Sen, jenž se stal skutečností? 6. Kapitola

11. září 2011 v 8:09 | Christine |  Sen, jenž se stal skutečností?

Sen, jenž se stal skutečností? 1. kapitola




Nemocničním pokojem se nesl odér desinfekce. Skrz žaluzie na oknech do místnosti proudilo ne zrovna příjemné ostré světlo. Na holých bílých stěnách se usazovaly stíny a tvořily prazvláštní ornamenty. Po chodbách nemocnice chodily sestry a roznášely pacientům léky. Všude panovalo ticho. Až na jeden z pokojů, kde mezi sebou diskutovaly dvě osoby. Mladý černovlasý chlapec se starší blondýnkou.

"Takže se jmenuješ Sasuke? A dál?" Optala se žena jménem Tsunade. Alespoň tohle Sasuke věděl, protože slyšel, jak jí zrovna tímhle jménem oslovuje onen muž s maskou. Vlastně už od začátku tušil, jak se jmenuje. Zná jí. Zná je všechny. Zná je z anime, které sleduje. Ale pořád mu nešlo do hlavy, jak se sem dostal. Bylo to absolutně nelogické, ale s tím teď nic neudělá. Je tu a musí se nějakým způsobem přizpůsobit a zjistit, jak se odsud dostat.

"Ano Sasuke" Přikývl černovlásek a oči upřel do sněhobílé pokrývky, která mu halila tělo od bříška níž.

"A dál... Hm... Já nevím" Hlesl rozpačitě a rozhodil rukama do stran. Jasně, že si na všechno moc dobře vzpomínal, ale kdyby to řekl, vážně by ho měli za blázna a bůh ví, jak by tady skončil. Prostě bude muset mlčet. Zatajovat informace o sobě nebo si jednoduše vymýšlet.

"A na něco jiného z minulosti si vzpomínáš?" Vyzvídala blondýnka. Urovnala si notes, který jí hověl na klíně, a propisku promnula mezi prsty. Černovlásek k ní zvedl oči a zavrtěl hlavou.

"Ne. Vůbec na nic."

"Podle vyšetření to vypadá na dočasnou ztrátu paměti. Což znamená, že časem by sis měl vzpomenout na všechno. Doufejme tedy... Prozatím zůstaneš pár dní v nemocnici a pak se uvidí co s tebou. Třeba si do té doby na něco vzpomeneš" Usmála se blondýnka a vstala. Černovlásek jí to jen mlčky odkýval a hlavu si opřel o měkký polštář. Dveře tiše klaply, když Tsunade odešla z pokoje. Sasuke ještě chvíli slyšel klapot jejích bot, jak dopadaly na podlahu, než se úplně vytratil.

"Co tady vůbec dělám" Zaúpěl černovlásek a zavřel oči. Stále se cítil hrozně slabý a unavený, což vedlo k tomu, že po několika minutách usnul.

............

Dveře pokoje se s obrovským hlukem otevřely. Dokonce tak vehementně, že narazily do zdi, kde zůstala malá oděrka způsobená klikou.

"Naruto! Chovej se slušně, jsme v nemocnici!" Ozval se dívčí hlas a vzápětí do pokoje doslova vlétl blonďatý chlapec, který se zastavil až o protější zeď.

"Sakura-chan! To bolelo..." Zasténal blonďáček a sápal se na nohy, držíc si bouli na hlavě. Z postele celou situaci sledoval černovlasý chlapec. Vyděšeně přelétával pohledem z jednoho na druhého a nestačil nabírat vzduch do plic.

"Už si se probral? To je skvělé" Zajásala růžovovláska, když si ho všimla. Drobnými krůčky k němu docupitala a posadila se na židli, která stála vedle postele.

"Jak se cítíš? Prý si nic nepamatuješ? To se určitě brzo zpraví" Vyhrkla na Sasuke a ten jen mlčky přikyvoval.

"Sakura-chan má pravdu!" usmál se blonďáček, kterému se konečně podařilo vstát. Teď stál za židlí Sakury a usmíval se.

"Eh... Snad ano" Hlesl Sasuke a mírně přikývl, pořád měl v očích překvapený výraz. Sakura i Naruto si ho prohlíželi, cítil se jak zvíře v kleci. Černovlásek sklopil hlavu a zadíval se zas a znovu na bílou přikrývku. Sakura si toho všimla a začervenala se.

"Eh promiň. Měli jsme se představit. Já jsem Sakura a to pako za mnou je Naruto" Usmála se.

"Sakura-chan, nebuď taková datte..."

"Naruto" Přerušila ho a dál se mile usmívala na Sasuke. I ten se chtíc nechtíc musel usmát. Tohle škádlení ho vždycky, když sledoval anime, rozesmálo a teď to viděl na vlastní oči, což bylo ještě vtipnější než si myslel.

"Tak Sasuke kdy tě pustí?" Optala se a dál na něj upírala své zelené oči.

"To nevím, ale během pár sní nejspíš..." Odpověděl Sasuke, který se pořád nemohl vzpamatovat, z toho, že mluví s někým, koho zná ze seriálu.

"Štěstí, že tě Naruto našel. Viď Naruto?" Usmála se a otočila se na blonďáčka, který stál za ní.

"Naruto?" Promluvila znovu, když si všimla, že jí Naruto nevnímá. Blonďáček upíral své blankytně modré oči na Sasuke a hltavě si ho prohlížel.

"Uhm..cože?" Optal se, když od něj odtrhnul oči.

"Naruto!" Vypískla růžovláska a už se mu chystala vrazit další.

"Sakura-chan!" uhýbal Naruto. Uskočil dozadu a naboural do zdi. Jen tak tak se sesunul dolů. Sakury pěst vrazila do zdi a zanechala za sebou slušnou díru.

"Sakuro! Nemyslím si, že by Tsunade byla nadšená, že jí ničíš nemocnici. To samé platí pro tebe Naruto" Ozval se zčista jasna mužský hlas.

"Hehe Kakashi sensei" Zamumlala Sakura a na tváři se jí usadil nevinný úsměv. Kakashi se pod maskou ušklíbl a zadíval se na Sasukeho. Ten mu pohled oplácel. Prohlížel si Kakashiho masku, která mu kryla ústa i nos a zároveň zkoumal ochranou čelenku se symbolem vesnice, která se mu táhla přes oko. Moc dobře věděl, co se pod ní skrývá, ale takhle naživo to prostě bylo jiné. Plné očekávání a překvapení.

"Jen jsem se přišel podívat, jak se daří našemu neznámému" Syknul Kakashi, svým obvyklým hlasem.

"Uhm už je mi lépe..." Hlesl Sasuke a mírně se pousmál.

"To je dobře" Opáčil Kakashi a pohled upřel na Naruta a Sakuru.

"Vy dva... Nemáte takhle náhodou trénovat?" Zamračil se. Sakura zrudla a Naruto se ušklíbl.

"Kakashi-sensei, mysleli jsme, že když jste odešel, máme už volno" Odvětil Naruto a podrbal se na hlavě. Blond vlasy se mu zaleskly ve světle, které se vtíralo do místnosti.

"Naruto! Zrovna ty žádné volno nepotřebuješ... Oba se vraťte k tréninku, přijdu si vás zkontrolovat" Rozkázal a s knížečkou mu obvyklou zmizel v obláčku mlhy.

"Sám se určitě někde uleje a bude si číst ty své prasečinky" Hudroval Naruto a přitom si mnul ruce. Sakura jen mlčky přikývla a pohledem se vrátila k Sasukemu.

"Tak mi budeme muset jít. Sám si to viděl..." Zvedla se a protáhla se jako kočka na slunci, přitom vrhla zářivý úsměv na černovláska. Ten jen přikyvoval.

"Ráda bych se za tebou zase zítra zastavila, když ti to nebude vadit... Přinesu ti třeba nějaké ovoce, to teď budeš potřebovat." Usmívala se.

"Já přijdu se Sakurou-chan" Oznamoval modročko. Sakura se na něj, ale jen zamračila a praštila ho do ramene.

"Já jsem to řekla první" Prskala a tlačila Naruta ven ze dveří.

"Ale Sakura-chan! Já chci jít taky" Namítal blonďáček a vehementně rozhazoval rukama do stran.

"Naruto! Chováš se jak malé děcko!" Vypískla Sakura rozčíleně a vzápětí nic nevědoucímu Narutovi vrazila.

"Sakura-chan! To ty jsi s tím začala!" Bránil se Naruto. To už se, ale za oběma zaklaply dveře. Klika cvakla a v pokoji se rozhostilo ticho. Jen tlumený hlas nesoucí se z chodby nemocnice se do místnosti dostal. Sasuke se ještě stále překvapeně díval na dveře.

"Oni jsou vážně cvoci" Chtíc nechtíc se nad celou situací musel zasmát. Hlavu si opřel o měkký, sněhově bílý polštář a zadíval se skrz sklo z okna. Slunce skoro zapadalo a ozařovalo oranžově koruny stromů. Z venku se k němu linul tichá zpěv ptáků a hlasy lidí z vesnice, kteří mezi sebou živě diskutovali. Byl sám, ale poprvé za celou dobu se tak necítil. Pořád mě pocit jako by tohle všechno byl jen sen, z kterého se zase probudí. Ale i ta skutečnost, že to tak nejspíš není, mu přestávala vadit. S tichým povzdechnutím zavřel oči a zaposlouchal se do tlumených zvuků, které ho obklopovaly.


 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ta nejhloupější (13let ) Ta nejhloupější (13let ) | Web | 11. září 2011 v 8:21 | Reagovat

Až budu mít čas, přečtu.. :D

2 Smajli Smajli | Web | 11. září 2011 v 10:30 | Reagovat

Chmhm, mám ten pocit že se do Sasukeho zakoukala Sakura i Naruto, to by mohlo být zajímavé =D Skoro Sasukemu závidím, taky by mi nevadilo podívat se do Konohy... Pěkná část, jenom tam máš pár gramatických chyb, ale to se vsákne ;)

3 Pea Pea | 11. září 2011 v 10:36 | Reagovat

Povedené a hlavně originální :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama