Možná šťastný konec? 1. část

19. září 2011 v 20:07 | Christine |  Možná?
Tak první část pro osůbku, co si jí přála.. Však on ví... ještě by měly být další dvě části, ale kdo ví :D Foto pouze ilustrační, osoby údajně smyšlené, ale kdo by tomu věřil :D


Ticho v pokoji protnulo hrůzostrašné pípání budíku. Tolik nenáviděný zvuk. Blonďáček rozespale otevřel blankytně modrá očka a namátkově nahmatal přístroj, jenž vyváděl tolik rámusu. Zaklapl čudlík a pokojem se opět rozhostilo ticho. Býval by ještě usnul, kdyby se neozval ženský hlas volající jeho jméno.

"Tome, honem vstávej nebo zase přijdeš pozdě!" Burácela matka zpod schodů.

"Vždyť už jsem vzhůru!" Namítl Tom a otráveně se vymotal z deky. Zaplavila ho vlna chladu. Nebylo se čemu divit. Topení bylo vypnuté, ačkoliv venku teplota dosahovala sotva pěti stupňů. Byl pozdní listopad, skoro se schylovalo k prosinci a počasí za okny tomu plně nasvědčovalo. Obloha zahalená šedí, mlha obklopující celé město a drobné vločky sněhu snášející se k zemi.

"Nesnáším vstávání, nesnáším školu, nesnáším zimu..." Sykl Tom a vrávoravě přešel do koupelny. Skoro se lekl, když se viděl v zrcadle. Rychle s tím něco udělal, vyčistil si zuby a vrátil se do pokoje, aby se oblékl. Hodil na sebe tmavé džíny, bleděmodré tričko, které skvěle ladilo s jeho očima. Zbytek učení co se mu od včerejška povaloval na stole, nacpal do tašky a seběhl schody. Na jeden zátah vypil odporně vychladlé kafe a s bundou v ruce se vyřítil z domu, aby jen taktak stihl autobus. Vzduch v tom zatraceným dopravním prostředku v podstatě nebyl. Nejraději by otevřel okno, ale ta zima za sklem vypadala ještě hůř. S nadšením se po pár zastávkách dostal ven. Jenže radost ho hned přešla, když ho do obličeje udeřil silný vítr doprovázený sněhovými vločkami.

"To je kosa.." Zadrkotal zuby a zapnul si bundu až k bradě. Co nejrychleji se přemístil ke vchodu do školy. Na chodbě se málem natáhl na roztávajícím se sněhu, který lidem opadával z bot.

"Chceš si zlámat nohy?!" Zajíkl se hnědovlásek, když ho zezadu podepřel. Málem to neustál, bývali by se na zemi váleli oba.

"No do háje! To ten den začíná. Otravnej budík, studený kafe, narvanej autobus a teď si tu málem rozbiju tlamu!" Prskal Tomáš na všechny strany a vražedně se mračil.

"Prosté díky by stačilo." Zasmál se hnědovlásek jménem Honza. Oba se znali sotva pár měsíců, ale i tak byli nerozlučnou dvojkou. Od kina, přes fotbal až ke koncertům. Jediné co je dělilo, byl školní den a dva roky života. Tomášovi bylo čerstvě sedmnáct a Honzovi patnáct. Poznali se spolu na gymplu, když do sebe náhodou vrazili na chodbě a Tomáš se rozmázl na podlaze, skoro tak, jako tomu bylo dneska.

"V překladu to díky znamenalo." Opáčil Tom a nevinně se zasmál.

"Jak jinak." Popíchl ho Honza a ušklíbl se.

"No jo tak dík a teď bys sebou měl hodit, za dvě minuty zvoní." Zasmál se škodolibě Tom a zmizel ve třídě. Honza se vyděšeně juknul na hodinky a spěšně vyběhl schody až do posledního patra, kde měli mít hodinu matematiky. Den se táhl tak jako každej jinej. Konečně odzvonilo a studenti se vyhrnuli na chodby. Někteří si posedali na lavičky, jiní se choulili u topení. Ne jinak tomu bylo u Tomáše, který drkotal zuby.

"Tady je ta naše zmrzlina. Děláš jako by ti byla zima." Smál se Honza, když k němu přišel s bagetou v ruce.

"To dělat nemusím, vážně je mi děsná kosa. Jak já tu zimu nesnáším." Sykl Tom a ušklíbl se."

"Vážně nechápu, co šílíš. Za prvé je tady teplo a za druhé zima je přece skvělá. Sníh, led a podobně. Co je na tom tak hrozného? Vůbec nic." Usmál se Honza a v očích mu zajiskřilo.

"Proč se ptáš, když si sám odpovíš..." Odsekl Tom a zamračil se. Honza ztuhl a dotčeně se na něj zadíval čokoládovýma očima.

"Co ti zase přelítlo přes nos? Nějaká ti dala kopačky?" Sykl naštvaně Honza a s uraženým obličejem se zase vrátil do své třídy. Zbytek dne se vlekl ještě víc, než tomu bylo předtím. Konečně se ozvalo poslední zvonění a Honza se úlevně vydal ze školy. Sotva zahnul za roh, někdo ho chytil za paži.

"Co je?" Prudce se otočil a dotyčnému se vyškubl.

"Ani si na mě nepočkal?!" Nadhodil Tomáš a strčil ruce do kapes.

"A? Vypadal si, že nemáš zrovna náladu..." Špitl Honza a rozešel se dál. Boty se bořily do vrstvy čerstvě napadaného sněhu a místy prokukoval nebezpečně klouzavý led.

"Počkej ne! Prostě jsem reagoval ukvapeně no... Vstal jsem levou nohou, nejspíš..." Hlesl Tom a chytnul hnědovláska za ruku, aby ho zastavil. Jenže ten se mu opět vyškubl.

"To se ti poslední dobou děje často, chováš se jak pitomec!" Sykl naštvaně a už chtěl pokračovat v cestě, když ho Tom prudce přirazil ke zdi školy, kolem které právě šli.

"A ty ses očividně nakazil že?" Opáčil pohrdavě Tom a sklonil se blíž k hnědovláskovi.

"Co to blbneš?" Vytřeštil oči Honza a zmateně si prohlížel čím dál tím více se přibližujícího blonďáčka.

"Je mi děsná zima." Špitl modroočko a čelem se opřel o Honzovo rameno, dlaněmi mu skrze rozepnutou bundu zajel až na záda a přitiskl se blíž. Tělo na tělo.

"Tome?!" Vypískl hnědovlásek a už se chystal, že se mu vyškubne. To mu Tom, ale v žádném případě nedovolil a ještě víc se k němu přitiskl.

"Zahřej mě." Špitl omámeně.

"Pusť mě, někdo nás tu uvidí... Zbláznil ses? Dal ses na drogy? Nebo si se opil? Dejchni na mě!" Koktal Honza a snažil se ze sebe Toma setřást. Díky tomu, že byl listopad, obloha byla zatažená, snášely se z ní drobné vločky a všude bylo šero.

"Promiň. Nevím, co to do mě vjelo... Dneska je to vážně divné." Tom se nepoznával. Právě tu stál se svým kamarádem a objímal ho. Nejradši by ho k té zdi přimáčknul a vzal si jeho tělo do parády. Viděl se, jak ho líbá na ten rozkošný krček, jak si hraje s jeho bradavkami a dlaní ho hladí mezi nohama. Otázkou zůstávalo zda-li se Honzovi nehoní hlavou totéž.

"Hoď sebou nebo nám ujede autobus a já tu nebudu dvě hodiny čekat." Špitl po chvíli trapného ticha Honza a rozešel se směrem k zastávce. Samo sebou štěstí zmizelo v nenávratnu, a oba přišli ve chvíli, kdy v dálce mizela koncová světla.

"Sakra..." Sykl Honza a ztrápeně si prohlížel jízdní řád.

"Vemu to pěšky, bude to rychlejší než tu dvě hodiny čekat." Nadhodil nakonec a po očku kouknul na Toma.

"Si blázen! V takovýhle kose nikam nejdu... Mám to o pěknej kus dál, než ty!" Nadával Tom a choulil se do bundy. I tak mu byla děsná zima a zuby mu stále klepaly o sebe.

"Tak zůstaneš u mě... A pojedeš dalším, stejně doma nikdo není. Zapaříme nějaké hry bo shlédneme pár filmů. Navíc, je pátek tak na tom nesejde." Nabídl mu Honza a čekal na reakci.

"A kde jsou rodiče a sourozenci?" Optal se nejistě Tom a probodával hnědovláska pohledem.

"Na horách... Odjeli předevčírem. Měl jsem jet taky, ale čekali mě nějaké písemky, tak jsem nemohl..." Vysvětlil Honza a schoval ruce v kapsách. I jemu začínala být zima.

"Barák sám pro sebe, to se máš. Tak když ti to nebude vadit, chvíli u tebe pobudu." Přikývl Tom a zaměřil se na jeho pronikavě čokoládové oči.

"Bych ti to nenabízel jinak ne? Ale dělej, jinak taky zmrznu." Špitl Honza a zabalil se do šály.

"Á náš vejtaha taky mrzne." Smál se škodolibě Tom celou cestu, která jim trvala dvakrát déle než obvykle. Do domu dorazili totálně promrzlí a mokří.

"Já už neudělám ani krok, přimrznul jsem." Koktal Tom, když si v předsíni sundával boty.

"Padavko, tady už je teplo." Zasmál se Honza a pověsil si mokrý kabát.

"Jsem totálně mokrej... Hnusná zima.. a sníh.. a.." Chystal se ještě něco říct, ale Honza ho zarazil.

"Půjčím ti nějaké oblečení, hlavně si přestaň stěžovat." Ušklíbl se a vyrazil do kuchyně, v závěsu za ním byl i Tom. Netrvalo dlouho a oba se pohodlně rozvalovali na pohovce, dívali se na filmy a ohřívali svá těla horkým čajem.

"Páni! Už je jedenáct!" Štěkl Tom a vyskočil z pohovky. Honza ho pobaveně sledoval.

"Za chvíli mi jede poslední autobus! To nestihnu! Sakra!" Nadával blonďáček a zmateně pobíhal po pokoji, hledajíc svoje oblečení.

"Tři, dva, jedna... Právě ujel." Smál se Honza a pobaveně se díval na hodinky.

"Hlavně, že se bavíš!" Sykl naštvaně Tom.

"Bavím, já mám kde spát... Jsem přeci doma. Ale copak budeš dělat ty, až tě vyhodím na mráz?" Smál se dál hnědoočko.

"Na to abys mě vyhodil, mě máš až moc rád" Opáčil klidně Tom a sedl si zpátky vedle něj.

"Mizero! Spát budeš ale na gauči!" Prsknul Honza a zvedl se, vzápětí ho ale Tom chytil za ruku a strhnul ho k sobě.

"Ale, ale! Já se těšil, že budu spát s tebou." Nadhodil Tom laškovně. Honza jen zavrtěl hlavou a se spoustou námahy se zvedl.

"Tady máš deku a dobrou." Hlesnul a hodil po Tomovi přikrývku.

"Však já za tebou stejně přijdu." Zasmál se Tom a uvelebil se na pohovce.

..............

Hodiny v obývacím pokoji ukazovaly půl druhé ráno. Měsíc prokukoval skrze žaluzie a blonďáčkovi nedal spát. Vlastně za to mohla především myšlenka na touhou se svíjejícího hnědovláska. Dvě hodiny a Tom se tiše vymotal z přikrývky. Zamířil do Honzova pokoje a zlehka stisknul kliku. Dveře se otevřely a on spatřil na posteli polonahého hnědovláska. Mlčky k němu přešel. Chvíli si ho prohlížel a nakonec si vlezl k němu pod deku. Nejdříve vedle něj jenom ležel, ale v dalším okamžiku se jeho dlaň vydala na průzkum Honzova těla. Od odhaleného rameny, po klíční kosti, letmý dotek na bradavce, prsty obkroužil pupík a nakonec se zastavil u lemu trenek. Neohrabaně se pod ně dostal a zlehka se prsty dotknul Honzova mužství. Následkem tohoto počinu ho probudil.

"Co se děje?" Špitl Honza a mžoural do tmy. Popravdě si ani neuvědomoval, že Tom má ruku v jeho klíně.

"Říkal jsem ti, že přijdu." Odvětil stejně tiše Tom a hladově se přisál k Honzově krku. Ten jen vyděšeně ucuknul.

"Přeskočilo ti?" Vyhrknul.

"Tady nás přece nikdo nevidí a já vím moc dobře, že to chceš stejně tak jako já. Tak se přestaň cukat." Sykl Tom a prsty odemkl Honzovo přirození. Ten jen přidušeně zasténal.

"Pusť mě!" Zasyčel a snažil se mu vyškubnout.

"Příště to zkus bez toho sténání, bude to přesvědčivější." Nadhodil Tom a znovu se rty zaměřil na jeho krk. Zasypával ho drobnými polibky a přitom dál dlaní zpracovával jeho úd. Nenasytně sál kůžičku na místě, kde se pod ní ukrývala jedna z hlavních tepen. Druhou dlaní mapoval jeho hrudník. Palcem dráždil bradavky a občasně se na ně zaměřil jazykem. Olízl je, zlehka skousnul a vzápětí je vsál do svých úst. Honza se pod ním svíjel blažeností, ale zároveň bojoval se svými zápornými pocity. Ovšem rozkoš, kterou jeho tělo přijímalo, měla navrch a za chvíli nevěděl o světě. Přidušeně sténal a zatínal prsty do přikrývky. Skousával si spodní ret, aby vzrušením nezačal křičet. Skoro se neudržel, když se Tomova ruka posunula o kousek níž a jako by skoro náhodou, se dotkla Honzova zadečku. Ukazováčkem obkroužil vchod do jeho těla a zlehka přitlačil. Honza si v tu chvíli skoro prokousnul ret, jak se nutil nezakřičet vzrušením a zároveň i částečnou bolestí. Tom si chvíli hrál na onom místě a vzápětí se vrátil k jeho údu. Sklonil se níž. Polibky putoval přes hrudník až k pupíku. Zanedlouho jeho ústa pohltila Honzovo mužství. Obklopilo ho vlhko a příjemné teplo. Celé jeho tělo se rozklepalo, když Tom pohnul hlavou nahoru a zase zpět dolů. Ústy přirážel proti němu, jazykem si hrál s žaludem a dlaní ho laskal všude, kde dosáhnul. Po několika tazích Honza dlouze zasténal, býval by se i udělal, ale Tom se od něj odtáhnul. Hnědovlásek něco nesouhlasně zamumlal a otevřel oči, aby se podíval co se děje. Tom se nad ním skláněl a prohlížel si jeho touhou zastřený pohled. Hnědovlásek mělce, ale rychle oddechoval a třásl se. Tomáš k němu vztáhl ruku a zlehka se dotkl jeho rtů, aby se k nim vzápětí přisál. Vzájemně si spolu jazyky hráli, blonďáček občas skousnul Honzovi spodní ret. Ten se pod ním svíjel a tiše sténal, pořád mu, ale pořádně nedocházelo, co se tu děje. Jenže slast, kterou ho Tomáš zásoboval, byla silnější než odpor, který k tomu cítil.

"Víš, že po tomhle jsem toužil už strašně dávno?!" Špitl Honzovi do ucha Tom a jazykem mu ho olízl. Hnědovlásek jen zavrtěl hlavou a dál se soustředil jen na ty příjemné doteky.

"Chci tě, moc tě chci..." Špitl zas a znovu Tomáš a dlaní mu zajel mezi nohy. Donutil ho roztáhnout je, aby se mezi ně sám vzápětí vtěsnal.

"Tome?.... Co to? Ne...to nedělej!" Vyhrknul Honza a snažil se ho od sebe odstrčit, ale naprosto marně. Nebylo to tak, že by nechtěl. Spíš se bál, jaké to bude.

"Neboj se Honzo, slibuju, že ti neublížím." Hlesl Tom a dlaní ho pohladil po tváři. Dlouze se mu zadíval do očí. Pohnul se až ve chvíli, kdy si byl naprosto jistý, že teď už bude Honza v pohodě. Dlaněmi mu sjel na boky a lehce si ho nadzvedl tak, aby do něj mohl proniknout. Stačila jen špička jeho penisu, která zmizela v Honzově zadečku, aby se z něj vydralo dlouhé zasténání. Netrvalo dlouho a byl v něm až po kořen. Zkušebně se proti němu pohnul a zlehka přirazil. Honza přivřel oči a slastně vydechl. Pro Toma, to bylo jako svolení v tom, aby pokračoval. Pomalu, ale dlouze proti Honzovi přirážel, ale postupně se jeho tempo zrychlovalo. Jak pomalu přicházel k vrcholu, dlaní obemknul Honzův penis a opět ho začal zpracovávat. Po pár okamžicích jeho ruku zalila lepkavá tekutina a v dalším momentě s posledním, nejprudším přírazem i on sám vyvrcholil. Ještě nějakou tu chvíli setrval v Honzově zadečku a zhluboka dýchal, než se unaveně svalil vedle něj. Honza sotva popadal dech a zběsile se třásl.

"Si v pořádku?" Optal se Tom a starostlivě se na něj zadíval.

"J-já, m-myslím, že jo.." Vydechl Honza a lokty se zapřel o postel, aby se nadzvedl a políbil Toma. Letmo se dotkl jeho rtů a dlaň mu položil na hruď.

"Už jsem ti někdy řekl, že tě miluju?" Pousmál se Tom. Asi to ani neměla být otázka. Tak či onak zůstala nezodpovězená. Honza si unaveně položil hlavu na jeho nahou hruď a zavřel oči. Bylo jim jedno, že v pokoji je díky otevřenému oknu děsná zima. Zahřívali se vzájemně svými těly, když spolu v objetí usnuli.

............

"Tady je zima" Špitl Tomáš a pokusil se rozlepit oči. V tom okamžiku se k němu přitiskl Honza, který se zrovna z kuchyně vrátil s hrnkem horkého čaje, který si teď hověl na nočním stolku.

"Teď ti bude tepleji..." Odvětil Honza a políbil ho na rty. Dlaněmi ho zlehka hladil po těle a vdechoval jeho vůni.

"Od teď mi asi nezbude nic jiného, než mít rád zimu." Pousmál se Tom a dlaní Honzu polaskal ve vlasech.





 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama