde o půl deváté, tudíž má čas akorát tak na sprchu, převlíknutí a může vyrazit. Jak si usmyslel tak taky udělal. Poklidil zbytky od jídla a zamířil do koupelny, shodil ze sebe špinavé oblečení, dal ho do koše na prádlo a zapadl do sprchy. Na jeho od slunce ožahnuté tělo dopadlo několik kapek příjemně vlažné vody. Naruto na těle vytvořil vrstvičku pěny za pomoci sprchového gelu, kterou následně spláchl. Vlasy umyl šamponem a ještě chvíli stál pod tekoucí vodou. Po pár minutách jí jedním tahem vypnul a jen v ručníku zamířil do pokoje. Chvíli mlčky stál před skříní. Než si nakonec vyndal čisté tmavě modré džíny, černé tričko s bledě modrým potiskem a černou koženou bundu. Oblékl se a v koupelně doladil vlasy, které lehce nageloval, aby vytvořil ten pravý efekt. Vyčistil si zuby a nastříkal se příjemně kořeněnou vůní. Mrknul na sebe do zrcadla a pousmál se. Páni. Vážně vypadal dobře. V předsíni si nazul černobílé kecky a vyrazil. Bylo něco kolem osmé, takže měl ještě dost času, aby se mohl trochu cournout ulicemi. Slunce pomalu mizelo za mraky a tvořilo něco jako oranžovou kulisu. Naruto se pomalu, ale jistě přibližoval ke klubu, kde se oslava měla konat. Byl pátek, Ino slavila narozeniny. Z klubu se už ozývala hlasitá hudba a vřískot lidí, kteří se očividně bavili. Naruto vešel dovnitř a do nosu ho praštil zápach cigaret, alkoholu a bůh ví čeho ještě. Protáhl se mezi skupinkami zmítajícími se do rytmu hudby až k baru, kde posedával Gaara obklopený skupinkou holek v čele se Sakurou.

"Zdravím" Zahulákal, aby přehlušil hrající hudbu a upoutal na sebe pozornost. Ohlasem mu bylo zahalekání pozdravů všech u baru. Naruto se posadil na volné místo vedle Gaary, které mu rudovlásek držel a objednal si mochito, které mu vzápětí bylo podáno. Naruto kývl v děkovném gestu a pustil se do konverzace s ostatníma. Čas letěl jak uschlé listí ve větrné smršti a za chvíli ukazovali hodiny kolem jedné ráno. Všichni u baru i kolem něj byli značně pod parou. Blonďáček a skupinka kolem něj se pohupovali do rytmu hudby a hlasitě zpívali. Když song dohrál, Naruto ze sebe něco vysypal a se smíchem se odebral na toalety. Zapadl do kabinky a po chvíli, značně ještě uvolněnější vyšel. U mušle stál zrovna černovlasý chlapec. Měl na sobě černé tenisky, kalhoty téže barvy, na kterých se vyjímaly schválně způsobené díry, pásek s pyramidkami a modré tričko s potiskem. Chlapec si Naruta očividně všiml, protože k němu upřel pohled, po pár okamžicích zapnul poklopec a přešel k umyvadlu, stejně jako blonďáček. Naruto ho stále po očku sledoval, zatímco si myl ruce. Černovlásek jménem Sasuke ho v činnosti napodoboval. Po chvíli Naruto vypnul vodu, utřel si ruce a už měl v plánu odejít, když ho za ruku, chytlo něco chladného. Otočil se, ale nevysmekl se. Jeho blankytné oči se střetly s temně černými.

"Tohle ti vypadlo" Řekl Sasuke a podával blonďáčkovi papírek s načmáraným číslem, který dostal od nějaké holky jménem Hinata. Naruto se pro něj natáhl a schoval ho zpátky do kapsy.

"Díky" Opáčil a zadíval se ještě více na něj. Čekal, že teď ho ta chladná dlaň pustí, ale ničeho takového se nedočkal. Naopak. Sasukeho dlaň ještě více sevřela tu jeho. Najednou, v jeden nestřežený okamžik si ho černovlásek prudce přitáhl a nedočkavě si ukradl jeho rty. Nejdřív se svými třel o ty jeho, než si začal vymáhat přístup do té zakázané jeskyně. Naruto ač značně vykolejený, mu to po chvilce dovolil. Aby ne, byl celkem dost nalitý, takže mu ani nepřišlo divné, že se právě na záchodech líbá s klukem, kterého ani nezná. Sasuke dál prozkoumával každou skulinku blonďáčkových úst, přičemž dlaněmi mapoval celé jeho tělo. Naruto se pod jeho dotyky svíjel jako ještěrka na sluncem vyhřátém kameni. Jedním skoro nepostřehnutelným pohybem si k sobě Naruta otočil zády a zaměřil se na jeho krk. Zasypával ho polibky, občas jemně skousnul a vzápětí dané místečko ošetřil mrštným jazýčkem. Jeho studené dlaně stále putovaly po Narutově těle. Od krčku se pomalu přemisťovaly před hruď až k bříšku a ještě níž. Když se dotkly Narutovy vybouleniny, která se vykreslovala pod kalhotami, Naruto ze sebe vyrazil trhavý sten. Sasukeho rty se stále věnovaly blonďáčkově krku, jeho dlaně už se opět přemístily na hruď. Zajely mu pod tričko a zastavily se u vášní ztvrdlých bradavek. Několikrát kolem nich obkroužily kružnici, jindy je zase stiskly nebo si s nimi jen pohrávaly a dráždily je. Naruto ze sebe vyrážel jeden sten za druhým. Kalhoty v oblasti rozkroku se prudce napínaly a jeho penis pulsoval. Sasuke se po chvíli přestal věnovat jeho bradavkám a přes bříško se dostal až k blonďáčkově poklopci, který jedním tahem rozepnul. Stále chladnou dlaní mu zajel mezi nohy a jemně, přesto dráždivě začal třít jeho úd. Přejížděl po celé jeho délce, občas ho prudčeji stiskl, jindy zase palcem přejel přes žalud. Naruto zrychleně dýchal a s každým tahem stále více sípal. Ani si nevšiml, že ho neznámý černovlásek vyprostil z kalhot a trenek, které se mu teď houpaly u kolen. Sotva zaregistroval jednu nezbednou ručku tlačící se mezi jeho půlky. Sasuke stále třel jeho penis, zatímco druhou rukou se pomalu protloukával k Narutově otvoru. Když se v momentě otevřely dveře. Oba chlapci se najednou spěšně zarazili a Naruto si vyjukaně začal natahovat kalhoty. Dotyčný co právě přišel se na ně se smíchem díval, něco zamumlal a vrávoravě zase odešel. Blonďáček už, už se chystal taky rychle odejít, když ho Sasuke zastavil.

"Jdeme k tobě?" Ani to neznělo jako otázka, ale jako oznámení. Naruto nasucho polknul a vytřeštil na něj oči.

"Co..jak...ke mě?" Vykoktal.

"Snad si nemyslíš, že tě je tak nechám odejít..." Hlesl Sasuke a přitiskl se k blonďáčkovi. Opět si uloupil jeho ústa pro sebe. Natiskl se na něj, a co nejintenzivněji se třel o jeho stále ještě neuspokojený klín. Naruta to opět vyburcovalo natolik, že kdyby ho Sasuke nezastavil, "udělal" by to přímo na záchodě.

"Zaveď mě k tobě" Naléhal Sasuke a Naruto jako poslušná školačka učinil, co po něm černovlásek chtěl. Mlčky s občasnými přestávkami na dlouhé dravé polibky se dostali až k Narutovy domů. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Sasuke na ně blonďáčka prudce přirazil, otočil si ho zády a nedočkavě se začal dobývat pod jeho kalhoty, které v dalším momentě stejně jako trenky skončily na zemi. Sasuke začal prudkými pohyby zpracovávat jeho ztopořený penis a nenasytně zkoumat Narutův otvor. Blonďáček zhluboka vydechl, když se do onoho místa zabořil chladný prst a po chvíli ho následoval další a další. Sasuke pomalu připravoval blonďáčka na vpád něčeho mnohem mohutnějšího a nenasytnějšího. O tom se taky v dalším okamžiku mohl přesvědčit, když se do jeho útrob začal pomalu sunout Sasukeho penis. Naruto pevně stiskl ruce a čelem se opřel o chladné dveře. Sasukeho dlaně stále zpracovávaly jeho úd a jeho ústa se pro změnu věnovaly blonďáčkově šíji, kde zanechávaly vlhkou cestičku. Sasuke do něj pomalým tempem zasouval svůj ztopořený penis, Naruto sotva popadal dech.

"Dělej...víc.." Pobízel černovláska, který si ale dával na čas. Naruto to už nevydržel a prudce se prohnul proti němu. Tělem mu projelo bolestné zachvění, které ale vystřídalo něco mnohem slastnějšího a vzrušujícího, tedy to, když se penis v jeho těle začal pohybovat v intenzivním rytmu a s každým dalším přírazem se čím dál víc třel o místečko, které Naruta přivádělo k šílenství. Mezitím se Sasukeho rty věnovaly Narutově krku a jeho pravačka stále udržovala tření blonďáčkova penisu. Naruto už zběsile lapal po dechu a prudce dorážel proti Sasukemu. Po pár dalších přírazech se domem ozvalo dlouhé zasténání. Sasukeho ruku potřísnila bílá tekutina. Narutem projel silný záchvěv, po němž se udělal i Sasuke. Ještě chvíli setrval svým penisem v Naruto těle, než ho už značně ochablý vytáhl. Blonďáček opřený o dveře ztěžka oddechoval. Sasuke ho políbil na šíji a v jeho doprovodu se oba přemístili do Narutovy postele. Blonďáček si na Sasukeho hrudník položil hlavu a za opakující se melodie jeho srdce usnul.

.........

There's a stranger in my bed,
There's a pounding in my head
I smell like a minibar......


Ráno se probudil Naruto jako první. Zmateně s hlavou plnou bolesti se rozhlížel po pokoji. Chvíli trvalo než mu došlo kde to je. A ještě déle trvalo, než si všiml osoby ležící vedle něj. Kdo to je? Prolétlo mu hlavou... Když v tu se otevřely černovláskovy oči. Zamžoural a trochu se protáhl, když mu pohled spočinul na Narutově vyděšeném obličeji, usmál se.

"Dobré ráno. Kolik je?" Zeptal se...

"Kdo si?...Vlastně co děláš v mojí posteli..?" Vyhrknul blonďáček a prudce se postavil. Vzápětí mu to došlo, podle bolesti jeho pozadí.

Last Friday night
Yeah we danced on tabletops
And we took too many shots
Think we kissed but I forgot

"Nepamatuješ si to?" Optal se Sasuke. Naruto jen záporně zavrtěl hlavou.

"Byli jsme oba opilí... Co se stalo.. Se stát nemělo" Sykl a sklonil hlavu.

"Dám si sprchu a.. Budu rád, když už tu nebudeš, až se vrátím." Dodal blonďáček a během vteřiny zmizel v koupelně. Sasuke za ním nechápavě zíral, ale nakonec se zvedl, oblékl se a na papír napsal "Opilý si byl jen ty". S tímto gestem se vypařil. Vlastně to tak plánoval, šlo jen o to užít si s klukem, co ho zaujal a pak zmizet. Naruto si tu noc moc nevybavoval, ale věděl, že to v tu chvíli prostě chtěl.

I'm screwed
Oh well
It's a blacked out blur
But I'm pretty sure it ruled
Damn

.........

Od té osudné noci utekl přibližně měsíc. Nenastal den, kdy by Naruto nezatoužil znovu vidět ty onyxově temné oči. Neznal ho, a přesto v něm ten černovlasý kluk vyvolal něco nezvyklého. Dokonce to vypadalo, že se do něj zamiloval. Naruto právě zamyšleně kráčel potemnělou ulicí, když do někoho znenadání vrazil.

"Promiňte, nedíval jsem se...." Vyhrknul, ale vzápětí se zarazil, když uviděl, dva velké černé korále.

"Ty..ty.." Začal blonďáček koktat. Černovlásek se na něj chvíli díval, než mu došlo o koho jde. Prozradily ho jeho nebesky modré oči, opálená kůže a blond vlasy.

"Sem to já" Opáčil Sasuke.

"Já.." Naruto stále ještě nenacházel ta správná slova, ale Sasuke ho předběhl.

"Sem rád, že tě vidím... Víš, stýskalo se mi po tobě.. Tvých očích.. doteku..." Hlesl.. hlas ho pomalu zrazoval. Naruto nejdříve nevěděl co udělat, ale když ucítil opět ten chladný dotek jeho rukou na tváři, celý se rozechvěl a jako by to dělal pořád, se přisál k jeho rtům. Kdoví jak dlouho tam stáli v objetí...

"Zamiloval jsem se do tebe, už když jsem tě poprvé viděl na těch záchodech.." Hlesl Sasuke blonďáčkovi do ucha. Jeho tělem projelo zachvění, způsobené Sasukeho horkým dechem, který se odrážel od opálené pokožky blonďáčka.

"Už nikdy tě nechci nechat odejít... Nechci aby se opakovala jen další noc, která zase hned skončí.. Chci konečně znát tvé jméno.. A nikdy nezapomenout tvé doteky.. Nikdy nepřestat vidět tvé oči..." Vzdychal Naruto během polibků, kterými zasypával Sasukeho rty.

"Nikdy se to už nestane. Nedovolím ti znovu mě odehnat. Teď už se mě nezbavíš" Opáčil Sasuke a jemně Narutovy skousnul spodní ret.

"To ani nechci." Hlesl mu Naruto do úst a hladově se k nim přisál. Oba chlapci zůstali stát v temné uličce. Bez světla, které by narušovalo intimitu. Bez lidí, kteří by je pozorovali. V objetí, doprovázeném polibky a ticho narušujícími vzdechy.

This Friday night
Do it all again
Do it all again
This Friday night
This time,butforever!