Od lásky až k nenávisti a zase zpět (Itachi/Sasuke)

8. září 2011 v 16:34 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky


Varování: Tak tahle povídka je ve VYPS a já jí konečně můžu zveřejnit i na blogu...


Vzduchem se nesl těžký, železitý pach krve. Ticho lesa protínalo cinkání, jak o sebe narážely kunaie a shurikeny a navíc občasný bolestný výkřik.

"Nikdy mě nedokážeš porazit, bráško. Nedokážeš mě natolik nenávidět, aby si mě zvládl zabít. Jsi prachobyčejná nula, co si nezaslouží žít." Krutá to slova. Krutá pro toho, komu patřila. Vítr je roznášel všude po okolí stejně tak jako pohrdavý smích, který následoval hned po tom, co dotyčný dokončil svůj proslov.

"Měl si mě zabít v tu chvíli, kdy jsi tak krvelačně zabíjel celý náš klan." Vykřikl rozhořčeně chlapec stojící naproti staršímu bratrovi. Ten se jen znovu pohrdavě rozesmál a bez jakýchkoliv potíží se vyhnul shurikenu který byl na něj hozen.

"Pořád si ještě malé bezbranné dítě. Byl jsi a zůstal jsi jím. Vůbec si nezesílil." Smál se dál Itachi a prohlížel si bolestně zkřivenou tvář svého bratra. Ten jen polykal slzy, které se mu draly z očí a stékaly po tvářích. Pálilo to. Slzy se mísily s krví z poraněné tváře. Sasuke nechápal, proč zrovna on přežil. Proč zrovna on byl vystavený té největší bolesti. Žít pro pomstu. Žít sám. Žít s tím že vrah rodiny je jeho vlastní bratr. Netušil jak to bylo doopravdy. Věděl jen to, že vrahem byl bratr a to mu k rozhodnutí, že se pomstí, stačilo. Nedokázal žít s faktem, že kvůli němu tolik trpěl, žít s tím že on dokázal zradit rodinu.

"Nechal si mě tehdá žít! Proč?" Křičel mladší Uchiha, sotva se držejíc na nohou. Itachi se začal přibližovat. Nebezpečně, jako užovka proplétající se hustou trávou. Sasuke začal couvat. Krůček po krůčku, střídavě pohledem mapoval Itachiho a cestu, která se za ním krátila. Narazil. Zády narazil do chladné skály. Před obličejem se mu vybavil celý jeho dosavadní život. Většinou lidé vzpomínají na to hezké, co je potkalo. Nikoliv však Sasuke. Viděl svojí matku a otce. Jejich krví zalité oči a bolestný výraz ve tváři.

"Miluju Vás" Vyšlo z těch rozklepaných úst mladšího hocha. Smířil se s tím, že se nikdy nepomstí. Jediná příznivá vidina byla ta, že se setká s nimiž, které tolik miloval.

"Miluješ někoho, kdo se o tebe nezajímal? Pamatuješ... Já jsem byl ten, kterého sledovaly všechny oči z klanu. Věřili mi a podporovali mě. Vzápětí však obrátil.

"Dusili mě a vnucovali mi svoje cíle" těch posledních pár slov pronesl Itachi s naprostým odporem. I jemu bylo do hlavy natlačeno jen to špatné. Kdysi svojí rodinu miloval. Kdysi. Nyní stál před svým mladším bratrem, jediným člověkem, kterého nechal přežít.

"Máš pravdu Itachi" Vypadlo ze Sasukeho a zvedl oči, aby se pak dlouze zadíval na Itachiho. Jeho pohled byl překvapený a taky plný otazníků.

"Milovali tě a ty si je i přesto dokázal zabít. Nikdy nebudu jako ty. Nikdy bych tě nezabil. Jsi můj bratr, kterého jsem miloval a vzhlížel k němu. Obdivoval ho. A na tom se nic nezmění. Snažil jsem se. Ale ty jsi jediný, který mi zbyl a já... chci si uchovat to hezké. To co bylo. Chci si uchovat bratra, který mě miloval, tak jako já jeho" Sasukeho oči se leskly, slzy stékaly po tvářích a neslyšitelně dopadaly na zem, kde se vsákly. Obloha byla až nepřirozeně modrá. Slunce skoro zapadalo. Bojovali tu celý den a teď měl přijít konec. Tolik vytoužený a přesto plný strachu. Itachi si mladšího bratra prohlížel, přiblížil se ještě blíž a natáhl k němu ruku. Sasuke instinktivně ucukl a zavřel oči. Nic. Jen letmý dotyk na jeho tváři.

"Zabil jsem ti všechny. Jak mě přesto všechno můžeš milovat?" Itachiho hlas byl zoufalý. Jak by mohl zabít i jeho. Potom co mu řekl. Už kdysi ho nedokázal zabít. Byl dítě s tak čistou a nezkaženou duší. A teď i potom všem tu před ním stál. Pořád stejný jako kdysi. Sasuke neodpovídal. Otevřel oči a podíval se na bratra. Měl bolestný výraz, který halil celý jeho obličej.

"Nenáviď mě" Zakřičel. Jednou, dvakrát, třikrát. Poté to Sasuke přestal počítat. Díval se na něj. Ta slova. Ta slova ho utvrzovala v tom, že ho Itachi kdysi taky miloval. Kdysi a možná i teď.

"Vždycky si byl pro mě něco víc, než jen bratr" Hlesl Sasuke. Itachi přestal křičet a podíval se na něj.

"Co, když ne jen bratr?"

"Miloval jsem tě. Tehdy, teď a budu i potom" Šeptal Sasuke, přesto každou chvíli tušil smrtící ránu. Itachi naň zíral. Nevěděl co říct, co udělat. Tehdá to byl důvod, proč ho nezabil. Nemohl, miloval ho. A teď tu stojí a říká to samé. Jeho myšlenky byly tak neforemné. Mlátily sebou sem a tam, narážely, hádaly se. Sehnul se a přitiskl Sasukeho na skálu za ním. Dlaň opřenou o jeho hruď. Rty pomalu se blížící k jeho tváři. Itachiho jazyk se pohnul. Vyrazil mrštně z úst a obkreslil táhlou ránu na bratrově tváři.

"Co..to děláš?" Zakoktal Sasuke. Nevěděl, co cítí. Možná bolest, možná strach, a nebo vzrušení?

"Nemůžu tě zabít. Už kdysi jsem to nedokázal a nedokážu to ani teď." Itachiho hlas byl nejistý, plný bolesti a strachu. Tohle je bratr, který mě má zabít?

............

Itachiho levačka se stále opírala o bratrovu hruď, čímž mu způsoboval bolest, kterou si ani neuvědomoval. Druhou rukou přejížděl po jeho tváři. Sem a zase zpět. Netrvalo to dlouho a jeho rty se dotkly těch bratrových. Jen lehce. Jen na okamžik. Byly tak jemné, vlhké, horké... Sasuke se zachvěl. Stál tu a čekal na smrt, místo toho dostával jen přísuny vzrušení a rozkoše. Byl tak moc zmatený, nedokázal myslet. Bylo mu to jedno. Ať si s ním bratr dělá, co chce, na jeho slovech to nic nezmění.

............

Teď už se jeho rty opět věnovaly rtům patřícím tomu, kterého měl zabít. Jenže teď chtěl jen jediné. Dotýkat se ho. Cítit ho na svém těle. Líbat ho. To vše se mu mělo během pár okamžiků splnit.

............

Itachi hladově plenil Sasukeho ústa, nořil do nich svůj jazyk a mazlivě se otíral o patro. Skoumal každou skulinku. Mísil jejich sliny i krev. Jeho ruce putovaly po trupu mladšího bratra. Jedním tahem stáhl dříve sněhobílou košili z jeho ramene a rty se přisál k jeho krku. Sténali. Z úst obou se nesly zvuky dokazující slast, kterou si vzájemně způsobovaly. Itachiho jazyk putoval stále níž a níž, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku. Košile se již povalovala na zemi, když Itachi svým jazykem obkroužil kružnici kolem Sasukeho pupíku. Pomalým plynulým tahem mu stáhl z boků přebytečné oblečení. Sasukeho úd už se tyčil do značné výšky a pulsoval vzrušením. Itachi se ho dotkl prsty, poté ho obemknul a pomalými, ale jistými tahy ho začal zpracovávat. Jazyk mu kmital po štěrbině na jeho špičce, laskal mu uzdičku a olizoval ztmavlý žalud, na kterém se ronila kapička touhy. Sál Sasukeho úd, občas ho jemně skousnul, aby bolavé místečko vzápětí ošetřil jazykem. Netrvalo dlouho a Sasukeho dech se zrychlil na maximum. Z úst se mu draly dlouhé táhlé výkřiky, ruce nořil do vlasů staršího bratra. Přál si vyvrcholit. Jenže Itachi toho těsně před koncem nechal. Z úst Sasukeho vyšlo něco jako protestní sten, ale hned na to ho umlčili rty bratra. Líbal ho hladověji než před tím, mezitím mu třel ztopořený úd a hladil ho po těle. Ruce mladšího hocha skenovaly každý záhyb Itachiho těla. Ten svým jazykem právě setřel kapičku potu, která Sasukemu stékala po spánku. Ačkoliv ho polibky od bratra vzrušovaly a skoro dováděly k šílenství, chtěl víc. Jedním prudkým pohybem si k sobě Sasukeho otočil zády. Šíji krátkovlasého chlapce začal zasypávat drobnými, skoro motýlími polibky. Jeho rty kmitaly po alabastrově zbarvené kůži níž a níž zatímco jeho ruce kroužily po chlapových hýždích. Nejdříve je jen hladily, poté i tisky, až se začaly drát mezi oné dva vrcholky. Itachi objel ukazováčkem vstup do bratrova těla. Po pár okamžicích slabě přitlačil a nechal ho zmizet v Sasukeho konečníku. Mladšímu Uchihovi se z hrdla vydral další, už několikátý sten. Itachiho ten zvuk povzbudil k další činnosti. Prsteníček i prostředníček se schovaly mezi Sasukeho půlky, avšak netrvalo dlouho a nenechavé prsty vystřídalo něco většího a tvrdšího, něco, co bylo plné touhy a chtíče po uspokojení. Sasuke se o něco víc předklonil a dlaněmi se opřel o skálu, u které stále stál. Bolelo to. Avšak veškerá bolest se mísila se vzrušením, které mu následné přírazy poskytly. Stačilo aby Itachi svým údem zavadil o jakousi uzlinku. Sasuke se roztřásl a prudce se prohnul proti bratrovy. Itachiho úd v něm byl až po kořen a přinášel mu pocit nepoznané slasti. S každým dalším přírazem se jeho úd nořil do bratrova těla a steny chlapců sílily. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Jen pár přírazů a Sasukeho bříško pokropila bílá tekutina. O moment později jeho tělo zaplavila další příjemný pocit. Pocit, když se do něj jeho bratr udělal. Nevydržel stát. Kolena se mu klepala a během okamžiku se Sasuke ocitl na zemi. Itachi nad ním stál a pozoroval ho. Už před tím tušil, že ho nedokáže zabít, ale teď si tím byl naprosto jistý. Kdo ví, jak to teď bude dál? Vrátí se Itachi zpátky k Akatsuki s tím, že bratra zabil nebo s ním zůstane a společně se ukryjí? Ale co Sasuke? Nezatouží po návratu do Konohy? Nebo to vše byla jen hra, aby se lépe dostal k Itachimu a mohl ho později zabít? Kdo ví... Není lepší žít v optimistické iluzi, než se dozvědět možná krutý konec?!




 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 18. prosince 2011 v 15:21 | Reagovat

Zatraceně skvělé!!!!!!!!!! Asi ani není víc co dodat. :-D

2 YaoiAnimeFanusicka YaoiAnimeFanusicka | E-mail | 4. prosince 2013 v 14:34 | Reagovat

ja asi odpadnem !!!!!! to su tak dokonale yaoi poviedky :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama