Možná nečekané? 2. část

26. září 2011 v 16:19 | Christine |  Možná?
"Sbalil sis kartáček na zuby, náhradní rukavice a máš helmu?" Vykřikoval ženský hlas.

"Mami! Už se mě ptáš po desáté! Mám všechno, kontroloval jsem to snad stokrát." Odvětil už celkem vytočeně Tomáš a zavřel tašku, kterou položil do předsíně vedle snowboardu.

"Pak mi budeš volat, že zase něco nemáš!" Naříkala matka a podávala mu termosku s horkým čajem uvnitř.

"Slibuju, že ti celých čtrnáct dní nezavolám!" Odvětil Tomáš a zasmál se matčinu výrazu.

"Chovej se slušně a ne, že se na silvestra ztřískáš!" Rozdávala rozkazy mezi dveřmi.

"V klidu mami, budu se chovat nejslušněji, jak umím." Oznámil jí. Popadl tašku, prkno a mávl jí na rozloučenou. Pak už se rozešel zasněženou cestou na nádraží. Čekalo ho čtrnáct dní na horách v doprovodu Honzy, Pavla, Marka, Kristýny a Lucky. Jeli si zalyžovat a užít si zimní prázdniny. I když Tomáš zimu nemusel, když slyšel, že Honza se chystá jet, nemohl jinak. Přece jenom spolu skoro měsíc chodili. Ačkoliv v poslední době se Honza choval jinak než na začátku. Byl odtažitý, nesmál se tak jako vždycky, skoro jako by ho něco trápilo. Tomáš, ale doufal, že na horách, kde budou sdílet společný pokoj, to pomine.

"Tak jsem tu." Hlásil a vyčerpaně odložil tašku na rádoby mramorovou podlahu.

"Ahoj, jdeš pozdě." Ozvalo se sborově od všech, co už tam čekali.

"No jo, já ví, stejně vlak jede až za půl hodiny." Prsknul a mávl nad tím rukou. Přitom se po očku kouknul na Honzu, který se, ale věnoval debatě s Kristýnou.

"No nic, já jdu koupit lístky a sejdeme se před vlakem." Ozvala se po chvíli Týna, která přerušila hovor s Honzou. Tím se naskytla možnost pro Toma a okamžitě k hnědovláskovi došel.

"Ahoj." Špitl a jemně se dotknul jeho dlaně. Honza, ale ucukl a zavrtěl hlavou.

"Tady ne, Tome." Sykl, přehodil si tašku přes rameno a šel za Kristýnou. Ostatní a i překvapený Tom, ho následovali. Koupili si lístky a nasedli do vlaku. Po cestě debatovali o všem možném i nemožném, hráli karty a podobně. Prostě se snažili jakkoliv zabít dlouho trvající cestu. Nakonec se po třech hodinách dostali až do Špindlu. Obtěžkáni taškami se dopravili do penzionu. Bylo něco kolem třetí odpoledne, když si začali vybalovat. Pavel sdílel pokoj s Luckou, Kristýna s Markem a Tom jak jinak, než s Honzou.

"Půjdeme na prkno?" Optal se Tom a pohledem zavítal k Honzovi, který si zrovna vybalil poslední kousek oblečení.

"Půjdu později, jsem nějakej utahanej." Zavrtěl hlavou Honza a plácl sebou na postel.

"Tak já tu s tebou zůstanu." Přitakal Tom a svalil se na postel vedle něj, ačkoliv hned vedle měl svojí. Honza okamžitě ucukl a posadil se.

" Ne, to ne. Klidně jdi. Ostatní půjdou určitě taky." Špitl Honza. Tom se na něj zmateně zadíval a pak se zase postavil na nohy.

"Tak si odpočiň, pak zajdeme na véču a užijeme si společnej večer..." Usmál se Tom a navlékl na sebe bundu, popadl prkno a s mávnutím ruky vyšel z pokoje. Společně s ostatníma se sešel před penzionem.

"Kde je Honza?" Oplata se Kristýna zvědavě a zapnula si bundu.

"Je utahanej, tak leží!" Odsekl Tom. Nevěděl co s ním je, ale přišlo mu, že se Týna má až příliš k Honzovi. A Honza teď prostě patří jemu. Nejspíš žárlil, ale to by si nikdy nepřipustil.

"Pak se za ním půjdu podívat." Pousmála se Týna a spolu s ostatníma se vydala k vleku.

"To nebude potřeba." Sykl Tom, a jako zpráskaný pes se vlekl za nimi. Už vůbec neměl pocit, že tenhle výlet byl dobrý nápad.

...........

Skoro po dvou hodinách se všichni, kteří vyrazili na prkno, začali vracet k penzionu. Byli promrzlí, unavení a hladoví. Sotva se dovlekli k budově, venku už se stmívalo, bylo vidět sotva metr před sebe.

"Sejdeme se u večeře... Jdu se trochu prohřát." Oznámil Marek a spolu s Kristýnou zmizeli v pokoji. Pavel s Luckou je napodobily a Tom zůstal stát na chodbě úplně sám. Unaveně si sundal rukavice a vešel do svého pokoje.

"Páni, to byla jízda!" Konstatoval, když ze sebe sundával mokrou bundu. Pohledem zavítal k Honzovi, který seděl na posteli a listoval časopisem.

"Není ti nic?" Optal se Tom a posadil se vedle něj.

"Ne, nic mi není.. Mělo by?" Honza zvedl své čokoládové oči a zadíval se na Toma.

"Připadáš mi trochu mimo..." Špitl Tom a nahnul se blíž k hnědovláskovi. Nosem se letmo dotkl toho jeho a pak se svými rty přitiskl na ty Honzovy. Konečně se naskytla možnost ho políbit. Rukou ho chytl za zátylek a přitiskl si ho blíž k sobě. Dravě a nenasytně se začal dobývat do jeho úst a jeho ruce nenechavě hledaly jakoukoliv možnost, jak se dostat do jeho kalhot.

"Přestaň!" Vykřikl Honza a odstrčil ho od sebe. Přitom jak vyjekl, ho nechtíc kousnul do rtu. Tomovi teď ze spodního rtu stékal rudý potůček.

"Co blázníš? Seš jak netknutá panna...Co ti přelítlo přes nos, že se chováš jak jeptiška?!" Vyhrnul Tomáš a setřel si rubín ze rtu. Honza se prudce postavil, sáhl po mikině a došel ke dveřím.

"Uvidíme se u večeře." Sykl Honza, aniž by se otočil a odešel z pokoje. Tom se za ním překvapeně díval. Nakonec se převlékl do suchého oblečení, otřel si napuchlý ret a šel na večeři.

...........

U stolu už seděl Pavel, Lucka a Honza a právě dlabali pečivo, sýry a jiné další pochutiny, které tkvěly na talířích po celém stole.

"Co se ti stalo?" Optala se zvědavě Lucka, když si všimla přicházejícího Toma. Tím na něj upoutala veškerou pozornost.

"Uhm... Nic, prostě jsem se kousnul do rtu." Mávl nad tím rukou a sedl si na volné místo, přitom po očku kouknul na Honzu, ten mu, ale nevěnoval sebemenší pozornost.

"Ty si pako!" Ozval se hlas Týny, která právě spolu s Markem vstupovala do jídelny. Očividně se bavili, oba se smáli a každý by si všiml těch letmých dotyků mezi nimi.

"Zbylo na nás něco?" Optal se Marek a sedl si, Týna hned vedle něj.

"Nemáte chodit tak pozdě..." Zasmál se škodolibě Pavel a Lucka přitakala.¨

"Museli jsme něco vyřešit." Hlesl Marek a potutelně mrknul na blondýnku sedící vedle něj.

"To si dokážu živě představit." Ozval se Honza, který právě dojedl krajíc chleba. Kristýna se rozkuckala a Marek po něm hodil vražedný pohled. Od té chvíle u stolu zavládlo ticho nebo panovala debata o tom, kdy a kam se půjde na prkno a podobně. Až později se začal popíjet čaj, který byl, ale z větší části říznutý rumem nebo jiným vhodným alkoholem.

"Lidi, já mizím, jinak pak netrefím na pokoj." Vyhrknul Tom a vrávoravě se postavil na nohy. Bylo kolem půl druhé ráno.

"Já jdu taky..." Zívla Týna a pokusila se postavit. Marná snaha, opět dopadla na židli.

"Jdu s ní." Oznámil Marek, který byl kupodivu ještě střízlivý. Podepřel jí a společně zmizeli v chodbě.

"Honzo? Jdeš?" Špitl Tom a podíval se na hnědovláska. Ten jen zavrtěl hlavou v záporném gestu a upil ze sklenice, kterou potom opět položil před sebe. Tom se na něj dotčeně zadíval a po chvíli odešel.

...........

Takhle to šlo celé dny. Honza na Toma sotva promluvil, vyhýbal se mu, a když se Tom pokusil o něco intimnějšího, hnědovlásek to hned utnul. Blonďáček vůbec nechápal, co se děje a Honza s ním ani nepromluvil.

...........

"Sakra toto letí... Pozítří je silvestr a pak zase hurá do školy..." Sykla Lucka a upila z hrníčku horký čaj. Právě seděli všichni u snídaně. Nevyspalí, sotva udrželi otevřené oči. Každý večer popíjeli až do pozdní noci a ráno se sotva vymotali z vyhřátých pelíšků.

"Co kdy bychom někam vyrazili? Nedaleko odsud je akváč. Vezmeme plavky, naše poslední úspory a pojedeme... Už mám toho lyžování a sněhu plný zuby..." Postěžoval si Pavel a znechuceně se ušklíbl. Ostatní se na něj vyjeveně podívali.

"Ale no tak... Kdo je pro?" Naléhal Pavel...

"Já jo, aspoň odsud na chvíli vypadneme." Ozvala se Týna a Marek souhlasně přitakal. Po chvíli se všichni dohodli, že se trochu prospí a kolem polední vyrazí.

...........

