Červenec 2011

Reklama 25-31.7 (2011)

31. července 2011 v 10:34 | Christine
Téma "reklama" je dost rozsáhlé. Ať už to jsou televizní reklamy zdržující sledování našeho oblíbeného pořadu nebo třeba billboardy lemující silnice... Já se rozhodla věnovat televizním reklamám, které mě naprosto dovádějí k šílenství. Přesto se mezi nimi najde pár "kousků", které ráda shlédnu a baví mě. Proč?. Mají vtip a své kouzlo, které prostě neomrzí :)

- Mezi takové patří třeba reklamy od společnosti "Kofola"

"A tati? Bude mít takový ty zuby zahnutý nahoru?"
Tahle věta mě prostě nikdy neomrzí. Stejně tak jako tatínkův následný "úprk" s dcerkou v náručí...
To ale není jediná reklama od této společnosti, která se mi líbí. Třeba "akce na nudapláži" nebo ukázka ručních prací, v reklamě, kde jsou takové ty malé postavičky z provázků. Myslím, že se jim říká "kofoláci" :D

- A co třeba vánoční reklamy od společnosti "Coca-cola"...
Obrovský osvětlený truck, projíždějící potemnělou krajinou a k tomu skvělá hudba?



Takže když to shrnu...
Najdou se reklamy, které mi nevadí, ba naopak se mi i dost líbí. Bohužel si, ale troufám říct, že drtivá většina reklam, nemá ani hlavu ani patu a jsou.. Jak to správně říct? Prostě "otravné a nezajímavé". To pak člověk sahá po ovladači a s hnuseným výrazem přepíná na jiný kanál nebo ještě lépe.. Vstává od televize a jde se radši věnovat jiné aktivitě. Což je asi jediný plusový bod "otravných reklam".. Vyženou nás od televize :D

School Love 6. kapitola

29. července 2011 v 9:57 | Christine |  School Love

School Love 6. Kapitola



Něž došli k pokoji, Naruto se zastavil uprostřed chodby a po chvíli přemýšlení změnil směr.

"Kam jdeš?" Zeptal se překvapeně černovlásek, který šel celou dobu po jeho boku.

"Umírám hlady, potřebuju hned něco k jídlu" Usmál se omluvně Naruto a dál pokračoval v cestě do jídelny. Spíš tedy doufal, že tímto směrem je jídelna.

"Počkej. Půjdu s tebou." Nadhodil Sasuke a už stál opět po boku blonďáčka. Teď si teprve uvědomil, že má vlastně taky hrozný hlad. Od včerejšího dne nic nejedl a jeho žaludek se už domáhá nějaké té stravitelné potravy. Po chvíli chůze opravdu dorazili do velké a prostorné jídelny. Vpředu stály pulty se skleněnými odklápěcími "dveřmi" a po zbytku místnosti byly rozmístěné stoly a pohodlné židle. Tu a tam se objevil i automat na sladkosti nebo pití.

"Páni, mňam..." Naruto skoro blaženě vykřikl a vrhnul se po obložené bagetě, kterou si nadšeně položil na červený tác. K tomu přidal čerstvý pomerančový džus a navrch slaďoučkou koblihu. To Sasuke si na tác vzal pouze hrnek kávy a sýrový croissant. Spolu s Narutem se potom vydal k prázdnému stolu v rohu místnosti. Posadili se a Naruto se s vervou pustil do jídla. Vše doplňoval komentováním jaká je to dobrota a pomlaskáváním. Uběhlo pár minut, když se k němu Sasuke naklonil. Lehce k němu natáhl ruku, zadíval se mu do očí a palcem přejel pomalu po tváři až ke rtu. Vše završil něžným, skoro neviditelným úsměvem. Naruto na něj vykuleně zíral a nezmohl se na slovo, když si toho černovlásek všiml, nedalo mu to a usmál se.

"Měl si tam kousek cukru z koblihy" Dodal Sasuke na vysvětlenou a napil se z hrnku, z kterého se linula příjemná vůně a clona páry. Blonďáček kývnul na náznak poděkování a ještě úctyhodnou chvíli se na černoočka překvapeně díval. Události posledních dvou dní ho celkově dost překvapovaly. Nic se mezi nimi v podstatě nestalo a přitom toho za ty dva dny zažil tolik. Navíc pocity, které cítil, ho naprosto vykolejovaly. Kdykoliv se na něj Sasuke zadíval, chtěl mu pohled oplácet, ale ty jeho onyxově černé oči ho děsily. Vyvolávali v něm pocit, který ani pořádně neznal. Pocit vzrušení, pocit chtíče...

"Naruto! Země volá Naruta...." Ozvalo se z druhé strany stolu a blonďáček sebou vyděšeně trhnul. Zadíval se do obličeje černoočka a uvědomil si, že se natolik zamyslel, že ho vůbec nevnímal.

"Co..co je?" Dostal ze sebe Naruto.

"Půjdeme ne... Očividně si už dojedl, já taky tak se můžeme vrátit." Navrhnul Sasuke a Naruto jen souhlasně přikývl. Oba chlapci vstali, odnesli prázdné tácy a mlčky se teď už doopravdy vraceli na pokoj.

O 3 týdny později...

Naruto i Sasuke už se plně celé tři týdny věnují studiu. Je to dost náročné a tak se jen málo kdy stane, že by si na sebe oba chlapci našli chvíli času. Ale i kdyby se jim to povedlo, nic by se nezměnilo. Naruto se totiž Sasukemu v podstatě vyhýbá. Když se Sasuke dostane na pokoj Naruto buď dělá, že spí nebo se vrací až pozdě večer, když už zase nevnímá černovlásek. Naruta celkem ho zaskočilo Sasukeho chování a hlavně pocity, které ho svírají kdykoliv ho vidí, slyší nebo hůř, dotýká se ho.

Naruto opět mlčky a unaven vpadl do pokoje a uvelebil se na své posteli. Tašku nechal válet se po zemi, stejně tak jako část školní uniformy v podobě svetru. Bylo něco kolem páté večer. Blonďáček si promnul oči, poté je zavřel a dlouze zívl. Konečně víkend. Neprobralo ho ani klapnutí dveří vedoucích z koupelny. Ani následné kroky, které se pomalu, ale jistě přibližovali k jeho posteli. Kroky ustaly. Dotyčný, který je měl na svědomí, se posadil na kraj Narutovy postele.

"Naruto? Spíš?" Ozval se tlumený hlas a Naruto v zápětí s leknutím otevřel oči.

"Sasuke! Vyděsil si mě..." Sykl a posadil se, tak že seděl naproti Sasukeho.

"Vyhýbáš se mi" Dostalo se mu místo omluvy a Naruto překvapeně vykulil očka. Horečně zavrtěl hlavou na náznak záporu.

"Vyhýbáš se mi" Zopakoval přesvědčeně černovlásek.

"Nevyhýbám se ti" Odsekl Naruto a zvedl se z postele.

"Tak proč zase utíkáš?" Hlesl Sasuke, v rychlosti vstal a chytl Naruta za ruku. Přitáhl si ho blíž a donutil ho podívat se mu do očí.

"Nech mě prosím, Sasuke..." Naléhal Naruto, ale černovlásek ho nehodlal jen tak pustit.

"Naruto. Co se sakra stalo, že se na mě nedokážeš ani podívat?" Vyzvídal černoočko, doufajíc v odpověď.

"Ptáš se co se stalo?...Políbil si mě Sasuke.. Prostě si mě políbil.." Vyhrknul Naruto a vyškubl se mu.

"Co je na tom špatného?.. Já.. Udělal bych to znovu." Hlesl Sasuke a udělal krok k blonďáčkovi, ten však znovu couvnul.

"Sasuke.. Ty si kluk, já taky.. Tohle prostě nejde..." zavrtěl hlavou blonďáček.

"Já k tobě ale něco cítím. Víš.. Mám tě rád... vlastně víc než jen rád.." Vysvětlil Sasuke, který už vzdal snahu změnit city, které cítí a jediné co si přál je, aby byl blíž k tomu sladkému modroočkovy. Naruta to překvapilo a vyděšeně několikrát prudce zamrkal.

"Sasuke.. Já.. Tě nemiluju" Trhnul sebou blonďáček. Věděl, že lže. Jemu i sám sobě. Jenže si prostě nedokázal představit, co by bylo, kdyby mu řekl, že ho miluje. Takhle to prostě být nemohlo. Do očí se mu nahrnuly slzy. Prudce zamrkal, omluvně se na Sasukeho podíval a zmizel z pokoje.

"Jo..Takhle je to správně" Přesvědčoval sám sebe, když kráčel skoro prázdnou chodbou školy.





Naruto

28. července 2011 v 22:48 | Christine |  Naruto
Před dvanácti lety zaútočil na skrytou vesnici ninjů - Konohu (Listovou), devítiocasý liščí démon Kyuubi . Zničil téměř celou vesnici, než jej Čtvrtý Hokage , porazil. A poté zemřel. Ani Čtvrtý Hokage však nedokázal démona zabít, proto ho zapečetil do právě narozeného chlapce. Tím chlapcem byl Naruto .

Uplynulo 12 let, Naruto vyrostl. O svém prokletí nemá ani páru, což ovšem neplatí pro ostatní vesničany, kteří v něm stále vidí to monstrum, které zničilo jejich domovy a povraždilo jejich příbuzné.


Právě kvůli tomu je Naruto stále osamělý, bez přátel, bez příbuzných, bez lásky. Aby na sebe upoutal pozornost, neustále provádí všelijaké hlouposti, provokuje, koho může, ale to jeho situaci spíš přitěžuje. Navíc je totálně neschopný, na akademii jen taktak prolézá a jako jediný ze studentů už po několikáté nezvládl maturitu. Zdá se, že Naruto je od začátku ztracená existence. Jediný, kdo Naruta jakž takž bere na vědomí, je jeho učitel z Akademie - Iruka , jemuž liščí démon také zabil rodiče. Iruka však kvůli tomu necítí k Narutovi zášť, právě naopak - v mládí byl stejný jako Naruto a dívá se na chlapce jako na svého syna nebo možná mladšího bratra. Je to právě on, kdo Narutovi odhalí jeho děsivé prokletí a po drobném incidentu s jiným učitelem dokonce nechá Naruta odmaturovat - a Narutovi se konečně dostane na správnou cestu naplnit svůj obrovský sen - stát se nejmocnějším Hokagem.


To že Naruto zvládl maturitu totiž nic neznamená. Jako nováček (Genin) je zařazen do tzv. týmu 7, kde musí plnit nejrůznější mise, obvykle vysoko přesahující jeho schopnosti. Přesto Naruto všechno zvládá pod vedením senseie, kterým enní nikdo jiný než Hatake Kakashi. Muž s maskou, jenž jí nikdy nesundává. Muž, který má sharingan od Obita Uchihy, který ho zachránil..Muž jenž byl milován Rin... Muž, kterého miluju já :D


Kdybych měla popsat celý děj anime Naruto strávím nad tím rok :D

Zatím jsem shlédla devět sérií a k tomu první sérii Shippuudenu a popravdě už ani přesně nevím co se v celém anime děje. Pamatuji si takové ty záchytné a důležité body, ale zbytek se mi prostě vypařil... Tím, ale nechci říct, že anime Naruto nestojí za nic a že na něj hned zapomenete, naopak... Budete na něj myslet pořád a hlavou Vám bude vrtat spousta otázek "Proč" a "Jak"... Kdyby měl ale přesto někdo zájem, možná si najdu trochu času a dokážu všech X dílů sepsat a vykouzlit z toho "zkrácenou formu Naruta" :D


Kde shlédnout? Zde!

(Článek www.konoha.cz - doporučuji navštívit)


Junjou romantica

23. července 2011 v 22:35 | Christine |  Junjou Romantica

Seriál: 2 série/po 12 dílech
Režie: Chiaki Kon
Manga: Shungiku Nakamura


Na tenhle seriál nedám dopustit, patří mezi mé oblíbené, a mé nejoblíbenější yaoi.
Junjou Romantica je jakási hlavní linie příběhu, jejímž odvětvím jsou další dvě homosexuální story - Junjou Egoist a Junjou Terorrist.

·Junjou Romantica

Hlavní hrdina pilotního příběhu je mladý, hloupoučký a zatraceně tvrdohlavý Misaki, který nutně potřebuje doučování.
Jeho učitelem se stane Usagi Akihiko, blízký přítel Misakiho staršího bratra Takahira a známý úspěšný spisovatel.
Už jen kvůli tomu, že Usagi je do Takahira zamilovaný, ho Misaki považuje za dost divného, čímž si jen víc ztrpčuje chvíle, které s ním při učení tráví. První náznak oboustranné lásky se objevuje ve chvíli, kdy Takahiro oznamuje Misakimu a Usagimu, že se bude ženit. Usagi tím ztrácí všechnu naději na lásku s Takahirem a Misaki jenž je vždy ke všem ohleduplný si to vyčítá. V tomto momentě dochází k jakémusi prolomení hráze mezi obouma. Nakonec se Misaki k Usagimu stěhuje, protože Misakiho starší bratr Takahiro odjíždí do Osaky. Během pobytu se odehrává spousta zajímavých chvílí a ke konci je Misaki skoro schopen přiznat, že Usagiho opravdu miluje. (skoro až na konci celého seriálu :D)


Co se týče těch zbylých Junjou, jsou to jen takové doplňující příběhy, řekla bych, že rozvíjejí minulost a okolí. Jsou zajímavé, ale spíše slouží k rozšíření situací a k obohacení děje.

·Junjou Egoist

Další příběh se odehrává mezi dvojicí Hiroki a Nowaki. Hiroki býval slepě zamilovaný už od dětství (což zjistíte v 9 dílu první série) do Usagiho. Dokonce ho svedl a spal s ním, i když Usagi si v tu chvíli představoval Takahira, nevadilo mu to. Po tomto incidentu šel jejich vztah k ledu a zbyli z nich sotva přátelé. Po pár letech kdy Hiroki pracuje jako asistent na univerzitě literatury, poznává Nowakiho (jmenuje se podle tajfunu, proto Hiroki často říká "než jsem se nadál, vzal mě ten tajfun sebou). Nejdříve mu vzdoruje, ale nakonec podlehne onomu nesmírně vysokému krasavci s teplými dlaněmi.

·Junjou Terorrist

Poslední příběh zastupuje mladíček Shinobu, který se po letech vrací z Austrálie, protože se dozvěděl, že jeho sestra se rozvedla a její bývalý manžel je teď k mání. Shinobu hrozně věří na osud a všechno je podle něj souzeno a podobně. Snaží se dostat Miyagiho, ale ten mu vzdoruje, protože má v srdci jen jednu osobu. Tou je jeho bývalá učitelka, kterou miloval. Bohužel profesorka zemřela a Miyagi se uzavřel do sebe. Nechce znovu milovat, protože má pocit, že tím jí zradí. Shinobu to, ale přesto nevzdá a nakonec se mu profesora literatury Miyagiho povede dostat.








School Love 5. kapitola

22. července 2011 v 15:31 | Christine |  School Love

School Love 5. Kapitola


"Už si přemýšlel, jaké předměty si vybereš?" Optal se zamyšleně Naruto a pohled odtrhnul od cesty a zadíval se na Sasukeho. Ten jen dál pozoroval dlážděnou cestu ubíhající pod jejich nohama. Jen mlčky pokrčil rameny.

"Ty?" Hlesl černovlásek a konečně zvedl oči a upřel pohled na Naruta. Ten nejdříve pokrčil rameny, ale pak se měl k tomu, aby odpověděl.

"Přemýšlel jsem nad ekonomikou, seminářem mezinárodních financí a možná seminář práva a národního hospodářství..." Vyhrknul Naruto, bylo s obdivem, že si vůbec dokázal zapamatovat takovéhle názvy.

"Vážně si chceš vybrat tohle?" Divil se Sasuke. Černovlásek by se na všechno nejraději vybodl. Tahle škola ho nezajímala, nezajímaly ho ani předměty, které si měl vybrat. Ale musel to udělat, přece se to od něj čekalo. Proto zase sklonil hlavu a zadíval se na cestu, přemýšlejíc nad tím, co si vybrat.

"Měli bychom se vrátit" Oznámil Naruto čímž vytrhnul Sasukeho z přemýšlení.

"Bude půl desáté, než se vrátíme bude deset..." Komentoval Naruto svůj upřený pohled na hodinky.

"Takže se vrátíme" Dodal nakonec blonďáček a svojí chůzi nasměrovat tak, aby se dostali zpátky ke škole. Sasuke ho následoval, ale celou dobu mlčel. Byl zadumán do vlastních myšlenek nad tím, které předměty si vybere. Nešlo o to, že by je nezvládal, škola mu nedělala problémy, ale zrovna tohle zaměření předmětů ho prostě nebavilo.

"Je ti něco" Zeptal se Naruto, když byli jen kousek od vchodu do budovy školy. Sasuke se na něj zadíval a pokrčil rameny.

"Ne. Jen přemýšlím nad tím, co si vyberu za předměty..."

"A?..Na co si přišel" Optal se zvědavě Naruto.

"Na nic. Prostě nevím co si vybrat, abych to vůbec přežil." Hlesl bezradně černovlásek a opět sklopil pohled k zemi.

"Tak si vyber něco, co tě bude bavit..." Vyhrknul Naruto, ale vzápětí si uvědomil, že to pro Sasukeho vůbec nebude tak jednoduché jak to vypadá.

"Ehm.. Víš, tak jsem to nemyslel.. Měl jsem na mysli...No.." Začal blonďáček koktat a jeho tváře získaly načervenalý odstín. Sasuke se zastavil na rohu budovy a Naruto ho napodobil, ve tváři stále omluvný výraz.

"O nic nejde Naruto. Prostě si nějaké předměty vyberu, odchodím tuhle školu a pak se budu věnovat tomu, čemu budu chtít..." Vysvětlil Sasuke a vstřícně se pousmál. Naruto jen mlčky přikývl, ale z tváře mu nezmizel jeho ustaraný a omluvný výraz. Blonďáček se opřel o zeď budovy a zadíval se do země.

"Bude to těžký" Hlesl blonďáček a Sasuke přikývl.

"Bude... Ale musíme to zvládnout no ne?" Černovlásek se pousmál a přistoupil blíž k Narutovy, pravou rukou se opřel o zeď, hned vedle Narutovy hlavy.

"No tak Naruto, tenhle výraz ti nesluší." Namítl černoočko a volnou rukou chytl Naruta za bradu a donutil ho zadívat se mu do očí.

"Sa...Sasuke?!" Vykoktal Naruto šeptem a překvapeně se díval na černovláska, který se pomalu, ale jistě stále přibližoval. Když už byl jen pár milimetrů svými rty od těch Narutovych zašeptal

"Zvládneme to, SPOLU" řekl a lehce se otřel svými rty o ty jeho. Naruto sebou lehce škubnul a získal barvu zralého rajčátka. Najednou měl nutkání přisát se k těm jemným rtům, jejichž vlastníkem byl onen černovlasý kluk s porcelánovou pokožkou. Chvíli mu mlčky zíral do očí, když v tom se Sasuke kousek odtáhnul. Naruto sklopil pohled.

"Půjdeme" Hlesl nakonec Sasuke a Naruto jen vyjukaně přikývl a zamířil za ním. Celou dobu až do učebny 406 oba chlapci mlčeli. Sasuke se trochu styděl za to, co udělal, ale nemohl si pomoct a Naruto byl udiven, že se mu to líbilo. Zamyšleně dorazili do již zmíněné učebny, kde dostali list s předměty na výběr. Usadili se vedle sebe do napůl plné učebny a zamyšleně se zadívali na papír. Naruto si po chvíli vybral tři předměty a ač je to s obdivem, dobrovolně si vybral i čtvrtý. Už, už se chystal zvednou a odevzdat vyplněný papír, když si všimnul, že Sasuke si ještě nic nevybral.

"Jak si na tom?" Kouknul modroočko na Sasukeho a ten trhnul hlavou a zadíval se na něj. Pak udělal na papíře pár tahů, dole hodil podpis a vstal.

"Jo, jo..Hotovo" Pokusil se usmát černovlásek a společně s Narutem se vydal odevzdat dané dokumenty. Jak se dalo předpokládat, zaškrtnul tytéž povinné předměty, které Naruto. Řekli si přece, že to zvládnou spolu, tak se na tom bude muset zapracovat. Mlčky odevzdali papíry a vydali se ke svému pokoji.






School Love 4. kapitola

20. července 2011 v 10:49 | Christine |  School Love

School Love 4. Kapitola


Sasuke zamžoural po pokoji a unaveně vydechl. Bylo ráno. Do místnosti pronikaly skrz mohutné závěsy sluneční paprsky a z venku se ozývala ptačí symfonie. Černovlásek se vyhrabal zpod deky a posadil se na posteli. Levou rukou si začal uhlazovat neposedné prameny havraních vlasů, které mu trčely do stran. Pravačkou si otíral rozespalá onyxová očka. Lehce nadzvedl hlavu a rozhlédl se po pokoji, chvíli mu trvalo, než si vůbec uvědomil kde je. Pohledem sklouzl k hromadě, která se rýsovala na posteli, stojící naproti. Sasuke se rozpomněl na události včerejšího dne. Na rtech se mu usadil mírný úsměv, který ale v zápětí zamrznul, když si uvědomil, jak moc otevřel své srdce klukovi, kterého skoro nezná. Z myšlenek ho vytrhlo dlouhé zívnutí doprovázené skuhráním a také šustěním dek.

"Dobré ráno" Hlesl ospale Naruto, vykukující zpod deky a unaveně zívl.

"Dobré" Opáčil Sasuke a pousmál se. Opět. Nikdy se nesmál tolik jako za posledních pár hodin strávených s Narutem. Jenže mu nic jiného nezbývalo. Vidět Naruta mžourajícího z postele, jeho neposedné blonďaté vlasy a únavou zastřené oči, jeho roztomilý pohled, snědou pokožku... Sasuke tiše vydechl a zvedl se z postele, ze skříně vytáhl tmavě modrý ručník a zamířil do koupelny. Svlékl se a stoupl si pod sprchu, naučeným tahem zapnul vodu na příjemnou vlažnou teplotu a nechal jí stékat po své alabastrové pokožce. Z gelu, který si nanesl na dlaně, vytvořil na kůži pěnovou vrstvu. Když uviděl bublinky mizící pod náporem vody, vzpomněl si na obraz Naruta vycházejícího z koupelny. Tělem Sasukeho projela vlna vzrušení a do tváří se mu nahrnula krev. Bezděky se levačkou opřel o studené dlaždice a pravačkou jen tak mimochodem sklouznul mezi své slabiny. Uchopil svůj už pulzující penis do ruky a stiskl ho, několikrát stáhl předkožku a palcem přejel po odhaleném žaludu. Z úst se mu vydral tlumený vzdech, před očima stále to snědé, vyrýsované tělo, blond vlasy a oči nepopsatelné krásy. Sasuke se silně kousnul do rtu, až na jazyku ucítil chuť oné karmínově zbarvené tekutiny. Prudkým pohybem otočil kohoutkem. Na tělo mu dopadly ledové kapky vody, otřásl se, ale stejně tam stál. Čekal, dokud neopadne jeho vzrušení. Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Nemohl se přeci ukájet nad obrazem někoho, koho nezná. Navíc, když ten někdo je kluk. Tohle prostě Sasuke Uchiha nemohl dovolit. Zatímco se Sasuke sprchoval, Naruto se vyplazil z postele a hodně pomalým tempem se začal převlékat. Ze skříně vyštrachal školní uniformu v podobě černých kalhot, bílé košile a saka s výšivkou emblému školy. Oblékl se a ustal si postel, poté se vystřídal se Sasukem v koupelně. Když ho míjel ve dveřích, sjel ho pohledem. Nedalo mu to, prohlédnout si jeho dokonalé nyní od vody vlhké tělo. Ty havraní vlasy, temné oči a úzké rty korespondující s mléčnou pokožkou. Naruto na sucho polkl a zapadl do koupelny, kde se opřel o dveře a zhluboka se nadechl. Vůbec nechápal co to s ním je, proto zahnal všechny matoucí myšlenky a dal se do ranní hygieny. Vlažnou vodou si opláchl obličej, hřebenem zkrotil neposedné blond vlasy a vyčistil si zuby. Poté se opět vrátil do pokoje, kde už převlečený Sasuke právě doustlával postel.

"Kde že se to máme sejít?" Optal se Naruto černovláska a zvědavě se na něj zadíval. Ten se k němu otočil a podal mu jeden ze dvou papírů, které mu ležely na nočním stolku.

"Všichni prváci se sejdou v posluchárně a ta je.. Hm, myslím, že v posledním patře..." Oznámil mu Sasuke a popadl tašku, v které měl věci.

"Už jdeš?" Zeptal se udiveně Naruto a zadíval se na hodinky, které ukazovaly 07: 32.

"Radši.. Neprošel jsem to tu celé, takže nevím, kde to přesně je. A přijít hned první den pozdě, by bylo asi celkem hloupé" Oznámil mu Sasuke a zamířil ke dveřím.
"Pravda" Hlesl Naruto a popadl své věci a rozešel se za černovláskem.

"Půjdu s tebou" Řekl Naruto s úsměvem a připojil se k Sasukemu. Vymotali se ze změti chodeb a po schodech začali stoupat do nejvyššího patra.

"To je snad nekonečné" Hlesl zadýchaně Naruto, když stoupal do schodů.

"Taky si to začínám myslet" Přikývl Sasuke a zhluboka se nadechl. Po dalších pár schodech se chlapci konečně ocitli v posledním patře, prošli dlouho chodbou až na konec, kde stály dveře s nápisem
"Posluchárna". Vešli tedy dovnitř a rozhlédli se. V místnosti byly řady stolů jdoucí za sebou, vpředu stála katedra učitele a velké projektové plátno. Jednu stěnu tvořila obdélníková okna a druhá stěna byla polepena různými články, mapami a v dřevěných policích byly vystavěny cizojazyčné slovníky. Sasuke zamířil k prostředním stolům, kde se usadil a Naruto se ujal místa vedle něj. Sasuke ani nic nenamítal, jen se rozhlédl po učebně, kde už sedělo pár studentů a další právě vcházeli do místnosti. Přesně v osm hodin se objevil učitel, stoupnul si před třídu a začal.

"Vítejte, mé jméno je Kakashi Hatake a vyučuji na škole soudní právo a finanční matematiku" Uvedl se učitel vypadající velmi mladě, i když jeho vlasy měly stříbřitý odstín.

"Mezi devátou a dvanáctou hodinou budete mít možnost zapsat se na předměty, na které budete chtít chodit. Zrovna mé dva jsou povinné plus navíc hodiny anglického jazyka a literatura. Zápis bude probíhat v učebně 406, která je na konci této chodby. Prosím Vás, abyste do místnosti chodili popořadě v ne příliš velkých skupinách. Dostanete formuláře, v kterých zaškrtnete vámi vybrané předměty. Musí být minimálně tři. Apeluji, ale na vás, abyste to příliš nepřeháněli a uvědomili si vaše dovednosti a schopnosti. Z předmětů Vás nikdo vymazat nemůže. Z těch, které si vyberete, budete muset navštěvovat a skládat z nich testy a zkoušky. To je asi vše co potřebujete zatím vědět, takže se můžete odebrat do svých pokojů nebo do jiných prostorů školy." Ukončil svůj proslov učitel a s mávnutím ruky odešel. Někteří žáci ho následovali, jiní šli do knihoven a někteří se rozhodli čekat na otevření učebny 406. Naruto se rozhodl projít v areálu školy a Sasuke se k němu po menším váhání přidal. Společně se vydali sakurovou alejí do zahrad školy.

School Love 3. kapitola

14. července 2011 v 19:28 | Christine |  School Love

3. Kapitola School Love


Blonďáček zůstal nějakou chvíli za Sasukem zírat. Nakonec si dovybalil zbytek svých věcí, kufr a batoh uklidil do veliké skříně a vyndal si ručník a sprchový gel. Přešel do koupelny, svlékl se, oblečení položil na místo, které vypadalo jako odkládací pult. Nahý přešel do sprchového koutu a jedním plynulým pohybem zapnul vodu, která okamžitě dopadla na jeho snědou pokožku. Vzal si do ruky sprchový gel a malé množství rozetřel mezi dlaněmi. Potom na svém těle krouživými pohyby vytvořil vrstvu bublinek a pěny, které následně nechal smýt tekoucí vodou. Ještě nějakou chvíli tam jen tak stál a vychutnával si příjemnou vlažnou tekutinu, masírující jeho tělo. Když ho omrzela i tato činnost, vypnul vodu a vyšel ze sprchy, uvázal si kolem pasu ručník a přemístil se do pokoje, kde už opět seděl černovlasý chlapec, doprovázený svým arogantním a povrchním pohledem. Když uslyšel klapnutí kliky, zvedl oči od nějakých desek a zadíval se na Naruta. Černovláskův prázdný pohled jako by získal nádech čeho si nespecifikovatelného. Možná to bylo překvapení, možná vyděšení, ale jisté bylo, že jeho temné oči získali na malinký okamžik jiskru. Sasuke si Naruta po očku prohlížel. Jeho mokré blonďaté vlasy, z kterých skapávaly kapičky vody na jeho bezchybně tvarovaný obličej, kterému dominovaly ty nejmodřejší oči, které kdy Sasuke viděl. Černoočko, sjel pohledem níž na Narutovi lehce vypracované prsní svaly, přecházející v břišní svaly a ještě níž až k lemu ručníku. Sasuke na sucho polknul a odtrhl pohled od toho božského stvoření. Naruto si jeho pohledu příliš nevšímal, byl plně zaměstnán hledáním čistého oblečení a sušení pramínků blonďaté hřívy. Naruto se i s nově vybraným oblečením přemístil ke své posteli, kde se posadil a začal se pomalu upravovat.

"Zítra začíná vyučování..Těšíš se?" Hlesl Sasuke. Vlastně ho vůbec nezajímala odpověď, chtěl mít jen důvod, aby se mohl dívat na ten skvost, který se před ním tak necudně odhaloval. Naruto k němu zvedl oči a na tváři vytvořil něco mezi úšklebkem a úsměvem.

"No, těšit se je silné slovo.. Ale jsem zvědavý jaké to tu bude" Odpověděl blonďáček a zapnul si pásek u kalhot. Sasuke ho hladově probodával pohledem, ale Naruto to vůbec nepostřehl.

"Co ty?" Podíval se na něj blonďáček a přetáhl si přes hlavu tmavě modré tričko s barevným potiskem.

"Já?... No, ale ano, těším se" Hlesl Sasuke.

"Nezní to příliš přesvědčivě" Namítnul Naruto a posadil se na postel. Sasuke se zamyšleně zadíval na zem a pak zpátky na blonďáčka, který očividně čekal, že černovlásek bude nějak reagovat. Ať už mu řekne něco povýšeného, jak bylo zvykem nebo jen něco odsekne. Sasuke se na Naruta dál díval. Jeho pohled byl prázdný a nicotný, ale když uviděl Narutův povzbudivý úsměv, jeho oči získali nádech klidu a důvěry.

"Vlastně... " Začal Sasuke, ale v zápětí zavrtěl hlavou jako by chtěl dát najevo, že si to rozmyslel a nic nepoví. Když to Naruto uviděl, znovu se pousmál a poposedl si blíž. I když seděl na své posteli, naproti té Sasukeho, zapříčinil tím, že vzdálenost mezi nimi se zdála najednou o dost menší, ačkoliv se změnila jen o pár centimetrů. To gesto mluvilo za vše a ještě více.

"Chodím sem, protože se to ode mě očekávalo" Šeptnul Sasuke a zadíval se do těch dvou studánek, které ho uklidňovaly, ale zároveň v něm probouzeli pocit, který nedokázal rozeznat.

"Jak to myslíš?" Naruto se na něj překvapeně díval, povytáhl obočí, čím dodal své otázce grády.

"Očekávalo se to ode mě.. Chodili sem prarodiče, rodiče a dokonce i sourozenci. Já nejsem a nebudu vyjímkou" Vyhrknul Sasuke a jeho oči získaly opět ten chladný a prázdných nádech.

"Takže..chodíš sem protože se to očekává... Jen to?.. nebo protože jsi sem chtěl chodit?" Otázal se Naruto, který tomu dost dobře nerozuměl. On by nikdy neudělal to, co se očekává, kdyby se to příčilo s tím, co chce.

"Spíš jen to první" Odpověděl Sasuke a zadíval se do prázdna.

"Takže..proto to neznělo tak nadšeně" Hlesl Naruto, celkem ho překvapilo, že někdo jako Sasuke si nechá říkat, co má dělat. Kdyby nevěděl, to, co mu teď řekl, tvrdil by, že Sasuke je někdo, kdo si nenechá nic nařizovat a každého s chutí odpálkuje.

"Kam?" Zeptal se Naruto a zadíval se na Sasukeho, ten mu pohled opětoval, ale místo očí měl dva otazníky, očividně nechápal na co se Naruto ptá.

"Eh.. Kam si chtěl chodit, na jakou školu?" Upřesnil svou otázku blonďáček, ale stále neuhýbal pohledem.

"Já?..Já..No..vždycky jsem chtěl studovat divadlo.. Divadelní herectví.. Právo a obchod mi nikdy nic neříkalo..." Poušklíbl se černovlásek a jeho tváře zalila lehká červeň.

"To by ti určitě šlo..." Pousmál se Naruto.

"Proč myslíš?" Zvedl k němu Sasuke pohled.

"E...No prostě si myslím, že by si byl dobrý herec.." Vykoktal blonďáček.

"Co tím myslíš?" Zeptal se znovu Sasuke ve snaze dostat z Naruta důvod toho co řekl. Znají se den a on už si myslí, takovéhle věci?.. To musí mít nějaký důvod.

"Neřeš to, prostě si to myslím.." Zavrtěl hlavou Naruto, který to odmítal říct a přitom se zasmál. Sasuke po něm hodil polštář a než se blonďáček stačil rozhlédnout stál Sasuke u něj a lechtal ho.

"Řekni to!" Vyhrožoval černovlásek, ale Naruto jen kroutil hlavou a smál se. Nemohl mu přece říct, že dokáže skvěle hrát tu masku arogantního kluka, kterému záleží jen na sobě, i když uvnitř bojuje s celým světem. Jen tam ležel na posteli a smál se. Sasukemu nevraživému pohledu, který měl zastírat smích a tomu jak se ho snaží přeprat a zlochtat ho.

"Možná to nebude až tak zlé" Pomyslel si blonďáček, když se snažil zklidnit dech a mezitím se díval na Sasukeho, který ztěžka vydechoval, zatím co ležel na své posteli.

School Love 2. kapitola

12. července 2011 v 18:21 | Christine |  School Love

2. Kapitola School Love

Černovlasý chlapec se na něj vražedně díval.

"Ty.. Seš si jistý, že si ve správném pokoji?" Zeptal se dost arogantně ten jehož oči byly temnější než sama noc.

"No ano jsem, naprosto.. Pokoj 102" Ohradil se Naruto a zašátral v kapse, po chvilce vytáhl zmačkaný kousek papíru a hodil ho po chlapci sedícím naproti, ten ho jedním tahem chytil. V tu chvíli to Naruta celkem udivilo. Jak mohl vědět, že po něm něco hází, když se na něj skoro nepodívá. Černoočko zmuchlaný papírek rozbalil a zadíval se na nápis "102"...

"Takže jsme spolubydlící" Řekl stále stejným tónem, který se snad za celou dobu ani trochu nezměnil.

"Už to tak bude" Pousmál se Naruto, i když nebylo na koho. Černovlásek už zase zíral do prázdna, na tváři ten svůj povýšený, arogantní výraz.

"Asi bych se měl představit" Začal Naruto a postavil se na nohy, popošel k posteli chlapce s onyxově černýma očima a natáhl k němu ruku.

"Naruto" Dodal. Ale místo odpovědi se mu dostalo jen opovrhujícího úšklebku.

"Jasně, chápu, že jsi na mě naštvaný, že jsem do tebe vrazil a zničil ti svetr, ale už jsem se omluvil a pokud ti to stále nedochází.. jsme spolubydlící a tak to taky pár let bude.." Vyštěkl Naruto dotčeně, pohledem probodávající černoočka.

"A?" Dostalo se mu dalšího úšklebku, které černovlásek doplnil o dlouhý, ale absolutně prázdný výraz.

"Jak, a?" Vybuchl Naruto.

"Tak snad se aspoň představíš.." Dodal.
Černovlásek se na něj zadíval a mlčky ho sledoval. Naruto měl pocit jako by pod jeho temně temným pohledem roztával. Jeho tváře získali červený nádech a celé tělo se lehce roztřáslo. Černoočko, ho naprosto hypnotizoval.

"Sasuke. Sasuke Uchiha." Jen tyto tři slova, vyšla z těch rudých rtů, plápolajících v neuvěřitelně bledém obličeji. Oči stále zabodnuté do Narutovy tváře, který z toho pohledu byl už značně nervózní, proto se po chvíli otočil a tak aby to Sasuke neviděl, několikrát prudce zamrkal. Na další slova už se blonďáček nezmohl, jen mlčky přešel ke svému kufru ležícímu na zemi vedle postele a začal si vybalovat. Vytáhl první komínek úhledně poskládaného oblečení a začal ho vyrovnávat do skříně. I on sám byl překvapený, co to vůbec dělá. Většinou se jeho věci povalovaly po pokoji v neúhledně naházených hromadách. Mlčky pochodoval sem tam a urovnával si věci do skříní a polic. Kdykoliv se ohlédl na Sasukeho zjistil, že ho i nadále propaluje pohledem. Sice držel v ruce knihu, ale vůbec jí nevěnoval pozornost.

"Co čteš tak zajímavého?" Vyhrkl Naruto do ticha v domnění, že Sasukeho nachytá.

"To by tě stejně nezajímalo" Opáčil černovlásek a dělal, že se plně věnuje čtení. Pravda, ale byla jiná. Opravdu celou dobu sledoval Naruta. Ani sám nevěděl proč. Možná za to mohly jeho nebesky modré oči, opálená pokožka medové barvy nebo vlasy připomínající sluneční paprsky?

"Kdyby mě to nezajímalo, neptám se" Hlesl celkem logicky Naruto a Sasuke mu opět věnoval svůj arogantní pohled.

"Je to kniha o téhle škole, něco o dějinách a tak celkově" Shrnul to černovlásek z těch pár vět, které stačil, přelétnou očima než se ho Naruto zeptal. Blonďáček k němu udělal pár kroků a natáhl se pro knížku. Sasuke nejdřív kousek ucukl, ale když se mu do onyxově černých očí zadívaly dvě modré studánky, sám mu jí podal. Přitom se ho letmo dotkl. Tělem mu projel elektrizující pocit. Sasuke už pár let věděl, že zatím nemá jasno, na jakou stranu spadá. Chodil s pár holkami, ale nikdy mu to nepřineslo ten správný pocit uspokojení. Nikdy by, ale nepřiznal, že by se mu snad mohl líbit nějaký chlapec.

"Páni" Hlesl Naruto a tím vytrhl Sasukeho z myšlenek o svém dosavadním životě.

"Co?" Zadíval se na něj nechápavě černovlásek, místo očí dva otazníky.

"Netušil jsem, že je tahle škola tak děsně stará. Vypadá celkem dobře.." Usmál se Naruto, vypadající jako přerostlé dítě. No ano, byl v hlouby chytrý, ale dost často se u něj projevovala jeho dětská stránka. Sasuke si povzdechl a nevěřícně zavrtěl hlavou.

"Co sis myslel, že jí za tu dobu ani jednou neopravovali nebo nerekonstruovali?" Podivil se černovlásek.

"Já?..Ne, to ne..." Zalhal Naruto.

"Škola je sice stará, ale byla už několikrát zrekonstruována, navíc v porovnání s ostatními školami je její stáří irelevantní." Vysvětlil Sasuke s arogantním tónem a završil to úšklebkem.

"Irelevaletní..irelovontní..Iro..Co?" Zatvářil se Naruto docela zděšeně nad tím prapodivným slovem. Sasuke se na něj opět pohrdavě zadíval.


"Kde ses tady vůbec vzal?..Vážně tě sem přijali? To asi někdo spadl z jahody na znak.." Ušklíbl se Sasuke.

"Z jahody na znak?.." Vykulil očka blonďáček. To už ale Sasuke nekomentoval, vstal, vytrhnul mu z ruky knihu a odkráčel z pokoje.

School Love 1. kapitola

6. července 2011 v 20:44 | Christine |  School Love

1. Kapitola School Love

Blonďatý chlapec stál před obrovsky vypadající budovou, rozprostírající se na rozloze několika set hektarů. V ruce dřímal velký, černý kufr a na zádech se mu pohupoval malý batoh téže barvy. Z kapsy vytáhl zmačkaný, bílý papírek, na kterém zelo jen číslo "102". Zhluboka se nadechl a prošel skrze bránu. Šel dál cestou lemovanou alejí právě kvetoucích sakur. Měl pocit, že se udusí. Byl nervózní a skoro nebyl schopný udělat krok, tudíž než došel k hlavní budově, zabralo mu to dvojnásobek času, než mělo. Vstoupil hlavními dveřmi dovnitř a zastavil se u místa, které připomínalo recepci. Byla to velká, rozlehlá místnost, v které byly různé pohovky, křesla a stolečky na kterých leželi časopisy a místní noviny. V rohu místnosti byla na zdi upevněná televize, na které se promítaly fotky budovy a jejího okolí. Velkými zdobenými okny se do místnosti dostával čerstvý vzduch a paprsky zářijového slunce. Všude se to hemžilo mladými lidmi s kufry a dalšími zavazadly.

"Dobrý den" Pozdravil nervózně slečnu sedící za pultíkem. Ta zvedla oči od desek popsaných od shora až dolů.

"Dobrý. Přejete si?" Řekla zdvořile, plná nadšení.

"No, vlastně ano. Já jsem Uzumaki Naruto a chtěl bych se ubytovat. Hledám pokoj 102..." Než to blonďáček stačil doříct, strčila mu slečna do ruky jaký si papír. Naruto se na něj zkoumavě zadíval a po chvíli mu došlo, že je to plánek budovy.

"Děkuju, teď už to snad najdu.." Usmál se mile Naruto a otočil se k odchodu. Než stačil udělat několik kroků, ozvala se dotyčná znovu.

"Vítejte na Harvardu" Naruto se usmál, lehce přikývl a s plánkem v ruce se vydal hledat svůj pokoj. No ano. Ač je to nepochopitelné Naruto, který nikdy nebyl nijak úžasný student, se dostal na nejprestižnější školu. Důvodem byla závěrečná, výběrová zkouška, na které Naruto předvedl své schopnosti. Blonďáček vůbec nebyl hloupý, ba naopak. Problém byl jen v jeho lenosti. I přesto, se na Harvard dostal. Během své cesty si prohlížel různé učebny, které byly dost rozsáhlé. V několika řadách za sebou stály mahagonové dřevěné židle s malými pultíky sloužícími jako stoly. Vepředu v místnosti bylo vyvýšené místo s katedrou. Na zdi bylo upevněné velké, bílé, projektové plátno.

"Páni" Hlesl Naruto, když zahýbal za roh už asi páté chodby. V ruce svůj plánek a oči upřené na něj. Stačila chvilka nepozornosti a do někoho vrazil. Ucítil vůni kávy, která proletěla vzduchem a vylila se na černovlasého chlapce, stojícímu naproti němu.

"Sakra kam civíš?" Vyjekl černovlásek, sundávající si černý svetr prosáklý horkou kávou.

"Já, no, ehm.. Promiň" Vykoktal blonďáček a začal sbírat ze země věci, které upustil již zmiňovaný chlapec, do kterého vrazil.

"Na" S těmito slovy mu Naruto podal pár knih, nějaké tužky a prázdný kelímek. Černovlásek se na něj s úšklebkem podíval, vyškubl mu z rukou zmiňované věci a zmizel v další chodbě.

"To to začíná" Povzdechl si Naruto, popadl ze země svůj kufr a dlouhou chodbou se vydal až ke schodům, které pomalu vystoupal, aby se vydal další chodbou, vedoucí k jeho pokoji.

"To je jak bludiště" Peskoval, když se konečně dobýval do svého pokoje. Nadšeně rozevřel dveře do místnosti, kde měl trávit dalších deset měsíců. Udělal krok... A ozvala se rána. Naruto zakopl o tašku ležící těsně za dveřmi a natáhl se na zem jak dlouhý tak široký.

"Au, co to sakra.." Blonďáček se začal sbírat ze země v doprovodu různého hekání a tlumeného nadávání.

"Nekoukáš pod nohy?" Uchechtnul se černovlásek sedící na posteli v levém rohu místnosti. Naproti byla druhá postel s tmavě hnědým povlečením, protkaným zlatavou nitkou. Uprostřed místnosti tkvělo ve zdi velké okno s vikýřem, lemované též hnědými závěsy. Vedle postelí byly dva menší, noční stolky z mahagonového dřeva. Stejně tak jako psací stoly a skříně, které byly v pokoji. V místnosti se ještě nacházely jedny dveře, které jak předpokládal Naruto vedli do koupelny.

"Já?.. Já se pod nohy dívám.. To ty tu válíš tašku hned za dveřmi" Ohradil se Naruto a ze zvyku si oprášil kolena.

"Nezájem.. Ty ses natáhl ne já" Pokrčil pohrdavě rameny černovlásek a ušklíbl se.

"Fakt? No neříkej, bez tebe bych se toho nevšiml" Sykl Naruto a i se svými věcmi se přesunul k volné posteli.

"Předpokládám, že ty jsi můj spolubydlící" Oznámil svůj postřeh Naruto a poprvé za celou dobu se podíval na chlapce sedícího naproti. Okamžitě mu to došlo, když uviděl ty uhlově temné oči, ostře řezané rysy tváře a chladný výraz. To je ten, do kterého vrazil. Očividně to došlo i onomu chlapci, protože se zamračil ještě víc.

"Ty" Ukázal černovlásek na Naruta prstem.

"Já?.. Už sem se ti omluvil." Hlesl Naruto a omluvně se pousmál.

Tělo ano, ale mé srdce tvé nikdy nebude (Naru/Sasu ; Naru/Kiba)

5. července 2011 v 19:47 | Christine |  Povídky Naruto Yaoi - Jednorázovky

Tělo ano, ale mé srdce tvé nikdy nebude...

Pár: (Sasuke x Naruto) ; (Kiba x Naruto)
Žánr: Yaoi (sex, trochu depresivní)



Přesně tři měsíce uplynuly od doby, kdy se Naruto dal dohromady se Sasukem. Celý večer připravoval večeři k jejich výročí a nemohl se dočkat, až uslyší chrastění klíčů v zámku.

"Konečně" hlesl blonďáček, když zaslechl tolik vytoužený zvuk

Sasuke, doufajíc, že o něm Naruto neví, vešel dovnitř. Vzápětí byl blonďáčkem přimáčknut na dveře a dlouze políben.

"Na..Naruto" vykoktal a odtáhl se od něj

"Ahoj miláčku, už na tebe čekám" oznámil mu blonďáček a lehce ho pohladil po tváři, Sasuke ale ucukl a kousek couvnul. Naruto se na něj nechápavě podíval

"Děje se něco? " Šeptl s pohledem upřeným na černovláska

"Víš.. Naruto, musíme si promluvit" začal Uchiha

"Já vím, dneska máme výročí" usmál se nadšeně modroočko s nadějí v hlase, pozorujíc Sasukeho

Sasuke ztuhnul a zachvěl se

"Naruto, poslouchej mě. Já, no není to zrovna nejlepší doba, ale nemůžu to oddalovat..." začal Sasuke

Naruto ho mlčky pozoroval a čekal, co tak důležitého mu chce Uchiha dneska říct

"Rozejdeme se" hlesl Sasuke a sklonil hlavu, po chvíli se podíval na reakci Naruta

"To není vtipný miláčku, ale že seš to ty.. odpustím ti to" usmál se se blonďáček a popošel k Sasukemu a chtěl ho políbit, ten ho ale odstrčil

"Naruto není to vtip" řekl chladně Sasuke, blonďáček ho nevěřícně pozoroval. Tiše zatnul ruce v pěst a zhluboka se nadechl

"Proč?" jediné co ho v tu chvíli zajímalo

"Naruto, já.. myslel jsem, že tě miluju, ale... Vlastně je to pravda, ale já se nedokážu vázat. Ne teď, ne k tobě" hlesl chladně Sasuke, dívající se střídavě do země a na blonďáčka

Naruto se na něj chvíli mlčky díval, vztek v něm bublal, nakonec se rozmáchl a uštědřil Sasukemu pořádnou ránu, ten se svezl na zem, vzápětí stál vedle Naruta a držel mu obě ruce

"Nedělej to ještě horší" ušklíbl se Uchiha

"Horší už to být nemůže Sasuke. Já tě miluju, víš to?! A přesto se semnou rozejdeš. Dneska?" vzlykl blonďáček a vyškubl se mu

"Vypadni Sasuke. Už nikdy tě nechci vidět..." Naruto do něj silně strčil, pak se otočil zády a čekal až se Sasuke ztratí

"Sbohem. A promiň..." hlesl Sasuke a zmizel za dveřma

"Hajzl, kretén, vůl" mlátil kolem sebe blonďáček a nadával. Po chvíli se svezl podél zdi na zem a rozplakal se. Ráno se probudil v rozmláceném pokoji, zalepené, rudé oči a lehce pořezané ruce. Pomalu se postavil na nohy a přešel do koupelny. Za pochodu ze sebe svlékal oblečení a nechával ho ležet na zemi. Stoupl si pod sprchu a nechal na sebe stékat proudy horké vody. Po tom co byl hotový se oblékl a zamířil ven. Potřeboval klid na přemýšlení. Došel až k jezeru, kde si sedl a zarmouceně ho pozoroval. Po tváři mu stékaly slané malé kapičky a dopadaly na zem, kde se vsákávaly.

"Ahoj Naruto" ozval se za ním veselý klučičí hlas. Blonďáček si rychle otřel slzy a otočil se

"Ahoj Kibo" hlesl Uzumaki dost tiše a otočil se zpátky

"Co tu děláš?" Usmál se Kiba

"Co tu děláš ty?" odsekl Naruto

"Tak promiň, já jsem nevěděl... Byl jsem vyvenčit Akamara.." hlesl Kiba a protočil oči

"Bezva, teď zase můžeš jít ne?!" sykl blonďáček a probodl Kibu pohledem

"Co ti zase sakra je?" povzdechl si Kiba a otočil se k odchodu

"Nemusíš jedinej protivnej být vždycky ty.." odsekl Naruto a postavil se

"Aspoň, že uznáš, že si protivnej..." řekl škodolibě Kiba

"Ty si vůl. Kdybych nebyl v háji, protože se semnou Sasuke rozešel určitě bych tě na místě zabil.." sykl naštvaně Naruto, stojící kousek od Kiby

"Zrovna ty bys mě chtěl za.." zarazil se Kiba

"Naruto...já, promiň.." hlesl hnědovlásek

"Netušil jsem, že jste se rozešli" šeptl Kiba a popošel blíž k blonďáčkovi

"Jo rozešel se on semnou...včera" řekl tiše blonďáček, kterému už zase stýkaly po tvářích slzy

"Včera?" prolétlo Kibovi hlavou. Moc dobře věděl co bylo včera za den. Věděl to, protože měl Naruta rád. Víc než jen to.. Jenže Naruto měl vždycky oči pro Sasukeho a Kiba nechtěl dělat problémy a tak raději mlčel.

"Hm, včera... přesně v den kdy jsme měli slavit..." chtěl říct blonďáček, ale Kiba mu na rty přiložil ukazováček na náznak toho, že to nemusí říkat.

"Já vím co bylo včera za den.." hlesl Kiba a sundal prst z blonďáčkových rtů.

"Jak to můžeš vědět Kibo?" zadíval se Naruto na hnědovláska

"Prostě to vím..a tečka" hlesl Kiba, vnitru absolutně zmatený. Na jednu stranu ho bolelo, že je Naruto smutný, ale na druhou stranu jeho srdce plesalo štěstím, že Sasuke už mu nebude bránit v jeho lásce.

"Víš Kibo" šeptl blonďáček a posadil se opět k jezeru "Já ho miluju..a on mi zrovna dneska řekne, že se nechce vázat... Ne ke mě" Naruto si otřel slzy a zavrtěl hlavou "Co sem udělal špatně?" obrátil hlavu ke Kibovi a mlčky se na něj zadíval

"Naruto" Kiba k němu popošel a postavil se těsně před něj "Není to tvoje chyba. Ty jsi skvělý, ale Sasuke měl asi nějaký důvod, proč se rozhodl, že to ukončí" řekl hnědovlásek

"Ale jaký? Copak mu láska, kterou jsem mu dával nestačila? Proč Kibo?" Narutovy oči se opět zalily slzami, už ani neměl sílu se tomu bránit

"Naruto..já nevím" hlesl Kiba a sedl si vedle Naruta "Chápu, že je to pro tebe těžké.. Moc dobře víš, že Sasukeho nesnáším, ale věřím, že by jen tak bezdůvodně neodešel.." povzbudivě se podíval na blonďáčka

"Asi máš pravdu, ale přesto.. cítím k němu strašnou nenávist, ale na druhou stranu vím, že ho vždycky budu milovat.." hlesl blonďáček, zírajíc na hladinu jezera. Kibu ta slova bodla u srdce, ale tušil, že teď svou šanci promarnit nesmí

"Naruto, uvidíš časem to přejde a zbudou ti jen hezké vzpomínky" pousmál se Kiba, který nespouštěl oči z blonďáčka

"Snad máš pravdu i v tomhle" pousmál se blonďáček na Kibu

"Já mám přece pravdu vždycky" zasmál se Kiba a lehce strčil do Naruta, ten se pousmál a vrátil mu to

"Naruto, co kdyby jsme zašli na rámen?" zeptal se s nadějí v hlase hnědovlásek, Blonďáčkovy se rozzářily oči a přikývl

"Jasně Kibo, pokud mě zveš?" zasmál se tak jako vždycky, i když v srdci cítil hroznou bolest

"Zbývá mi snad něco jiného?" zasmál se Kiba a vstal, podal ruku blonďáčkovy a pomohl mu na nohy a pak si ho prohlédl

"Asi si toho moc nenapsal co?" šeptl směrem k Narutovi

"Já, ani nevím" pokrčil rameny "Proč se ptáš?" zeptal se zvědavě blonďáček

"Řekněme to takhle.. Vypadáš jako bezďák po pořádný kalbě, což zní jako pořádnej paradox, ale je to prostě tak" Kiba se nevinně pousmál

"Kibo..ty si svině" hlesl blonďáček, ale nakonec se musel začít smát "To by byl sakra velkej paradox" dodal se smíchem blonďáček "Takže, podle toho co si řekl, bych se měl jít nejdřív zcivilizovat že?" zasmál se Naruto

"Radši, ne že bych se za tebe styděl..vlastně jo styděl" zasmál se Kiba nevinně na Naruta

"Si milej, víš to?!" zeptal se ironicky Naruto a oba chlapci se vydali k Narutovi domů. Po cestě spíš mlčeli a když už promluvili, vzájemně si neodpovídali. Naruto se zastavil před dveřma

"Počkáš tady?" zeptal se Kiby, doufajíc, že řekne ano

"To nemůžu dovnitř?" zeptal se posmutnělí hnědovlásek

"Víš, nemám uklizeno...a navíc...po včerejšku to tam nevypadá nejlépe..." hlesl blonďáček

"Naruto.. je mi jasný jak to tam vypadá, ale taky je mi to jedno..tohle je to nejmenší, ale pokud chceš..zůstanu tady" pousmál se Kiba a sedl si na schody vedoucí k dveřím. Naruto ho chvíli sledoval, poté k němu sestoupil pár schodů a položil mu ruce na ramena. Kiba se celý zachvěl. Naruto si toho všiml, ale důvod ho nenapadl

"Kibo, tak..pojď semnou dovnitř" pousmál se a pomohl Kibovi na nohy. Oba vešli dovnitř a Kiba zůstal zírat na zdemolované pokoje. Když si všiml Narutova pohledu, usmál se na náznak toho, že to čekal, i když to nebyla pravda

"Kibo..já se půjdu umýt, tak si tu někde, pokud bude kde udělej pohodlí a já jsem hned zpátky" pousmál se blonďáček a zmizel v koupelně. Kiba si mlčky procházel dům, nakonec si sedl na volnou, nezničenou židli a čekal na Naruta, který během chvilky vyšel jen v ručníku z koupelny. Kiba na něj zůstal překvapeně zírat a měl co dělat aby se ovládal

"Naruto, hoď sebou, jinak zavřou a žádnej rámen nebude...honil ho Kiba, protože se sotva ovládal, i když by se na Naruta nejraději díval celý život. Za pár okamžiků už oba seděli u rámenu a vychutnávali si saké. Naruto s ním nijak nešetřil a za pár minut byl totálně na mol

"Tak dělej Naruto, jdeme" zavelel Kiba a pomohl Narutovi vstát, podepřel ho, druhou rukou hodil peníze na pult a pomalu odkráčel s Narutem k němu domů

"Sasuke" začal se na Kibu lepit značně zmatený blonďáček "Lásko já věděl, že mě miluješ" vtiskl Kibovi opilecký polibek, ten jen tak tak uhl, nechtěl Naruta. Ne, takhle. Ne, opilého. A v žádném případě, když si myslí, že je Sasuke..Kiba Naruta odvedl domů, posadil ho na postel a začal mu sundavat oblečení. Naruto se nebránil, naopak se snažil Kibu líbat a svlékat ho

"Sakra, Naruto já nejsem Sasuke... jsem Kiba. Vidíš?" zamával rukou před blonďáčkovýma modrýma očkama. Naruto, který byl už jen v trenkách se přihlouple usmál a stáhl si Kibu k sobě

"Buď tu prosím semnou" hlesl blonďáček a obtočil své ruce kolem Kiby a opřel si hlavu o jeho hruď

"Na..Naruto, to není dobrý nápad. Jsi opilí.." hlesl hnědovlásek, ale v podstatě se nebránil lehl si na postel a hlavu položil na polštář, tak aby se Narutovi pohodlně leželo. Naruto během chvíle usnul. Kiba ho něžně hladil po vlasech a vnímal každý jeho slastný nádech a výdech. Ráno, když se Naruto probral děsně ho bolela hlava. Protřel si oči a zůstal nevěřícně zírat na Kibu, ležícího v kalhotech v jeho posteli.

"Kibo?!" zalomcoval s ním blonďáček. Kiba s odporem otevřel oči a pousmál se

"Kolik je hodin? Už jsi vzhůru?" Pousmál se hnědovlásek a Naruto jen nevěřícně zíral

"Kibo, ty vole, co děláš v mé posteli?!" pro jistotu se rozhlédl jestli je vůbec u sebe, podle bordelu všude kolem byl

"Naruto, v klidu...včera si byl na mol a chtěl si abych tu zůstal..ale nic se nestalo" řekl pobaveně Kiba, i když trošku zklamán, tím, že se nic nestalo a navíc Naruto o to ani očividně nestál

"Ty tágo, já sem se lekl..." vydechl Naruto a zasmál se

"Nemusíš se bát..navíc...už jdu" Kiba vstal a začal se mlčky oblékat. Blonďáček ho pozoroval. Nikdy si nevšiml, že má Kiba tak vypracovaný prsní svaly.. "chm.." pomyslel si Naruto a vzápětí zběsile zamrkal.. "na co to ksó myslím" blonďáček chytl barvu zralého rajčete, připraveného k výrobě kečupu

"Tak já jdu, měj se Naruto" hlesl hnědovlásek a ztratil se v chodbě. Po chvíli Naruto uslyšel klapnutí dveří, rozvalil se na posteli a koukal do stropu, přitáhl si polštář a vdechl jeho vůni. Vůni Sasukeho a Kiby... Byl zmatený, navíc ho bolela hlava.. Po chvíli zase usnul

"Naruto" snažil se Kiba dobouchat na dveře blonďáčka..už deset minut neúspěšně. Nakonec to vzdal, obešel dům a všiml si pootevřeného okna.Proklouzl dovnitř a vešel do ložnice, kde spal Naruto. Rozcuchané blond vlasy, padající do očí, narůžovělé tvářičky a klidně oddechující. Kiba měl co dělat, aby se k němu nesklonil a nepolíbil ho

"No co, jeden polibek přece nic neznamená ne" uklidňoval se šeptem hnědovlásek, když se skláněl nad Narutem a chystal se políbit ho, což taky nakonec udělal... Lehce se dotkl rty těch jeho, jemně si s nimi hrál

"Sasuke-kun" hlesl blonďáček a zmateně zamrkal "Kibo!" vykřikl v zápětí dvojnásobně zmateně "Co to děláš? Myslel jsem, že si odešel.." blonďáček Kibu sledoval a posunul se na posteli až na kraj

"Promiň, nechal jsem tu bundu..." hlesl Kiba

"A proto si mě..to no..líbal?" koktal blonďáček

"Naruto, ty to ještě pořád nechápeš?!" vykřikl víc než chtěl hnědovlásek a rychle se obrátil k odchodu

"Nechápu co?" nechápal blonďáček a vyběhl za Kibou, chytl ho v chodbě, přirazil ho ke stěně a tělem mu zamezil v jakémkoliv útěku, tázavě se na něj zadíval. Kiba, ale zarytě mlčel a pohled upíral někam pryč za Naruta

"Kibo..do hajzlu, vo co tady jako jde?" sykl blonďáček, chytl Kibu za bradu a donutil ho podívat se mu do očí. Kiba se celý třásl, ne strachem, ale chtíčem po Narutovi, který stál v tuhle chvíli tak blízko, jen se nahnout a políbit ho

"Kuwa Kibo" blonďáček s ním zatřásl

"Já tě vnímám Naruto..jestli to chceš vážně vědět..tak se nediv tomu co teď udělám" Kiba přestal bojovat s blonďáčkem a naopak ho chytl za boky, přitáhl si ho blíž, rukou mu vjel do vlasů a dravě a vášnivě ho začal líbat, jazykem si začal dobývat blonďáčkovy ústa a vydal se na jejich zkoumání. Jazykem si hrál s tím jeho, když viděl, že mu dochází kyslík, odtáhl se, ale ještě před tím modroočkovi skousl spodní ret. Něžně, ale chtivě...

"Ki..Kibo..." koktal Naruto a sotva popadal dech

"Naruto nech to být. Je to prostě tak. Já tě miluju a vždycky budu..už to tak nějakou dobu je, ale chápu, že teď ani nikdy jindy nebude vhodná doba..." hlesl hnědovlásek a vyřítil se ze dveří. Naruto ho vyděšeně sledoval, ale nakonec se za ním rozeběhl

"Kibooo!" volal na něj Naruto přes celou Konohu. Konečně ho dostihl, chytil ho za ruku a strhl k sobě "Kibo" šeptl

"Naruto..pusť mě, nedokážu tu s tebou takhle stát..pusť mě" hlesl Kiba, hlasem zadržující slzy

"Já..netušil jsem co ke mě cítíš...Kibo" hlesl blonďáček, stále svírající ruku hnědovláska. Kiba při těch slovech jen sklopil zrak a upřel pohled do země. Celý se třásl, když ucítil na tváři Narutův teplý dech... Tak blízko...

"Naruto..pusť mě..prosím..." hlesl znovu Kiba a vyškubl se z blonďáčkova sevření. Očima plnýma bolesti a nepochopení se podíval na Naruta a se slovem "promiň" se obrátil zády a co nejrychleji zmizel... Šel pryč, ani nevěděl kam. Nakonec se dostal k jezeru, kde to všechno začalo. Tentokrát to byl on, kdo seděl na zemi a pozoroval hladinu vody a slzy nechal volně stékat po jeho tvářích. Naruto, vyděšený a překvapený u toho co se stalo, chvíli postával na ulici a pak se pomalým krokem vydal právě k jezeru, které mu přinášelo až nezvyklé uklidnění a osvobození se od kruté reality. Když tam došel, ž dávno věděl, že tam Kiba sedí.

"Ahoj" šeptl blonďáček, který stál jen jeden možná dva kroky za Kibou

"Naruto... chci být sám" hlesl hnědovlásek aniž by se otočil

"Cha, tak to asi nepůjde... mě tu taky včera někdo opruzoval..pamatuješ?" pousmál se Naruto narážejíc právě na Kibu

"Pak tedy..půjdu já..." Kiba vstal aniž by se na Naruta podíval obešel ho a chtěl jít pryč. Naruto ho však opět chytil za ruku.

"Tentokrát tě nenechám odejít.." řekl klidně a naprosto vyrovnaně

"Naruto, nerad bych ti ublížil.. takže, pusť mě" štěkl Kiba a na závěr skoro zavrčel

"Kibo, zrovna ty bys mi tak něco udělal.. navíc, stejně jsem lepší než ty" usmál se vítězně blonďáček a zamrkal těma nebesky modrýma očima

"Naruto ty si pako.. Ty a lepší? V čem prosím tě?" zeptal se s ironií v hlase Kiba. Naruto ho stále držel za ruku, stojíc krok od něj

"Vážně to chceš ukázat?" zeptal se zvesela blonďáček

"To sem zvědavej..co zase převedeš" Kiba jen otráveně protočil oči, ale uvnitř chtěl, aby mu to blonďáček ukázal... aby se ho dotýkal..jakkoliv...klidně během boje...jen, chtěl cítit jeho doteky na svém těle

"Tak dávej bacha..." Naruto ho pustil.. kousek poodstoupil, už to vypadalo, že na Kibu zaútočí, když se v jednom rychlém momentě přitiskl k jeho tělu, otřel se o hnědovláska, kterým projela vlna vzrušení. Blonďáček se rty dotkl jeho ucha, lehce mu skousl ušní lalůček a jazykem zanechávající vlhkou cestičku se prodral až ke Kibově krku, který začal sát, až na něm zůstávaly malé, drobné, červené skvrnky. Kiba vzrušeně zasténal a přitiskl se ještě blíž, chytl Naruta za boky a políbil ho do blond vlásků. Po chvíli se blonďáček pro nedostatek kyslíku od Kiby odtrhl a pohladil ho něžně po tváři, nosem se otřel o ten jeho a vzdychl mu přímo do jeho třesoucích se rtů. Oba chlapci tam chvíli jen mlčky stáli, přitisklí na sebe

"Vidíš to..říkal jsem ti, že jsem silnější než ty" blonďáček se vítězně pousmál

"Jasně, ale to jen proto, že jsem se nebránil" zaúpěl Kiba ještě stále třesoucím se hlasem

"Abys neměl poslední slovo co.." sykl Naruto, zastírajíc smích

"To bys mě musel znovu políbit, abych mlčel.." řekl Kiba laškovně a přitáhl si blonďáčka opět blíž k sobě

"Ty nemlčíš ani tak" vrátil mu to Naruto

"Za to, ale nemůžu.." naoko posmutnělým hlasem řekl hnědovlásek a lehce se otřel o Narutovo tělo, ten jen slastně vydechl

"Pak kdo tu stále loudí nějaké zvuky" poušklíbl se Kiba a políbil Naruta na tvář, pak sjel polibky stranou na jeho nádherné rty. Nejprve si s nimi lehce pohrával a něžně je přejížděl jazykem. Pak ale neodolal a začal si vydobývat cestu do Narutových úst, když se mu to povedlo, prozkoumával každičké místečko a když mu začínal docházet kyslík, odtáhl se a jemně Naruta kousl do spodního rtu

"To je podraz, při tomhle se prostě mlčet nedá" zaprotestoval vydechující blonďáček

"Souhlasím" pousmál se Kiba a jemně se naposledy otřel tělem o Naruta než o krok ustoupil

"Utíkáš mi?" zareagoval na to Naruto

"Měl bych jít.. Sám víš, že tohle není dobrý nápad..přilévat olej do ohně..Nedokázal bych tě pak nechat jít" hlesl Kiba a upřel oči do země. Naruto k němu popošel a zlehka ho chytl za bradu, čímž mu zvedl hlavu a donutil ho zadívat se mu do očí

"Kibo, nechci abys chodil.." hlesl blonďáček

"Potřebuju tě... Nenech mě tu tak jako to udělal on" nedokázal Naruto vyslovit jméno toho koho tak moc miloval..a stále miluje..

"Tohle bych ti nikdy neudělal.." vykřikl víc než chtěl Kiba a po tváři mu stekla slza

"Já vím, věřím ti" pousmál se Naruto a jemně onu slzu z Kibovy tváře setřel

"Já tě miluju Naruto... už tak dlouho...Jenže Sas..tedy on..prostě jsem věděl, že ty miluješ jen jeho" hlesl Kiba

"Kibo..já..řeknu ti to narovinu..Já Sasukeho miluju a vždycky budu i přesto co mi udělal, ale s tebou je mi strašně hezky..Možná se to díky tobě změní a jednou budu cítit to co ty ke mě.." vyhrkl blonďáček zírajíc do Kibových očí. Kibu to nejdřív zamrzelo..jenže Naruta tak moc miluje a udělá cokoliv, aby mohl být s ním, klidně bude náhražkou za Sasukeho

"A já miluju tebe, taky se na tom nic nezmění..takže pokud si schopen mě mít aspoň trochu rád.." nedořekl Kiba a zadíval se do těch modrých oček, které se usmívaly. Naruto si ho přitáhl a jemně ho políbil na tvář.

"Nauč mě znovu milovat" vydechl ty slova blonďáček do Kibova obličeje. Kiba se zatřásl když ucítil Narutův teplý dech na své tváři. Přitiskl se k němu, ruce mu obtočil kolem krku a jemně si začal pohrávat s jeho rty

"Půjdeme ke mě?..." šeptl Naruto, ani to neznělo jako otázka spíš oznámení. Kiba udiveně zamrkal a pak jen zlehka přikývl

"Pokud to opravdu chceš" zadíval se do blonďáčkových očí. Ten jen přikývl a chytl Kibu za ruku, míříc k sobě domů. Celou cestu oba chlapci mlčeli, jen si vzájemně tiskli ruce. Z dálky už byl vidět Uzumakiho dům. Mlčky vešli dovnitř, Naruto za nimi zabouchl dveře na které byl vzápětí namáčknut nedočkavým Kibou. Kiba se na blonďáčka nalepil celým tělem, jednou rukou se zapřel o dveře vedle Narutovy hlavy a druhou mu pomalým tempem začal rozepínat bundu. Přitom mu krk zasypával drobnými polibky. Naruto držel Kibu jednou rukou za bok, druhou měl opřenou o Kibovu hruď. Hnědovlásek sundal Narutovi jedním tahem bundu a vzápětí i tričko, ruce mu obtočil kolem krku a rty se přiblížil natolik, aby ho políbil. Lehce přejel jazykem po blonďáčkových rtech a v dalším momentě už si vydobýval cestu do jeho úst, která následně kousíček po kousíčku prozkoumal. Kibovy ruce se z Narutova krku přesunuly po zádech až k jeho zadečku na kterém se chvíli zdrželi, v zápětí však Kiba Naruta uchopil a vyzvedl ho výš. Ten na nic nečekal a ovinul své nohy kolem Kibových boků. V této pozici se oba chlapci za neustálého prozkoumávání svých úst dostali až k posteli. Kiba blonďáčka něžně položil na postel a svezl se na jeho tělo. Jednou rukou mu začal rozepínat kalhoty, druhou si pohrával s jeho vlasy zatímco ho líbal na krku. Vlhká cestička vedla od krku níž až k Narutově levé bradavce. Tu Kiba jazykem několikrát obkroužil a pak ji skousl. Z Narutových úst se ozvalo jen slastné zasténání. Kiba to samé udělal i s druhou bradavkou a jazykem sjel k blonďáčkově pupíku zatímco mu rukou stahoval kalhoty i s trenkama. Jazykem obkreslil kružnici kolem pupíku a poté do něj vnořil jazyk. Naruto se zachvěl a na rtech se mu usadil spokojený výraz. Kibovy to nedalo a s doprovodem drobných polibků se dostal až do Narutova klína. Jazykem mu přejel po celé délce jeho značně ztvrdlého penisu. Naruto slastně zavrněl a prohnul se pod doteky v zádech. Kiba jemně olízl špičku jeho penisu a poté si ho nechal vklouznout do úst. Naruto zasténal a trochu se předklonil, aby byl Kibovi blíž... Rukou mu vjel do vlasů a druhou mu položil na rameno, sklonil se a na totéž místo ho políbil. Kiba se mezitím pohrával s jeho penisem, lízal ho, lehce kousal a dráždil. Nechal ho klouzat z pusy a zase zpátky. Naruto ho s čím dál tím větší vervou držel za vlasy a pomalu, ale jistě si začal korigovat přírazy do Kibových úst. Po několika tazích se Kibovy ústa zaplnily teplou, lepkavou tekutinou. Ještě naposledy olízl Narutův penis a pak ho nechal vyplout ze svých úst. Naruto, který sotva popadal dech, pustil Kibovy vlasy a chytl ho za bradu a vytáhl si ho výš, přisál se k jeho rtům, jemně je přejížděl jazykem. Po chvíli už seděl za Kibou a sundával mu tričko, letmo ho přitom políbil na každém kousku nově odhalené kůže. Zezadu objímaje Kibu se rukama sesunul až k jeho poklopci, jedním tahem ho rozepnul a vjel Kibovy pod trenky. Zatímco si jednou rukou pohrával s jeho penisem, sundával mu pomalu kalhoty i s trenkama, mezitím ho letmo líbal na krk, kde mu zanechával drobné rudé skvrnky. Skoro nepozorovatelným pohybem se jedna Narutova ruka přesunula ke Kibově zadečku, zatímco ta druhá si stále pohrávala s penisem. Blonďáček zlehka vnořil svojí ruku mezi jeho půlky a nahmatal si vstup do jeho těla. Jemně ho obkroužil a po chvíli do něj vnikl jedním ze svých prstů. Kiba zasténal. Zčásti slastí a zčásti bolestí mu způsobenou. Naruto ho však políbil na odhalenou kůži na zádech, zatímco mu rukou stále třel penis. Prstem se zabořil trochu hlouběji a po chvíli přidal i druhý. Nějakou dobu je vsunoval a vysunoval, přitom Kibu líbal na zádech a třel jeho penis, společně s Kibovou rukou, která se vydala na pomoc. Mezitím Narutovy neposlušné prsty prozkoumávaly Kibův zadeček, jeho ústa se pomalu přesouvaly ze spoda po páteři výš až k hnědovláskově zátylku. Naruto na Kibu přenesl svojí váhu a tím ho donutil převzít pozici na všech čtyrech, mezitím blonďáček nechal své prsty z Kiby vyplout a chystal se je nahradit něčím jiným. Větším a tvrdším. Jemně uchopil Kibu za boky a natiskl se na něj. Nejdřív se mu o zadeček penisem jen otřel pak si ho uchopil do ruky a přitiskl ho na vstup do hnědovláskova těla. Kiba jen zasténal a lehce se prohnul proti Narutově penisu, který do Kiby při tomto pohybu po špičku vniknul. Kibovy prsty se zarily do prostěradla, zuby se semkly proti sobě a oči se zúžili v malé štěrbiny. Narutova ruka zapátrala po Kibově penisu, uchopila jej a opět jej začala zpracovávat, zatímco Narutův penis se pomalými tahy nořil hlouběji do Kibova zadečku až tam vnikl po kořen. V tu chvíli Naruto upustil Kibův penis, chytil ho za boky a začal pomalu přirážet. Přírazy se s každým tahem stupňovaly. Kiba se jen tak tak držel na všech čtyrech, jednu ruku povolil a začal si dráždit svůj penis. Naruto dál pokračoval v přirážení do jeho zadečku, občas se sehnul a políbil ho na holá záda. S dalšími tahy Naruto pomalu přicházel k vyvrcholení. Přírazy teď byli velmi rychlé a prudké. Ucítil známé škubání, silně přirazil a natiskl se na Kibu. Ustrnul v křeči, sotva popadal dech. Jeho penis byl až po kořen v Kibově zadečku, přesto Naruto stále tlačil dál až do chvíle, než jeho vyvrcholení opadlo. Mezitím Kiba s hlasitým výkřikem též vyvrcholil. Naruto ho políbil na páteř a v dalším okamžiku z něj vytáhl svůj ochablý penis a svezl se udýchaně vedle něj. Kibovy rozklepaná kolena povolila a i on nyní ležel na zádech a lapal po dechu. Po nějaké chvíli se Naruto lehce nadzvedl a políbil Kibu na potem se třpytící hruď, položil si hlavu na jeho rameno a v dalším momentě oba chlapci klidně oddechovali. Kiba po chvíli spokojeně zavřel oči. Naruto mezitím mlčky hleděl na studeně bílý strop.

"Mé tělo ti dát můžu, ale mé srdce...ti Kibo nikdy patřit nebude" hlesl blonďáček, i když věděl, že Kiba už pár minut sladce oddechuje.

O blogu

5. července 2011 v 18:58 | Christine |  O blogu a mé maličkosti

Co na blogu najdete?

- Dorama
- Yaoi, Slash, Fun Fiction
- Anime
- K-pop, J-rock
- Manga komixy (Galerii)
- Obrázky (Převážně Naruto - Galerie)
- Povídky (Převážně Naruto - kapitolovky, jednorázovky)
- Citáty
- Básně