"Páni tady je skvěle." Zvolala nadšeně Lucka, když dorazili do akváče. Prostorné bazény, vířivky, tobogány, sauny a další.

"A ta voda je teploučká." Vzdychla Týna, která seděla na okraji bazénu a smáčela si nohy ve vodě.

"Pojď si zaplavat." Špitl jí Marek do ucha a stáhl jí do vody.

" My jdeme do vířivky." Oznámila Lucka a spolu s Pavlem odešli.

"Já jdu do sauny, potřebuju se trochu ohřát.." Hlesl Honza a rozešel se pryč. Tom se za ním chvíli díval, ale nakonec ho doběhl.

...........

"Nechceš mi říct, co se děje?" Špitl Tom po nějaké chvíli, co spolu s Honzou seděli v sauně.

"Nic se neděje." Vyhrknul Honza a zadíval se na strukturu dřeva na protější straně.

"Tak se domluvíme, že vynecháš odpověď ve stylu nic se neděje..." Namítl Tom a přisunul se trochu blíž.

"Co zase máš za problém...? Nic se neděje, tak to prostě je!" Špitl Honza.

"A tohle je co? Vždyť už se na mě ani nepodíváš!" odsekl blonďáček dotčeně.

"Prostě vidím, že se něco děje... A chci to vyřešit." Špitl po okamžiku ticha Tom a chytil Honzu za ruku. Ten se na něj krátce podíval, ale pak se mu vyškubl.

"Nech mě prosím být." Hlesl hnědovlásek a odešel.

...........

Ani se nenadáli a byl tu silvestr. Atmosféra mezi některými byla dost napjatá, především mezi Tomem a Honzou. Tom se nevzdával a snažil se řešit hnědovláskovo chování, ale Honza mu moc nepomáhal. Až jednatřicátého prosince, sedm dní po jejich měsíčním výročí se trochu zklidnil. Těžko říct, zda to bylo dobře nebo ne... Skoro se to dalo přirovnat k tomu nepříjemnému tichu před bouří.

...........

Už se pomalu blížila dvanáctá hodina, když se všichni z party vyvlekli před penzion. V rukách skleničky se sektem a na tvářích podnapilé úsměvy. Až na Honzu, ten se tvářil naprosto nečitelně.

"Za chvíli tu máme nový rok!" Křičela se smíchem Lucka a plazila se po Pavlovi. Týna se držela u Marka a něco mu šeptala do ucha. Tom s Honzou postávali opodál ve stinném místečku.

"Snad ten nový rok začne lépe, než tenhle končí." Špitl Tom a chytl Honzu za ruku. Přitáhl si ho blíž a zlehka natáhl vůni jeho vlasů.

"Tome, něco ti musím říct..."

"Konečně mi povíš co se děje?" Pousmál se Tom. To, ale netušil, že vzápětí ho do srdce bodne ledové ostří.

"Rozejdeme se.." Hlesl Honza skoro neslyšeně a vykroutil se z Tomova sevření.

"Cože?" Nechápal blonďáček."

"Tohle nemá smysl, natož nějakou budoucnost. Od začátku to byla chyba, vůbec nechápu, jak to mohlo zajít takhle daleko... Já... Nemiluju tě!" Sykl Honza a sklopil pohled k zemi. Tom na něj vyjeveně zíral, po chvíli k němu natáhl ruku, ale Honza ucouvnul.

"Promiň Tome." Špitl a spěšně zmizel ve dveřích penzionu. To co řekl, byla jen sprostá lež. Milovat Toma víc, než si sám vůbec přál. A možná proto, to ukončil. Bál se svých citů k němu. Bál se mít někoho tak moc rád. Bál se, že to skončí a on bude ta troska, která se s tím bude muset vypořádat.

...........

"Tři, dva, jedna... Šťastný nový rok."

Z nebe se snášely krajkové vločky sněhu a tichounce dopadaly na zem. Obloha zářila tisícem hvězd, mráz bolestivě štípal do tváří. Krajinou se nesly ozvěny ohňostrojů a smíchu lidí, slavících nový rok. Uprostřed té ledové krásy stál blonďatý chlapec, hluboko do obličeje zabořenou kapuci od bundy, aby nebylo vidět slané kapičky, které mu nezbedně stékaly po tvářích. Chvěl se. Možná zimou, možná bolestí a zklamáním, které cítil potom, co mu ten, kterého miloval, dal adié.





 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ♣Alča♣ ♣Alča♣ | Web | 26. září 2011 v 16:22 | Reagovat

hezký blog

2 duskisnotevil duskisnotevil | Web | 26. září 2011 v 16:26 | Reagovat

[1]: kde všude to ještě napíšeš?? spamerko.

Jinak ten příběh je zvláštní..ale povedený:)

3 *Emily W. Welsh* *Emily W. Welsh* | Web | 26. září 2011 v 16:26 | Reagovat

tento príbeh je úžasný,už sa teším na tretiu časť :-)

4 Christine Christine | Web | 26. září 2011 v 16:33 | Reagovat

[2]: Čím přesně je zvláštní? Jinak díky :)

[3]: Díky moc, třetí a konečná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama